ECLI:CZ:NS:2004:5.TDO.764.2004.1
sp. zn. 5 Tdo 764/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 30. června 2004 o dovolání podaném obviněným M. V., proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. 7. 2002, sp. zn. 7 To 290/2002, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 5 T 23/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 10. 6. 2002, sp. zn. 5 T 23/2002, byl obviněný M.V. uznán vinným trestným činem útoku na veřejného činitele podle §155 odst. 1 písm. a) tr. zák., kterého se dopustil tím, že „dne 24. 10. 2001 kolem 12. 40 hod. v P., ul. V., nereagoval na výzvu prokázání totožnosti a svým vozidlem zn. Škoda Forman, SPZ AEN 17-92, najel při couvání na strážníka Městské policie P. P. K., kterého takto srazil na zem a z místa poté ujel.“ Za tento trestný čin mu byl podle §155 odst. 1 tr. zák. a §53 odst. 2 písm. b) tr. zák. uložen peněžitý trest ve výměře 7.000,- Kč, přičemž pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou týdnů.
Jako soud odvolací rozhodl ve věci Městský soud v Praze usnesením ze dne 30. 7. 2002, sp. zn. 7 To 290/2002, tak, že odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítl.
Shora citované usnesení Městského soudu v Praze napadl obviněný M. V. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. Tento svůj mimořádný opravný prostředek opřel o důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel vyslovil „pochybnosti o skutkové otázce významné pro rozhodnutí“, které nebyly odstraněny provedením dalších důkazů a došlo tak k porušení zásady zjištění skutkového stavu bez důvodných pochybností uvedené v §2 odst. 5 tr. ř. Ke kontaktu poškozeného s vozem obviněného mohlo podle jeho názoru dojít pouze náhlým vkročením poškozeného k zadní části vozu v okamžiku, kdy obviněný již couval a nemohl střetu zabránit. Poukázal na rozpory ve výpovědích poškozeného a svědka a na skutečnost, že z průběhu řízení a z provedených důkazů nevyplývá úmysl obviněného najet svým vozem na poškozeného. Navrhl proto, aby dovolací soud zrušil usnesení Městského soudu v Praze, jakož i rozsudek obvodního soudu a aby přikázal věc tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. Zároveň požádal předsedu senátu dovolacího soudu, aby podle §265o odst. 1 tr. ř. odložil výkon rozhodnutí, proti němuž bylo podáno dovolání.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství využila svého práva podle §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání a uvedla, že dovolatel ve svém podání namítl důvodné pochybnosti ve skutkových otázkách, usiloval o vybudování jiné než přisouzené verze skutkového děje a zasahuje tak do skutkového stavu věci, který nelze v dovolacím řízení jakkoliv měnit. Protože dovolací argumentaci nelze považovat za věcně odpovídající použitému ani jinému zákonnému dovolacímu důvodu, navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě u příslušného soudu (§265e odst. 1 tr. ř.) a splňuje náležitosti podání ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., proto bylo třeba posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, označený jako důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání z citovaného důvodu je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně učiněného ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního stupně nemůže změnit.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. musí být v dovolání skutečně tvrzen a odůvodněn konkrétními vadami, které jsou dovolatelem spatřovány v právním posouzení skutku, jenž je vymezen ve výroku napadeného rozhodnutí, nebo v jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Jinak nelze dovodit, že dovolatelem byl uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný.
Jak bylo uvedeno výše, obviněný ve svém mimořádném opravném prostředku namítl porušení zásady uvedené v §2 odst. 5 tr. ř., vylíčil svoji verzi průběhu skutkového děje a upozornil na rozpory ve výpovědích poškozeného a svědka, přičemž z provedených důkazů podle jeho názoru nevyplýval úmysl obviněného najet svým vozem na poškozeného. Dovolací námitky obviněného směřují tedy výlučně do oblasti hodnocení důkazů a ke zpochybnění skutkových zjištění vzešlých z tohoto hodnocení, tyto námitky však nelze z hlediska jejich obsahu podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jak je vyloženo shora, ani pod žádný jiný z důvodů dovolání taxativně vymezených v §265b odst. 1, 2 tr. ř. Dovolací námitky tedy nevytýkají pochybení v právním posouzení skutku nebo jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jak vyžaduje uplatnění dovolatelem označeného dovolacího důvodu, neboť prosazují hodnocení důkazů, ze kterého by vzešel skutkový stav věci neobsahující znak úmyslného zavinění jednání obviněného.
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání bylo podáno z jiných důvodů než uvedených v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je totiž podle námitek uvedených v dovolání spatřován v nesprávnosti skutkových zjištění.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání. Vzhledem k rozhodnutí o odmítnutí dovolání Nejvyšší soud nevyhověl návrhu obviněného na odložení výkonu rozhodnutí, proti kterému bylo podáno dovolání podle §265o tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. června 2004
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová