ECLI:CZ:NS:2004:5.TDO.842.2004.1
sp. zn. 5 Tdo 842/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 18. srpna 2004 o dovolání obviněného L. L., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 4. 2004, sp. zn. 12 To 10/2004, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 1 T 34/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 12. 6. 2003, sp. zn. 1 T 34/2002, byl obviněný L. L. s obviněným M. S. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. Za tento trestný čin a za trestné činy útoku na státní orgán podle §154 odst. 1 písm. b) tr. zák., trestný čin útoku na státní orgán podle §154 odst. 2 tr. zák., trestný čin hanobení národa, rasy a přesvědčení podle §198 odst. 1 písm. a) tr. zák., trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. a trestný čin podvodu podle §250 odst. 1 tr. zák., jimiž byl uznán vinným rozsudky Okresního soudu v Jihlavě ze dne 21. 6. 2001 a 27. 9. 2001, sp. zn. 13 T 139/2001, které nabyly právní moci dne 27. 9. 2001, byl odsouzen podle §247 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let nepodmíněně. Podle §35 odst. 2 tr. zák. byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Jihlavě ze dne 27. 9. 2001, sp. zn. 13 T 139/2001, který nabyl právní moci dne 27. 9. 2001, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušený výrok o trestu obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř. bylo rozhodnuto o nárocích poškozených na náhradu škody.
Proti rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 12. 6. 2003, sp. zn. 1 T 34/2002, podal obviněný L. L. odvolání proti výroku o trestu. Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 1. 4. 2004, sp. zn. 12 To 10/2004, zamítl odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti tomuto usnesení podal obviněný L. L. prostřednictvím obhájce JUDr. J. S. dovolání opírající se o dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. c), d) a g) tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. spatřuje obviněný v tom, že neměl po celou dobu trestního řízení obhájce, ač ho mít měl podle ustanovení §36 odst. 2 tr. ř., neboť údajně jeho duševní stav byl v průběhu trestního stíhání takový, že nebyl schopen se sám hájit. K prokázání tohoto důvodu dovolání obviněný navrhl vyhotovení znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. podle obviněného spočívá v tom, že se u soudu prvního stupně konalo hlavní líčení v jeho nepřítomnosti, ač k němu údajně nebyl řádně předvolán a o jeho konání nevěděl. Obviněný tvrdil, že podpis na dodejce není jeho podpisem. Dále uvedl, že pokud u odvolacího soudu připustil, že podpis na dodejce by mohl být jeho, učinil tak neuváženě na dotaz odvolacího soudu. Je tedy přesvědčen, že o konání hlavního líčení nebyl řádně vyrozuměn a hlavní líčení se nemohlo konat v jeho nepřítomnosti. Námitkami uplatněnými v dovolacím důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný napadl skutek popsaný pod bodem 4) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně. Obviněný se domnívá, že tento skutek byl nesprávně právně posouzen jako trestný čin krádeže podle §247 tr. zák., ačkoliv měl být kvalifikován jako trestný čin neoprávněného užívání cizí věci podle §249 tr. zák., protože jeho úmyslem bylo pouze vozidlo přechodně užívat a nikoli si je ponechat nebo následně prodat.
Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 4. 2004, sp. zn. 12 To 10/2004, i rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 12. 6. 2003 sp. zn. 1 T 34/2002, a přikázal Okresnímu soudu v Hradci Králové, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen \"Nejvyšší soud\") jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští, přičemž v §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. jsou taxativně vypočtena rozhodnutí, která je možno považovat za rozhodnutí ve věci samé. Dovoláním je možno napadat jen výroky těchto rozhodnutí, neboť podle §265a odst. 4 tr. ř. je dovolání jen proti důvodům rozhodnutí výslovně vyloučeno. Dále se Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda byla zachována lhůta k podání dovolání ve smyslu §265e tr. ř. a současně zjišťoval, zda dovolání obviněného splňuje veškeré obsahové náležitosti zakotvené v ustanovení §265f odst. 1 tr. ř., podle něhož musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá. Přitom dospěl k následujícím závěrům:
Dovolání obviněného je přípustné, bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, v zákonné lhůtě podle §265e odst. 1 tr. ř. a proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 1 písm. h) tr. ř. Dovolání obviněného má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř.:
Podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona měl mít. Obviněný namítal, že neměl po celou dobu trestního řízení obhájce, ačkoli podle jeho názoru byl dán důvod nutné obhajoby podle §36 odst. 2 tr. ř. Podle tohoto ustanovení musí mít obviněný obhájce také tehdy, považuje-li to soud a v přípravném řízení státní zástupce za nutné, zejména proto, že vzhledem k tělesným a duševním vadám obviněného mají pochybnosti o jeho způsobilosti náležitě se hájit. Nejvyšší soud zjistil, že dne 10. 9. 1999 byl obviněnému podle §39 odst. 1 tr. ř. ustanoven obhájce JUDr. Z. N., neboť u obviněného nastaly důvody nutné obhajoby podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. Tento obhájce byl zproštěn povinnosti obhajovat obviněného L. L. dne 10. 2. 2000. Téhož dne byl obviněnému ustanoven obhájce JUDr. J. Š., advokát se sídlem v H. K., N. čp. 32/37 z důvodu nutné obhajoby podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. Usnesením okresního státního zástupce v Hradci Králové ze dne 29. 6. 2000, sp. zn. 1 Zt 877/99, byl obviněný L. L. propuštěn z vazby dnem 29. 6. 2000, neboť důvody vazby uvedené v §67 odst. 1 písm. c), odst. 2 tr. ř. pominuly. Dne 13. 9. 2000 Okresní soud v Hradci Králové zrušil ustanovení obhájce JUDr. J. Š., protože u obviněného pominuly důvody nutné obhajoby. Dne 12. 11. 2001 byl obviněnému podle §39 odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. ustanoven obhájce Mgr. R. K. Z obsahu spisu dále vyplývá, že obhajobu obviněného zajišťoval ustanovený obhájce do 12. 6. 2003, kdy v hlavním líčení soud prvního stupně zrušil ustanovení obhájce Mgr. R. K., neboť pominuly důvody nutné obhajoby. Důvody nutné obhajoby u obviněného znovu nastaly dne 2. 12. 2003, kdy byl vzat do vazby v jiné trestní věci. Dne 19. 1. 2004 byl obviněnému pro účely podání odvolání v tomto řízení znovu ustanoven obhájce Mgr. R. K., kterému byl doručen rozsudek Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 12. 6. 2003, sp. zn. 1 T 34/2002. Obviněný měl tedy po dobu trestního řízení obhájce ustanoveného podle §39 odst. 1 tr. ř. z důvodu nutné obhajoby podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. a nebylo třeba ustanovovat obhájce z důvodu nutné obhajoby podle §36 odst. 2 tr. ř., když obhajoba obviněného byla zajištěna prostřednictvím obhájce ustanoveného soudem.
Nejvyšší soud zjistil, že obviněný neměl obhájce za okolností, kdy tu byl důvod nutné obhajoby v době od 2. 12. 2003 do 18. 1. 2004. Tato skutečnost však průběh ani výsledek řízení žádným způsobem neovlivnila ani nemohla ovlivnit, protože po uvedenou dobu nebyly soudem činěny žádné úkony, které by byly jakkoli relevantní z hlediska meritorního rozhodnutí. Touto otázkou se již Nejvyšší soud zabýval ve své rozhodovací praxi (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27. 8. 2002, sp. zn. 7 Tdo 528/2002) a uvedl, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je třeba vykládat tak, že je dán jen tehdy, jestliže po tu část řízení, kdy obviněný neměl obhájce, ačkoli ho měl mít, orgány činné v trestním řízení prováděly úkony směřující k vydání meritorního rozhodnutí, které bylo posléze napadeno dovoláním. Pokud se orgány činné v trestním řízení takových úkonů zdržely a vůbec je neprováděly, není tento dovolací důvod naplněn.
Z výše uvedeného je zřejmé, že přestože obviněný neměl po určitou krátkou část trestního řízení obhájce, ačkoli byl dán důvod nutné obhajoby, neměla tato skutečnost sebemenší vliv na průběh a zejména výsledek řízení v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 1 T 34/2002. Není také pochyb o tom, že obhajobu obviněného řádně zajistil obhájce ustanovený z důvodu nutné obhajoby podle §36 odst. 1 písm. a) tr. ř. Soud neměl důvod ustanovit obviněnému obhájce z důvodu nutné obhajoby podle §36 odst. 2 tr. ř., když ani ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie vypracovaného znalci MUDr. E. Č. a MUDr. V. P., Ph. D. tato nutnost nevyplývala. Ustanovení §36 odst. 2 tr. ř. je navíc fakultativním ustanovením trestního řádu.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.:
Podle obviněného byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Obviněný namítl, že nebyl řádně předvolán k hlavnímu líčení, v němž byl vyhlášen rozsudek soudu prvního stupně, a že údajně ani nevěděl o konání hlavního líčení, neboť podpis na dodejce není jeho podpisem. Nejvyšší soud zjistil, že dne 13. 5. 2003 bylo obviněnému doručeno předvolání k hlavnímu líčení konanému dne 12. 6. 2003. Na dodejce je podpis obviněného L. L. a vedle podpisu je ještě tiskacím písmem napsáno L. Protože doručení předvolání k hlavnímu líčení na den 12. 6. 2003 bylo vykázáno a pětidenní lhůta podle §198 odst. 1 tr. ř. k přípravě na hlavní líčení od doručení předvolání byla u obviněného L. L. zachována, rozhodl Okresní soud v Hradci Králové o konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného L. L. Obhájce obviněného Mgr. R. K. byl u tohoto hlavního líčení přítomen. Soud neměl přitom důvodu pochybovat o pravosti podpisu obviněného na uvedené dodejce. Z obsahu spisu pak mimo jiné vyplývá, že sám obviněný uvedl, že se k hlavnímu líčení nedostavil proto, že pro něj spoluobviněný M. S. v den konání hlavního líčení nepřijel, ačkoliv se tak obvinění předtím dohodli. Námitka obviněného nenaplňuje dovolací důvod podle 265b odst. 1 písm. d) tr. ř., a proto je dovolání v této části nedůvodné.
K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.:
Obviněný podal dovolání také z dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. tedy, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Nejvyšší soud zjistil, že dovolání je v této části nepřípustné. Předpokladem přípustnosti dovolání je totiž ta skutečnost, že proběhlo řízení před soudem prvního stupně, ve věci rozhodl soud druhého stupně, a vydal některé z rozhodnutí předpokládaných ustanovením §265a odst. 2 tr. ř. Zákonná dikce tak z pohledu přípustnosti dovolání nastoluje procesní situaci, kdy ve věci rozhodl jak soud prvního stupně, tak soud druhého stupně, přičemž pokud odvolací soud sám nerozhodl některým z meritorních rozhodnutí, předpokládaných ustanovením §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., lze dovoláním napadnout toliko rozhodnutí, kterým soud druhého stupně zamítl nebo odmítl řádný opravný prostředek proti rozhodnutím vydaným soudem prvního stupně.
Dovolatel napadl rozhodnutí soudu druhého stupně a mohl by se svým dovoláním uspět jen za předpokladu, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu je zatíženo některou z vad, které jsou uvedeny v §265b odst. l písm. a) až l) tr. ř. Existence podobné vady je ovšem podmíněna tím, že odvolací soud svým procesním postupem pochybil některým ze způsobů specifikovaných v §265b odst. l písm. a) až k) tr. ř. nebo rozhodl o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
Ze spisu Okresního soudu v Hradci Králové sp. zn. 1 T 34/2002 je zřejmé, že obviněný L. L. podal odvolání pouze proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně. Podle §254 odst. l tr. ř. odvolací řízení spočívá na principu vázanosti odvolacího soudu obsahem podaného odvolání, resp. vytýkanými nedostatky. Nezamítne-li nebo neodmítne-li odvolací soud odvolání podle §253 tr. ř., přezkoumá zákonnost a odůvodněnost jen těch oddělitelných výroků rozsudku, proti nimž bylo podáno odvolání, i správnost postupu řízení, které jim předcházelo, a to z hlediska vytýkaných vad. Odvolací soud proto přezkoumá z podnětu podaného odvolání jen ty oddělitelné výroky rozsudku, proti nimž odvolatel podal odvolání, a dále správnost postupu řízení, které jim předcházelo. Oddělitelným výrokem je např. výrok o trestu. Jiné výroky a jim předcházející řízení odvolací soud nesmí zásadně přezkoumávat, i kdyby šlo o výroky, proti nimž by odvolatel mohl podat odvolání, avšak odvolání nepodal.
Podle názoru Nejvyššího soudu z uvedeného vyplývá, že dovolatel, ať se již jedná o státního zástupce nebo o obviněného, může napadat dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu pouze a výhradně v tom rozsahu, v jakém byl tento soud oprávněn přezkoumat, eventuálně změnit rozhodnutí soudu prvního stupně.
Protože odvoláním obviněného, které bylo podáno jen proti výroku o trestu, byla omezena přezkumná povinnost a současně právo odvolacího soudu přezkoumat napadený rozsudek soudu prvního stupně výhradně na výrok o trestu, mohl obviněný uplatnit své dovolací námitky pouze proti tomuto výroku, případně proti průběhu řízení, které mu přecházelo. V podaném dovolání však obviněný neuplatnil dovolací důvod podle §265b odst. l písm. h) tr. ř. týkající se rozhodování odvolacího soudu o uložení trestu. Obviněný dovolání opřel o důvod uvedený v §265b odst. l písm. g) tr. ř. a jeho námitky směřovaly proti skutku popsanému pod bodem 4) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně a obviněný namítal údajnou nesprávnost právního posouzení skutku jako trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák., ačkoliv měl být podle obviněného skutek kvalifikován jako trestný čin neoprávněného užívání cizí věci podle §249 tr. zák.
Jestliže odvolání bylo podáno toliko proti výroku o trestu rozsudku soudu prvního stupně a odvolací soud podle §254 odst. 1 tr. ř. přezkoumával zákonnost a odůvodněnost pouze tohoto oddělitelného výroku rozsudku, jakož i správnost postupu řízení, které mu předcházelo (aniž byl přitom povinen přezkoumat jiné výroky postupem podle §254 odst. 2, 3 tr. ř.), může dovolatel napadnout dovoláním rozhodnutí odvolacího soudu jen v tom rozsahu, v jakém byl odvolací soud oprávněn přezkoumat rozsudek soudu prvního stupně. Směřuje-li přesto dovolání proti výroku, který odvolací soud nepřezkoumával podle §254 odst. 2, 3 tr. ř., musí být takové dovolání odmítnuto jako nepřípustné podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. (srov. č. 20/2004 Sb. rozh. tr.). Pokud obviněný uplatnil v dovolání výhrady proti rozhodnutí o vině a rozsudek soudu prvního stupně odvoláním proti výroku o vině nenapadl, Nejvyšší soud shledal z výše uvedených důvodů jeho dovolání v této části nepřípustným.
Obviněný tedy v dovolání uplatnil právní námitky podle §265b odst. 1 písm. c), d) tr. ř., které však nebyly shledány důvodnými. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Nejvyšší soud shledal nepřípustným. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného L. L. odmítl podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. jako zjevně neopodstatněné. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. Nejvyšší soud rozhodl o dovolání v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 18. srpna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek