ECLI:CZ:NS:2004:5.TDO.763.2004.1
sp. zn. 5 Tdo 763/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. července 2004 o dovolání, které podal obviněný J. T., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 21. 8. 2003, sp. zn. 11 To 232/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 1 T 91/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný J. T. byl rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne 20. 5. 2003, sp. zn. 1 T 91/2001, uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil jednáním popsaným pod bodem I./1. výroku o vině, dále pokračujícím trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák., kterého se dopustil jednáním popsaným pod body I./2. písm a) až l), III./1., 2., IV./1. až 4. výroku o vině, z toho jednáním pod body I./2. písm. b), d) až i), k) a l), III./1., 2., IV./ 2. až 4. v souběhu s pokračujícím trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. a jednáním pod body I./2. písm. f), g), i) a k), IV./2., 3. a 4. v souběhu s pokračujícím trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák., a dále byl uznán vinným pokračujícím trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák., kterého se dopustil jednáním popsaným pod body I./3. písm. a) až c) výroku o vině, z toho jednáním uvedeným pod bodem I./3. písm. a) výroku o vině v souběhu s trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1, 2 tr. zák.
Za to byl obviněný J. T. odsouzen podle §187 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 5 let, k jehož výkonu byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou, a dále mu byl uložen podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. trest propadnutí věci. Současně bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného A. Ch.
Citovaný rozsudek Okresního soudu v Kladně napadli obvinění J. T. i spoluobviněný A. Ch. odvoláními, z jejichž podnětu Krajský soud v Praze usnesením ze dne 21. 8. 2003, sp. zn. 11 To 232/2003, podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. řádu zrušil v rozsudku soudu prvního stupně výroky, jimiž byly obviněným J. T. a A. Ch. uloženy tresty propadnutí věci, jinak zůstal tento rozsudek nezměněn.
Opis usnesení odvolacího soudu byl obviněnému J. T. doručen dne 15. 1. 2004 a příslušnému státnímu zastupitelství dne 9. 1. 2004.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Praze podal obviněný J. T. prostřednictvím své obhájkyně dne 5. 3. 2004 dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný uvádí, že své dovolání směřuje obecně proti výroku o vině a výrokům souvisejícím, konkrétními námitkami však napadá jen ty výroky, kterými byl uznán vinným trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. Podle názoru obviněného nebyl zjištěn jediný přímý důkaz, který by svědčil o tom, že se dopustil trestného činu krádeže, a naopak se domnívá, že zjištěné skutečnosti směřují k právní kvalifikaci podle §251 tr. zák., přičemž k jednání spočívajícímu v trestném činu podílnictví se doznal. Obviněný současně odkazuje na svoji obhajobu uplatněnou v průběhu dosavadního řízení a z výroku učiněného odvolacím soudem dovozuje, že pokud soud prvního stupně pochybil ve výroku o trestu propadnutí věci, mohlo dojít i v ostatních skutečnostech k nesprávnému posouzení podle hmotného práva.
Obviněný J. T. závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen \"Nejvyšší soud\") s odkazem na ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu zrušil napadené usnesení i jemu předcházející rozsudek a aby podle §265l odst. 1 tr. řádu přikázal věc Okresnímu soudu v Kladně k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání obviněného J. T. vyjádřila prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru sice bylo dovolání formálně podáno z důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale ve skutečnosti obviněný namítá toliko nesprávnost hodnocení provedených důkazů, fakticky tedy zpochybňuje učiněná skutková zjištění. Státní zástupce se domnívá, že tento závěr se vtahuje i na tvrzení obviněného, podle něhož jím spáchané skutky měly být hodnoceny jako trestný čin podílnictví podle §251 tr. zák., neboť zmíněný názor prvotně předpokládá odlišné hodnocení důkazů soudem a teprve z toho lze odvodit odlišnou právní kvalifikaci. Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání podal obviněný J. T. jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím obhájkyně (§265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§265e tr. řádu), dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. a), h) tr. řádu], a obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. řádu).
Pokud jde o dovolací důvod, obviněný J. T. opírá jeho existenci o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci svých dovolacích námitek potom obviněný tvrdí, že nebyl zjištěn jediný přímý důkaz, který by svědčil o tom, že se dopustil skutku zakládajícího trestný čin krádeže, ale podle jeho názoru zjištěné skutečnosti odůvodňují právní kvalifikaci podle §251 tr. zák., přičemž k jednání spočívajícímu v trestném činu podílnictví se doznal. Existenci dovolacího důvodu tak shledává obviněný J. T. primárně v hodnocení důkazů, které provedl soud prvního stupně, a následně v nesprávných skutkových zjištěních, z nichž soudy obou stupňů vycházely. Předpoklady pro jiné právní posouzení svého jednání tedy obviněný dovozuje nikoli z jiného právního posouzení skutku obsaženého ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, ale z odlišných skutečností, než jaké soudy obou stupňů vzaly v úvahu.
Jak ovšem vyplývá z ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, důvodem dovolání nemůže být samo o sobě nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání není dalším odvoláním, ale je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě jen některých výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad. Proto dovolání není možné podat ze stejných důvodů a ve stejném rozsahu jako odvolání a dovoláním se nelze úspěšně domáhat jak revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, tak ani přezkoumávání správnosti a úplnosti jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry je oprávněn doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud, který za tím účelem může provádět dokazování (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí, v níž by mohl přezkoumávat jakékoli rozhodnutí soudu druhého stupně. Přezkoumávat správnost a úplnost skutkových zjištění, resp. provedeného dokazování, a to ani v souvislosti s právním posouzením skutku či jiným hmotně právním posouzením, nemůže dovolací soud už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy. Na rozdíl od soudu prvního stupně a odvolacího soudu totiž dovolací soud nemá možnost podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání tyto důkazy sám provádět či opakovat, jak je zřejmé z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který uplatnil obviněný J. T., přitom znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. řádu. Jestliže tedy obviněný J. T. namítal nesprávnost právního posouzení skutku, ale tento svůj názor dovozoval v podstatě jen z odlišného hodnocení důkazů, případně z odlišné verze skutkového stavu, pak soudům činným dříve ve věci nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. řádu], které již obviněný neuplatnil.
Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení dovolatele o tom, zda existuje dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněného J. T. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož se obviněný dopustil skutku tak, jak je popsáno ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, případně rozvedeno v odůvodnění tohoto rozhodnutí, s jehož skutkovými závěry se ztotožnil i odvolací soud. Z nich zejména vyplývá, že obviněný celkem v 22 případech sám nebo se spoluobviněným A. Ch. vnikl nezjištěným způsobem nebo za pomoci násilí do automobilů, bytů a dalších prostor, kde následně odcizil zde uložené věci. Takto popsanému skutkovému stavu pak odpovídá právní závěr vyjádřený v posouzení jednání jako pokračujících trestných činů krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. Kdyby měl dovolací soud učinit odlišný právní závěr v posouzení uvedených skutkových zjištění a dospět k právní kvalifikaci skutku jako trestného činu podílnictví podle §251 tr. zák., jak se toho ve svém dovolání domáhá obviněný J. T., musel by dovolací soud modifikovat rozhodná skutková zjištění, k nimž dospěly soudy obou stupňů, resp. odhlédnout od těch skutkových zjištění, která svědčí o spáchání trestného činu krádeže (tj. že obviněný násilím či jinak vnikl do automobilů, bytů či jiných objektů, že zde určité věci sám nebo v součinnosti se spoluobviněným odcizil, což jsou znaky charakterizující právě trestný čin krádeže, a nikoli jen pouhé podílnictví). Taková změna skutkových zjištění ovšem není v dovolacím řízení možná ani přípustná.
Shora zmíněnými námitkami tedy ve skutečnosti obviněný J. T. nevytýká nesprávné právní posouzení skutku ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení, proto jím uváděný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu není dán. Obviněný totiž v podstatě nezpochybnil právní závěry učiněné v napadeném rozhodnutí, ale své výhrady v dovolání zaměřil výlučně proti správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutku, a proti postupu soudů při hodnocení důkazů. Samotná skutková zjištění ani hodnocení důkazů, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotně právní posouzení, ovšem Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat, jak bylo výše zdůrazněno.
Za nerozhodný je třeba označit názor obviněného, podle kterého pokud soud prvního stupně pochybil ve výroku o trestu propadnutí věci, mohl pochybit i v jiných směrech. Lze totiž přisvědčit odvolacímu soudu, že Okresní soud v Kladně skutečně neuložil trest propadnutí věci podle §55 odst. 1 tr. zák. za splnění zákonem stanovených podmínek. Tuto vadu ovšem odvolací soud napravil, a proto z ní nelze dále dovozovat nesprávnost rozsudku jako takového, navíc opět bez jakékoli další argumentace či zdůvodnění.
Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že obviněný J. T. i přes své slovní vyjádření dovolacího důvodu obsaženého v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podal dovolání z jiných důvodů, než jaké činí dovolání přípustným. Proto dovolací soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž věcně přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení mu předcházejícího, dovolání obviněného odmítl a mohl tak rozhodnout podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 15. července 2004
Předseda senátu:
JUDr. František Púry