ECLI:CZ:NS:2004:5.TDO.88.2004.1
sp. zn. 5 Tdo 88/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. ledna 2004 o dovolání, které podal obviněný J. M., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 31. 10. 2003, sp. zn. 23 To 661/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Prachaticích pod sp. zn. 4 T 294/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný J. M. byl rozsudkem Okresního soudu v Prachaticích ze dne 26. 6. 2003, sp. zn. 4 T 294/2002, uznán vinným trestným činem padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., kterého se dopustil společně s další neustavenou osobou tím, že v přesně nezjištěný den v první polovině měsíce listopadu 1999 na svém tehdejším pracovišti v prostorách Obvodního oddělení Policie České republiky v P. na služebním psacím stroji vyplnil svým jménem žádost o vydání cestovního pasu, kterou spolu s fotografiemi svého známého T. G., tureckého státního příslušníka žijícího v SRN, kterému byl jeho vlastní cestovní pas odebrán, předložil dne 15. 11. 1999 na oddělení správních činností Městského ředitelství Policie České republiky v B., kde poté neznámá osoba na základě vyplněné žádosti převzala nový cestovní pas č. 30076… opatřený fotografií T. G., kterému byl pas předán, aby ho mohl užívat pro vlastní potřebu.
Za to byl obviněný J. M. podle §176 odst. 1 tr. zák. odsouzen k trestu odnětí svobody v trvání 4 měsíce, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 1 rok.
Tento rozsudek Okresního soudu v Prachaticích napadal obviněný odvoláním, které Krajský soud v Českých Budějovicích jako soud odvolací usnesením ze dne 31. 10. 2003, sp. zn. 23 To 661/2003, podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl. Opis tohoto usnesení byl obviněnému doručen dne 11. 11. 2003, jeho obhájci dne 6. 11. 2003 a příslušnému státnímu zastupitelství dne 7. 11. 2003.
Proti zmíněnému usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích podal obviněný J. M. dne 22. 12. 2003 prostřednictvím svého obhájce dovolání, které opřel o důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Obviněný nejprve rekapituluje dosavadní průběh trestního řízení a následně uvádí, že naplnění uplatněného dovolacího důvodu shledává v tom, že ačkoli odvolací soud provedl důkaz dopisem T. G., nepřihlédl k němu při svém rozhodování. Čtením zmíněného dopisu byl podle obviněného tento důkaz jednoznačně proveden, avšak nebyl již soudem hodnocen. Z toho obviněný dovozuje, že řízení u odvolacího soudu je natolik zmatečné, že jedinou možností k odstranění vad bylo podání dovolání. Pokud by soud hodnotil všechny provedené důkazy, nemohl by podle názoru obviněného právně kvalifikovat skutek jako jím spáchaný trestný čin, neboť se ho nedopustil.
Závěrem svého dovolání obviněný J. M. navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích a aby podle §265l odst. 1 tr. řádu tomuto soudu přikázal věc v znovu potřebném rozsahu projednat a rozhodnout.
Nejvyšší státní zástupkyně se k podanému dovolání obviněného J. M. do dne vydání tohoto usnesení nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. řádu) především zkoumal, zda má dovolání obviněného J. M. všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou a zda poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro odmítnutí dovolání. Přitom Nejvyšší soud dospěl k následujícím závěrům:
Podle §265a odst. 1 tr. řádu lze dovoláním napadnout pouze pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. V posuzovaném případě je napadeným rozhodnutím usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích jako odvolacího soudu, kterým bylo zamítnuto odvolání obviněného J. M. podané proti rozsudku soudu prvního stupně, jímž byl uznán vinným a byl mu uložen trest [§265a odst. 2 písm. h) tr. řádu]. Proti takovému druhu rozhodnutí je dovolání obecně přípustné. Dovolání podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. I. N., bylo proto podáno osobou oprávněnou podle §265d odst. 1 písm. b) a odst. 2 tr. řádu. K podání dovolání došlo u Okresního soudu v Prachaticích dne 22. 12. 2003, tj. v místě a ve lhůtě podle §265e tr. řádu.
V dovolání musí být dále uvedeno, z jakých důvodů je rozhodnutí napadáno, a to s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo 265b odst. 2 tr. řádu, o které se dovolání opírá (§265f odst. 1 tr. řádu). Obviněný J. M. poukazuje na dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy na to, že napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Podstatou námitek obviněného je tvrzení, že odvolací soud nehodnotil všechny provedené důkazy, což mělo podle jeho názoru způsobit nesprávný závěr, podle něhož posuzovaný skutek spáchal obviněný. Existenci dovolacího důvodu tak obviněný J. M. shledává primárně v hodnocení důkazů, které provedl odvolací soud, resp. v nesprávných a neúplných skutkových zjištěních, z nichž vycházel. Předpoklady pro posouzení svého jednání jako beztrestného tedy obviněný dovozuje nikoli z jiného právního posouzení skutku obsaženého ve výroku o vině v rozsudku odvolacího soudu, ale z odlišných skutečností, než jaké soud vzal v úvahu.
Jak ovšem vyplývá z ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, důvodem dovolání nemůže být samo o sobě nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání není dalším odvoláním, ale je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě jen některých výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad. Proto dovolání není možné podat ze stejných důvodů a ve stejném rozsahu jako odvolání a dovoláním se nelze úspěšně domáhat jak revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, tak ani přezkoumávání správnosti jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry je oprávněn doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud, který za tím účelem může provádět dokazování (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí, v níž by mohl přezkoumávat jakékoli rozhodnutí soudu druhého stupně. Přezkoumávat správnost a úplnost skutkových zjištění, resp. provedeného dokazování, a to ani v souvislosti s právním posouzením skutku či jiným hmotně právním posouzením, nemůže dovolací soud už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy. Na rozdíl od soudu prvního stupně a odvolacího soudu totiž dovolací soud nemá možnost podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání tyto důkazy sám provádět či opakovat, jak je zřejmé z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který uplatnil obviněný J. M., přitom znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. tr. řádu. Jestliže tedy obviněný J. M. namítal nesprávnost právního posouzení skutku, ale tento svůj názor dovozoval jen z toho, jak soudy obou stupňů hodnotily provedené důkazy, resp. z odlišné verze skutkového stavu, pak jim nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. řádu], které obviněný neuplatnil.
Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení dovolatele o tom, zda existuje dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněného J. M. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož se obviněný dopustil skutku tak, jak je popsáno v rozsudku soudu prvního stupně, s jehož skutkovými i právními závěry se ztotožnil i soud odvolací. Bylo-li toto jednání posouzeno jako trestný čin padělání a pozměňování veřejné listiny podle §176 odst. 1 tr. zák. spáchaný ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., pak dovolací námitky obviněného nezpochybňují skutečnost, že by této právní kvalifikaci neodpovídala rozhodná skutková zjištění, ale dovolání obviněného se domáhá závěru, že na podkladě jím zdůrazňovaných důkazů měly být zjištěny jiné (odlišné od stávajících) skutkové okolnosti, kterým zvolená právní kvalifikace neodpovídá.
Shora zmíněnými námitkami obviněného J. M. tedy ve skutečnosti není vytýkáno nesprávné právní posouzení skutku ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení, proto jím uváděný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu není dán. Obviněný totiž v podstatě nezpochybnil právní závěry učiněné v napadeném rozhodnutí, ale své výhrady v dovolání zaměřil výlučně proti správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutku, a proti postupu soudů při hodnocení důkazů. Samotná skutková zjištění ani hodnocení důkazů, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotně právní posouzení, ovšem Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat, jak bylo výše zdůrazněno.
Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že obviněný J. M. i přes svůj odkaz na konkrétní zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podal dovolání z jiných důvodů, než jaké činí dovolání přípustným. Proto dovolací soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž věcně přezkoumal zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení mu předcházejícího, dovolání obviněného odmítl a mohl tak rozhodnout podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 29. ledna 2004
Předseda senátu:
JUDr. František P ú r y