ECLI:CZ:NS:2004:5.TDO.859.2004.1
sp. zn. 5 Tdo 859/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 28. července 2004 o dovolání obviněného I. Ch., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 2. 2004, sp. zn. 2 To 6/2004, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 48 T 12/2003, takto:
Podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze byl obviněný I. Ch. uznán vinným pod bodem I. výroku o vině trestným činem vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. b), c), d) tr. zák. a pod bodem II. výroku o vině trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. b) tr. zák. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §235 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. a §36 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Trestný čin vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. b), c), d) tr. zák. popsaný pod bodem I. výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně spáchal spolu s dalšími obviněnými tím, že v době od asi 21:30 hod. dne 20. 10. 2002 do asi 01:30 hod. dne 21. 10. 2002 s cílem zjistit od poškozeného G. D., kde má peníze, jaké je číslo jeho bankovního konta a jaká je adresa muže jménem S. I., donutili obvinění V. K. a V. H. pod pohrůžkou použití nože v P., S. ul., poblíž domu č. 33 poškozeného G. D. nastoupit do vozu zn. Opel Kadet, SPZ KLL 25-89, řízeného obviněným I. Ch., poté obviněný V. H. poškozenému ve voze nasadil na hlavu kuklu a na ruce pouta a odvezli poškozeného na přesně nezjištěné místo v lese, kde ho vysadili a bitím a kopáním se snažili od poškozeného zjistit číslo jeho konta, adresu S. I. a kde má poškozený peníze, poté co toto poškozený odmítl sdělit, obviněný V. A. ho ke sdělení těchto údajů nutil tím, že poškozenému vyhrožoval zastřelením pistolí zn. ČZ vzor 22, ráže 6,35 mm Browning, kterou držel v ruce, a když poškozený žádal, aby ho nechali být, střelil obviněný V. A. poškozeného do nártu pravé nohy a udeřil ho pěstí do temene hlavy, načež do poškozeného obvinění znovu kopali s tím, ať jim požadované informace sdělí, jinak ho zastřelí, poté byl poškozený bodnut nožem dvakrát do pravého stehna a hýždě a dále byl kopán a bit, následně obvinění poškozeného převezli v kufru vozu na další neztotožněné místo, kde ho vytáhli z auta, opět ho mlátili a vyzývali ho, aby jejich jednání nikomu neoznámil, a když jim to poškozený slíbil, odvezli ho domů, kde obviněný V. K. poškozenému, který již nebyl schopen ani stát na nohou, oznámil, že si bere jeho mobilní telefon zn. Nokia 3310 v hodnotě 4.000,- Kč a poté, co z něj vyňal sim-kartu, telefon z bytu odnesl, přičemž poškozený mj. následkem zástřelu pravé nohy utrpěl otevřenou tříštivou zlomeninu 4. a 5. zánártní kosti, tedy zranění, jehož doba léčení a doba omezení hybnosti přesáhla 6 týdnů.
Trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. b) tr. zák. obviněný spáchal tím, že nejméně od 20. 10. 2002 do svého zadržení dne 6. 11. 2002 se zdržoval na území České republiky, ačkoliv mu byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 26. 2. 2001, sp. zn. 37 T 126/2000, který nabyl právní moci dne 12. 4. 2001, uložen trest vyhoštění na dobu 2,5 roku.
Proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2003, sp. zn. 48 T 12/2003, podali odvolání všichni obvinění a státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze ohledně obviněných I. Ch. a V. A. Vrchní soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 12. 2. 2004, sp. zn. 2 To 6/2004, tak, že odvolání státní zástupkyně Městského státního zastupitelství v Praze, pokud se týká obviněného I. Ch., jakož i odvolání obviněného I. Ch. podle §256 tr. ř. zamítl.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný I. Ch. prostřednictvím obhájce JUDr. M. K. dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se domnívá, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Obviněný zaměřil dovolání proti skutku popsanému pod bodem I. výroku o vině soudu prvního stupně a je přesvědčen, že v průběhu trestního řízení nebylo prokázáno, že by se dopustil jednání, které bylo právně kvalifikováno jako trestný čin vydírání podle §235 odst. 1, 2 písm. b), c), d) tr. zák. Podle jeho názoru z dokazování vyplývá, že se nejednalo o spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., neboť šlo o náhodné známé a jejich jednání nebylo vedeno žádným společným cílem. Obviněný rovněž zpochybnil způsob hodnocení důkazů soudy obou stupňů, zejména pak výpovědí poškozeného G. D. a svědků I. Š. a T. B. Ž. Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 2. 2004, sp. zn. 2 To 6/2004, a přikázal tomuto soudu, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně v písemném vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že obviněný uplatněnými námitkami zasahuje do skutkového stavu věci, ze kterého je dovolací soud povinen vycházet. Nejvyšší státní zástupkyně má za to, že uplatněné námitky neodpovídají dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. ani jinému dovolacímu důvodu podle §265b tr. ř. Navrhla proto, aby Nejvyšší soud České republiky dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a souhlasila s tím, aby rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je přípustné a bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, a v zákonné lhůtě podle §265e odst. 1 tr. ř., bylo podáno proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. h) tr. ř. a dovolání má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Obviněný dovolání opírá o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento důvod dovolání je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je totiž specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť by se tím dostával do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný sice uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v odůvodnění však namítal pouze způsob hodnocení výslechů svědků a poškozeného soudy obou stupňů a napadal soudy učiněná skutková zjištění týkající se skutku spáchaného společným jednáním obviněných. Obviněný v dovolání polemizuje se způsobem hodnocení důkazů soudem a domáhá se dovoláním, aby na základě jiného skutkového zjištění, byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Jak vyplývá z již shora uvedeného, dovolací soud je vázán skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy nižších stupňů, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním (tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy) nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není obsahově naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem soudů při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Dovolání tedy neuvádí žádné námitky, které by mohly zpochybnit použitou právní kvalifikaci skutku.
Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněného uplatněné v dovolání nenaplňují důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod jiné důvody dovolání uvedené v §265b tr. ř. Dovolatel je totiž povinen v dovolání v souladu s §265f odst. 1 tr. řádu odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) - l) tr. ř., přičemž zároveň musí obsah konkrétně uplatněných důvodů odpovídat dovolacím důvodům v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. a učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. července 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek