ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.118.2004.1
sp. zn. 6 Tdo 118/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 26. února 2004 dovolání obviněného M. T., které podal proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 5 To 354/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 3 T 49/2002, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. T. odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 2. 4. 2003, sp. zn. 3 T 49/2002, byli obvinění M. T. a J. N. uznáni vinnými pokusem trestného činu pojistného podvodu podle §8 odst. 1 k §250a odst. 1, 3 tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., kterého se měli dopustit tím, že v blíže nezjištěné době od 17.00 hod. dne 8. 11. 2000 do 10. 11. 2000 v P., Š. ulici, po vzájemné dohodě uzavřeli obžalovaný J. N. jako obchodní zástupce G. P., a. s., s obžalovaným M. T. pojistnou smlouvu na havarijní pojištění motorového vozidla a to na osobní vozidlo zn. V. G. GL, vínové barvy, SPZ, č. motoru, avšak nepravdivě uvedli datum uzavření smlouvy dnem 7. 11. 2001 a zamlčeli, že pojišťované vozidlo bylo již poškozeno v důsledku předchozí dopravní nehody, k níž došlo dne 8. 11. 2000 kolem 17.00 hod., a proto obžalovaný J. N. pro účely pořízení potřebné fotodokumentace ke smlouvě přistavil nepoškozené vozidlo stejného typu, na které nainstaloval SPZ přidělenou k vozidlu obžalovaného T., následně dne 19. 12. 2000 M. T. nahlásil pojišťovně pojistnou událost, k níž došlo dne 8. 11. 2000 při havárii vozidla, přičemž v případě vyplacení pojistného plnění by G. P., a. s., se sídlem P., B., vznikla škoda ve výši 141.000,- Kč, avšak pojistné plnění poskytnuto nebylo.
Za tuto trestnou činnost byl obviněný M. T. odsouzen podle §250a odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání dvou let. Podle §53 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen peněžitý trest ve výměře 20.000,- Kč, přičemž pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl podle §54 odst. 3 tr. zák. stanoven náhradní trest odnětí svobody v trvání dvou měsíců. Rovněž bylo rozhodnuto o trestu u obviněného J. N.
Proti shora citovanému rozsudku podali obvinění M. T. a J. N. odvolání, která Městský soud v Praze usnesením ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 5 To 354/2003, podle §256 tr. ř. zamítl. Opis usnesení odvolacího soudu byl doručen dne 14. 10. 2003 Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 10, dne 15. 10. 2003 obhájci obviněného M. T. Mgr. J. N. a dne 16. 10. 2003 obviněnému M. T.
Obviněný M. T. podal proti uvedenému usnesení odvolacího soudu prostřednictvím shora jmenovaného obhájce dne 18. 11. 2003 na poštu dovolání, jenž bylo adresováno a doručeno Obvodnímu soudu pro Prahu 10 dne 21. 11. 2003. Dovolání bylo předloženo se spisovým materiálem Nejvyššímu soudu dne 29. 1. 2004.
Mimořádný opravný prostředek obviněný zaměřil proti výroku, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání do shora citovaného rozsudku obvodního soudu a opřel ho o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je přesvědčen, že došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku.
V odůvodnění svého podání obviněný namítl, že se odvolací soud dostatečně nezabýval jeho obhajobou spočívající v tom, že dne 12. 3. 2001 učinil prohlášení o vzdání se nároku na pojistné plnění, čímž ve smyslu §8 odst. 3 písm. a) tr. zák. zanikla trestnost pokusu trestného činu pojistného podvodu. Odvolací soud odkázal na odůvodnění rozsudku soudu prvého stupně, v němž soud konstatoval, že M. T. učinil prohlášení pod tlakem okolností, nikoliv dobrovolně. Obviněný v uvedeném směru poukázal, že v řízení bylo prokázáno, že se vzdal nároku na pojistné plnění v době, která předcházela zahájení trestního stíhání, resp. kdy byl policií předvolán k podání vysvětlení. Rovněž ze strany pojišťovny nebyl vůči M. T. učiněn žádný krok ani sdělení, z nichž by mohl usuzovat, že trestní stíhání proti jeho osobě bude zahájeno. Soudy obou stupňů považovaly za okolnosti, které měly způsobit nátlak, pod kterým se měl vzdát pojistného plnění, opakované prohlídky vozidla, vysvětlení spoluobviněného N. a oddálení výplaty pojistného z neobvyklých důvodů, přičemž všechny tyto okolnosti jsou uváděny značně nekonkrétně, obecně a není zřejmé, jakým nátlakem na něj měly působit. Obviněný zdůraznil, že nebyl obeznámen s praxí při realizaci pojistných plnění, přičemž určitou prodlevu ve vyřízení záležitosti považoval za normální bez důvodu vyvozovat nebezpečí trestního stíhání pro svou osobu a nebyl obeznámen ani s obsahem vysvětlení, které spoluobviněný N. podával svým nadřízeným, když navíc byl tímto pracovníkem pojišťovny ujišťován, že je vše v pořádku. V petitu dovolání proto navrhl, aby napadené usnesení Nejvyšší soud ve smyslu §265k odst. 1 tr. ř. zrušil.
Předseda senátu soudu prvého stupně v souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. doručil dne 30. 1. 2004 opis dovolání obviněného Nejvyššímu státnímu zastupitelství s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a popřípadě souhlasit s jeho projednáním v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Nejvyšší soud však ke dni svého rozhodnutí ve věci vyjádření neobdržel.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování podaného dovolání nejprve zkoumal, zda jsou v něm uvedeny všechny obsahové a formální náležitosti, zda bylo podáno včas a oprávněnou osobou, zda dovolání poskytuje podklad pro věcné přezkoumání napadeného rozhodnutí či zda tu nejsou důvody pro jeho odmítnutí. V této souvislosti shledal, že předmětné dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný M. T. uznán vinným a byl mu uložen trest /§265a odst. 2 písm. a) tr. ř./. Obdobně shledal, že bylo podáno osobou oprávněnou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit /§265e odst. 1, 2, 3 tr. ř./.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci takto zákonem vymezeného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Z dikce citovaného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Ve vztahu k tvrzenému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není Nejvyšší soud oprávněn přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního, eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažovat hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. Důvody dovolání jsou koncipovány v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. tak, že v dovolání není možno namítat vady, které se týkají skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení důkazů, neboť právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění.
Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku je povolán a oprávněn k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř. a nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvého stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat. Pro úplnost lze připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu není obviněným M. T. formálně deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněnými námitkami materiálně naplněn. V dovolání obviněný v podrobnostech vytýká soudům obou stupňů nesprávné vyhodnocení skutkových zjištění ohledně zániku trestnosti pokusu trestného činu ve smyslu §8 odst. 3 písm. a) tr. zák., v důsledku čehož podle jeho názoru došlo k nesprávnému právnímu posouzení skutku jako pokusu trestného činu pojistného podvodu podle §8 odst. 1 k §250a odst. 1, 3 tr. zákona. V této souvislosti nutno zdůraznit, že uplatněné námitky směřují primárně vůči skutkovým zjištěním a způsobu hodnocení ve věci provedených důkazů, přičemž ve vytýkaných vadách až následně dovolatel spatřuje jím tvrzené chybné právní posouzení skutku. Jak již bylo výše uvedeno, samotná konečná skutková zjištění Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat a je naopak jimi vázán. V daném případě to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující zjištění, podle něhož obviněný M. T. (společně s obviněným J. N.) spáchal skutek tak, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně (viz výše) a podrobně rozveden v jeho odůvodnění, který shledal bezchybným i odvolací soud. Obviněný v dovolání nenamítá, že by takto zjištěný skutek byl nesprávně posouzen jako pokus trestného činu pojistného podvodu podle §8 odst. 1 k §250a odst. 1, 3 tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Nejvyšší soud proto konstatuje, že v posuzovaném dovolání obviněný M. T. sice citoval zákonný důvod k podání dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak konkrétní argumenty v něm obsažené vycházejí z důvodu jiného založeného na dovolatelem namítaných pochybnostech o správnosti skutkových zjištění včetně hodnocení důkazů. Takový důvod pro podání dovolání však v ustanovení §265b tr. ř. uveden není, neboť vznesené výtky nelze podřadit ani pod některý další v zákoně taxativně stanovený dovolací důvod. V této souvislosti nutno zdůraznit, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení i právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Nejvyšší soud není oprávněn posuzovat důvodnost námitek, které nespadají pod důvody dovolání uvedené v §265b tr. ř.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného M. T. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle ustanovení §265i odst. 3 tr. ř. Toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. února 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k