ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.1033.2004.1
sp. zn. 6 Tdo 1033/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. září 2004 o dovolání obviněné D. S., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 10. 2003, sp. zn. 3 To 679/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 3 T 120/99, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá.
Odůvodnění:
Obviněná D. S. byla rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 24. 6. 2003, sp. zn. 3 T 120/99, uznána vinnou třemi trestnými činy zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., protože v době od 11. 4. 1995 do 29. 8. 1996 v O. –Z., na ul. P., v sídle pobočky firmy Ing. P. –I., IČO:, jako vedoucí skladu, vědoma si své povinnosti spravovat majetek svého zaměstnavatele vyplývající z pracovního poměru a uzavřené dohody o hmotné odpovědnosti, převzala na základě vystavených faktur za dodané zboží finanční částky, tyto však neodevzdala do pokladny, ani nezavedla do účetnictví firmy, ale použila pro svoji potřebu ke škodě majitele firmy Ing. P. K. Takto jednala způsobem a v rozsahu, který je podrobně popsán v bodech 1) - 13) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně, přičemž vzhledem k jejich obsáhlosti nejsou v tomto usnesení Nejvyššího soudu opakovány, a proto se na jejich konkrétní znění odkazuje.
Za tyto trestné činy byla odsouzena podle §248 odst. 2 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvanácti měsíců, přičemž výkon trestu jí byl podmíněně odložen podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. na zkušební dobu šestnácti měsíců.
Proti tomuto rozsudku podala obviněná odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 31. 10. 2003, sp. zn. 3 To 679/2003, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě podala obviněná dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože se domnívá, že rozhodnutí krajského soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Obviněná namítá, že nelze jednoznačně konstatovat, že to byla ona, kdo veškeré doklady přijal a finanční částky nezapsal do pokladní knihy, protože finanční částky byly svěřovány i jiným spolupracovnicím. Soudy se podle ní dostatečně nezabývaly skutečností, která vyplývá z listinných důkazů, že některé daňové doklady nepodepisovala ona. Podle jejího názoru nebylo ani prokázáno, že si přisvojila věc (peníze), která jí byla svěřena. Trvá na obhajobě, že dne 3. 2. 1995 odevzdala svědkyni J. F. finanční částku ve výši 114.443,90 Kč, která koresponduje s částkou, pro kterou byla podána obžaloba. Proto nemohla vzniknout žádná škoda. Vytýká oběma soudům, že nevedly v tomto směru dokazování a že nedoplnily dokazování vypracováním znaleckého posudku z oboru ekonomiky, odvětví účetnictví. Ve zbylé části dovolání obviněná popisuje a hodnotí, co uvedli v řízení před soudem jednotliví svědkové.
Z těchto v dovolání podrobně rozvedených důvodů obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě a podle §265m odst. 1 tr. ř. ji zprostil obžaloby.
Nejvyšší státní zástupkyně se ke dni konání neveřejného zasedání k podanému dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněné D. S. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou - obviněnou prostřednictvím obhájkyně [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit otázku, zda obviněnou uplatněné dovolací námitky lze považovat za důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z takto zákonem vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. V rámci tohoto dovolacího důvodu je možné namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo že nešlo o žádný trestný čin. Rovněž lze uplatnit i vady spočívající v jiném hmotně právním posouzení. Důvody dovolání jsou koncipovány v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. tak, že v dovolání není možno namítat vady, které se týkají skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení důkazů, neboť právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento názor lze jednoznačně dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání popsané v citovaném zákonném ustanovení. Z uvedeného je zřejmé, že v posuzované trestní věci je pro dovolací soud rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněná D. S. spáchala skutek tak, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku Okresního soudu v Ostravě.
Z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněná opřela o námitky vytýkající nedostatečná skutková zjištění s cílem navodit změnu ve skutkových zjištěních a ovlivnit tak následnou právní kvalifikaci. Jde o námitky, že nebylo prokázáno, že to byla ona, kdo veškeré doklady přijal a finanční částky nezapsal do pokladní knihy, a není pravda, že si přisvojila věc, která jí byla svěřena. Stejnou povahu mají i námitky, že se soudy dostatečně nezabývaly její obhajobou, že některé daňové doklady nepodepisovala, a že dne 3. 2. 1995 odevzdala finanční částku ve výši 114.443,90 Kč. Mezi tyto námitky lze podřadit i výtku, že soudy nedoplnily dokazování vypracováním znaleckého posudku z oboru ekonomiky, odvětví účetnictví.
Obviněná D. S. sice ve svém dovolání poukazuje na zákonné důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., že soud nesprávně právně posoudil skutek, ale uplatněné námitky vůbec blíže nerozvedla a nepodložila žádnými argumenty. Naopak její konkrétní argumenty v dovolání uvedené vycházejí z jiných důvodů, které v zákoně jako dovolací důvody uvedeny nejsou. Předmětem jejich dovolacích námitek se totiž staly výhrady zaměřené výlučně proti správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutku, a proti hodnocení provedených důkazů, jak o tom svědčí konkrétní námitky uvedené v dovolání. Je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., ale nestačí jen formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněné D. S. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř., přičemž toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. září 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann
Vypracoval:
JUDr. Jiří Šoukal