ECLI:CZ:NS:2004:5.TDO.728.2004.1
sp. zn. 5 Tdo 728/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. června 2004 o dovoláních podaných obviněnými M. S. a Z. T., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 8. 1. 2004, sp. zn. 2 To 1001/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 7 T 124/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněných M. S. a Z. T. o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 10. 9. 2003, sp. zn. 7 T 124/2003, byl obviněný M. S. uznán vinným dvojnásobným trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák. a obviněný Z. T. trestným činem zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) tr. zák., kterých se dopustili 15. 3. 2003 (obviněný M. S.) a 21. 4 2003 (oba obvinění společně) jako policejní inspektoři Policie ČR, Správy S. kraje, Dálničního oddělení K., v souvislosti se silniční kontrolou osobních motorových vozidel. Obviněnému M. S. byl podle §158 odst. 1 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků, a obviněnému Z. T. byl podle §158 odst. 1 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Oběma obviněným byl současně podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu služby u Policie České republiky na dobu pěti roků.
Jako soud odvolací rozhodl ve věci Krajský soud v Ostravě, pobočka v Olomouci usnesením ze dne 8. 1. 2004, sp. zn. 2 To 1001/2003, kterým podle §256 tr. ř. zamítl odvolání obou obviněných a státního zástupce.
Shora citované usnesení Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, (v případě obviněného M. S. ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Olomouci) napadli obvinění M. S. a Z. T. dovoláním podaným prostřednictvím obhájců ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. Tento svůj mimořádný opravný prostředek opřeli oba obvinění o důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný M. S. v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že soudy obou stupňů nesprávně aplikovaly ustanovení §158 tr. zák., přičemž \"příčinu porušení hmotného práva trestního je třeba hledat v porušení práva procesního\". Soudu I. stupně vytknul nerespektování zásady volného hodnocení důkazů ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. a zásady zjištění skutkového stavu věci bez důvodných pochybností ve smyslu §2 odst. 5 tr. ř., přičemž namítaná pochybení nebyla napravena ani v rámci postupu odvolacího soudu. Soudy obou stupňů tedy nemohly mít pro objektivní rozhodnutí o vině a úmyslném zavinění zcela spolehlivý skutkový podklad, když zejména ve vztahu ke skutku pod bodem 2) rozsudku soudu I. stupně nelze dovodit, ze kterých důkazů byla učiněna skutková zjištění o \"vzájemné dohodě\" a \"sledování a spolurozhodování\" obviněného M. S. Dovolatel dále namítl porušení ustanovení §55 tr. ř. při sepisování protokolů o výslechu svědků, když nedostatky protokolace byly podle jeho názoru podstatnými vadami řízení a způsobily procesní neúčinnost dotčených výpovědí. Z těchto důvodů navrhl, aby dovolací soud zrušil podle §265k tr. ř. rozhodnutí soudů obou stupňů, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby věc přikázal Okresnímu soudu v Olomouci k novému projednání a rozhodnutí.
Obviněný Z. T. v odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku uvedl, že odvolací soud nenapravil pochybení soudu I. stupně spočívající v nesprávném právním posouzení skutku. Dokazováním zjištěný skutkový stav věci nepotvrdil naplnění formálního znaku skutkové podstaty trestného činu v podobě úmyslu způsobit jinému škodu nebo opatřit sobě nebo jinému neoprávněný prospěch. Ve vztahu ke skutku pod bodem 2) rozsudku soudu I. stupně dovolatel uvedl, že zjištěnému skutkovému stavu věci odporuje závěr, že se jej obvinění dopustili po vzájemné dohodě, když zejména není zřejmé, kdy a v jaké formě byla takováto dohoda uzavřena a na základě jakých důkazů dospěl soud k přesvědčení o její existenci, a existence dohody není promítnuta do právní kvalifikace konkrétní \"formy účastenství\" na trestném činu. Dovolatel taktéž vytkl soudům obou stupňů nerespektování základních zásad trestního řízení uvedených v §2 odst. 5, 6 tr. ř., poukázal na rozpornost svědeckých výpovědí a výpovědí obviněného a podstatnou vadu řízení spočívající v porušení ustanovení §55 odst. 1 písm. d) tr. ř. při provádění, tlumočení a protokolaci výslechu svědka A. J. D. Z výše popsaných důvodů navrhl, aby dovolací soud zrušil podle §265k tr. ř. rozhodnutí odvolacího soudu v té části, v níž bylo zamítnuto jeho odvolání, dále aby zrušil výrok o vině pod bodem 2) rozsudku soudu I. stupně, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a aby věc přikázal Okresnímu soudu v Olomouci k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva podle §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovoláním a uvedl, že námitky proti aplikaci procesně právních norem v rámci dokazování nelze subsumovat pod žádný ze zákonných důvodů dovolání. K námitce nevyjádření spolupachatelství v právní kvalifikaci jednání uvedl, že na rozdíl od účastenství podle §10 tr. zák. nemá spolupachatelství podle §9 odst. 2 zvláštní význam pro kvalifikaci deliktu a jeho nevyjádření nelze považovat za vadu hmotně právního posouzení. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud v neveřejném zasedání dovolání M. S. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání Z. T. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a shledal, že obě dovolání jsou přípustná podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadají pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřují proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Obě dovolání byla podána v zákonné lhůtě u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni (§265e odst. 1 tr. ř.) a splňují náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., proto bylo třeba posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody, v obou případech označené jako důvody podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolání podané z citovaného důvodu je tedy určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva. Dovoláním podaným z tohoto důvodu tedy nelze namítat vady právního posouzení z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen zásadně vycházet ze skutkových zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně učiněných ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž změna skutkových zjištění učiněných soudem prvního resp. druhého stupně dovolacím soudem je vyloučena, neboť zákonný výčet dovolacích důvodů v §265b tr. ř. je taxativní a přezkum skutkových zjištění není v tomto ustanovení jako důvod dovolání uveden. V této souvislosti je nutno připomenout, že nápravu některých skutkových, hmotně právních či procesně právních vad je podle trestního řádu možno učinit na podkladě dalších mimořádných opravných prostředků, a to stížnosti pro porušení zákona podle §266 tr. ř. a násl., případně obnovy řízení podle §277 a násl. tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. musí být v dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku vymezeného ve výroku napadeného rozhodnutí, nebo v jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V opačném případě nelze dovodit, že dovolatelem byl uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný.
Jak vyplývá z předchozích odstavců, obvinění M. S. a Z. T. v odůvodnění svých mimořádných opravných prostředků uvedli prakticky totožné námitky vytýkající soudům obou stupňů nerespektování zásad trestního řízení uvedených v §2 odst. 5, 6 tr. ř. a zpochybňující zjištění skutkového stavu věci. Další námitkou uplatněnou oběma obviněnými bylo porušení ustanovení §55 tr. ř. při sepisování protokolů, resp. tlumočení výslechu svědků, ze kterých dovolatelé dovozovali procesní neúčinnost dotčených výpovědí. Takto formulované dovolací námitky obviněných směřují výlučně do oblasti provádění a hodnocení důkazů a ke zpochybnění skutkových zjištění vzešlých z tohoto hodnocení, tyto námitky však nelze z hlediska jejich obsahu podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak je vyložen shora, ani pod žádný jiný z důvodů dovolání taxativně vymezených v §265b odst. 1, 2 tr. ř. Stejný závěr je nutno učinit také ohledně námitky obviněného Z. T. ve vztahu ke skutku pod bodem 2) rozsudku soudu I. stupně, ze kterého podle tvrzení dovolatele nevyplývá, že se jej obvinění dopustili po vzájemné dohodě a tato skutečnost není promítnuta do právní kvalifikace konkrétní \"formy účastenství\" na trestném činu (dovolatel měl zjevně na mysli spolupachatelství ve smyslu §9 odst. 2 tr. zák., nikoli účastenství podle §10 odst. 1 tr. zák.).
V této souvislosti je nutné připomenout, že jednání obviněného společně s další osobou jako spolupachatelem podle §9 odst. 2 tr. zák., není (na rozdíl např. od účastenství na spáchání trestného činu podle §10 odst. 1 tr. zák.) okolností mající podle platné právní úpravy vliv na výrok o vině a trestu, neboť každá z osob odpovídá za posuzované jednání \"jako by trestný čin spáchala sama\". Z tohoto důvodu ani nevyjádření této skutečnosti v právní kvalifikaci posuzovaného jednání nelze považovat za pochybení v právním posouzení skutku, které by mohlo mít vliv na trestní odpovědnost obviněného. Obdobně nemohl dovolací soud považovat za relevantní námitku obsahově odpovídající deklarovanému dovolacímu důvodu spočívající ve zpochybnění subjektivní stránky jednání obviněných v podobě úmyslného zavinění, neboť i v tomto případě se obvinění dovolávají změny skutkových okolností (jakožto nápravy pochybení při aplikaci procesně právních ustanovení trestního řádu), ze kterých subjektivní stránka jejich jednání vyplývá, a teprve v návaznosti na požadovanou změnu skutkového stavu věci dovodili pochybení při aplikaci hmotně právních ustanovení o hodnocení subjektivní stránky jejich jednání.
Dovolací námitky obou obviněných tedy nevytýkají konkrétní pochybení v právním posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jak vyžaduje uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale domáhají se změny skutkových zjištění, v důsledku pochybení soudů při aplikaci procesních ustanovení.
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněných M. S. a Z. T. byla podána z jiných důvodů než uvedených v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání nebyla podána z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jejich odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí obou dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. června 2004
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová