ECLI:CZ:NS:2004:5.TDO.776.2004.1
sp. zn. 5 Tdo 776/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. srpna 2004 o dovolání podaném obviněným L. K., proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 10. 2003, sp. zn. 5 To 149/2003, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Lounech pod sp. zn. 2 T 391/99, takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se zrušují usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 10. 2003, sp. zn. 5 To 149/2003, a rozsudek Okresního soudu v Lounech ze dne 14. 6. 2002, sp. zn. 2 T 391/99.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Lounech přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Lounech ze dne 14. 6. 2002, sp. zn. 2 T 391/99, byl obviněný L. K. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., za který mu byl podle §248 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání čtrnácti měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání třiceti šesti měsíců. Dále mu bylo podle §59 odst. 2 tr. zák. uloženo, aby ve zkušební době podle svých sil nahradil škodu, kterou trestným činem způsobil, a podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Jako soud odvolací rozhodl ve věci Krajský soud v Ústí nad Labem usnesením ze dne 23. 10. 2003, sp. zn. 5 To 149/2003, tak, že odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítl jako nedůvodné.
Shora citované usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, jakož i rozsudek Okresního soudu v Lounech, napadl obviněný L. K. dovoláním podaným prostřednictvím obhájkyně ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. Tento svůj mimořádný opravný prostředek opřel o důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel zrekapituloval průběh trestního řízení v dané věci, přičemž vyslovil přesvědčení, že provedené dokazování nevyloučilo reálnost výběru finanční hotovosti ve prospěch klienta spořitelny a že postupem obviněného nedošlo k porušení právního předpisu upravujícího provádění pokladních operací. V této souvislosti zpochybnil důkazní hodnotu videozáznamu a upozornil na skutečnost, že jako důkaz nebyla předložena vkladní knížka. Podle názoru dovolatele tak při provádění a hodnocení důkazů došlo k porušení ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř., skutkový stav neodpovídal zákonným požadavkům vyplývajícím z těchto ustanovení a nebyly provedeny všechny potřebné důkazy, zejména vyšetřovací pokus a odborné vyjádření programového analytika. Z rozsudku soudu I. stupně není možné zjistit, které skutečnosti svědčí o tom, že si obviněný přisvojil částku 297.000,- Kč a rozsudek je tudíž nepřezkoumatelný. Podle vyjádření dovolatele v popisu skutku ve výroku o vině nejsou uvedeny okolnosti, které by odůvodňovaly závěr, že si obviněný přisvojil cizí věc, která mu byla svěřena. Proto navrhl, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí (zřejmě tomuto soudu).
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva podle §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání a uvedl, že námitky dovolání zpochybňující správnost skutkových zjištění neodpovídají formálně deklarovanému dovolacímu důvodu ani žádnému jinému zákonnému důvodu dovolání. Námitka, podle které popis skutkových okolností ve výroku o vině neodpovídá trestnému činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., naplňuje uvedený dovolací důvod, avšak i přes velmi kusý popis skutku ve výroku o vině v rozsudku soudu I. stupně podle názoru státního zástupce Nejvyššího státního zastupitelství nelze hovořit o rozporu mezi větou skutkovou a právní. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni (§265e odst. 1 tr. ř.) a splňuje náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., proto bylo třeba posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem, a posoudit opodstatněnost dovolacích námitek.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší soud je povinen zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně učiněného ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně nemůže změnit. Pokud tedy obviněný ve svém dovolání uplatnil námitky týkající se rozsahu dokazování, způsobu hodnocení důkazů a zpochybnění obsahu provedených důkazů, nemohl se jimi Nejvyšší soud zabývat, neboť směřují výlučně do oblasti hodnocení důkazů a ke zpochybnění skutkových zjištění vzešlých z tohoto hodnocení. Tyto námitky nelze z hlediska jejich obsahu podřadit pod uplatněný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ani pod žádný jiný z důvodů dovolání taxativně vymezených v §265b odst. 1, 2 tr. ř. V této části tedy bylo dovolání podáno z jiného důvodu než důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř. Nejvyšší soud ovšem shledal, že uvedenému dovolacímu důvodu obsahově odpovídá námitka, podle které v popisu skutku ve výroku o vině nejsou uvedeny okolnosti odůvodňující závěr, že si obviněný přisvojil cizí věc, která mu byla svěřena.
Nejvyšší soud tedy přezkoumal podle §265i odst. 3, 4 tr. ř. napadené usnesení i předcházející řízení a shledal, že dovolání je důvodné.
Podle zjištění okresního soudu se obviněný L. K. dopustil trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. tím, že \"dne 14. 8. 1998 v L., v pobočce Č. s., a. s., kde byl zaměstnán jako referent drobného bankovnictví na přepážce č. 8, si přisvojil finanční částku ve výši 297.000,- Kč, ke škodě Č. s., a. s., Oblastní pobočky v M., která mu byla svěřena zaměstnavatelem v rámci výkonu jeho pracovní činnosti\". V odůvodnění rozhodnutí je tato tzv. skutková věta znovu citována, aniž by však byly uvedeny bližší okolnosti protiprávního jednání zjištěného soudem, a to především způsob provedení činu.
Trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. se dopustí, kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli malou. Předpokladem naplnění skutkové podstaty trestného činu podle citovaného ustanovení je skutkový stav věci zahrnující okolnosti, ze kterých by bylo možno dovodit naplnění dovolatelem zpochybněných znaků tohoto trestného činu, tedy přisvojení si cizí svěřené věci a způsobení škody na cizím majetku. Věc (v tomto případě zřejmě pokladní hotovost) je pachateli svěřena, jestliže je mu odevzdána do faktické moci s tím, aby s věcí nakládal určitým způsobem. Jestliže takový pachatel s věcí naloží v rozporu s účelem, k němuž mu byla cizí věc dána do opatrování nebo do dispozice, a to způsobem, který maří základní účel svěření, a přitom sobě nebo jinému obstará z věci trvalý prospěch, pak je naplněn další ze znaků skutkové podstaty tohoto trestného činu a to přisvojení si cizí věci.
Dovolání obviněného bylo tedy nutno přisvědčit v tom, že zjištěný skutek byl ve výroku a odůvodnění rozsudku okresního soudu popsán tak, že z něho nevyplývají takové skutkové okolnosti, které by dostatečným způsobem vyjadřovaly naplnění právních pojmů obsažených v tzv. právní větě výroku rozhodnutí. V dané věci totiž okresní soud v podstatě popsal skutek obviněného výlučně vyjádřením právních pojmů tohoto trestného činu, aniž by bylo možné zjistit, jakým způsobem si obviněný finanční částku přisvojil a proč se jednalo o věc jemu svěřenou. Tyto nedostatky rozsudku soudu I. stupně nebyly odstraněny ani v odvolacím řízení. Krajský soud v Ústí nad Labem, přestože již v odvolání obviněný poukazoval na nepřezkoumatelnost rozsudku okresního soudu, sice vytkl stručné hodnocení důkazů soudem I. stupně, avšak jeho skutková zjištění \"rozvedená v odůvodnění rozsudku\" považoval za přesvědčivá, splňující požadavky ustanovení §125 odst. 1 tr. ř., a v otázce právní kvalifikace jednání obviněného odkázal na rozhodnutí soudu I. stupně.
Jak je již zřejmé ze shora uvedeného, okresní soud posoudil jako trestný čin zpronevěry skutek, jehož součástí podle popisu v rozsudku nejsou základní znaky skutkové podstaty tohoto trestného činu, a to přisvojení si cizí svěřené věci. Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že v posuzované věci rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku. Rozsudek soudu I. stupně prakticky zakládá pojmové ztotožnění skutkové a právní části výroku rozhodnutí, přičemž ani z odůvodnění rozsudku nelze zjistit, jaká skutková zjištění byla podkladem odsuzujícího výroku. Krajský soud v odvolacím řízení nedostatečným způsobem reagoval na obviněným uplatněné námitky ve vztahu k popisu skutku, a skutková zjištění i jejich právní posouzení okresním soudem označil za správná. V dané věci tudíž došlo k naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a to v rozsahu výše uvedené námitky.
Nejvyšší soud proto z podnětu dovolání obviněného podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení, zrušil rovněž rozsudek Okresního soudu v Lounech jako vadnou část řízení předcházejícího napadenému usnesení. Podle §265k odst. 2 tr. ř. Nejvyšší soud zrušil také všechna další rozhodnutí, která na zrušené usnesení a rozsudek obsahově navazovala a pozbyla jejich zrušením podkladu a přikázal podle §265l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Lounech, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Věc se tak vrací do stadia řízení u soudu prvního stupně. Okresní soud bude v dalším řízení muset odstranit nedostatky v popisu skutkového stavu věci a bude muset tento stav jednoznačně popsat tak, aby bylo možno usuzovat o naplnění formálních znaků trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. obviněným, zejména o naplnění znaků přisvojení si cizí svěřené věci. Bude třeba uvést skutkové okolnosti objasňující způsob (titul), jakým se částka 297.000,- Kč dostala do držení obviněného, že se jednalo o cizí věc tedy ve vlastnictví jiného, a popsat jednání, kterým si obviněný částku přisvojil. Teprve na základě jednoznačně popsaných skutkových okolností bude následně třeba učinit právní závěry ohledně kvalifikace zjištěného skutku podle příslušného ustanovení zvláštní části trestního zákona.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 25. srpna 2004
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová