ECLI:CZ:NS:2004:5.TDO.969.2004.1
sp. zn. 5 Tdo 969/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 25. srpna 2004 o dovolání, které podal obviněný P. T., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 24. 9. 2003, sp. zn. 2 To 707/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 1 T 204/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný P. T. byl rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 18. 6. 2003, sp. zn. 1 T 204/2002, uznán vinným trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. spáchaným ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., kterého se dopustil tím, že se spoluobviněnou P. T. společně v průběhu prosince roku 1999 v D. S. č. 193, okres Š., a v místech bydliště poškozených uzavírali fiktivní smlouvy o zákonném pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou motorovým vozidlem jako zástupci ČS Ž. p., při podpisu smlouvy převzali od poškozených finanční částky, a to od A. Š., bytem D. S. č. 261, částku 26 232,- Kč na pojištění osmi vozidel a přívěsných vozíků, od P. M., bytem Š., J. č. 12, částku 7 980,- Kč na pojištění jednoho vozidla, od J. K., bytem Ch. č. 175, částku 3 408,- Kč na pojištění jednoho vozidla a od L. H., bytem V. L. č. 304, částku 10 836,- Kč na pojištění čtyř vozidel včetně přívěsu, přičemž smlouvy, doklady o pojištění a ústřižky o zaplacení pojištění falšovali a převzaté peníze na uzavření smluv si ponechali pro vlastní potřebu, čímž způsobili shora označeným poškozeným škodu v celkové výši 48 456,- Kč.
Za to byl obviněný P. T. odsouzen podle §250 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 8 měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání 2 roky. Současně bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněné P. T.
Citovaný rozsudek Okresního soudu v Šumperku napadl obviněný P. T. odvoláním, které Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci usnesením ze dne 24. 9. 2003, sp. zn. 2 To 707/2003, podle §256 tr. řádu jako nedůvodné zamítl. Opis usnesení odvolacího soudu byl obviněnému P. T. doručen dne 21. 6. 2004, jeho obhájci dne 20. 2. 2004 a příslušnému státnímu zastupitelství dne 17. 2. 2004.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci podal obviněný P. T. prostřednictvím svého obhájce dne 13. 4. 2004 dovolání, které opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu. Podle názoru obviněného soudy dříve činné ve věci nesprávně vyhodnotily důkazy, když větší důraz kladly na ty, které svědčily v neprospěch obviněného, případně i hodnocení důkazů prováděly v jeho neprospěch. Za rozhodující považovaly soudy výpověď bývalé manželky obviněného a spoluobviněné P. T., kterou však obviněný pokládá za nevěrohodnou, neboť se domnívá, že spoluobviněná chtěla odvrátit pozornost od sebe jako od pachatelky a také je osobou proti obviněnému zaujatou. Obviněný dále poukazuje na fakt, že pokud pojistné smlouvy nabízel svým přátelům a známým, pak nemohl vědět o podvodném charakteru těchto smluv, přičemž si sám pojistil i své vlastní vozidlo. Obviněný také zpochybnil argument použitý pro rozhodnutí o jeho vině a spočívající v tom, že od některých poškozených přebíral peníze za pojistky. Obviněný však podle svého tvrzení nevěděl, jak bude dále s těmito penězi naloženo, protože se domníval, že spoluobviněná má řádné pověření od pojišťovny a že peníze po odečtení provize odevzdává. Podle názoru obviněného mu tudíž nemuselo být zřejmé, že smlouvy nejsou pravé, zejména když nepožadoval od spoluobviněné předložení žádného pověření od pojišťovny.
Obviněný P. T. závěrem svého dovolání zdůraznil existenci důvodných pochybností o jeho vině, v jejichž důsledku měl být podle pravidla in dubio pro reo zproštěn obžaloby. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud České republiky (dále jen \"Nejvyšší soud\") podle §265k tr. řádu zrušil napadené rozhodnutí a podle §265m tr. řádu sám ve věci rozhodl rozsudkem, kterým by ho zprostil obžaloby.
Nejvyšší státní zástupkyně se k dovolání obviněného P. T. vyjádřila prostřednictvím státní zástupkyně činné u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jejího názoru je zejména z ustanovení §265f odst. 1, 2 a §265b odst. 1 tr. řádu nutné dovodit, že k podání dovolání z hlediska ustanovení §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu nepostačuje pouze formální uvedení některého ze zákonných důvodů dovolání, ale takový důvod musí být v dovolání tvrzen a odůvodněn. Obviněný však podle mínění státní zástupkyně uvedl ve svém dovolání jen skutkové výhrady, které jsou mimo rámec dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 tr. řádu. Státní zástupkyně má za to, že obviněný tak dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu jen formálně tvrdil, ale materiálně ho neodůvodnil. Proto státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání podal obviněný P. T. jako oprávněná osoba [§265d odst. 1 písm. b) tr. řádu], učinil tak prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 tr. řádu), včas a na správném místě (§265e tr. řádu), dovolání směřuje proti rozhodnutí, proti němuž je obecně přípustné [§265a odst. 2 písm. h) tr. řádu], a obsahuje stanovené náležitosti (§265f odst. 1 tr. řádu).
Pokud jde o dovolací důvod, obviněný P. T. opírá jeho existenci o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, tedy že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci svých dovolacích námitek potom obviněný zpochybňuje správnost hodnocení provedených důkazů, které vyznělo v jeho neprospěch, a dále poukazuje na některé skutečnosti, jež mají podle mínění obviněného svědčit o jeho nevině. Existenci dovolacího důvodu tak obviněný P. T. shledává podle názoru Nejvyššího soudu primárně v hodnocení důkazů, které provedly soudy obou stupňů, a z toho obviněný vyvozuje nesprávnost skutkových zjištění, z nichž soudy obou stupňů vycházely. Předpoklady pro jiné právní posouzení svého jednání tedy obviněný dovozuje nikoli z argumentace odůvodňující odlišnou právní kvalifikaci skutku obsaženého ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, ale jen z vlastní verze hodnocení důkazů a z jiných skutečností, než jaké soudy obou stupňů vzaly v úvahu.
K tomu ovšem Nejvyšší soud zdůrazňuje, že jak vyplývá z ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, důvodem dovolání nemůže být samo o sobě nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání není dalším odvoláním, ale je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě jen některých výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad. Proto dovolání není možné podat ze stejných důvodů a ve stejném rozsahu jako odvolání a dovoláním se nelze úspěšně domáhat jak revize skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně, tak ani přezkoumávání správnosti a úplnosti jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry je oprávněn doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud, který za tím účelem může provádět dokazování (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí, v níž by mohl přezkoumávat jakékoli rozhodnutí soudu druhého stupně. Přezkoumávat správnost a úplnost skutkových zjištění, resp. provedeného dokazování, a to ani v souvislosti s právním posouzením skutku či jiným hmotně právním posouzením, nemůže dovolací soud už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy. Na rozdíl od soudu prvního stupně a odvolacího soudu totiž dovolací soud nemá možnost podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání tyto důkazy sám provádět či opakovat, jak je zřejmé z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu.
Formulace dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, který uplatnil obviněný P. T., přitom znamená, že předpokladem jeho existence je nesprávná aplikace hmotného práva, ať již jde o hmotně právní posouzení skutku nebo o hmotně právní posouzení jiné skutkové okolnosti. Provádění důkazů, včetně jejich hodnocení a vyvozování skutkových závěrů z důkazů, ovšem neupravuje hmotné právo, ale předpisy trestního práva procesního, zejména pak ustanovení §2 odst. 5, 6, §89 a násl., §207 a násl. a §263 odst. 6, 7 tr. řádu. Jestliže tedy obviněný P. T. namítal nesprávnost právního posouzení skutku, ale tento svůj názor dovozoval v podstatě jen z odlišného hodnocení důkazů, případně z odlišné verze skutkového stavu, pak soudům činným dříve ve věci nevytýkal vady při aplikaci hmotného práva, nýbrž porušení procesních ustanovení. Porušení určitých procesních ustanovení sice může být rovněž důvodem k dovolání, nikoli však podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, ale jen v případě výslovně stanovených jiných dovolacích důvodů [zejména podle §265b odst. 1 písm. a), b), c), d), e), f) a l) tr. řádu], které již obviněný neuplatnil.
Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení dovolatele o tom, zda existuje dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V trestní věci obviněného P. T. to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož se obviněný dopustil skutku tak, jak je popsáno ve výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, případně rozvedeno v odůvodnění tohoto rozhodnutí, s jehož skutkovými závěry se ztotožnil i odvolací soud. Z nich zejména vyplývá, že obviněný společně se spoluobviněnou uzavírali s poškozenými fiktivní pojistné smlouvy, falšovali související doklady a převzaté peníze si ponechali pro vlastní potřebu. Takto popsanému skutkovému stavu pak odpovídá právní závěr vyjádřený v posouzení skutku jako trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 2 tr. zák. Kdyby měl dovolací soud učinit odlišný právní závěr v posouzení uvedených skutkových zjištění a dospět k závěru o beztrestnosti obviněného P. T., jak se toho obviněný ve svém dovolání domáhá, musel by dovolací soud modifikovat rozhodná skutková zjištění, k nimž dospěly soudy obou stupňů, resp. odhlédnout od těch skutkových zjištění, která jednoznačně svědčí o spáchání trestného činu podvodu. Taková změna skutkových zjištění ovšem není v dovolacím řízení možná ani přípustná, jak již výše Nejvyšší soud zdůraznil.
Svými dovolacími námitkami tedy ve skutečnosti obviněný P. T. nevytýká nesprávné právní posouzení skutku ani jiné nesprávné hmotně právní posouzení, proto jím uváděný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu není dán. Obviněný totiž v podstatě nezpochybnil právní závěry učiněné v napadeném rozhodnutí, ale své výhrady v dovolání zaměřil výlučně proti správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutku, a proti postupu soudů při hodnocení důkazů. Samotná skutková zjištění ani hodnocení důkazů, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotně právní posouzení, ovšem Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat, resp. měnit.
Nejvyšší soud tedy dospěl k závěru, že obviněný P. T. i přes své slovní vyjádření dovolacího důvodu obsaženého v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu podal dovolání z jiných důvodů, než jaké činí dovolání přípustným. Proto dovolací soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu, aniž mohl věcně přezkoumat zákonnost a odůvodněnost napadeného rozhodnutí a správnost řízení mu předcházejícího, dovolání obviněného odmítl a rozhodl tak podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 25. srpna 2004
Předseda senátu:
JUDr. František Púry