ECLI:CZ:NS:2004:5.TDO.918.2004.1
sp. zn. 5 Tdo 918/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. září 2004 o dovolání podaném obviněným J. V., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. 3. 2002, sp. zn. 3 To 852/2001, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 5 T 56/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 30. 8. 2001, sp. zn. 5 T 56/2001, byl obviněný J. V. uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustil ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. společně s ml. V. V. a ml. J. M. tím, že „dne 13. 7. 2000 v době kolem 09.50 hodin na levém břehu řeky V. pod hrází vodního díla H., okres Č. B., společně po předchozí domluvě obviněný ml. V. V. fyzicky napadl zde rybařící J. P., kterého kamenem udeřil do týlní části hlavy, a občana SRN B. S., kterého bodl boxerem vybaveným čepelí o délce 8 cm, který předtím převzal od obviněného J. V., do oblasti levé bederní krajiny se záměrem získat majetkový prospěch zmocněním se klíčů od osobního automobilu tov. zn. Toyota a následně i odcizením samotného automobilu, kterým B. S. a J. P. přijeli na místo rybaření, kdy J. V. a ml. J. M. střežili okolí před náhodnými svědky události, což se jim nepodařilo a z místa činu utekli.“ Za tento trestný čin a sbíhající se dva trestné činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák., trestný čin podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák. a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 5. 2001, sp. zn. 6 T 106/2000, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 8. 2001, sp. zn. 3 To 608/2001, mu byl uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání čtyřiceti osmi měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Současně byl podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 5. 2000, sp. zn. 6 T 106/2000, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 8. 2001, sp. zn. 3 To 608/2001, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §229 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o náhradě škody.
Jako soud odvolací rozhodl ve věci Krajský soud v Českých Budějovicích rozsudkem ze dne 27. 3. 2002, sp. zn. 3 To 852/2001, kterým z podnětu odvolání obviněného J. V. napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušil ve výroku o souhrnném trestu a způsobu jeho výkonu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněnému byl podle §234 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. za trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák., dva trestné činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák., trestné činy podílnictví podle §251 odst. 1 písm. a) tr. zák. a poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák., jimiž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 5. 2001, sp. zn. 6 T 106/2000, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 8. 2001, sp. zn. 3 To 608/2001 uložen souhrnný trest odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Současně byl podle §35 odst. 2 tr. zák. zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 5. 2001, sp. zn. 6 T 106/2000, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 29. 8. 2001, sp. zn. 3 To 608/2001, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Shora citovaný rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích napadl obviněný J. V. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. Dovolání podal z důvodu §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., neboť došlo k porušení ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení.
Ve svém mimořádném opravném prostředku dovolatel vyslovil názor, že v řízení před soudem prvního stupně bylo v průběhu hlavního líčení dne 19. 7. 2001 porušeno ustanovení §208 tr. ř. Výslechy obou spoluobviněných byly totiž provedeny v nepřítomnosti obviněného, přičemž s obsahem jejich výslechu byl obviněný seznámen pouze tak, že tito vypovídali shodně jako v přípravném řízení. Z obsahu protokolu o hlavním líčení však podle názoru dovolatele vyplývá, že oba spoluobvinění své výpovědi zásadním způsobem doplnili. Tato skutečnost ovlivnila vedení obhajoby obviněného, a proto došlo ke zkrácení práva obviněného na obhajobu podle §33 tr. ř. Navrhl proto, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí soudů obou stupňů a přikázal odvolacímu soudu, aby věc znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva podle §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se k dovolání a uvedl, že dovolatel pouze namítá nesplnění povinnosti uložené předsedovi senátu v ustanovení §208 věta druhá tr. ř. Toto ustanovení však neupravuje podmínky konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného, ale toliko následný postup po provedení odděleného výslechu spoluobviněných. Podle jeho názoru bylo dovolání podáno z jiného důvodu než důvodu uvedeného v §265b tr. ř., proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl a učinil tak podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni (§265e odst. 1 tr. ř.) a splňuje náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Proto bylo dále třeba posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod, označený jako důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je základní podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán v případech, kdy byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Vztahuje se tedy na případy, kdy bylo konáno hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. Tím by byl obviněný zkrácen ve svém právu, aby věc byla projednána v jeho přítomnosti a bylo mu tak umožněno vyjádřit se ke všem prováděným důkazům.
Dovolatel ve svém mimořádném opravném prostředku namítl, že v řízení před soudem prvního stupně bylo v průběhu hlavního líčení porušeno ustanovení §208 tr. ř., když po provedení výslechů spoluobviněných v jeho nepřítomnosti byl obviněný s obsahem jejich výpovědí nedostatečně seznámen.
Ustanovení §208 tr. ř. upravuje postup při výslechu obviněného v trestní věci, ve které vystupují dva nebo více spoluobviněných. Je-li obviněných několik, předseda senátu může podle citovaného ustanovení učinit opatření, aby obviněný byl vyslýchán v nepřítomnosti spoluobviněných. Obviněného však je třeba vždy ještě v průběhu dokazování seznámit s obsahem výpovědi spoluobviněných, kteří byli vyslýcháni v jeho nepřítomnosti. Předpokladem a nezbytnou podmínkou tohoto postupu je osobní přítomnost obviněného v hlavním líčení. Podle názoru Nejvyššího soudu nelze tedy §208 tr. ř. považovat za ustanovení typicky upravující přítomnost obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání, ale za ustanovení upravující možný postup odděleného výslechu spoluobviněných přítomných v konkrétním hlavním líčení. Předpokladem pro úspěšné uplatnění důvodu dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je totiž porušení zákonných podmínek pro konání hlavního líčení a veřejného zasedání, které jsou stanoveny v §202 odst. 2 až 5 tr. ř., resp. v případě veřejného zasedání v §263 odst. 4 tr. ř. Smyslem jinak úzce vymezených dovolacích důvodů bylo napravit eventuelní porušení práva obviněného, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a mohl se tak vyjádřit ke všem prováděným důkazům, deklarovaného v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. V posuzovaném případě však obviněný ve svém dovolání nenamítal porušení zákonných podmínek provedení odděleného výslechu spoluobviněných (věta prvá §208 tr. ř.), nýbrž vytkl nesprávný postup předsedy senátu při aplikaci věty druhé citovaného ustanovení, tedy nedostatečné seznámení s obsahem výpovědí spoluobviněných. Podle názoru Nejvyššího soudu nelze prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. namítat porušení této části ustanovení §208 tr. ř., která se vztahuje výlučně k tomu, v jakém rozsahu byl obviněný seznámen s výpověďmi spoluobviněných provedených v hlavním líčení.
V posuzované věci z obsahu protokolu o hlavním líčení konaného dne 19. 7. 2001 na č.l. 262-268 vyplývá, že obviněný J. V. vypovídal jako poslední ze spoluobviněných, po ukončení svého výslechu mu bylo sděleno, že jeho spoluobvinění vypovídali v podstatě shodně jako v přípravném řízení, následně pak využil svého práva a kladl spoluobviněným dotazy a uváděl připomínky k jejich výpovědím. Po celou dobu konání hlavního líčení (tj. včetně výslechů spoluobviněných) byl přítomen obhájce obviněného Mgr. P. W., který v substituci JUDr. J. D. vykonával obhajobu obviněného. Obhájce obviněného však bezprostředně po provedených výsleších obviněných, resp. po seznámení obviněného J. V. s obsahem výpovědí spoluobviněných, nevznesl jakoukoli námitku proti rozsahu a kvalitě tohoto seznámení svého klienta.
Účelem práva obviněného na projednání trestní věci v jeho přítomnosti je zejména zajištění jeho reálné možnosti vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu v obžalobě kladeno za vinu a k důkazům, na nichž je obžaloba založena. Toto právo garantované v citovaném článku Listiny základních práv a svobod však v daném případě porušeno nebylo, jak vyplývá ze shora uvedeného. Předsedovi senátu Okresního soudu v Českých Budějovicích lze sice vytknout, že v protokolu o konaném hlavním líčení ze dne 19. 7. 2001 jednoznačně nevyplývá, že výslech obviněných byl proveden odděleně ve smyslu §208 věty prvé tr. ř. (nezaznamenal do protokolu opatření o takovém způsobu výslechu), avšak z dalšího obsahu uvedeného protokolu jednoznačně vyplývá, že takovým způsobem postupoval. Výslovně je však na č.l. 268 zaznamenáno seznámení obviněného J. V. s obsahem výpovědí spoluobviněných i jeho následné dotazy a odpovědi spoluobviněných. V daném případě tedy nedošlo k situaci, že obviněný nebyl vůbec seznámen s obsahem výpovědí odděleně vyslýchaných spoluobviněných. Námitku o nedostatečném seznámení s obsahem výpovědí spoluobviněných však nelze považovat za námitku svým obsahem odpovídající dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
S přihlédnutím ke skutečnostem rozvedeným v předcházejících odstavcích dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v posuzovaném případě dovolání bylo podáno z jiných důvodů než uvedených v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je totiž podle námitek uvedených v dovolání spatřován v nesplnění povinnosti uložené předsedovi senátu v §208 věta druhá tr. ř., toto ustanovení však neupravuje podmínky konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného, ale postup následující po provedení odděleného výslechu spoluobviněných.
Podle názoru Nejvyššího soudu musí dovolatel na jedné straně v souladu s §265f odst. 1 tr. ř. odkázat v dovolání jednak na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) – l) tr. ř., přičemž na straně druhé musí obsah konkrétně uplatněných dovolacích důvodů odpovídat důvodům předpokládaným v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody podle §265b odst. 1 tr. ř.
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, bylo-li podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Poněvadž Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání nebylo podáno z důvodů stanovených zákonem, rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 8. září 2004
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová