ECLI:CZ:NS:2004:5.TDO.968.2004.1
sp. zn. 5 Tdo 968/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 25. srpna 2004 o dovolání obviněného Ing. V. Š., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ? pobočka v Olomouci ze dne 11. 5. 2004, sp. zn. 2 To 431/2004, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 8 T 121/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Olomouci ze dne 6. 2. 2004, sp. zn. 8 T 121/2003, byl obviněný Ing. V. Š. uznán vinným pod bodem 1) výroku o vině trestným činem porušování domovní svobody podle §238 odst. 1 tr. zák a trestným činem poškozování cizí věci podle §257 odst. 1 tr. zák. a pod bodem 2) výroku o vině trestným činem násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy byl podle §238 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř měsíců. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. mu byl výkon trestu podmíněně odložen na zkušební dobu jednoho roku. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit na náhradě škody poškozenému V. M. částku 13.306,50 Kč.
Trestné činy pod bodem 1) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně spáchal obviněný tím, že dne 30. 5. 2003 v době kolem 17:30 hod. v O. v ulici R. č. 12 vnikl bez předchozího souhlasu otevřenou bránou na pozemek u rodinného domu a rozbil skleněnou výplň pátých dveří zde zaparkovaného osobního motorového vozidla zn. Mazda 323, SPZ 1M1 35-40, barvy zelené metalízy, a způsobil tak poškozenému V. M. škodu ve výši 13.306,50 Kč. Trestný čin pod bodem 2) výroku o vině spáchal obviněný tím, že v blíže nezjištěném dni na konci měsíce března 2003 v O. na ulici R., před domem č. 12 vyhrožoval se sekerou v ruce zabitím poškozenému V. M., který v té době stál na pozemku své zahrady, přičemž obviněný křičel, že mu usekne hlavu, rozmáchl se sekerou, avšak poškozený od plotu odstoupil, přičemž toto jednání obviněného v něm vzbudilo důvodnou obavu z realizace výhrůžek.
Proti rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný odvolání proti všem jeho výrokům. Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci usnesením ze dne 11. 5. 2004, sp. zn. 2 To 431/2004, zamítl odvolání obviněného podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Proti tomuto usnesení podal obviněný prostřednictvím obhájce JUDr. I. K. dovolání opírající se o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se domnívá, že rozhodnutí soudů obou stupňů spočívají na nesprávném právním posouzení skutku. Obviněný vytýkal soudům obou stupňů zejména nesprávné posouzení skutkového děje. Poukázal na to, že navrhoval důkazy k prokázání neviny, tyto však jak soud prvního stupně tak soud druhého stupně neakceptovaly. Obviněný namítl, že v rozhodnutích obou soudů jsou uvedeny nesprávné časové údaje. Ke skutku popsanému pod bodem 1) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně obviněný uvedl, že nikoho nenapadl, naopak sám byl napaden poškozeným V. M. Soudy obou stupňů se podle něj nezabývaly rozpory ve výpovědích poškozeného V. M. a svědkyně J. M. a nepřipustily jeho návrh na provedení důkazu rekonstrukcí. Skutek popsaný pod bodem 2/ výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně se podle obviněného nestal v březnu 2003, ale v březnu 2002, a události nebyli přítomni svědci manželé B. Obviněný v dovolání zpochybnil celý způsob vyšetřování a je přesvědčen, že bylo porušeno jeho právo na obhajobu tím, že nebyly provedeny důkazy, které navrhoval.
Dovolatel proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek Okresního soudu v Olomouci ze dne 6. 2. 2003, sp. zn. 8 T 121/2003 a usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 11. 5. 2004, sp. zn. 2 To 431/2004, a přikázal Okresnímu soudu v Olomouci, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§265c tr. ř.) především zkoumal, zda jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. Podle tohoto ustanovení trestního řádu lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Přitom zjistil, že dovolání je přípustné, bylo podáno u příslušného soudu, který ve věci rozhodl v prvním stupni, a v zákonné lhůtě podle §265e odst. 1 tr. ř., bylo podáno proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. h) tr. ř. a dovolání má obligatorní obsahové náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř.
Obviněný dovolání opírá o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Tento důvod dovolání je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z této zákonné formulace vyplývá, že dovolání, které se opírá o tento dovolací důvod, je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. Nejvyšší soud je povinen v řízení o dovolání zásadně vycházet ze skutkového zjištění soudu prvního, resp. druhého stupně, učiněného v souladu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. a v návaznosti na takto zjištěný skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění soudu nemůže změnit. Dovolání je totiž specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další soudní instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři, neboť by se tím dostával do postavení soudu prvního stupně, který je soudem jak zákonem určeným, tak nejlépe způsobilým ke zjištění skutkového stavu věci, popř. do pozice soudu druhého stupně, který může skutkový stav korigovat prostředky k tomu určenými zákonem.
Nejvyšší soud shledal, že obviněný sice uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., v odůvodnění však namítal, že soudy obou stupňů neprovedly jím navrhované důkazy rekonstrukcí a výslechem svědků, vytýkal soudům způsob hodnocení výslechů svědků a poškozeného a napadal soudy učiněná skutková zjištění. Obviněný v dovolání polemizuje se způsobem hodnocení důkazů soudem a dovoláním se domáhá, aby na základě jiného skutkového zjištění, byl jiným způsobem posouzen skutek, pro který byl stíhán. Jak vyplývá z již shora uvedeného, dovolací soud je vázán skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy nižších stupňů, a námitky proti těmto skutkovým zjištěním (tedy i proti hodnocení důkazů jakožto nezbytnému předpokladu vyvození skutkových závěrů soudy) nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání. Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není obsahově naplněn námitkami, které jsou polemikou se skutkovými zjištěními soudů, se způsobem hodnocení důkazů nebo s postupem soudů při provádění důkazů (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 24. 9. 2002, sp. zn. 7 Tdo 686/2002). Dovolání tedy neuvádí žádné námitky, které by mohly zpochybnit použitou právní kvalifikaci skutku.
Nejvyšší soud shledal, že námitky obviněného uplatněné v dovolání nenaplňují důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod jiné důvody dovolání uvedené v §265b tr. ř. Dovolatel je totiž povinen v dovolání v souladu s §265f odst. 1 tr. řádu odkázat na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. a) - l) tr. ř., přičemž zároveň musí obsah konkrétně uplatněných důvodů odpovídat dovolacím důvodům v příslušném ustanovení zákona. V opačném případě nelze dovodit, že se dovolání opírá o důvody dovolání podle §265b odst. 1 tr. ř.
Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. a učinil tak v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 25. srpna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jindřich Urbánek