ECLI:CZ:NS:2004:5.TDO.796.2004.1
sp. zn. 5 Tdo 796/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. července 2004 o dovolání, které podal obviněný J. P., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. 12 To 435/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 1 T 29/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný J. P. byl rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 17. 7. 2003, sp. zn. 1 T 29/2003, uznán vinným trestným činem přijímání úplatku podle §160 odst. 2 tr. zák., kterého se dopustil jednáním popsaným pod body 1. a 2. výroku o vině tohoto rozhodnutí, tedy tím, že
1. jako pracovník S. K. n. p. se sídlem ve V., okr. T., v souvislosti s veřejnou zakázkou zadávanou touto organizací na první etapu opravy turistické cesty M. D. - S. B. a druhou etapu opravy - úseku S. B. - R. b. v P. p. S., okr. T., v předpokládané ceně díla včetně DPH asi 300 000,- Kč na každou z etap v přesně nezjištěné době měsíce ledna až února 2002 v restauraci H. n. P. v P. p. S., okr. T., požadoval po M. M. za získání této zakázky úplatu ve výši 10 % z ceny zakázky, tj. nejméně 30 000,- Kč za každou etapu prací,
2. ve stejném postavení jako v předchozím případě v souvislosti s veřejnou zakázkou zadávanou touto organizací na opravu úseku turistické cesty od kóty 0,968 km - S. na R. v předpokládané ceně díla včetně DPH ve výši asi 100 000,? Kč v přesně nezjištěné době v měsíci únoru až březnu 2002 v restauraci K. v T. požadoval po R. L. úplatu ve výši 15 až 30 % z ceny zakázky za její získání, tj. nejméně 15 000,- Kč až 30 000,- Kč.
Za to byl obviněný J. P. odsouzen podle §160 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 rok a 6 měsíců.
Citovaný rozsudek Okresního soudu v Trutnově napadl obviněný J. P. odvoláním, které Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 14. 1. 2004, sp. zn. 12 To 435/2003, podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl. Opis tohoto usnesení byl obviněnému J. P. doručen dne 24. 3. 2004, jeho obhájci dne 2. 3. 2004 a příslušnému státnímu zastupitelství dne 23. 2. 2004.
Proti zmíněnému usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podal obviněný J. P. prostřednictvím svého obhájce dne 27. 4. 2004 dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. Obviněný má za to, že zjištěný skutek byl nesprávně kvalifikován jako trestný čin přijímání úplatku podle §160 odst. 2 tr. zák., ačkoli o trestný čin nejde, neboť skutková zjištění neskýtají dostatečný podklad pro to, aby mohl být uznán vinným. Obviněný uvádí, že z hlediska trestní odpovědnosti je nezbytné, aby byly naplněny všechny znaky příslušné skutkové podstaty, přičemž v důsledku absence jakéhokoli znaku nelze skutek hodnotit jako trestný čin.
Obviněný připomíná, že zájmem chráněným trestním zákonem, který je objektem trestného činu přijímání úplatku podle §160 odst. 2 tr. zák., je zájem společnosti na řádném, nestranném a zákonném obstarávání věcí obecného zájmu. Pro právní posouzení je tak podle obviněného nutné, aby existovala zřejmá souvislost se zadáním veřejné zakázky, neboť jiné jednání skutková věta nepředpokládá. Za obstarání věci obecného zájmu přitom podle obviněného lze považovat opravy cest v národním parku, avšak pouze za situace, že je tento zájem na opravách veřejně proklamován správou parku. Objektivní stránku uvedeného trestného činu spatřuje obviněný v tom, že pachatel žádá v souvislosti s obstaráváním věci obecného zájmu úplatek. Za nezbytné tedy obviněný považuje, aby jeho jednání, za které požadoval úplatek, bylo činností, která souvisela s plněním úkolů týkajících se obstarávání věci obecného zájmu, a dále aby toto jednání obsahovalo rozhodovací prvek, tzn. aby obviněný v rámci S. K. n. p. spolupůsobil při rozhodnutí a ovlivňoval ho.
Obviněný J. P. se domnívá, že v době posuzovaného skutku S. K. n. p. nevyhlásila výše uvedenou veřejnou zakázku ani nebylo známo, v jakém rozsahu budou opravy cest prováděny a v jaké cenové relaci, což bylo známo až po vyhlášení nabídky na opravy v měsíci květnu 2002. K tomu obviněný doplňuje, že k předmětnému jednání se svědky došlo při náhodném styku v restauraci při konzumaci alkoholu, a nikoli účelově z důvodu zajištění zakázky za úplatu. Jak dále obviněný zdůrazňuje, v rámci S. K. n. p. pracoval v postavení správce, a to bez oprávnění vyhlašovat zakázky a rozhodovat či spolurozhodovat o jejich přidělení. K subjektivní stránce trestného činu potom obviněný doplňuje, že po vyhlášení zjednodušené nabídky sám kontaktoval svědka M. M., aby vypracoval cenovou nabídku, v níž se poté konstatovalo, že je vypracována na základě informace obviněného, přičemž v případě nelegálního jednání by svědek M. M. jméno obviněného v nabídce neuváděl, obviněný by dále jednal o způsobu úhrady úplatku a aktivně by se angažoval v rozhodování o přidělení zakázky.
Obviněný J. P. závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen \"Nejvyšší soud\") podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové a aby podle §265l odst. 1 tr. řádu přikázal věc tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání obviněného J. P. vyjádřila prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jejího názoru jde o posouzení, zda je obviněný pachatelem trestného činu přijímání úplatku podle §160 odst. 2 tr. zák., a to z toho hlediska, zda se podílel na obstarávání věci obecného zájmu a zda v souvislosti s tím žádal úplatek. Státní zástupkyně se přitom domnívá, že námitkám obviněného je třeba přisvědčit, neboť obviněný ze své pozice zaměstnance S. K. n. p. nemohl ovlivnit jakékoli výběrové řízení ani zadání zakázky určitému subjektu. Navíc v době, kdy úplatek žádal, žádná veřejná zakázka na opravu cest vyhlášena nebyla, tudíž je zavádějící i popis skutku. Podle státní zástupkyně je třeba zvažovat, zda bylo jednání obviněného správně posouzeno podle hlavy třetí trestního zákona a zda nebylo třeba uvažovat o tom, že byl spáchán jiný trestný čin majetkové povahy, konkrétně podvod podle §250 odst. 1 tr. zák. ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák., neboť obviněný uvedl svědky M. M. a R. L. v omyl svým tvrzením v tom smyslu, že z titulu své pozice je schopen ovlivnit výběrové řízení. Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství závěrem navrhla, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Trutnově zrušil a aby přikázal Okresnímu soudu v Trutnově, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání podal obviněný J. P. jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§265e tr. řádu), dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. h) tr. řádu], a obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. řádu).
Pokud jde o dovolací důvody, obviněný J. P. opírá jejich existenci o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, resp. že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, ačkoli v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. řádu.
V rámci svých dovolacích námitek obviněný J. P. soudům obou stupňů v podstatě vytýká nesprávné právní posouzení jeho jednání, neboť v době, kdy se ho dopustil, S. K. n. p. (dále jen \"S. K.\") ještě nevyhlásila příslušnou veřejnou zakázku, přičemž obviněný nebyl v postavení, které by mu umožňovalo o zakázce rozhodovat. K tomu obviněný doplňuje, že k jeho kontaktu se svědky došlo náhodně v restauraci při konzumaci alkoholu a dále že svědek M. M. vypracoval cenovou nabídku, v níž uvedl, že tak učinil na základě informace od obviněného, což by v případě uplácení neudělal. Ze zmíněných skutečností obviněný dovozuje, že nebyly naplněny znaky skutkové podstaty trestného činu přijímání úplatku podle §160 odst. 2 tr. zák. spočívající v objektu tohoto trestného činu, v jeho objektivní stránce a v subjektivní stránce.
K tomu Nejvyšší soud připomíná, že zmíněného trestného činu se dopustí ten, kdo v souvislosti s obstaráváním věcí obecného zájmu žádá úplatek. Jak přitom zjistily soudy dříve činné ve věci - a nezpochybnil to ani obviněný - zajištění oprav turistických cest v K. n. p. (dále jen \"K.\") lze považovat za věc obecného zájmu.
Správnost hmotně právního posouzení stíhaného skutku zpochybnil obviněný J. P. svými dovolacími námitkami především poukazem na to, že v době jeho jednání nebyla zakázka na opravy turistických cest vyhlášena, protože se tak stalo až v průběhu roku 2002, takže nebyl znám ani rozsah zadání a cenová relace. Jak ovšem vyplývá z výše citované skutkové věty výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, obviněný jednal \"v souvislosti s veřejnou zakázkou zadávanou touto organizací … v předpokládané ceně díla včetně DPH asi 300 000,- Kč (resp. 100 000,- Kč)\". K tomu Nejvyšší soud doplňuje, že v dovolacím řízení při posuzování, zda byl naplněn dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je dovolací soud vázán skutkovými zjištěními učiněnými soudem prvního stupně a odvolacím soudem, která již není oprávněn nijak přezkoumávat.
Pro naplnění objektivní stránky skutkové podstaty trestného činu přijímání úplatku podle §160 odst. 2 tr. zák. je rozhodující, aby obviněný požádal o úplatek v souvislosti s obstaráváním věci obecného zájmu, přičemž tato souvislost může být velmi různorodá. Trestní zákon tudíž nepožaduje, aby věc obecného zájmu byla realizována prostřednictvím zadání veřejné zakázky či jiným konkrétním způsobem. Rovněž tak není trestní postih omezen - pokud je věc obecného zájmu obstarávána na podkladě veřejné zakázky - na přijímání úplatku až po vyhlášení veřejné zakázky či po zveřejnění jakékoli obdobné nabídky. Žádost o úplatek tedy může pachatel učinit již dříve, jestliže mu je již známo, že určitá věc obecného zájmu bude obstarávána, tedy např. že nabídka bude zveřejněna, přestože v době, kdy pachatel o úplatek požádal, ještě veřejná zakázka či jiná nabídka učiněna nebyla. V praxi je mnohdy takový postup pro pachatele výhodnější, neboť po dohodě s poskytovatelem úplatku může s předstihem provést potřebné přípravné kroky. Nejvyšší soud tudíž považuje za správný a odpovídající zákonu závěr Krajského soudu v Hradci Králové obsažený v odůvodnění jeho usnesení, podle něhož není rozhodující, že v době trestné činnosti obviněného ještě výběrové řízení formálně neprobíhalo, protože obviněnému i svědkům bylo zřejmé, že v průběhu roku 2002 budou zmíněné akce realizovány. Pro posouzení jednání obviněného jako trestného činu přijímání úplatku potom není podstatné ani to, že nebyl zcela přesně znám rozsah prací a jejich cenová relace, neboť postačuje alespoň určitá reálná představa. Ostatně, jak vyplynulo z dokazování, úplatek byl v obou případech sjednán jako procentuální část hodnoty zakázky, takže jednající osoby měly poměrně jasnou představu o výši úplatku a počítaly s případnými změnami jeho nominální hodnoty. Navíc k trestní odpovědnosti za přijímání úplatku podle §160 odst. 2 tr. zák. se nevyžaduje, aby pachatel žádal úplatek v určité výši. Dovolací námitky obviněného v uvedených směrech jsou tedy zjevně neopodstatněné.
Další část argumentace obviněného J. P. je založena na jeho postavení jako zaměstnance S. K., v jehož pravomoci nebylo rozhodovat či spolurozhodovat o zadávání zakázek ani o jejich přidělení konkrétnímu subjektu. Jak vyplývá z již citovaného ustanovení §160 odst. 2 tr. zák., mezi úplatkem, resp. žádostí o něj a obstaráváním věci obecného zájmu musí být souvislost. Tato souvislost spočívá v tom, že prostřednictvím úplatku má být ovlivněna činnost konkrétní osoby žádající úplatek, která se týká obstarávání věci obecného zájmu, a to obvykle ve prospěch poskytovatele úplatku. K tomu, aby osoba žádající úplatek mohla takto působit ve prospěch poskytovatele úplatku, uplácenou osobou bude zpravidla osoba, která o věci obecného zájmu sama rozhoduje či spolurozhoduje nebo která přímo vykonává jinou činnost při obstarávání věci obecného zájmu. Není ovšem vyloučeno, aby požadování úplatku bylo trestným činem i u jiné osoby, která jen spolupůsobí při obstarávání věci obecného zájmu nebo při tom vykonává faktický vliv na činnost osoby přímo obstarávající určitou věc obecného zájmu. Pachatelem trestného činu podle §160 odst. 2 tr. zák. tedy může být i ten, kdo sám sice nemá rozhodovací pravomoc, ale např. provádí jen přípravné práce při opatřování podkladů pro rozhodnutí nebo poradní či obdobnou činnost, která je způsobilá zásadním způsobem ovlivnit konečné rozhodnutí, neboť faktický dopad jednání takové osoby je totožný jako u osoby, která sama rozhoduje nebo přímo vykonává činnost při obstarávání věci obecného zájmu. Uvedený závěr vyplývá především ze skutečnosti, že citované ustanovení trestního zákona (odkazem na okolnosti uvedené v §160 odst. 1 tr. zák.) předpokládá jen určitou \"souvislost s obstaráváním věcí obecného zájmu\", což je pojem mnohem širší, než podmínka spočívající v požadování úplatku \"při obstarávání věcí obecného zájmu\", jak ji v podstatě formuluje obviněný ve svém dovolání. Proto trestní odpovědnost není vyloučena ani tehdy, jestliže pachatel žádal úplatek nikoli přímo při obstarávání věci obecného zájmu, ale též v jiné souvislosti s tím, jak bylo výše vyloženo.
Jak vyplynulo z učiněných skutkových zjištění popsaných v odůvodnění napadeného usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, obviněný J. P. od 1. 1. 2002 po provedené reorganizaci S. K. již o zadávání zakázek na opravy turistických cest sice formálně nerozhodoval, ale fakticky tak činil, protože měl v tomto směru zkušenosti z dřívějšího období a zaměstnanec, který místo obviněného o zakázkách rozhodoval, respektoval stanoviska obviněného a řídil se jimi. Jak dále správně zdůraznil odvolací soud, z této pozice také obviněný se svědky jednal a oni si byli jeho vlivu vědomi, přičemž do výběrového řízení obviněný skutečně zasáhl vyřazením jednoho podnikatele - svědka M. M. a k realizaci zakázky byl nakonec vybrán podnikatel jiný (č. l. 140 trestního spisu). Soud prvního stupně v této souvislosti rovněž vycházel ze svědecké výpovědi zaměstnance, který o zakázkách rozhodoval, Ing. J. G. Ten mimo jiné potvrdil, že pokud jde o výběr z nabídek na opravy turistických cest, obviněný neměl rozhodovací pravomoc, ovšem s ohledem na skutečnost, že šlo o první zakázky realizované po reorganizaci S. K. a svědek sám, byť ve věci rozhodoval, neznal přesně místní poměry na středisku v P. p. S., takže doporučení, resp. stanovisko obviněného bylo pro něho podstatné (č. l. 122 trestního spisu). Nejvyšší soud tudíž konstatuje, že obviněný skutečně nebyl osobou, která by rozhodovala, avšak fakticky měl možnost konečné rozhodnutí ovlivnit, tedy působit ve smyslu §160 odst. 2 tr. zák. v souvislosti s obstaráváním věci obecného zájmu proti objektu tohoto trestného činu, tedy proti řádnému, nestrannému a zákonnému obstarávání takových věcí. Námitka obviněného, kterou ve svém dovolání uvedený závěr zpochybňoval, byla proto posouzena jako zjevně neopodstatněná, neboť i ve svém tehdejším postavení se obviněný mohl dopustit trestného činu podle §160 odst. 2 tr. zák.
Obviněný J. P. dále v rámci svých námitek poukázal na to, že k posuzovanému jednání došlo při náhodném kontaktu s osobami později vystupujícími jako svědci, a to v restauraci při konzumaci alkoholických nápojů. Podle názoru Nejvyššího soudu však pro naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu přijímání úplatku podle §160 odst. 2 tr. zák. není rozhodné, zda k jeho spáchání došlo na základě náhodného kontaktu či plánovitě, byť taková okolnost může mít svůj význam např. při vyměřování trestu. Navíc uvedené tvrzení obviněného není v souladu se skutkovými zjištěními soudů obou stupňů, neboť z nich vyplývá, že např. svědek M. M. hovořil o celé záležitosti s obviněným dvakrát, z toho jednou v lese při obhlídce cesty.
Poslední dovolací námitka obviněného J. P. je založena na jeho úvaze, že pokud po vyhlášení zjednodušené nabídky sám kontaktoval svědka M. M., aby vypracoval cenovou nabídku, v níž svědek odkazuje na informace získané od obviněného, pak v případě úmyslného nelegálního jednání by svědek M. M. jméno obviněného v nabídce neuváděl, obviněný by dále jednal o způsobu úhrady úplatku a aktivně by se angažoval v rozhodování o přidělení zakázky. Z této argumentace obviněný dovozuje nedostatek subjektivní stránky trestného činu. Podle názoru Nejvyššího soudu však zmínka svědka M. M. v jeho nabídce o tom, že vychází z informací poskytnutých obviněným, nijak zásadně se subjektivní stránkou nesouvisí a nelze z ní tudíž dovozovat nedostatek úmyslného zavinění. Jak je patrné z rozhodných skutkových okolností, obviněný se posléze v rozhodování o přidělení zakázky aktivně angažoval, avšak v neprospěch svědka M. M. Skutková podstata trestného činu přijímání úplatku podle §160 odst. 2 tr. zák. je přitom naplněna již tím, že pachatel žádá o úplatek, takže další okolnosti, zejména otázka, zda k předání úplatku došlo a zda a jak bylo obstarávání věci obecného zájmu ovlivněno, již nemá vliv na trestnost, ale může mít význam jen při posuzování stupně nebezpečnosti činu pro společnost nebo výměry ukládaného trestu.
Nejvyšší soud proto konstatuje, že obviněný J. P. posuzovaným skutkem, který je obsažen ve výroku o vině v rozsudku Okresního soudu v Trutnově, spáchal trestný čin přijímání úplatku podle §160 odst. 2 tr. zák., jak správně konstatoval soud prvního stupně i soud odvolací, tudíž podané dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud proto dospěl k závěru, že obviněný J. P. podal dovolání proti rozhodnutí, jímž nebyly naplněny uplatněné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g) a l) tr. řádu. Jeho dovolání sice bylo opřeno o námitky, které by za jiných okolností mohly být dovolacími důvody podle citovaných zákonných ustanovení, ale tyto námitky Nejvyšší soud neshledal z výše uvedených důvodů opodstatněnými. Dovolání tedy podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné, přičemž nepřezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí ani správnost řízení mu předcházejícího. Jde totiž o závěr, který lze učinit bez takové přezkumné činnosti pouze na podkladě spisu a obsahu dovolání, aniž bylo třeba opatřovat další vyjádření dovolatele či ostatních stran trestního řízení nebo dokonce doplňovat řízení provedením důkazů podle §265r odst. 7 tr. řádu. Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout o dovolání v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 15. července 2004
Předseda senátu:
JUDr. František Púry