ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.1150.2004.1
sp. zn. 6 Tdo 1150/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 22. prosince 2004 dovolání obviněného Ing. L. D., které podal proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 5. 2. 2004, sp. zn. 9 To 320/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou pod sp. zn. 1 T 65/2000, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou ze dne 25. 2. 2003, sp. zn. 1 T 65/2000, bylo rozhodnuto:
I. obviněný Ing. L. D. byl uznán vinným, že v období od roku 1993 do 24. 2. 1998 v O. F. p. Ž. h., okr. Ž. n. S., ve funkci starosty obce porušil a překročil pravomoci dané mu z. č. 367/90 Sb., o obcích, v tehdy platném znění, když bez vědomí a souhlasu obecního zastupitelstva
1) v období od měsíce listopadu 1993 do 24. 2. 1998 při využívání služebního vozidla Škoda Forman, SPZ, prostřednictvím karty CCS zakoupil nejméně 15.570 litrů pohonných hmot v hodnotě 320.242,- Kč, tyto výdaje, které hradil z prostředků obce, však nedoložil žádnými doklady a dále v uvedeném období využíval platební kartu Business Silver Card, prostřednictvím níž z prostředků obce hradil ubytování v hotelech v ČR, zejména v hotelu A. V., a to ve výši nejméně 58.579,- Kč,
2) zakoupil dne 27. 11. 1995 telefonní přístroj Panasonic KX-T 2395 a telefonní přístroj Trimline 210 s příslušenstvím v celkové hodnotě 5.645,- Kč, tyto telefony proúčtoval do účetnictví obce do položky rozpočtové výdaje – investice, v knize majetku je evidoval jako telefony základní a mateřské školy F., kde však nebyly nikdy provozovány a které vydal ze svého držení až nově zvolenému starostovi po volbách na podzim roku 1998 na jeho vyžádání a dále dne 1. 12. a 19. 12. 1995 zakoupil mobilní telefon Nokia 350 a telefonní soupravu do vozidla Škoda Forman, SPZ, držitele Obce F., kterou skutečně při výkonu funkce starosty užíval a v souvislosti s tímto nákupem zajistil bez právního důvodu převod částky ve výši 45.994,- Kč z prostředků obce na účet společnosti F., s. r. o.,
3) přesně nezjištěný den v druhé polovině roku 1995 objednal u firmy S., N. C., v B. n. P. zakázku k provedení truhlářských prací v budově Mateřské škody ve F., zakázka v hodnotě 124.788,- Kč však byla na jeho pokyn realizována v bytě v domě č., jehož byl a dosud je uživatelem, přičemž náklady za provedení těchto prací proúčtoval na neinvestiční účet - školství, práce výrobní povahy a Okresnímu úřadu ve Ž. n. S. - finančnímu referátu předložil jako náklady na zhotovení dřevěného obložení v mateřské škole a následně výše uvedená finanční částka byla uhrazena z účtu obce ve třech splátkách dne 23. 8. 1995 ve výši 20.000,- Kč, dne 27. 9. 1995 ve výši 20.000,- Kč a dne 10. 11. 1995 ve výši 84.788,60 Kč,
4) dne 21. 8. 1996 do rozpočtu obce F. pod položkou příjmy - přijaté dary začlenil částku ve výši 305.750,- Kč, jež byla poukázána Č. s., a. s., pobočka B., jako finanční příspěvek na vybudování vodovodu k rekreačnímu zařízení T. S., ačkoliv hospodářskou smlouvou č. o sdružení finančních prostředků uzavřenou mezi Obecním úřadem F. a Českou spořitelnou oblastním závodem J., B., zastoupeným Ing. J. B., ředitelem oblastního závodu, se jako zástupce obce mimo jiné zavázal, že tyto finanční prostředky budou použity výhradně k financování této stavby, přes tuto skutečnost použil uvedenou částku v následujícím období na provoz služebního vozidla.
Tím měl podle okresního soudu obviněný spáchat trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a) [ad 1, 2, 3], písm.b) [ad 4], odst. 2 písm. a) tr. zák.
Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle §158 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tří let, jehož výkon byl podle §60a tr. zák. za podmínek uvedených v §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let za současného vyslovení dohledu nad jeho osobou. Podle §53 odst. 1, 2 písm. b), §54 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výměře 70.000,- Kč, přičemž podle §53 odst. 4 tr. zák. bylo stanoveno, že peněžitý trest bude zaplacen v měsíčních splátkách ve výši 10.000,- Kč, počínaje měsícem následujícím po právní moci výroku rozsudku. Podle §54 odst. 3 tr. zák. byl pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání šesti měsíců. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená Obec F. odkázána s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
V bodě II. citovaného rozsudku byl obviněný zproštěn obžaloby Okresního státního zastupitelství ve Žďáře nad Sázavou ze dne 21. 4. 2000, a to:
a) podle §226 písm. b) tr. ř. pro skutky popsané v rozsudku na str. 3 a 4 pod body 1) až 4),
b) podle §226 písm. a) tr. ř. pro skutek popsaný v rozsudku na str. 4 pod bodem 5).
Podle §229 odst. 3 tr. ř. byly poškozené osoby odkázány s nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti konstatovanému rozsudku podal obviněný Ing. L. D. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 5. 2. 2004, sp. zn. 9 To 320/2003, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Proti citovanému usnesení Krajského soudu v Brně podal obviněný Ing. L. D. prostřednictvím obhájce dne 27. 7. 2004 u Okresního soudu ve Žďáře nad Sázavou dovolání. Mimořádný opravný prostředek opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř.
V odůvodnění dovolání obviněný poukázal na přezkumnou povinnost odvolacího soudu vymezenou v ustanovení §254 tr. ř., přičemž podle jeho mínění nebyly splněny procesní podmínky pro zamítnutí řádného opravného prostředku. Konstatoval, že podal včas odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, v němž poukázal na vady řízení, které předcházelo vydání rozsudku. V této souvislosti namítl, že trestní stíhání bylo zahájeno sdělením obvinění pro trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 písm. c) tr. zák. Obžaloba však byla podána pro trestný čin podle §158 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 písm. a) tr. zák, aniž byl před jejím podáním státním zástupcem upozorněn na změnu právní kvalifikace, a proto mu nebyl umožněn řádný výkon práva na obhajobu. Z uvedeného obviněný dovodil, že obžaloba byla podána mimo jiné pro skutek, pro který nebylo zahájeno trestní stíhání, a tudíž v rozporu s ustanovením §176 odst. 2 tr. ř. Proto nemohl být tímto skutkem v řízení před soudem uznán vinným, tj. podle §158 odst. 2 písm. a) tr. zák. Odvolací soud se ale tímto bodem odvolání vůbec nezabýval a nesplnil přezkumnou povinnost uloženou v §254 tr. ř. Obviněný namítl, že jedenáct bodů obžaloby je orgány činnými v trestním řízení považováno za jedenáct dílčích útoků jednoho pokračujícího trestného činu. V této souvislosti v podrobnostech upozornil, že užití ustanovení §158 odst. 2 písm. a) tr. zák. v podané obžalobě nepředcházely účinky sdělení obvinění, tj. v této věci nebylo zahájeno trestní stíhání.
Obviněný dále uvedl, že ve svém odvolání poukazoval na nenaplnění skutkové podstaty trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 2 písm. a) tr. zák., kdy je třeba opatřit sobě nebo jinému značný prospěch. Rozsudek soudu prvního stupně přičítá jeho osobě opatření značného prospěchu v částce 860.998,- Kč, v rámci které došlo ke dvojímu započtení částky 305.750,- Kč. Bylo-li mu kladeno za vinu, že zakoupil z prostředků obce pohonné hmoty v částce 320.242,- Kč, přičemž na jejich úhradu použil finanční příspěvek v částce 305.750,- Kč poskytnutý obci Českou spořitelnou, a. s., pobočka B., je celková částka za nákup pohonných hmot stále stejná, tj. 320.242,- Kč (částka 305.750,- Kč je v ní již obsažena). Do celkové hodnoty opatřeného prospěchu proto nelze přičítat součet obou těchto částek, neboť připsáním příspěvku v hodnotě 305.750,- Kč na účet obce splynuly tyto finanční prostředky s ostatními a vytvořily tak celkovou hodnotu prostředků obce na bankovním účtu. Podle obžaloby měl z těchto prostředků nakoupit pohonné hmoty za 320.242,- Kč, přičemž žádný bod obžaloby mu neklade za vinu odčerpání další částky na stejný účel. Obviněný také poukázal na započítání částek 124.788,- Kč za dřevěné obložení a 5.545,- Kč (pozn. výrok o vině uvádí částku 5.645,- Kč) za telefonní přístroje, které byly vždy položkou schváleného rozpočtu obce pro daný rok a od okamžiku pořízení byly vedeny v účetnictví jako majetek obce a nemohly proto představovat majetkový prospěch jeho osoby. Zdůraznil, že jako starosta obce s pravomocemi obecní rady při realizaci těchto investic v žádném ohledu nepřekročil svoji pravomoc a ani ji nevykonával způsobem odporujícím zákonu. Rovněž zmínil, že každým rokem bylo hospodaření obce podrobeno auditu a výsledná podoba hospodaření obce byla schválena obecním zastupitelstvem. Podle názoru obviněného celková hodnota opatřeného prospěchu nepřevyšuje částku 500.000,- Kč, neboť uvedené finanční částky (305.750,- Kč + 124.788,- Kč + 5.545,- Kč) nelze mu přičítat do hodnoty opatřeného prospěchu. Odvolací soud sice výše uvedené argumenty odmítl a přisvědčil názoru soudu prvního stupně, avšak své rozhodnutí neodůvodnil žádným prostředkem vycházejícím z výsledků provedeného přezkumu. Proto se důvodně domnívá, že ani v tomto bodě nesplnil přezkumnou povinnost uloženou v §254 tr. ř.
Obviněný také zdůraznil, že v odvolání poukazoval na pochybnosti o správnosti skutkových zjištění soudu prvního stupně ve všech bodech odsuzující části rozsudku, přičemž podrobně zdůvodnil, o jaké skutečnosti tyto pochybnosti opírá. Konstatoval, že odvolací soud se rozhodující částí těchto obhajobou uváděných skutečností nezabýval, a tudíž i v těchto bodech nesplnil přezkumnou povinnost uloženou v §254 tr. ř. Obviněný připomněl, že v odvolání napadl výrok o trestu, když zpochybnil uložení peněžitého trestu, neboť soud prvního stupně nepřihlédl k jeho osobním a majetkovým poměrům, které prokazují jeho nedobytnost a jednal tak v rozporu s ustanovením §54 odst. 1 tr. zák. Odvolací soud se zmíněnými námitkami vůbec nezabýval, a proto je zcela zřejmé, že i v tomto bodě nesplnil přezkumnou povinnost uloženou v §254 tr. ř.
Závěrem dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně a tomuto soudu přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K podanému dovolání se ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru vady samotného rozhodnutí odvolacího soudu, jakož i řízení předcházejícího napadenému rozhodnutí soudu druhého stupně, obviněný nespatřuje v žádné z těch okolností, které by reálně naplňovaly některý z dovolacích důvodů zakotvených v ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. Pokud v dovolání obviněný opakovaně uvádí, že dovolací důvod je v jeho případě naplněn tím, že odvolací soud nesplnil přezkumnou povinnost zakotvenou v ustanovení §254 tr. ř., nelze takto formulované námitky subsumovat pod žádnou z alternativ dovolacího důvodu zakotveného v ustanovení §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., ale ani pod žádný z jiných dovolacích důvodů vymezených v ustanovení §265b tr. ř. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl s odůvodněním, že bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného Ing. L. D. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.).
Protože dovolání je možné podat pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Procesní podmínky pro zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku jsou taxativně vymezeny v příslušných ustanoveních trestního řádu upravujících řízení o stížnosti a odvolání. Podstata citovaného dovolacího důvodu je předně v tom, že soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale na místo toho opravný prostředek bez věcného přezkoumání zamítl (např. podle §253 odst. 1 tr. ř. odvolání jako opožděně podané) nebo odmítl (podle §253 odst. 3 tr. ř. pro nesplnění náležitostí obsahu odvolání), aniž přitom byly splněny procesní podmínky pro takový postup. Smyslem tohoto dovolacího důvodu [§265b odst. 1 písm. l) první část věty tr. ř.] je umožnit oprávněné osobě, aby se domohla přezkoumání věci v řádném opravném řízení, které v rozporu se zákonem nebylo provedeno.
V posuzovaném případě však dovolatel nesplnění konkrétních procesních podmínek pro zamítnutí odvolání stanovených v §253 odst. 1 tr. ř. neuvádí. Vady rozhodnutí spatřuje v podstatě ve ztotožnění se odvolacího soudu se zákonností řízení provedeného soudem prvního stupně včetně jeho skutkových zjištění a na ně navazujícího právního hodnocení (v podrobnostech mimo jiné namítá, že před podáním obžaloby nebyl upozorněn na změnu právní kvalifikace, tím mu nebyl jednak umožněn řádný výkon práva na obhajobu a jednak obžaloba byla podána pro skutek, pro který nebylo zahájeno trestní stíhání, dále že v odvolání poukazoval na pochybnosti o správnosti skutkových zjištění ve všech bodech odsuzující části rozsudku, přičemž odvolací soud se rozhodující částí těchto skutečností nezabýval, rovněž zpochybňuje aplikaci ustanovení §158 odst. 2 písm. a) tr. zák., které nepředcházely účinky sdělení obvinění, nebyla naplněna skutková podstata tohoto trestného činu a peněžitý trest byl uložen v rozporu s ustanovením §54 odst. 1 tr. zák.), v čemž spatřuje nesplnění jeho přezkumné povinnosti uložené v §254 tr. ř. Podle Nejvyššího soudu prostřednictvím zmíněného dovolacího důvodu obviněný nenamítá nesplnění procesních podmínek pro zamítnutí odvolání ze strany odvolacího soudu, ale tomuto soudu vytýká nesprávnost a neúplnost věcného přezkoumání odvoláním napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení. Proto lze dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uplatnit jen, byl-li v řízení předcházejícímu rozhodnutí odvolacího soudu dán důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. I když žádný z těchto důvodů obviněný ve svém dovolání výslovně neuplatnil, přesto se Nejvyšší soud zabýval otázkou, zda námitky vznesené v mimořádném opravném prostředku některý ze zákonem stanovených dovolacích důvodů nenaplňují.
Jelikož v dovolání obviněný zpochybnil, že svým jednáním naplnil kvalifikovanou skutkovou podstatu trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle odstavce 2 písm. a) §158 tr. zák., kdy je třeba opatřit činem uvedeným v odstavci 1 §158 tr. zák. sobě nebo jinému značný prospěch, mohl by být v této námitce spatřován dovolací důvod ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle tohoto ustanovení lze dovolání podat v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V této souvislosti je nutno stručně uvést níže popsané skutečnosti.
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce citovaného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního, eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažovat hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat. Pro úplnost lze připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu nelze pod citovaný dovolací důvod podřadit námitku obviněného Ing. L. D., že svým jednání nenaplnil kvalifikovanou skutkovou podstatu trestného činu zneužívání pravomoci veřejného činitele podle odstavce 2 písm. a) §158 tr. zák. Vady napadeného rozhodnutí obviněný primárně spatřuje v nesprávně zjištěné výši způsobené škody (v podrobnostech mimo jiné tvrdí, že částka 305.750,- Kč byla započtena dvakrát, částky 124.788,- Kč za dřevěné uhlí a 5.545,- Kč za telefonní přístroje, byly vždy položkou schváleného rozpočtu obce pro daný rok, od okamžiku pořízení byly vedeny v účetnictví obce jako její majetek a nemohly představovat majetkový prospěch jeho osoby) a dalších okolnostech (jako starosta obce při realizaci zmíněných investic nepřekročil svoji pravomoc, každým rokem bylo hospodaření obce podrobeno auditu a výsledná podoba hospodaření byla schválena obecním zastupitelstvem), přičemž až na podkladě těchto skutečností namítá nedostatky relevantní z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Předmětem této části dovolání se tak staly námitky směřující proti správnosti stabilizovaného skutkového stavu věci včetně hodnocení provedených důkazů, přičemž v tomto směru, jak již bylo výše zdůrazněno, Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení napadené rozhodnutí přezkoumávat. Naproti tomu obviněný neuplatnil žádné výhrady, že by skutek popsaný ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně (viz jeho doslovná citace v úvodu tohoto usnesení), který shledal bezchybným i odvolací soud, byl nesprávně právně posouzen jako trestný čin zneužívání pravomoci veřejného činitele podle §158 odst. 1 písm. a), b), odst. 2 písm. a) tr. zák., nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Zmíněné námitky i další výtky obviněného tvrzené v dovolání nelze podřadit nejen pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani pod některý z dalších zákonem v §265b odst. 1 tr. ř. taxativně zakotvených dovolacích důvodů.
K výhradě dovolatele, která se týká chybně uloženého trestu, nutno poznamenat, že ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. (speciálně upravuje dovolací důvody ohledně vad uloženého trestu) je možné aplikovat pouze v případech, kdy obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným. Takové nedostatky však nejsou v dovolání nastoleny.
Nejvyšší soud považuje za potřebné připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Dovolací soud není oprávněn posuzovat důvodnost námitek, které nespadají pod důvody dovolání zakotvené v §265b tr. ř. Z jiného důvodu, než je v zákoně uveden, je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného Ing. L. D. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (přezkoumat dovoláním napadené výroky a řízení, které jim předcházelo) a rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání konaném ve smyslu ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. prosince 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k