ECLI:CZ:NS:2004:5.TDO.875.2004.1
sp. zn. 5 Tdo 875/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. srpna 2004 o dovolání obviněného J. D., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2002, sp. zn. 10 To 204/2002, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 6 T 145/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný J. D. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 15. 11. 2001, sp. zn. 6 T 145/2001, uznán vinným trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. v jednočinném souběhu s pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 tr. zák. k §222 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §222 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 27 měsíců. Podle §58 odst. 1 a §60a odst. 1 tr. zák. byl obviněnému výkon trestu podmíněně odložen a nad obviněným byl vysloven dohled. Podle §60a odst. 2 tr. zák. byla obviněnému stanovena zkušební doba v trvání čtyř let a šesti měsíců. Podle §60a odst. 3 tr. zák. byla obviněnému uložena přiměřená povinnost, aby se vždy jedenkrát za čtyři měsíce v termínu stanoveném probační pracovnicí dostavil k probační pracovnici Obvodního soudu pro Prahu 4 a na její výzvu předložil doklady prokazující řádný způsob života.
Trestné činy obviněný spáchal podle skutkových zjištění soudu prvního stupně společně s obviněnou mladistvou K. Š. tím, že dne 1. 4. 2001 kolem 05.00 hodin v P., ulicí B., před restaurací \" V o.\" napadli poškozené P. B. a Ing. J. B. tak, že obviněná mladistvá K. Š. držela poškozenou P. B. za vlasy, přičemž ji opakovaně údery pěstí bila do oblasti hlavy a krku a obviněný J. D. nejprve chytil poškozeného Ing. J. B. pod krkem, a poté co poškozený upadl na zem, do něj opakovaně kopal, a to do horní části těla, zejména do oblasti hlavy, a následně fyzicky napadl též poškozenou P. B., a to opakovanými údery pěstí do hlavy, do oblasti pravého spánku, a tímto jednáním způsobili poškozenému Ing. J. B. pohmoždění měkkých tkání hlavy s tržnou ranou na levém ušním boltci a otřes mozku, a poškozené P. B. způsobili pohmoždění měkkých tkání obličeje s krevními podlitinami a oděrkami, postižení krční páteře - distorzi, když uvedená zranění u obou poškozených lze ze soudně lékařského hlediska považovat za ublížení na zdraví s tím, že násilí působící opakovaným kopáním a údery do hlavy hrozilo vznikem vážné poruchy zdraví.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání proti výrokům o vině i trestu. Soudem příslušným k rozhodnutí o odvolání obviněného byl Městský soud v Praze. Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 5. 2002, sp. zn. Ntd 62/02, byla podle §25 tr. ř. trestní věc obviněného J. D. odňata Městskému soudu v Praze a přikázána k projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Praze. Za důležité důvody ve smyslu §25 tr. ř. Vrchní soud v Praze považoval skutečnost, že matka obviněného JUDr. H. D. je dlouholetou soudkyní Městského soudu v Praze a přestože ne všichni soudci tohoto soudu by museli být vyloučeni podle §30 odst. 1 tr. ř. z vykonávání úkonů v trestní věci jejího syna, každé rozhodnutí tohoto soudu by mohlo vzbuzovat pochybnosti o nestrannosti soudu.
Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2002, sp. zn. 10 To 204/2002, bylo odvolání obviněného J. D. zamítnuto podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Dne 19. 8. 2002 podal obviněný u Obvodního soudu pro Prahu 4 podání ze dne 11. 8. 2002 označené jako dovolání obžalovaného J. D., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2002, sp. zn. 10 To 204/2002. Uvedl v něm, že dovolání podává prostřednictvím své právní zástupkyně v zákonné lhůtě a z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g), neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku jakož i na dalším nesprávném hmotně právním posouzení. Podání napsané na psacím stroji není podepsáno (čl. 110-111). Na čl. 112 spisu je založena plná moc JUDr. O. C., advokátky se sídlem v P., K. K. 42, podepsaná dne 10. 8. 2002 obviněným J. D., nikoliv však advokátkou JUDr. O. C. Na plné moci je jen otisk jejího razítka bez podpisu advokátky a není ani patrno, jak se plná moc ocitla ve spisu, když není opatřena razítkem Obvodního soudu pro Prahu 4.
Dne 31. 10. 2002 byl Obvodním soudem pro Prahu 4 předložen spis vedený u tohoto soudu pod sp. zn. 6 T 145/2001 Nejvyššímu soudu České republiky k rozhodnutí o dovolání obviněného J. D. proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2002, sp. zn. 10 T 204/2002.
Věc byla vedena u Nejvyššího soudu České republiky pod sp. zn. 5 Tdo 885/2002. Nejvyšší soud České republiky postupoval podle §265d odst. 2 tr. ř., podle něhož obviněný může dovolání podat pouze prostřednictvím obhájce. Zjistil, že obviněný si zvolil dne 4. 4. 2001 ve své trestní věci obhájkyni JUDr. O. C., advokátku se sídlem v P., N. K. 42 (č.l. 107 spisu vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 6T 122/2001), přičemž obviněný si jiného obhájce či obhájkyni nezvolil. Zvolená obhájkyně byla podle §41 odst. 5 tr. ř. oprávněna podat za obviněného dovolání a zúčastnit se řízení o dovolání u Nejvyššího soudu. Je skutečností, že tato obhájkyně nepodala za obviněného dovolání a neučinil tak ani jiný obhájce či obhájkyně. Vzhledem k ustanovení §41 odst. 5 tr. ř. bylo naprosto bezpředmětné a nadbytečné, aby byla předkládána znovu plná moc již zvolené obhájkyně.
Dovolání je podáno prostřednictvím obhájce ve smyslu §265d odst. 2 věta první tr. ř. tehdy, jestliže obhájce skutečně dovolání sepíše a je z něj patrno, že tak učinil v zastoupení obviněného.
Podle uvedeného ustanovení trestního řádu se podání obviněného, které nebylo učiněno prostřednictvím obhájce, nepovažuje za dovolání, byť bylo takto označeno, o tom musí být obviněný poučen (§125 odst. 3 tr. ř.). Podle §265d odst. 2 věta třetí tr. ř. Nejvyšší soud o takovém podání nerozhoduje, ale zašle ho v závislosti na jeho obsahu buď příslušnému soudu jako návrh na povolení obnovy řízení nebo ministru spravedlnosti jako podnět ke stížnosti pro porušení zákona, popřípadě ho vrátí obviněnému s poučením, že dovolání může podat pouze prostřednictvím obhájce. Protože bylo zcela zřejmé, že obviněný nepodal dovolání prostřednictvím své zvolené obhájkyně JUDr. O. C., která by jinak vzhledem k §41 odst. 5 tr. ř. byla ze zákona oprávněna podat za obviněného dovolání, aniž by k tomu musela mít další zmocnění na základě plné moci.
Nejvyšší soud České republiky postupoval důsledně podle zákona, a to podle §265d odst. 2 tr. ř. Dne 7. 11. 2002 sdělil obviněnému J. D., že jeho podání ze dne 11. 8. 2002, označené jako \"dovolání\" a doručené Nejvyššímu soudu České republiky prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 4 dne 19. 8. 2002, se nepovažuje podle §265d odst. 2 věta druhá tr. ř. za dovolání, a že jako obviněný může podat dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky pouze prostřednictvím obhájce. Dále uvedl, že podání označené jako dovolání, které nebylo podáno prostřednictvím obhájce, nebylo možné projednat jako dovolání a rozhodnout o něm. Pouhé tvrzení v podání, že je činěno \"prostřednictvím právní zástupkyně\", aniž by z tohoto podání jinak vyplývalo, že je skutečně učiněno prostřednictvím obhájce, nelze považovat za splnění podmínky uvedené v §265d odst. 2 tr. ř. Dále sdělil obviněnému, že by podání bylo možno posuzovat podle jeho obsahu jako podnět ke stížnosti pro porušení zákona. Téhož dne bylo proto podání obviněného postoupeno podle §265d odst. 2 tr. ř. Ministerstvu spravedlnosti České republiky jako podnět ke stížnosti pro porušení zákona proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2002, sp. zn. 10 To 204/2002, s tím, že pisatel podání byl o tomto postupu písemně vyrozuměn a poučen podle ustanovení §265d odst. 2 tr. ř.
Ústavní soud České republiky rozhodl nálezem ze dne 24. 6. 2004, sp. zn. IV. ÚS 19/03, tak, že I. Nejvyšší soud České republiky svým sdělením ze dne 7. listopadu 2002, sp. zn. 5 Tdo 885/2002, v němž vyslovil, že stěžovatelovo podání ze dne 11. 8. 2002 se nepovažuje za dovolání, zasáhl do základního práva stěžovatele garantovaného článkem 36 odst. 1, článkem 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a článkem 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, a II. uložil Nejvyššímu soudu České republiky, aby stěžovatelovo dovolání ze dne 11. 8. 2002 projednal.
Podle §314h odst. 1 tr. ř. po doručení nálezu Ústavního soudu, kterým bylo zrušeno rozhodnutí orgánu činného v trestním řízení nebo jeho části, pokračuje tento orgán v tom stadiu řízení, které bezprostředně předcházelo vydání zrušeného rozhodnutí, nestanoví-li zákon nebo nález Ústavního soudu jinak. Přitom je vázán, právním názorem, který vyslovil ve věci Ústavní soud, a je povinen provést úkony a doplnění, jejichž provedení Ústavní soud nařídil.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) dospěl k následujícím zjištěním a závěrům:
Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2002, sp. zn. 10 To 204/2002, bylo doručeno obviněnému J. D. a státnímu zástupci dne 15. 7. 2002, obhájkyni obviněného JUDr. O. C. dne 12. 7. 2002. Obviněný podal sám dne 19. 8. 2002 u Obvodního soudu pro Prahu 4 podání označené jako dovolání proti výše uvedenému usnesení Krajského soudu v Praze. K tomuto dovolání byla přiložena plná moc podepsaná obviněným dne 10. 8. 2002, která není podepsána obhájkyní JUDr. O. C. a není ani opatřena otiskem podacího razítka Obvodního soudu pro Prahu 4. Otázku, zda jde o dovolání, rozhodl Ústavní soud, a Nejvyššímu soudu vzhledem k §314h odst. l tr. ř. nepřísluší posuzovat správnost či nesprávnost zmíněného nálezu Ústavního soudu, neboť je jím vázán. Tímto nálezem je vázán potud, že jde o dovolání obviněného, které bylo podáno prostřednictvím jeho obhájkyně. Dovolání obviněného bylo z tohoto důvodu podáno oprávněnou osobou u příslušného soudu prvního stupně a v zákonné lhůtě podle §265e odst. 1, 2 tr. ř., proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. h) tr. ř. a má v podstatě obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Obviněný J. D. podal odvolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) - zřejmě trestního řádu, když přesné označení dovolacího důvodu podle zákona neuvedl - proti výroku o vině i trestu napadeného rozhodnutí, neboť podle jeho názoru rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, jakož i na dalším nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněný namítl, že jeho jednání bylo nesprávně kvalifikováno jako trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. v jednočinném souběhu s pokusem trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 tr. zák. k §222 odst. 1 tr. zák., ačkoliv v obžalobě bylo posledně uvedené jednání kvalifikováno jako pokus trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 tr. zák. k §221 odst. 1 tr. zák. Podle obviněného provedené důkazy neodůvodňují změnu právní kvalifikace a nesvědčí pro závěr, který by u poškozených odpovídal újmě na zdraví předpokládané v §222 odst. 1 tr. zák., a to ani formou pokusu. Obviněný v tomto směru namítl, že výklad soudu je hypoteticky extenzivní, že při kvalifikaci skutku je třeba vycházet z faktů a nikoliv z odpovědí znalce na hypotetické otázky, když původní závěry znaleckého posudku téhož znalce byly poněkud odlišné. Obviněný dále rozebíral skutkové okolnosti případu a důkazní situaci. Popřel, že by napadl poškozené kopáním nebo údery pěstí a poukazoval přitom na to, že je pravákem. Pokud by podle něj soudy vycházely z důsledného hodnocení provedených důkazů, nemohly by dospět k nesprávnému závěru o vině i trestu.
Obviněný z těchto důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podle §265k tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Praze ve výroku o vině i trestu, který je nepřiměřeně přísný vzhledem k jeho osobě, a aby jej podle §265m odst. 1 tr. ř. uznal vinným trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. v jednočinném souběhu s trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. nebo aby podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Krajskému soudu v Praze, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší státní zástupkyně uvedla v písemném vyjádření ze dne 10. 9. 2002, že z kopie dovolání, kterou má Nejvyšší státní zastupitelství k dispozici, není zřejmé, zda byla splněna podmínka §265d odst. 2 věta první tr. ř. Dovolatel sice uvádí, že dovolání podává \"prostřednictvím své právní zástupkyně\", jinak však z podání nevyplývá, že bylo skutečně učiněno prostřednictvím obhájce, a proto podle nejvyšší státní zástupkyně bude na místě ověřit, zda nejsou dány podmínky pro postup podle §265d odst. 2 věta třetí tr. ř. Pro případ, že by dovolání bylo podáno prostřednictvím obhájce, navrhla, aby dovolání bylo odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Návrh odůvodnila tím, že obviněný sice nesouhlasí s použitou právní kvalifikací, fakticky však nenamítá, že by tato právní kvalifikace neodpovídala skutkovým zjištěním uvedeným ve skutkové větě a rozvedeným v odůvodnění soudních rozhodnutí. Obviněný se domáhá jiného hodnocení důkazů soudy a prosazuje akceptování jiného skutkového stavu než z jakého soudy vycházely při svém rozhodování. Podle nejvyšší státní zástupkyně jsou námitky obviněného námitkami skutkovými, které se nekryjí s formálně uplatněným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani s jiným dovolacím důvodem.
Nejvyšší soud k dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uvádí, že tento důvod dovolání je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je totiž specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další, již třetí soudní instancí, přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť by se tím dostával do postavení soudu prvního stupně. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry je oprávněn doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud, který za tím účelem může provádět dokazování (§259 odst. 3 tr. ř., §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Přezkoumávat správnost a úplnost skutkových zjištění, resp. provedeného dokazování nemůže dovolací soud už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy. Na rozdíl od soudu prvního stupně a soudu odvolacího totiž Nejvyšší soud jako soud dovolací nemá možnost tyto důkazy v dovolacím řízení sám provádět či opakovat podle zásad ústnosti a bezprostřednosti, jak je zřejmé z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř. Přitom provádění důkazů upravuje trestní právo procesní, zejména v ustanoveních §2 odst. 5, 6 tr. ř. §89 a násl., a §207 a násl. tr. ř.
Podstatou námitek obviněného je tvrzení, že soudy nesprávně hodnotily provedené důkazy, čímž dospěly k nesprávným skutkovým závěrům a v důsledku toho i k nesprávným právním závěrům. Obviněný shledává existenci dovolacího důvodu především v hodnocení důkazů, resp. v nesprávných skutkových zjištěních, z nichž soudy vycházely při rozhodování. Z ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. vyplývá, že důvodem dovolání nemůže být samo o sobě nesprávné skutkové zjištění, protože takový důvod není uveden mezi důvody dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř. Jestliže obviněný namítá nesprávné hodnocení důkazů soudy obou stupňů, pak nevytýká vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení ustanovení trestního práva procesního. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být důvodem dovolání, nikoliv však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů, zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d)), e), f ) a l) tr. ř. (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 3. 3. 2004, sp. zn. 5 Tdo 225/2004).
Obviněný v dovolání uvedl, že na vady rozhodnutí upozornil již v odvolání, avšak odvolací soud nevzal jeho výhrady v úvahu a učinil podle něj stejně nesprávný závěr o vině. Nesprávné posouzení skutku pak vedlo i k nesprávnému výroku o trestu v napadeném usnesení. Námitky obviněného, pokud jde o hodnocení výpovědí poškozených P. B. a Ing. J. B., ke znaleckému posudku i výpovědi znalce u hlavního líčení, i okolnosti, že obviněný je údajně pravák a že se nedopustil pokusu těžké újmy na zdraví, jsou námitkami skutkovými, které z důvodů, které byly vyloženy výše, nenaplňují důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť dovoláním se nelze s úspěchem domáhat revize skutkových zjištění, které učinily soudy prvního a druhého stupně, ani přezkumu správnosti a úplnosti provedeného dokazování. Nejvyšší soud vychází při rozhodování o dovolání z toho, že dovolací důvod podle §265b odst. l písm. g) tr. ř. není obsahově naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7Tdo 686/2002).
Námitkou právní je pouze námitka, že jeho jednání bylo v rozporu s obžalobou posouzeno jako pokus trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 tr. zák. k §222 odst. 1 tr. zák. Nejvyšší soud zjistil, že na obviněného byla podána dne 28. 8. 2001 u Obvodního soudu pro Prahu 4 obžaloba pro skutek kvalifikovaný jednak jako trestný čin ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. a jednak jako trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. Věc byla vedena pod sp. zn. 6T 122/2001. Obviněný J. D. byl dne 4. 10. 2001 předvolán k hlavnímu líčení nařízenému na den 31. 10. 2001 v 8.45 hod. u Obvodního soudu pro Prahu 4 a současně s opisem obžaloby mu bylo podle §190 odst. 2 tr. ř. doručeno upozornění předsedy senátu na možnost odchylného posouzení skutku pod bodem II obžaloby jako pokusu trestného činu ublížení na zdraví podle §8 odst. 1 tr. zák. k §222 odst. 1 tr. zák. Takto byla upozorněna i jeho obhájkyně JUDr. O. C. dne 5. 10. 2001, kdy jí bylo doručeno vyrozumění a opis obžaloby. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 30. 10. 2001, sp. zn. 6T 122/2001, byla podle §23 odst. 1 tr. ř. trestní věc obviněného vyloučena k samostatnému projednání a rozhodnutí s tím, že věc bude projednána a rozhodnuta u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 6T 145/2001. Odvolací soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že soud prvního stupně posoudil jednání obviněného v souladu se zákonem jako trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák., přičemž k této kvalifikaci skutku obviněný nevznesl žádné výhrady. Soud prvního stupně podle něj také důvodně uzavřel, že jednání obviněného směřovalo ke způsobení těžké újmy na zdraví. V tomto směru se ztotožnil s úvahami soudu prvního stupně, že reálně hrozilo nebezpečí, že obviněný způsobí poškozenému Ing. J. B. údery pěstí a kopáním do hlavy, a poškozené P. B. údery pěstí do hlavy, a to i do spánkové oblasti, velmi závažná poranění, a že pouze náhodou k takovému těžšímu následku nedošlo. Dále uvedl, že vzhledem k brutalitě útoku a tomu, na jaké části těl poškozených útok směřoval, musel být obviněný přinejmenším srozuměn s tím, že takový následek způsobí. Podle odvolacího soudu nejsou právní úvahy soudu prvního stupně založeny na pouhých dedukcích, jak namítala obhajoba, ale jsou výsledkem velmi pečlivého uvážení všech okolností případu, zejména charakteru útoku. Nejvyšší soud shledal, že uplatněný dovolací důvod není naplněn ani pokud jde o tuto námitku obviněného, s níž se odvolací soud vypořádal v napadeném rozhodnutí.
Protože dovolací důvod není naplněn skutkovými námitkami obviněného a námitku údajné nesprávné právní kvalifikace skutku shledal Nejvyšší soud neopodstatněnou, Nejvyšší soud odmítl dovolání obviněného jak zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e ) tr. ř. O dovolání rozhodl v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. c) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. srpna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek