ECLI:CZ:NS:2004:5.TDO.860.2004.1
sp. zn. 5 Tdo 860/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. srpna 2004 o dovolání, které podal obviněný Ing. Z. A. K., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. 1 To 744/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 15 T 136/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný Ing. Z. A. K. byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 2. 5. 2003, sp. zn. 15 T 136/2002, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 30. 10. 2003, sp. zn. 1 To 744/2003, uznán vinným pokusem trestného činu pojistného podvodu podle §8 odst. 1 k §250a odst. 1, 4 písm. b) tr. zák., kterého se dopustil tím, že dne 15. 10. 2001 v O. uplatnil u pobočky pojišťovny IPB P., a. s., se sídlem P., nárok na pojistné plnění vzniklé z dopravní nehody motorového vozidla zn. Mitsubishi Pajero WG 3,2 SPZ OVC 71-27, které užíval na základě leasingové smlouvy č. 2180290 ze dne 19. 4. 2001, uzavřené se společností OB L., a. s., se sídlem P., R. 1148/63, přičemž do záznamu o dopravní nehodě sloužícího k vyřízení náhrady škody uvedl nepravdivé údaje o řidiči vozidla, příčině a průběhu nehody spočívající v tom, že vozidlo bylo údajně odcizeno a nehoda byla způsobena neznámým řidičem, a ve skutečnosti tuto dopravní nehodu zavinil tím, že uvedené motorové vozidlo dne 17. 8. 2001 kolem 23:30 hodin v O. na ulici 28. ř. poblíž autosalonu A. řídil a v době řízení měl v krvi nejméně 1,20 promile alkoholu, přičemž v daném případě podle Všeobecných pojistných podmínek HA 94 čl. 2 odst. 1 písm. l) neměl nárok na náhradu vzniklé škody a tímto jednáním mohl způsobit společnosti IPB P., a. s., se sídlem P., škodu ve výši 1.013.950,50 Kč.
Za to byl obviněný Ing. Z. A. K. odsouzen podle §250a odst. 4 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 2 roky, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roky.
Citovaný rozsudek Krajského soudu v Ostravě byl vydán z podnětu odvolání obviněného Ing. Z. A. K. podaného proti rozsudku Okresního soudu v Ostravě, přičemž odvolací soud napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b) tr. řádu v celém rozsahu zrušil a podle §259 odst. 3 písm. a) tr. řádu sám znovu rozhodl popsaným způsobem.
Opis rozsudku odvolacího soudu byl obviněnému Ing. Z. A. K. doručen dne 28. 3. 2004, jeho obhájci dne 5. 3. 2004 a příslušnému státnímu zastupitelství dne 4. 3. 2004.
Proti citovanému rozsudku Krajského soudu v Ostravě podal obviněný Ing. Z. A. K. prostřednictvím svého obhájce dne 14. 4. 2004 dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný uvádí, že se necítí být vinen vytýkaným jednáním a po celou dobu trestního řízení popíral, že by se posuzované trestné činnosti dopustil. Obviněný dále poukazuje na výpovědi některých svědků a na další skutečnosti a dovozuje z nich odlišný průběh skutkového děje, než jaký zjistily soudy dříve činné ve věci. Domnívá se, že Krajský soud v Ostravě důkazy nesprávně hodnotil a navíc další důkazy navržené obviněným považoval za nadbytečné, čímž podle jeho názoru odvolací soud porušil ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. řádu.
Obviněný Ing. Z. A. K. závěrem svého dovolání tvrdí, že jsou v posuzované věci dány důvody pro podání dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, a navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Ostravě a aby podle §265l odst. 1 tr. řádu tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání obviněného Ing. Z. A. K. vyjádřila prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství, který k formálním náležitostem dovolání uvedl, že Nejvyšší státní zastupitelství není schopno ze svých podkladů zjistit, zda bylo dovolání podáno ve lhůtě stanovené zákonem. Pokud se tak nestalo, navrhuje Nejvyššímu soudu dovolání podle §265i odst. 1 písm. c) tr. řádu odmítnout. K samotnému obsahu dovolání státní zástupce uvádí, že v případě uplatnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je nutno, aby Nejvyšší soud vycházel ze skutkových zjištění soudů dříve činných ve věci a v návaznosti na ně hodnotil správnost hmotně právního posouzení. Z posuzovaného dovolání je však podle jeho názoru zcela zřejmé, že obviněný opřel veškerou svou argumentaci jen o skutkové námitky, které směřovaly proti tomu, jak soud druhého stupně hodnotil důkazy a jaká zjištění z nich vyvodil, případně proti šíři důkazů, provedených v trestní věci. Z toho státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství dovozuje, že formálně uplatněný dovolací důvod není v souladu s obsahem jeho odůvodnění, a navrhuje proto, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání podal obviněný Ing. Z. A. K. jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§265e tr. řádu), dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. a) tr. řádu], a obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. řádu).
Pokud jde o dovolací důvod, obviněný Ing. Z. A. K. opírá jeho existenci o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci svých dovolacích námitek potom obviněný tvrdí, že se posuzovaného jednání nedopustil, přičemž soudy dříve činné ve věci nesprávně hodnotily provedené důkazy, resp. neprovedly všechny potřebné důkazy, které obviněný navrhoval, čímž dospěly k nesprávnému závěru. Existenci dovolacího důvodu tak shledává obviněný Ing. Z. A. K. primárně v hodnocení důkazů, které provedly soudy dříve činné ve věci a následně v nesprávných skutkových zjištěních, z nichž soudy obou stupňů vycházely. Předpoklady pro jiné právní posouzení svého jednání tedy obviněný dovozuje nikoli z jiného právního posouzení skutku obsaženého ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, ale z odlišných skutečností, než jaké soudy obou stupňů vzaly v úvahu.
Jak ovšem vyplývá z ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, důvodem dovolání nemůže být samo o sobě nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání není dalším odvoláním, ale je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě jen některých výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad. Proto dovolání není možné podat ze stejných důvodů a ve stejném rozsahu jako odvolání a dovoláním se nelze úspěšně domáhat jak revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, tak ani přezkoumávání správnosti a úplnosti jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry je oprávněn doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud, který za tím účelem může provádět dokazování (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí, v níž by mohl přezkoumávat jakékoli rozhodnutí soudu druhého stupně. Přezkoumávat správnost a úplnost skutkových zjištění, resp. provedeného dokazování, a to ani v souvislosti s právním posouzením skutku či jiným hmotně právním posouzením, nemůže dovolací soud už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy. Na rozdíl od soudu prvního stupně a odvolacího soudu totiž dovolací soud nemá možnost podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání tyto důkazy sám provádět či opakovat, jak je zřejmé z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který uplatnil obviněný Ing. Z. A. K., přitom znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. řádu. Jestliže tedy obviněný Ing. Z. A. K. namítal nesprávnost právního posouzení skutku, ale tento svůj názor dovozoval v podstatě jen z odlišného hodnocení důkazů, rozsahu dokazování, případně z odlišné verze skutkového stavu, pak soudům činným dříve ve věci nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. řádu], které již obviněný neuplatnil.
Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení dovolatele o tom, zda existuje dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněného Ing. Z. A. K. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož se obviněný dopustil skutku tak, jak je popsáno ve výroku o vině rozsudku odvolacího soudu, případně rozvedeno v odůvodnění tohoto rozhodnutí. Takto popsanému skutkovému stavu pak odpovídá právní závěr vyjádřený v posouzení skutku jako pokusu trestného činu pojistného podvodu podle §8 odst. 1 a §250a odst. 1, 4 písm. b) tr. zák.
Shora zmíněnými námitkami tedy ve skutečnosti obviněný Ing. Z. A. K. nevytýká nesprávné právní posouzení skutku ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení, proto jím uváděný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu není dán. Obviněný totiž v podstatě nezpochybnil právní závěry učiněné v napadeném rozhodnutí, ale své výhrady v dovolání zaměřil výlučně proti správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutku, a proti postupu soudů při dokazování a hodnocení důkazů. Samotná skutková zjištění ani hodnocení důkazů, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotně právní posouzení, ovšem Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat, jak bylo výše zdůrazněno.
Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že obviněný Ing. Z. A. K. i přes své slovní vyjádření dovolacího důvodu obsaženého v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podal dovolání z jiných důvodů, než jaké činí dovolání přípustným. Proto dovolací soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž věcně přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení mu předcházejícího, dovolání obviněného odmítl a mohl tak rozhodnout podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 18. srpna 2004
Předseda senátu:
JUDr. František Púry