ECLI:CZ:NS:2004:5.TDO.928.2004.1
sp. zn. 5 Tdo 928/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 18. srpna 2004 o dovolání, které podal obviněný Ing. O. O., proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. 4. 2004, sp. zn. 11 To 610/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 11 T 140/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný Ing. O. O. byl rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze 19. 4. 2004, sp. zn. 11 To 610/2003, uznán vinným trestným činem ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák., trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. b), d) tr. zák. a trestným činem maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., kterých se dopustil tím, že dne 6. 5. 2000 v 17.15 hod. na silnici II. třídy č. 304 v obci V. J. řídil osobní automobil zn. Renault Twingo, SPZ NAI 55-04, směrem od J. na Č. S., ačkoli byl ovlivněn alkoholem a v krvi měl nejméně 1,05 g/kg etylalkoholu a přesto, že měl rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 7. 12. 1999, sp. zn. 3 T 59/99, uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu do 10. 2. 2001, nedbal náležité pozornosti, takže začal předjíždět cyklistku J. S., která jela ve stejném směru jízdy a následně začala odbočovat vlevo, u levého chodníku narazil do jejího jízdního kola, takže došlo k jejímu pádu na vozovku, v důsledku čehož utrpěla zhmoždění mozku, zlomení lební klenby a spodiny s tupým úrazem hlavy a končetin a na následky těchto zranění dne 7. 5. 2000 zemřela.
Za tyto trestné činy a za trestný čin neposkytnutí pomoci podle §208 tr. zák., jímž byl uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 5. 12. 2000, sp. zn. 11 T 5/2000, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 5. 3. 2001, sp. zn. 11 To 10/2001, byl obviněný Ing. O. O. odsouzen podle §208 tr. zák. za užití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 15 měsíců, k jehož výkonu byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dohledem. Současně mu byl podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel všech druhů na dobu 4 roky a dále bylo postupem podle §229 odst. 1 tr. řádu rozhodnuto o nároku poškozeného na náhradu škody.
Citovaný rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové byl vydán z podnětu odvolání obviněného Ing. O. O. podaného proti rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 22. 10. 2003, sp. zn. 11 T 140/2001, jako soudu prvního stupně, přičemž Krajský soud v Hradci Králové podle §258 odst. 1 písm. b), d), e) a f) tr. řádu v celém rozsahu zrušil rozhodnutí napadené odvoláním a podle §259 odst. 3 tr. řádu sám znovu rozhodl. Opis rozsudku odvolacího soudu byl obviněnému Ing. O. O. doručen dne 9. 5. 2004, jeho obhájci dne 4. 5. 2004 a příslušnému státnímu zastupitelství dne 5. 5. 2004.
Proti zmíněnému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové podal obviněný Ing. O. O. prostřednictvím svého obhájce dne 7. 7. 2004 dovolání, které opřel o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. b) a g) tr. řádu. K prvnímu z nich obviněný uvádí, že podle jeho názoru byl soudce Mgr. P. R., který ve věci rozhodoval v prvním stupni, z rozhodování vyloučen, neboť zejména ve smyslu §219 odst. 3 tr. řádu nezopakoval celé hlavní líčení, nedůvodně snižoval důkazní váhu znaleckých posudků Ing. J. S., nekriticky přejímal mylná nebo řádně nedoložená tvrzení a závěry znalce Ing. M. M., provedl řadu nepřesných hodnocení k osobě obviněného a neřídil se zadáním Krajského soudu v Hradci Králové obsaženým v jeho usnesení ze dne 10. 2. 2003. K tomu obviněný doplňuje, že námitku podjatosti soudce Mgr. P. R. uplatnil dne 19. 4. 2000 (míněno zřejmě dne 19. 4. 2004) ve veřejném zasedání odvolacího soudu, přičemž soud o ní nerozhodl.
K námitkám týkajícím se dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu potom obviněný Ing. O. O. jednak opětovně tvrdí, že za absence jeho souhlasu a při změně obsazení soudu prvního stupně nebylo zopakováno celé hlavní líčení. Jak dále obviněný uvádí, nebyla stanovena konkrétní míra zavinění účastníků dopravní nehody, takže ho nelze činit odpovědným za nehodu. Podle názoru obviněného soudy činné dříve ve věci neprovedly posouzení, zda vůbec mohl situaci zvládnout a včas na ni reagovat, aby střetu zabránil, když jediný relevantní závěr k tomu podal znalec Ing. J. S. Podle obviněného byly v řízení automaticky odmítány jím uplatněné důkazy, přičemž znalecké posudky jsou v rozporu se závěry v policejní dokumentaci nehody. Soudům obou stupňů obviněný vytýká, že neuvedly žádné reálné podklady k závěru, podle něhož chování obviněného ovlivnil požitý alkohol, a že nesprávně vyhodnotily situaci před nehodou. Obviněný pak považuje za viníka dopravní nehody výlučně poškozenou. Podle mínění obviněného došlo na základě popsaných skutečností k nesprávnému právnímu posouzení skutku, pokud byl uznán vinným trestnými činy ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák. a ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. d) tr. zák. Nad rámec dovolání obviněný zpochybnil i splnění podmínek pro jeho uznání vinným trestným činem neposkytnutí pomoci podle §208 tr. zák.
Obviněný Ing. O. O. závěrem svého dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen „Nejvyšší soud“) zrušil napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové a aby tomuto soudu byla věc vrácena k dalšímu projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání obviněného Ing. O. O. vyjádřila prostřednictvím státního zástupce činného u Nejvyššího státního zastupitelství. K argumentaci obviněného týkající se dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. řádu státní zástupce uvedl, že podle jeho názoru bylo rozhodnutí soudu prvního stupně, při jehož vydání byl Mgr. P. R. činný, v celém rozsahu zrušeno, dovolání tak nutně směřuje výlučně proti rozsudku soudu odvolacího a uplatnění zmíněného dovolacího důvodu ohledně předsedy senátu soudu prvního stupně tedy nepřichází v úvahu. Navíc podle státního zástupce neuvedl obviněný v dovolání žádné konkrétní skutečnosti, z kterých by vyplývalo, že by jmenovaný soudce měl k projednávané věci osobní vztah nebo že by měl k obviněnému nebo jiným osobám ve smyslu §30 odst. 1 tr. řádu takový poměr, který by mu bránil nestranně a spravedlivě rozhodovat.
Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, podle názoru státního zástupce dovolatel nevytýká, že by popis skutku, tak jak je obsažen ve skutkové větě výroku o vině a v odůvodnění napadeného rozhodnutí, nevykazoval znaky trestného činu ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák., ale v podstatě brojí jen proti hodnocení důkazů soudy činnými dříve ve věci, přičemž absolutizuje některé závěry znalce Ing. J. S. a na podkladě odlišného hodnocení důkazů prosazuje vlastní verzi průběhu nehodového děje, což však zmíněný dovolací důvod neumožňuje.
Státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství závěrem navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného Ing. O. O. odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu jako podané z jiného důvodu, resp. podle §25b odst. 1 písm. e) tr. řádu jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání podal obviněný Ing. O. O. jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§265e tr. řádu), dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. a) tr. řádu], a obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. řádu).
Pokud jde o dovolací důvody, obviněný Ing. O. O. opírá jejich existenci o ustanovení §265b odst. 1 písm. b) tr. řádu, tedy že ve věci rozhodl vyloučený orgán a tuto okolnost namítl již před rozhodnutím orgánu druhého stupně, a dále o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný Ing. O. O. v první části svých dovolacích námitek, opírajících se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. řádu, tvrdí, že podle jeho názoru byly dány podmínky pro vyloučení samosoudce Okresního soudu v Náchodě Mgr. P. R. Tyto podmínky obviněný shledává zejména v jím tvrzených pochybeních při vedení řízení a v dokazování.
K tomu Nejvyšší soud připomíná, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. řádu je naplněn, jak již bylo výše zmíněno, pokud ve věci rozhodl vyloučený orgán. K takovému rozhodnutí přitom může dojít jen tehdy, jestliže vyloučený orgán (soudce) učinil rozhodnutí napadené dovoláním. Současně platí, že tento důvod nelze použít, jestliže tato okolnost byla tomu, kdo podává dovolání, již v původním řízení známa a nebyla jím před rozhodnutím orgánu druhého stupně namítnuta. V posuzované trestní věci však samosoudce Mgr. P. R. vydal rozsudek soudu prvního stupně, který byl následně odvolacím soudem v celém rozsahu zrušen a ve věci bylo znovu rozhodnuto, přičemž až rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové byl (a také vzhledem k dikci ustanovení §265a odst. 1, 2 tr. řádu mohl být) napaden dovoláním obviněného. Popsané námitky obviněného tudíž nemohou naplnit citovaný dovolací důvod a dovolání je nutné v naznačeném rozsahu posoudit jako zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud dále k uvedenému závěru doplňuje, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. b) tr. řádu je oprávněně uplatněn jen tehdy, jestliže okolnost zakládající vyloučení příslušného orgánu (resp. soudce) byla namítnuta již před rozhodnutím orgánu (soudu) druhého stupně. Podle tvrzení obviněného Ing. O. O. takovou námitku uplatnil ve veřejném zasedání Krajského soudu v Hradci Králové konaném v řízení o jeho odvolání. Jak ovšem vyplývá z protokolu, v němž je zaznamenán podstatný obsah tohoto veřejného zasedání odvolacího soudu, o jehož průběhu byl pořízen zvukový záznam (§55b odst. 5 tr. řádu), obviněný toliko v rámci vyjádření se k věci poznamenal, že „soudce Mgr. R. byl vůči němu podjatý, rozebírá své pochybnosti o průběhu skutkového děje, zejména má vážné výhrady k práci znalce Ing. M.“ (č. l. 629 trestního spisu). Takové obecné konstatování pak nelze hodnotit jako námitku tzv. podjatosti podle §31 odst. 1 tr. řádu. Řádně uplatněná námitka by totiž musela obsahovat stanovené náležitosti podání ve smyslu §59 odst. 1, 4 tr. řádu včetně jasného vymezení okolností, v nichž obviněný podle svého mínění spatřuje tzv. podjatost, tedy zvláštní poměr orgánu činného v trestním řízení k věci nebo vymezeným osobám či orgánům podle §30 odst. 1 tr. řádu, na jejichž základě lze dovodit ohrožení nebo přímo znemožnění nestranného rozhodování. Uvedené podmínky však citované tvrzení obviněného neobsahuje. Současně nelze přehlédnout, že ačkoli o vyloučení rozhoduje v prvním stupni orgán, kterého se důvody vyloučení mají týkat (§31 odst. 1 tr. řádu), tedy v tomto konkrétním případě samosoudce Okresního soudu v Náchodě, obviněný své výhrady vůči Mgr. P. R. uvedl až v řízení před soudem druhého stupně a navíc jen v ústním vyjádření k věci v řízení o odvolání.
Nejvyšší soud považuje za nutné poukázat rovněž na to, že veškerá argumentace obviněného, která má podle jeho mínění odůvodnit existenci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. b) tr. řádu, se týká spíše postupu samosoudce Mgr. P. R. při hlavním líčení, zejména při dokazování, avšak žádnou její část není možné považovat za relevantní tvrzení zvláštního poměru tohoto samosoudce k věci nebo k osobám ve smyslu §30 odst. 1 tr. řádu, když není ani zřejmé, zda mělo jít o poměr k projednávané věci, k obviněnému či k jiné osobě nebo orgánu.
Ve zbylém obsahu svého dovolání opírá obviněný Ing. O. O. existenci dovolacího důvodu podle §265 odst. 1 písm. g) tr. řádu o tvrzení, podle něhož soudy dříve činné ve věci neprovedly dostatečné dokazování všech skutečností, zejména pokud jde o možnost obviněného zvládnout situaci a včas reagovat, přičemž jím navrhované a předkládané důkazy byly automaticky odmítány. Obviněný má rovněž za to, že provedené důkazy neposkytují dostatečné podklady pro posouzení věci a že opakované hlavní líčení bylo provedeno vadně. Existenci citovaného dovolacího důvodu tak v tomto rozsahu shledává obviněný Ing. O. O. v nedostatcích při provádění dokazování a následně v nesprávných skutkových zjištěních, z nichž soudy obou stupňů vycházely. Předpoklady pro jiné právní posouzení svého jednání tedy obviněný dovozuje nikoli z jiného právního posouzení skutku obsaženého ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, ale z odlišných skutečností, než jaké soudy obou stupňů vzaly v úvahu.
Jak ovšem vyplývá z ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, důvodem dovolání nemůže být samo o sobě nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání není dalším odvoláním, ale je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě jen některých výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad. Proto dovolání není možné podat ze stejných důvodů a ve stejném rozsahu jako odvolání a dovoláním se nelze úspěšně domáhat jak revize či doplnění skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, tak ani přezkoumávání správnosti a úplnosti jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry je oprávněn doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud, který za tím účelem může provádět dokazování (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí, v níž by mohl přezkoumávat jakékoli rozhodnutí soudu druhého stupně. Přezkoumávat správnost a úplnost skutkových zjištění, resp. provedeného dokazování, a to ani v souvislosti s právním posouzením skutku či jiným hmotně právním posouzením, nemůže dovolací soud už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy. Na rozdíl od soudu prvního stupně a odvolacího soudu totiž dovolací soud nemá možnost podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání tyto důkazy sám provádět či opakovat, jak je zřejmé z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který uplatnil obviněný Ing. O. O., přitom znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů a vyvozování skutkových závěrů z důkazů ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. řádu. Jestliže tedy obviněný Ing. O. O. namítal nesprávnost právního posouzení skutku, ale tento svůj názor dovozoval jen z odlišné verze skutkového stavu či ze svého přesvědčení o neúplnosti a nesprávnosti dokazování, pak soudům činným dříve ve věci nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. řádu].
Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení dovolatele o tom, zda existuje dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněného Ing. O. O. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož se obviněný dopustil skutku tak, jak je popsáno ve výroku o vině rozsudku soudu druhého stupně, případně rozvedeno v odůvodnění tohoto rozhodnutí. Zmíněné dovolací námitky obviněného, které se týkají skutkových zjištění a správnosti dokazování, jsou tedy mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu podle citovaného ustanovení a Nejvyšší soud k nim nemohl nijak přihlížet.
V poslední části svých dovolacích námitek, opírajících se o stejný dovolací důvod, potom obviněný Ing. O. O. napadl právní posouzení skutku, pro který byl stíhán, a to pokud jde o jeho hodnocení jako trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák. a trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. b), d) tr. zák., když tvrdí, že nebyla stanovena konkrétní míra zavinění účastníků dopravní nehody a současně nebyla správně hodnocena situace před nehodou, přičemž za viníka nehody považuje výlučně poškozenou. K tomu Nejvyšší soud uvádí následující.
Jak vyplývá ze skutkových zjištění učiněných soudy obou stupňů, popsaných ve skutkové větě výroku o vině rozsudku soudu druhého stupně a dále rozvedených v jeho odůvodnění, obviněný řídil automobil, ač byl ovlivněn alkoholem (když měl v krvi 1,05 g/kg etylalkoholu). Viděl přitom poškozenou na dostatečnou vzdálenost, tak aby této skutečnosti mohl přizpůsobit rychlost své jízdy, zejména když viděl jet cyklistku asi jeden metr od okraje vozovky, navíc v „rozkomíhaném“ pohybu. Obviněný však nedostál potřebné míry opatrnosti a začal poškozenou předjíždět. Zde se také projevil vliv požitého alkoholu, a to pocitem uvolnění, sebejistoty, nekritičnosti, přecenění schopností, takže se obviněný rozhodl k předjížděcímu manévru za situace, kdy k tomu neměl vytvořeny optimální podmínky. Současně však také Krajský soud v Hradci Králové zjistil, že poškozená náhle odbočila vlevo, čímž své počínání nepřizpůsobila daným okolnostem silničního provozu a ohrozila vlastní život, a tak značnou měrou spoluzavinila dopravní nehodu.
V rámci právního posouzení Krajský soud v Hradci Králové následně dospěl k závěru, podle něhož právě pro spoluzavinění poškozené nelze u obviněného dovodit porušení důležité povinnosti podle §224 odst. 2 tr. zák., a proto ho soud uznal vinným ze spáchání trestného činu ublížení na zdraví jen podle §224 odst. 1 tr. zák. Protože se na jeho spáchání podílel alkohol, uznal ho vinným i ze spáchání trestného činu ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. b), d) tr. zák. (č. l. 642 a násl. trestního spisu).
K popsaným skutečnostem pak Nejvyšší soud uvádí, že odvolací soud se dostatečně zabýval situací před nehodou i konkrétní mírou zavinění obou účastníků dopravní nehody (byť nevyjádřil např. procentuální podíl na zavinění každého z nich). Skutková zjištění potom právně hodnotil takovým způsobem, kterému nelze nic vytknout. Podle názoru Nejvyššího soudu nelze na jejich podkladě dospět k závěru, že by vznik posuzované nehody spočíval toliko v jednání poškozené, a je nutné přisvědčit závěru, podle něhož zavinění leží na obou účastnících nehody, tj. na obviněném i poškozené. V této trestní věci přitom může být hodnocena jen trestně právní odpovědnost obviněného (nikoli poškozené), kterou odvolací soud dovodil řádně a bez vad, tudíž dovolání obviněného je v uvedené části námitek zjevně neopodstatněné.
Nejvyšší soud proto závěrem konstatuje, že obviněný Ing. O. O. skutkem popsaným ve výroku o vině v napadeném rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové spáchal trestný čin ublížení na zdraví podle §224 odst. 1 tr. zák., trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. b), d) tr. zák. a trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle §171 odst. 1 písm. c) tr. zák., jak správně konstatoval odvolací soud, tudíž podané dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Pokud jde o tvrzení obviněného, že nebyly splněny podmínky pro vyslovení jeho viny ze spáchání trestného činu neposkytnutí pomoci podle §208 tr. zák., to se sice týká stejného skutkového děje, avšak zcela jiného rozsudku, resp. zcela jiných rozhodnutí. Jakýkoli jejich přezkum proto není v tomto dovolacím řízení možný.
Na podkladě všech popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný Ing. O. O. podal dovolání proti rozhodnutí, jímž nebyly naplněny uplatněné dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. b) a g) tr. řádu. Protože však jeho dovolání bylo částečně opřeno o námitky, které by za jiných okolností mohly být dovolacími důvody podle citovaných zákonných ustanovení, ale tyto námitky Nejvyšší soud neshledal z výše uvedených důvodů opodstatněnými, dovolání podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu odmítl jako zjevně neopodstatněné, přičemž nepřezkoumával zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí ani správnost řízení mu předcházejícího. Jde totiž o závěr, který lze učinit bez takové přezkumné činnosti pouze na podkladě spisu a obsahu dovolání, aniž bylo třeba opatřovat další vyjádření dovolatele či ostatních stran trestního řízení nebo dokonce doplňovat řízení provedením důkazů podle §265r odst. 7 tr. řádu. Podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu mohl Nejvyšší soud rozhodnout o dovolání v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 18. srpna 2004
Předseda senátu:
JUDr. František Púry