ECLI:CZ:NS:2004:5.TDO.923.2004.1
sp. zn. 5 Tdo 923/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 23. září 2004 o dovolání podaném obviněným Z. B., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 17. 3. 2004, sp. zn. 5 To 18/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 30 T 6/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 8. 1. 2004, sp. zn. 30 T 6/2003, byl obviněný Z. B. uznán vinným trestným činem vraždy podle §219 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., za který mu byl podle §219 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání třinácti roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Jako soud odvolací rozhodl ve věci Vrchní soud v Olomouci rozsudkem ze dne 17. 3. 2004, sp. zn. 5 To 18/2004, kterým napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b) tr. ř. zrušil v celém rozsahu a podle §259 odst. 3 tr. ř. nově rozhodl tak, že obviněného Z. B. uznal vinným trestným činem vraždy podle §219 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák., kterého se dopustil tím, že \"dne 13. 4. 2002 v K., ul. K. č. 620/27, ve svém bytě, v důsledku jednak dlouhodobých manželských neshod z důvodu častého a nadměrného požívání alkoholických nápojů manželkou D. B., roz. F. a jednak výběru částky 6.000,? Kč dne 12. 4. 2002 proti vůli obviněného, tuto v podnapilém stavu v podvečerních hodinách fyzicky napadl údery do obličeje a posléze ve večerních hodinách a zejména kolem 23.00 hod. v rámci pokračující hádky, tamtéž ji těžce opilou opětovně napadl ze stejného důvodu mechanismem odpovídajícím kopancům, nadupáváním a našlapováním velkou intenzitou síly a takto jí způsobil zejména mnohočetné zlomeniny žeber v čarách přípáteřních vpravo i vlevo i v čarách podpažních vpravo i vlevo se zhmožděním plic, mnohočetným roztržením velké předstěry, zhmožděním a prokrvácením oblasti kořene okruží a protrháním vnitřních orgánů a s krvácením do dutiny hrudní i břišní, jakož i tržné rány sliznice rtů, včetně krevních podlitin na víčcích levého oka, rozlomení chrupavky štítné, přičemž věděl, že v důsledku tohoto jednání může dojít ke smrti poškozené, a pro případ, že k její smrti dojde, byl s tím srozuměn, a následkem těchto poranění také poškozená na úrazový šok při sériových zlomeninách žeber, pohmoždění plíce a okruží dne 14. 4. 2002 kolem 01.00 hod. až 03.00 hod. skutečně zemřela.\" Za tento trestný čin mu byl podle §219 odst. 2 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání třinácti roků, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou.
Shora citovaný rozsudek Vrchního soudu v Olomouci byl obviněnému doručen dne 3. 5. 2004 a jeho obhájci dne 30. 4. 2004. Dne 10. 5. 2004 (tedy ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř.) došlo Krajskému soudu v Ostravě podání vypracované jeho obhájcem JUDr. T. Ch., nazvané dovolání. V úvodu tohoto dovolání obviněný neúplným způsobem označil odsuzující rozsudek Vrchního soudu v Olomouci (chybí datum jeho vydání i spisová značka), a jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Ostravě rovněž bez spisové značky.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že se po celou dobu řízení domáhal právní kvalifikace svého jednání podle §222 tr. zák. Soud II. stupně podle jeho názoru vykládal skutková zjištění v neprospěch obviněného a provedené důkazy nasvědčují tomu, že si obviněný nemusel být vědom skutečnosti, že svým jednáním narušil funkci pro život nezbytných orgánů poškozené, a neměl tedy v úmyslu poškozené ublížit způsobem, který by ji zbavil života. Intenzita útoku obviněného pak byla posouzena a konzumována v rámci základní skutkové podstaty trestného činu podle §219 odst. 1 tr. zák. a nemůže být podle jeho názoru opakovaně použita pro odůvodnění použití vyšší trestní sazby, neboť podstatně nezvyšuje stupeň nebezpečnosti jednání obviněného pro společnost. Závěrem požádal, \"aby rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci bylo zrušeno a aby se právní kvalifikace jeho jednání dočkala změny, kterou si zasluhuje. Po očekávaném přikázání věci soudu k novému projednání a rozhodnutí by pak měl nalézací soud podstatně jinak než dosud odpovědět na otázku, zda zadokumentovaná skutková zjištění skutečně opravňují k použití právní kvalifikace dle ustanovení §219 tr. z., stejně tak, zda je skutečně přiléhavé použití přísnější právní kvalifikace dle odst. 2 písm. b) tohoto ustanovení\".
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil svého práva podle §265h odst. 2 tr. ř. vyjádřit se písemně k dovolání a uvedl, že v posuzovaném dovolání není označeno spisovou značkou ani datem vydání rozhodnutí odvolacího soudu, proti kterému dovolání směřuje, a není uveden zákonný dovolací důvod, o který je dovolání opřeno, ani návrh na rozhodnutí Nejvyššího soudu. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl, neboť nesplňuje náležitosti obsahu dovolání.
Nejvyššímu soudu byl dne 7. 7. 2004 předložen trestní spis k rozhodnutí o dovolání obviněného. Věc byla u zdejšího soudu vedena pod sp. zn. 5 Tdo 797/2004. Dne 21. 7. 2004 byl tento spis vrácen Krajskému soudu v Ostravě s pokynem, aby postupoval podle §265h odst. 1 tr. ř., tedy vyzval obviněného resp. jeho obhájce k odstranění zjištěných vad dovolání, za tímto účelem mu stanovil lhůtu dvou týdnů a současně jej upozornil na možnost odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. Tato výzva k odstranění vad byla obhájci JUDr. T. Ch. doručena dne 2. 8. 2004 a dne 5. 8. 2004 bylo Krajskému soudu v Ostravě doručeno doplnění dovolání. V tomto dodatku obviněný řádně označil výše citované rozsudky soudů obou stupňů ve věci vydané a dále označil důvod dovolání, který spatřoval v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Ani v tomto podání však obviněný dostatečně a srozumitelně neuvedl konkrétní návrh na rozhodnutí dovolacího soudu.
Dne 9. 8. 2004 byl trestní spis obviněného opětovně předložen Nejvyššímu soudu k rozhodnutí o podaném dovolání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř., a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. a) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest. Dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě u soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni (§265e odst. 1 tr. ř.), rovněž bylo podáno obviněným jako oprávněnou osobou [§265d odst. 1 písm. b) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e ost. 1, 2 tr. ř.). Dále však Nejvyšší soud shledal, že podané dovolání nesplňuje náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Dovolání jako nový mimořádný opravný prostředek bylo do trestního řádu zavedeno novelou provedenou zákonem č. 265/2001 Sb. s účinností od 1. 1. 2002. Bylo vymezeno jako úzce formalizovaný institut, který lze uplatnit jen proti rozhodnutím vyjmenovaným v §265a odst. 1, 2 tr. ř., z taxativně uvedených důvodů (§265b tr. ř.), obviněný je může podat jen prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 tr. ř.) a ve stanovené dvouměsíční lhůtě od doručení rozhodnutí, proti kterému směruje (§265e odst. 1 tr. ř.). S ohledem na charakter dovolání jako mimořádného opravného prostředku, který směřuje proti již pravomocnému rozhodnutí soudu ve věci samé, nelze dvouměsíční lhůtu prodlužovat, což zákon vyjadřuje ustanovením §265e odst. 4 tr. ř., podle něhož není přípustné navrácení lhůty k podání dovolání. Jedná se o lhůtu procesní (§60 tr. ř.) a stejnou povahu má i lhůta dvou týdnů určená v §265h odst. 1 tr. ř. k odstranění vad dovolání. Zásadní otázkou v dané trestní věci je pak posouzení vztahu lhůty dvou týdnů k zákonné dvouměsíční lhůtě, resp. možnosti prodloužení lhůty dvou měsíců stanovené pro podání dovolání, které neobsahuje obligatorní náležitosti (§265f odst. 1 tr. ř.), o lhůtu dvou týdnů určenou k odstranění vad dovolání.
Obsahové náležitosti dovolání jsou vymezeny v §265f odst. 1 tr. ř. tak, že kromě obecných náležitostí podání musí být v dovolání uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje, který výrok, v jakém rozsahu i z jakých důvodů napadá a čeho se dovolatel domáhá, včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu s odkazem na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř. nebo §265b odst. 2 tr. ř., o které se dovolání opírá. Nejvyšší státní zástupce je navíc povinen v dovolání uvést, zda je podává ve prospěch nebo v neprospěch obviněného. Podle odstavce 2 citovaného ustanovení rozsah, v němž je rozhodnutí dovoláním napadáno, a důvody dovolání lze měnit jen po dobu trvání lhůty k podání dovolání. Touto jednoznačnou formulací tak zákon současně vymezuje i rozsah přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. ř.).
Přesným a jednoznačným stanovením shora uvedených náležitostí dovolání tak zákon formalizuje tento mimořádný opravný prostředek, což zároveň nepřímo vyjadřuje i tím, že obviněný je může podat výlučně prostřednictvím obhájce, u něhož předpokládá znalost právních norem. Důvodně lze tedy očekávat, že obhájce jako osoba práva znalá bude při podávání tohoto mimořádného opravného prostředku respektovat zákonné požadavky na jeho obsah. Právě s ohledem na výrazný zásah do zájmu na stabilitě pravomocných soudních rozhodnutí při úspěšně podaném dovolání zákon vyžaduje splnění jednoho ze základních předpokladů podání dovolání, a to náležitostí jeho obsahu. Nemožnost změny rozsahu a důvodů dovolání (§265f odst. 2 tr. ř.) je nutné vykládat nikoli jako ustanovení omezující, resp. diskriminující dovolatele, nýbrž tak, že směřuje především k ochraně obviněných v případě podání dovolání nejvyšším státním zástupcem a vylučuje tak překvapivé či neočekávané rozhodnutí dovolacího soudu. Nejvyšší soud při přezkoumávání napadeného rozhodnutí na podkladě dovolání je totiž vázán právě rozsahem a důvody v něm uvedenými a k vadám výroků, které nebyly dovoláním napadeny, přihlíží, jen pokud by mohly mít vliv na správnost výroků, proti nimž bylo dovolání podáno (§265i odst. 3 tr. ř.).
V předmětné trestní věci podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání v zákonné lhůtě, avšak řádným způsobem v něm neoznačil rozhodnutí, které jím napadá (bez uvedení data jeho vydání a spisové značky). Tento nedostatek by bylo možné překlenout vyjádřením dovolatele, že se jednalo o rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci, jímž byl uznán vinným trestným činem vraždy podle §219 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. pro skutek ze dne 13. 4. 2002. V další části tohoto podání však již obviněný rozváděl své námitky a argumenty proti hodnocení jednotlivých důkazů soudem zejména ve vztahu ke zjištěním o průběhu fyzického napadání poškozené a jeho úmyslu jí přivodit smrt. Dovolání tak postrádá obligatorní náležitosti, a to uvedení důvodu jeho zákonným označením nebo alespoň slovním vyjádřením a konkrétní návrh na rozhodnutí dovolacího soudu. (Za situace, kdyby bylo Nejvyšším soudem akceptováno nedostatečné označení napadeného rozhodnutí.)
Nesporným faktem zůstává, že předseda senátu soudu prvního stupně poté, co obdržel uvedené podání, jež nesplňovalo obligatorní náležitosti obsahu dovolání, nepostupoval v souladu s ustanovením §265h odst. 1 tr. ř., jak je již shora uvedeno, tedy nevyzval dovolatele k odstranění vad ve lhůtě dvou týdnů a neupozornil jej na možné odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. Učinil tak až na pokyn Nejvyššího soudu, který tímto postupem musel akceptovat znění zákona, aniž by tím předjímal následné rozhodnutí v dovolacím řízení. Obviněný prostřednictvím svého obhájce doplnil své dovolání ve stanovené lhůtě dvou týdnů, a to označením rozhodnutí, proti nimž směřuje, a důvodu, který jím uplatňuje. Opět však neuvedl konkrétní návrh na rozhodnutí dovolacího soudu. Doplnění dovolání došlo příslušnému soudu dne 5. 8. 2004, přičemž dvouměsíční lhůta k podání dovolání uplynula již dne 3. 7. 2004.
Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. odmítne dovolání, nesplňuje-li náležitosti obsahu dovolání. S ohledem na shora citované ustanovení §265h odst. 1 tr. ř. takovému rozhodnutí dovolacího soudu předchází výzva předsedy senátu soudu prvního stupně k odstranění vad dovolání ve lhůtě dvou týdnů a jeho upozornění na možné odmítnutí dovolání. Dvoutýdenní lhůta k odstranění vad se tedy stanoví obviněnému v případě nedostatků obligatorních náležitostí dovolání, tak jak jsou uvedeny v §265f odst. 1 tr. ř., přičemž tato lhůta může být určena i po uplynutí dvouměsíční lhůty k podání dovolání. Ustanovení §265f odst. 2 tr. ř. však vylučuje, aby po skončení zákonné lhůty k podání dovolání, byť v určené lhůtě dvou týdnů, byl rozšiřován nebo změněn rozsah a důvody včas podaného dovolání. Logickým výkladem citovaného ustanovení nelze ani po uplynutí lhůty k podání dovolání poprvé vymezit důvody, které jsou jím uplatňovány. V případě, kdy obviněný podá dovolání v zákonné dvouměsíční lhůtě, avšak takové dovolání neobsahuje obligatorní náležitosti, musí předseda senátu soudu prvního stupně postupovat podle uvedeného §265h odst. 1 tr. ř. bez ohledu na to, zda již uplynula dvouměsíční lhůta. Jestliže se však zjištěné vady dovolání týkají rozsahu a důvodů dovolání, nelze je po skončení dvouměsíční lhůty odstranit, byť ve stanovené dvoutýdenní lhůtě. Za situace, kdy včas podané dovolání nevymezuje zákonný dovolací důvod a tento nedostatek je odstraněn až po uplynutí dvouměsíční lhůty, nelze takové dovolání považovat za dovolání splňující náležitosti ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř. Během dvoutýdenní lhůty, která nespadá do lhůty dvou měsíců k podání dovolání, lze totiž odstraňovat jen takové vady náležitostí dovolání, jimiž se nemění, případně nerozšiřuje, či dokonce poprvé nevymezuje rozsah a důvody dovolání. Z těchto závěrů vyplývá, že lhůta k odstranění vad dovolání nemůže prodlužovat lhůtu k podání dovolání.
V posuzované trestní věci, jak vyplývá ze shora uvedeného, podal obviněný prostřednictvím obhájce dovolání v zákonné lhůtě dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu. Toto dovolání však neobsahovalo řádné označení rozhodnutí, které je napadáno, obviněný v něm neuvedl konkrétní návrh na rozhodnutí dovolacího soudu a především postrádalo uvedení dovolacího důvodu, a to jeho zákonným označením nebo alespoň slovním vyjádřením. Ačkoli obviněný své dovolání podal prakticky na počátku běhu dvouměsíční lhůty, neučinil předseda senátu Krajského soudu v Ostravě úkony vyplývající z ustanovení §265h odst. 1 tr. ř. za účelem odstranění vad obligatorních náležitostí dovolání ve dvoutýdenní lhůtě, která by reálně spadala do lhůty dvou měsíců. I přes tento nesprávný postup předsedy senátu soudu prvního stupně však s ohledem na shora uvedenou povahu dvoutýdenní lhůty (§265h odst. 1 tr. ř.) nelze akceptovat podané dovolání z hlediska splnění jeho náležitostí vyplývajících z §265f odst. 1 tr. ř. právě pro konstatované vady, spočívající zejména v tom, že neobsahovalo poukaz na žádný ze zákonných důvodů dovolání, které by obviněný uplatnil. Opačný postup by byl v rozporu s ustanovením §265f odst. 2 tr. ř., které nedovoluje změnu rozsahu, v němž je rozhodnutí napadáno, a změnu dovolacích důvodů po skončení lhůty k podání dovolání.
Poněvadž Nejvyšší soud v posuzovaném případě shledal, že dovolání obviněného, které podal v zákonné dvouměsíční lhůtě, neobsahovalo obligatorní náležitosti, přičemž tato vada dovolání byla odstraněna (alespoň částečně) až po uplynutí lhůty k jeho podání (byť v určené dvoutýdenní lhůtě), rozhodl v souladu s §265i odst. 1 písm. d) tr. ř. o jeho odmítnutí. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 23. září 2004
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová