ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.119.2004.1
sp. zn. 6 Tdo 119/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 11. února 2004 dovolání podané obviněným M. E., t. č. ve výkonu trestu ve V. P., proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 10. 9. 2003, sp. zn. 9 To 320/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 4 T 45/2003, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného M. E. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 7. 7. 2003, sp. zn. 4 T 45/2003, byl obviněný M. E. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák., za který byl odsouzen podle §247 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvaceti měsíců, pro jehož výkon byl podle 39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Proti tomuto rozsudku podal obviněný M. E. odvolání. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 10. 9. 2003, sp. zn. 9 To 320/2003, bylo odvolání podle §256 tr. ř. zamítnuto. Opis usnesení krajského soudu byl doručen obviněnému M. E. a jeho obhájci dne 13. 10. 2003 a Okresnímu státnímu zastupitelství v Příbrami rovněž dne 13. 10. 2003.
Proti shora citovanému usnesení krajského soudu podal obviněný M. E. dne 30. 10. 2003 dovolání, kterým napadl výrok o vině a trestu. Jako dovolací důvod uvedl, že napadené rozhodnutí spočívá na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, přičemž odkázal na zákonné ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V textu tohoto mimořádného opravného prostředku dovolatel uvedl, že napadená rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku. Dovolatel vytýká napadeným rozhodnutím, že vycházely z neúplně zjištěného skutkového stavu. Uvádí, že nabídl jak Okresnímu soudu v Příbrami, tak odvolacímu Krajskému soudu v Praze důkaz o své nevině. Jednalo se o výpověď svědkyně M. Z., kterou ovšem Okresní soud v Příbrami nevyslechl. Nevyslechl ji ani Krajský soud v Praze. Tím podle něj došlo k situaci, že soudy neměly úplně zjištěný skutkový stav věci. Dále dovolatel vytýkal odvolacímu soudu, jakož i soudu prvního stupně, že přecenily význam výpovědi spoluobviněného J. H. a svědecké výpovědi jeho družky I. B. Nesprávné závěry byly podle něj také vyvozeny ze svědecké výpovědi svědka P. B. ohledně možné existence údajně odcizených mobilních telefonů. Závěrem dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud napadené usnesení Krajského soudu v Praze, jakož i rozsudek Okresního soudu v Příbrami tomuto usnesení předcházející zrušil podle §265k odst. 1 tr. ř. a věc vrátil podle §265l tr. ř. Okresnímu soudu v Příbrami, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného uvedl, že dovolatel v podstatě namítá nesprávné skutkové závěry vyjádřené ve výroku o vině nalézacího soudu a nikoli vady právního hodnocení skutku. Domnívá se proto, že s ohledem na popsaný stav není možno o dovolání obviněného M. E. věcně rozhodnout, a proto navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl. Ve svém vyjádření státní zástupce vyjádřil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) nejprve zkoumal, zda je dovolání přípustné, zda bylo podáno v zákonné lhůtě a oprávněnou osobou. Shledal přitom, že dovolání přípustné je /§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř./, že bylo podáno v zákonné lhůtě, jakož i na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.), bylo podáno oprávněnou osobou a prostřednictvím obhájce /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./.
Vzhledem k tomu, že dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., musel Nejvyšší soud dále posoudit otázku, zda obviněným uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem. V úvahu přitom přicházelo posouzení pouze ve vztahu k části ustanovení §265b tr. ř., a to odstavci prvnímu.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V tomto ustanovení ani v žádném z dalších ustanovení trestní řád nepřipouští jako důvod dovolání, že by rozhodnutí bylo založeno na nesprávném nebo neúplném skutkovém zjištění.
V této souvislosti je také třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.) i obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.).
Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé z ustanovení §265b tr. ř., ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako důvod dovolání nepřipouští. Tak je tomu i v tomto případě. Jak vyplývá z obviněným vyslovených námitek, podstata jeho dovolání spočívá ve výtkách vůči hodnocení provedených důkazů soudy obou stupňů a z něj vyplývajících závěrů. Takové závěry soudů jsou však závěry skutkovými, které teprve tvoří podklad pro hmotně právní posouzení skutku z hlediska naplnění obligatorních znaků skutkové podstaty v úvahu přicházejícího trestného činu. Přitom skutková zjištění soudů, jak již bylo uvedeno, nelze dovoláním v těchto souvislostech napadat. Jinými slovy, odvozuje-li dovolatel nesprávnost právního posouzení skutku od jím deklarovaného jiného skutkového stavu, založeného na odlišném hodnocení důkazů, než k jakému dospěly soudy v řízení předcházejícím dovolání, pak dovolání v tomto rozsahu nespadá pod žádný zákonný dovolací důvod. Dovolací soud není oprávněn k těmto námitkám přihlížet, neboť jak již bylo řečeno, je skutkovými zjištěními učiněnými v předchozím řízení vázán.
S přihlédnutím ke všem těmto skutečnostem dospěl Nejvyšší soud k závěru, že obviněný podal dovolání z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř., a proto postupoval podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. a dovolání obviněného odmítl, aniž z jeho podnětu napadené rozhodnutí a řízení jemu předcházející přezkoumal podle §265i odst. 3, 4 tr. ř.
O odmítnutí dovolání Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 11. února 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann
Vypracoval:
JUDr. Jiří Šoukal