ECLI:CZ:NS:2004:5.TDO.970.2004.1
sp. zn. 5 Tdo 970/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 8. září 2004 o dovolání podaném obviněným L. K., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 9. 3. 2004, sp. zn. 10 To 560/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Jičíně pod sp. zn. 8 T 186/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 22. 9. 2003, sp. zn. 8 T 186/2002, byl obviněný L. K. uznán vinným trestnými činy násilí proti skupině obyvatelů a proti jednotlivci podle §197a odst. 1 tr. zák. a útoku na státní orgán podle §154 odst. 1 písm. b) tr. zák., kterého se dopustil tím, že „dne 31. 5. 2002 v době od 9.00 do 9.30 hodin v T. v budově okresního soudu při svém jednání ohledně rozvodu vyhrožoval před pracovnicemi Okresního soudu Trutnov JUDr. V. V. a JUDr. M. J. zmrzačením soudkyně tohoto soudu JUDr. M. H. a R. B. a to takovým způsobem, že to vzbudilo obavu z uskutečnění výhrůžek, přičemž tohoto jednání se dopustil v důsledku toho, že JUDr. H. rozhodovala v trestní věci, ve které jmenovaný vystupoval jako poškozená osoba a pachatelem byl R. B., a poškozenému nepřiznala náhradu škody v částce, kterou požadoval“. Za tyto trestné činy mu byl podle §154 odst. 1 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 písm. a) tr. zák. a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou roků a šesti měsíců.
Jako soud odvolací rozhodl ve věci Krajský soud v Hradci Králové usnesením ze dne 9. 3. 2004, sp. zn. 10 To 560/2003, tak, že odvolání obviněného podle §256 tr. ř. zamítl.
Shora citované usnesení Krajského soudu v Hradci Králové napadl obviněný L. K. dovoláním podaným prostřednictvím obhájce ve lhůtě uvedené v §265e odst. 1 tr. ř. Dovolání opřel o důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., neboť byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení, a o důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V odůvodnění svého mimořádného opravného prostředku dovolatel na podporu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. uvedl, že obviněnému nebyla umožněna přítomnost obhájce u prvního výslechu. Hlavní líčení proběhlo v nepřítomnosti obviněného, přestože se tento z důvodu nevolnosti řádně omluvil. V daném případě nebylo důsledně dodrženo ustanovení §202 odst. 3 tr. ř. a hlavní líčení nemělo být v uvedený den konáno. K dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolatel vyslovil přesvědčení, že v daném případě se nejednalo o trestný čin, neboť obviněný uvedená slova nepronesl a nikomu nevyhrožoval. Současně zpochybnil hodnocení důkazů soudy obou stupňů, přičemž poukázal na rozporné výpovědi slyšených svědkyň. Z výše uvedených důvodů navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené rozhodnutí a přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí Krajskému soudu v Hradci Králové, případně aby sám rozhodl o zproštění obviněného obžaloby.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství využil práva vyjádřit se písemně k podanému dovolání ve smyslu §265h odst. 2 věta prvá tr. ř. Podle jeho názoru samotná skutečnost, zda obviněný svou neúčast u hlavního líčení omluvil či ne, není z hlediska konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného relevantní. V této části považoval dovolání za zjevně neopodstatněné a navrhl je odmítnout podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Poukazem na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. se potom obviněný snaží dosáhnout jiného právního hodnocení vlastního jednání prostřednictvím změny skutkových zjištění vyplývajících z provedeného dokazování, jejichž přezkumu se nelze domáhat. Navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a učinil tak podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Obviněný je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká.
Nejvyšší soud jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř. Dovolání bylo podáno v zákonné lhůtě u příslušného soudu (§265e odst. 1 tr. ř.) a splňuje náležitosti ve smyslu §265f odst. 1 tr. ř.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. Proto bylo dále třeba posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody, označené jako důvody podle §265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř., lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je základní podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem, a posoudit opodstatněnost dovolacích námitek.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán v případech, kdy byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Existence tohoto dovolacího důvodu tedy předpokládá situaci, kdy bylo konáno hlavní líčení nebo veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna nebo zajištěna. Tím by byl obviněný zkrácen ve svém právu, aby věc byla projednána v jeho přítomnosti a bylo mu tak umožněno vyjádřit se ke všem prováděným důkazům. Pod citovaný dovolací důvod nelze obsahově podřadit námitku dovolatele poukazující na nepřítomnost obhájce u prvního výslechu, ovšem námitka vytýkající znemožnění účasti obviněného u hlavního líčení v rozporu se zákonem i přes jeho omluvu obsahově dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. odpovídá, podle názoru Nejvyššího soudu se však jedná o námitku zjevně neopodstatněnou, jak je vyloženo v následujících odstavcích.
Podmínky konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného stanoví trestní řád v §202 odst. 2. Podle tohoto ustanovení může soud hlavní líčení v nepřítomnosti obviněného provést, jen když má za to, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obviněného a přitom byla obžaloba obviněnému řádně doručena, obviněný byl k hlavnímu líčení včas a řádně předvolán, o skutku, který je předmětem obžaloby, byl už některým orgánem činným v trestním řízení vyslechnut, bylo dodrženo ustanovení o zahájení trestního stíhání (§160 tr. ř.) a obviněný byl upozorněn na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování (§166 odst. 1 tr. ř.). Z §202 odst. 3 tr. ř. vyplývá, že o konání hlavního líčení v nepřítomnosti obžalovaného soud rozhoduje usnesením (srov. též §119 odst. 1 tr. ř.) a nedostaví-li se obžalovaný k hlavnímu líčení bez řádné omluvy, lze v hlavním líčení protokoly o výslechu svědků, znalců a spoluobviněných přečíst za podmínek uvedených v §211. Podle §202 odst. 4 tr. ř. hlavní líčení v nepřítomnosti obžalovaného nelze konat, je-li tento ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody nebo jde-li o trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let. V nepřítomnosti obžalovaného lze tedy hlavní líčení konat jen za současného splnění všech výše uvedených zákonných podmínek (srov. též. rozhodnutí č. 70/1980 Sb. r. tr.).
V posuzovaném případě bylo hlavní líčení u Okresního soudu v Jičíně nařízeno na 22. 9. 2003 v 12.30 hod. a obviněný převzal předvolání k tomuto hlavnímu líčení dne 27. 8. 2003, jak vyplývá z doručenky založené na č.l. 73, tedy s dostatečným časovým předstihem převyšujícím zákonnou pětidenní lhůtu. Z obsahu protokolu o tomto hlavním líčení, č.l. 79, Nejvyšší soud zjistil, že se k němu obviněný nedostavil, do doby jeho konání svou neúčast na něm neomluvil. Samosoudce okresního soudu po zjištění doručení předvolání resp. vyrozumění o hlavním líčení všem oprávněným osobám vyhlásil usnesení o konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného, poté provedl osobní výslech svědkyň V. Ž., M. J. a JUDr. M. H. a v tomto hlavním líčení následně rozhodl odsuzujícím rozsudkem o vině a trestu obviněného. Hlavní líčení proběhlo za účasti obhájkyně obviněného, která tak mohla uplatnit veškerá zákonem vymezená procesní práva ve prospěch obviněného.
Podle názoru Nejvyššího soudu bylo hlavní líčení v posuzovaném případě konáno v nepřítomnosti obviněného za splnění všech zákonných předpokladů stanovených v §202 tr. ř. Okresní soud dospěl k názoru, že lze věc spolehlivě rozhodnout a účelu trestního řízení dosáhnout i bez přítomnosti obviněného a rozhodl o konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného usnesením. V předloženém spisovém materiálu, č.l. 86, je založena omluva obviněného z účasti na soudním jednání, která byla datována dnem 22. 9. 2003, okresnímu soudu však byla doručena až 24. 9. 2003, tedy dva dny po konání předmětného hlavního líčení. V tomto podání obviněný uvedl, že se ze zdravotních důvodů nemohl zúčastnit hlavního líčení, z obsahu omluvy však vyplývá (srov. „Dne 22. 9. 2003 jsem se nemohl zúčastnit soudního jednání …“), že byla učiněna až dodatečně, neobsahuje vyjádření ošetřujícího lékaře, který by vyloučil osobní účast obviněného na soudním jednání ze zdravotních důvodů, a nelze ji tudíž považovat za řádnou omluvu neúčasti u hlavního líčení. Nejvyšší soud navíc připomíná, že okresní soud by zásadně mohl jednat v hlavním líčení i v případě řádné omluvy obviněného (za splnění dalších předpokladů tohoto postupu), neboť ustanovení §202 odst. 3 tr. ř. by soud v tomto případě omezovalo pouze co do možnosti přečtení protokolů o výslechu svědků a znalců, nikoliv v možnosti konat hlavní líčení i v nepřítomnosti obviněného.
Ohledně splnění dalších podmínek stanovených v §202 odst. 2 tr. ř. lze uvést, že obžaloba byla obviněnému řádně doručena dne 28. 3. 2003 (č.l. 57), předvolání k hlavnímu líčení bylo obviněnému doručeno dne 27. 8. 2003 (č.l. 73), o skutku, který byl předmětem obžaloby, byl obviněný vyslechnut dne 31. 5. 2002, téhož dne bylo obviněnému doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání (č.l. 1) a dne 9. 9. 2002 byl obviněný upozorněn na možnost prostudovat spis a učinit návrhy na doplnění vyšetřování (č.l. 42). Obviněný se po dobu trestního řízení nenacházel ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody a trestní řízení nebylo vedeno pro trestný čin, na který zákon stanoví trest odnětí svobody, jehož horní hranice převyšuje pět let. Navíc z obsahu dovolání vyplývá, že obviněný vytkl soudu prvního stupně výslovně pouze porušení ustanovení §202 odst. 3 tr. ř., jehož obsah byl již citován shora, přičemž Nejvyšší soud z obsahu spisu zjistil, že okresní soud postupoval zcela v souladu se zákonnými podmínkami stanovenými v napadeném ustanovení, resp. jeho první části (rozhodl totiž o konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného poté, co zjistil, že se k němu obviněný bez řádné omluvy nedostavil). Protokoly o výslechu svědků v dané věci nebyly čteny, neboť soud provedl osobní výslech všech svědkyň za přítomnosti obhájkyně obviněného.
Jak vyplývá z předchozích odstavců, ke konání hlavního líčení v nepřítomnosti obviněného došlo při dodržení všech relevantních požadavků stanovených platnou právní úpravou, konání hlavního líčení nebylo zásahem do práva obviněného na projednání věci v jeho přítomnosti (při respektování čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod), a proto Nejvyšší soud námitky dovolatele ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. považuje za neodůvodněné a dovolání v této části za zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dovolání je určeno k nápravě právních vad rozhodnutí ve věci samé, pokud tyto vady spočívají v právním posouzení skutku nebo jiných skutečností podle norem hmotného práva, nikoliv z hlediska procesních předpisů. To znamená, že s poukazem na uvedený dovolací důvod není možné se domáhat přezkoumání skutkových zjištění, na nichž je napadené rozhodnutí založeno. Skutkový stav je v případě rozhodování o dovolání hodnocen pouze z toho hlediska, zda skutek nebo jiná okolnost skutkové povahy byly správně právně posouzeny, tj. zda jsou právně kvalifikovány v souladu s příslušnými ustanoveními hmotného práva. Na podkladě tohoto dovolacího důvodu proto nelze přezkoumávat a hodnotit správnost a úplnost skutkového stavu ve smyslu §2 odst. 5, 6 tr. ř. V řízení o dovolání lze tudíž uplatňovat výlučně právní námitky proti kvalifikaci skutkového stavu zjištěného soudem, nelze však uplatňovat skutkové námitky.
Dovolací námitky v předmětné trestní věci podporující výše uvedený dovolací důvod spočívají v tvrzení dovolatele, že se nedopustil trestného činu, neboť uvedená slova nepronesl a nikomu nevyhrožoval, a ve zpochybnění hodnocení důkazů soudy obou stupňů s poukazem na rozporné výpovědi svědkyň. Uplatněné dovolací námitky obviněného směřují tedy výlučně do oblasti hodnocení důkazů a zpochybnění z nich vyplývajících skutkových zjištění a prosazují jiný skutkový stav věci, než ke kterému dospěly soudy obou stupňů a ze kterého dovolatel vyvodil odlišné hmotně právní důsledky. Tato skutková zjištění však podle názoru Nejvyššího soudu nemohou být předmětem přezkumu v rámci řízení o dovolání, jak je vysvětleno shora. V této části tedy bylo dovolání podáno z jiného důvodu než důvodu uvedeného v ustanovení §265b tr. ř.
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Poněvadž stanovisko dovolatele vyjádřené v dovolání ohledně porušení ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení je v rozporu s výkladem Nejvyššího soudu a v dalších námitkách bylo dovolání podáno z jiného než zákonem předvídaného důvodu /přicházelo by tedy v úvahu odmítnutí dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř./, bylo dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítnuto jako zjevně neopodstatněné. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 8. září 2004
Předsedkyně senátu:
JUDr. Blanka Roušalová