ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.1213.2004.1
sp. zn. 6 Tdo 1213/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 24. listopadu 2004 o dovolání obviněného P. B., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 7. 2004, sp. zn. 11 To 56/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 2 T 4/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný P. B. byl rozsudkem Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 4. 12. 2003, sp. zn. 2 T 4/2002, uznán vinným:
1) trestným činem poškozování věřitele podle §256 odst. 2 písm. a), odst. 3 tr. zák., protože dne 27. 9. 1993 v H. K. objednal u firmy M. s. r. o. P. zdravotnický materiál, který prodal F. n. v H. K. za 2.141.616,- Kč na fakturu č. dne 18. 10. 1993, peníze takto získané nechal zaslat na účet firmy F. s. r. o., H. K., kde v té době byl jednatelem a společníkem, a takto jednal přesto, že firma M. s. r. o. mu účtovala za zdravotnický materiál částku 1.686.180,- Kč, a to fakturou č. ze dne 2. 12. 1993, fakturu neuhradil a peníze získané od fakultní nemocnice použil na jiné účely, a to zejména: 215.000,- Kč si půjčil v prosinci 1993 a z této částky vrátil pouze 40.000,- Kč, ve stejné době převedl částku 430.000,- Kč na svůj účet a počátkem roku 1994 si zakoupil automobil,
2) trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., protože dne 1. 7. 1996 v H. K. jako jednatel a společník firmy A. A. C. s. r. o. převzal od P. J. zálohu ve výši 152.000,- Kč na dodávku a montáž bazénu, peníze použil pro jiné účely, bazén nedodal a tak poškodil správce konkurzní podstaty P. s. P. o uvedenou částku,
3) trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák., protože jako jednatel a společník firmy A. A. C. H. K. s. r. o.
- dne 21. 4. 1997 v H. K. uzavřel smlouvu o dílo s firmou M. s. r. o., B., na dodávku bazénu pro Ing. R. a převzal od něho na účet firmy A. A. C. s. r. o. finanční částku ve výši 603.170, 37 Kč, bazén však nedodal a prodal ho firmě I. – U. s. r. o., V., za částku 609.670,- Kč, a tak Ing. J. R. způsobil škodu ve výši 603.170, 37 Kč,
- dne 28. 4. 1997 v H. K. uzavřel smlouvu o dílo s PharmDr. L. K. o dodávce a montáži bazénu a přestože bazén nedodal, vystavil dne 5. 6. 1997 fakturu č. na částku 130.000,- Kč znějící na firmu S. s. r. o., H. K. – zastoupenou Ing. J. K., která byla téhož dne proplacena a dne 28. 7. 1997 vystavil fakturu č. na částku 20.000,- Kč, která byla rovněž proplacena, peníze však na svěřený účel nepoužil, bazén nedodal a tak poškodil firmu S. s. r. o. H. K. o částku 150.000,- Kč,
4) trestným činem podvodu podle 250 odst. 1, 2 tr. zák., protože jako jednatel a společník firmy P. S. s. r. o. H. K., přestože věděl, že společnost nemá dostatek prostředků na úhradu již vzniklých závazků
- dne 10. 10. 1995 v H. K. objednal u R. prostřednictvím Ing. K. reklamní kampaň a částku 12.830,- Kč za provedenou reklamu neuhradil a tak poškodil o tuto částku R. r. s. a. s., H. K.,
- dne 17. 10. 1995 v H. K. objednal prostřednictvím Ing. K. K. u firmy N. s. r. o., P., závod B., realizaci expozic na výstavu „Bytová inspirace 95“, uhradil zálohu 57.000,- Kč, avšak doplatek za provedenou službu ve výši 83.117,- Kč fakturovaný fakturou č. neuhradil a o tuto částku poškodil uvedenou firmu.
Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle §248 odst. 3 tr. zák za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl zařazen podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. za použití §39a odst. 3 tr. zák. do věznice s dozorem. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byli poškození Ing. J. K., JUDr. U. (správce konkurzní podstaty firmy N. s. r. o. v konkurzu), Ing. J. R. a R. r. s. a. s., H. K., odkázáni se svými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Naproti tomu byl obviněný P. B. podle §226 písm. b) tr. ř. zproštěn obžaloby Krajského státního zástupce v Hradci Králové ze dne 11. 5. 2000, sp. zn. 2 KZv 132/98, a to pro skutky uvedené na str. 3 a 4 rozsudku okresního soudu.
Proti výrokům o vině pod body 1) až 4) konstatovaného rozsudku podal obviněný P. B. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 12. 7. 2004, sp. zn. 11 To 56/2004, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
Vůči usnesení Krajského soudu v Hradci Králové podal obviněný P. B. dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Uvádí, že odvolací soud neprovedl žádné důkazní řízení k objasnění věci a pominul některé závažné skutečnosti a rovněž zcela pominul důkazy svědčící v jeho prospěch nebo je označil za účelové a nepřesvědčivé. Namítá, že odvolací soud se neměl spokojit pouze s výpovědí Mgr. F. K., ale měl také vyhodnotit obchodní aktivity společnosti. Podle názoru obviněného se soudu nepodařilo prokázat, že by jednal s úmyslem poškodit věřitele společnosti a způsobit jim škodu. Ohledně skutků uvedených pod body 2) a 3) v rozsudku soudu prvního stupně zdůrazňuje, že je zavádějící tvrzení, že závazky neplnil, neboť nesplnil pouze některé závazky. Rovněž tvrzení soudu, že dovezl do České republiky bazény, avšak tyto prodal jiným osobám, je hrubě zkreslující a nepřesné, neboť neříká komu, proč a za jakých okolností bazény prodal. Pokud soud neuvěřil jeho obhajobě, úmyslně ignoroval fakta. Obviněný v podrobnostech vytýká soudu, že považuje okolnosti jím uváděné za nevěrohodné. Ohledně skutku pod bodem 4) v rozsudku okresního soudu nesouhlasí se závěrem, že byl od počátku veden úmyslem nezaplatit dodavatelům. Z důvodů v dovolání podrobně popsaných obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení krajského soudu a přikázal nové projednání obžaloby. Rovněž navrhl, aby předseda senátu Nejvyššího soudu podle §265o odst. 1 tr. ř. odložil nebo přerušil u jeho osoby výkon trestu odnětí svobody, a to až do konečného rozhodnutí ve věci.
K podanému dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který se domnívá, že v případě jednání obviněného popsaného pod bodem 1) výroku o vině odsuzujícího rozsudku byl skutkový stav spolehlivě zjištěn a byl i přiléhavým způsobem právně kvalifikován. Ohledně jednání, která jsou popsána pod body 2) a 3) výroku o vině rozsudku soudu prvního stupně bylo také spolehlivě zjištěno, že to byl právě obviněný P. B., kdo vybíral od odběratelů finanční zálohy na dodávku a montáž bazénů, přičemž si musel být vědom toho, že k realizaci svého podnikatelského záměru nemá dostatečné finanční krytí a nebude tedy schopen zálohově zaplacené bazény dodat a instalovat. Za této situace však obviněný „odběratelům“ nevrátil jimi zaplacené zálohy, těmto se různě „vymlouval“ a získané finanční prostředky použil buď na chod své firmy nebo jiným způsobem, nikoli však na dodávku a instalaci zálohově zaplacených bazénů. Ani zde není pochyb o tom, že obviněný zpronevěřil převzaté finanční prostředky ve smyslu ustanovení §248 tr. zák. Stejnou situaci státní zástupce shledává i v případě jednání popsaného pod bodem 4) výroku o vině odsuzujícího rozsudku, neboť bylo jednoznačně prokázáno, že obviněný při vědomí své platební neschopnosti objednal realizaci reklamní kampaně, přičemž si v tu dobu musel být vědom toho, že jeho činnost nevykazuje zisk a nebude tedy schopen dostát svým finančním závazkům, jak se smluvně zavázal.
Podle názoru státního zástupce obviněný formálně deklaruje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak námitky jím uplatněné stojí obsahově mimo rámec tohoto dovolacího důvodu, jakož i mimo rámec ostatních dovolacích důvodů, přičemž v posuzované trestní věci neexistuje nesoulad, a již vůbec ne extrémní, mezi vykonanými skutkovými zjištěními a právními závěry soudu. Napadené rozhodnutí netrpí žádnou vadou, kterou by bylo třeba odstranit cestou dovolání, které jako mimořádný opravný prostředek není dalším odvoláním, ale slouží toliko k nápravě závažných procesních a hmotně právních vad, jež jsou taxativně uvedeny v ustanovení §265b tr. ř. Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl, jelikož bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. a rozhodnutí učinil za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného P. B. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou - obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f tr. ř.
Poněvadž dovolání je možné podat pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací námitky lze považovat za důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z takto zákonem vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažovat hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. V rámci tohoto dovolacího důvodu je možné namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin nebo že nešlo o žádný trestný čin. Rovněž lze vytknout i vady spočívající v jiném hmotně právním posouzení. Důvody dovolání jsou koncipovány v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. tak, že v dovolání není možno namítat vady, které se týkají skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení důkazů. Tento názor lze jednoznačně dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání popsané v citovaném zákonném ustanovení.
Dovolání je specifický mimořádný opravný prostředek, který je určen k nápravě procesních a hmotně právních vad rozhodnutí vymezených v §265a tr. ř., takže Nejvyšší soud v řízení o dovolání není a ani nemůže být další instancí přezkoumávající skutkový stav věci v celé šíři. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže dovolací soud posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět, jak je patrné z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř. Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V posuzované trestní věci to znamená, že pro Nejvyšší soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný P. B. spáchal skutky tak, jak je popsány ve výroku o vině v rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové.
Z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že obviněný P. B. část dovolání vztahující se ke skutkům uvedeným pod body 1) až 3) výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, opřel o výhrady namítající nedostatečná skutková zjištění a nesprávné hodnocení důkazů s cílem navodit změnu ve skutkových zjištěních a ovlivnit tak následnou právní kvalifikaci. Jde o námitky dovolatele, že odvolací soud neprovedl žádné důkazní řízení k objasnění věci, že stejně jako soud prvního stupně pominul některé závažné skutečnosti a důkazy svědčící ve prospěch obviněného a tím fakticky opakoval chyby soudu prvního stupně. Stejnou povahu mají i výtky, že se odvolací soud spokojil zejména s výpovědí Mgr. F. K. a naprosto nevzal v úvahu další skutečnosti uváděné obviněným a že se soudu nepodařilo prokázat, že by jednal s úmyslem poškodit věřitele společnosti a způsobit jim škodu. Rovněž jde o skutkové námitky, spojené s jiným hodnocením důkazů, pokud obviněný tvrdí, že soud neuvěřil jeho obhajobě a úmyslně ignoroval fakta, která byla nebo měla být obsažena ve vyšetřovacím spise.
Podle názoru Nejvyššího soudu obviněný P. B. sice ve zmíněné části dovolání poukazuje na zákonný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., tj. že soud nesprávně právně posoudil skutek, ale tuto námitku vůbec blíže nerozvedl a nepodložil žádnými argumenty. Naopak jeho konkrétní argumenty v mimořádném opravném prostředku uvedené vycházejí z jiných důvodů, které v zákoně jako dovolací důvody uvedeny nejsou. Předmětem těchto dovolacích námitek se staly výhrady zaměřené výlučně proti správnosti skutkových zjištění včetně hodnocení provedených důkazů, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutku. Je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., přičemž nestačí jen formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. Pokud by dovolání obviněného obsahovalo dosud konstatované výhrady, bylo by nutné je odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť by bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Obviněný P. B. však současně vznesl i námitku ke skutku uvedenému v bodě 4) výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, neboť podle jeho mínění soud učinil nesprávné závěry týkající zavinění. V této souvislosti poukázal na skutečnost, že pokud by závěry soudu o jeho zavinění byly aplikovány na běžnou podnikatelskou činnost, museli by být trestně stíháni všichni podnikatelé, kteří se dostali do úpadku z důvodů nezvládnutí podnikatelského záměru. Uplatněná námitka ohledně zavinění, je výtkou týkající se nesprávného hmotně právního posouzení, která by mohla založit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pokud by byla důvodná.
Právní závěr o subjektivních znacích trestného činu [v daném případě podvodu bod 4) výroku rozsudku soudu prvního stupně)] se musí zakládat na skutkových zjištěních soudu, které vyplývají z provedeného dokazování. Okolnosti subjektivního charakteru lze zpravidla dokazovat jen nepřímo z okolností objektivní povahy, ze kterých lze podle zásad správného a logického myšlení usuzovat na vnitřní vztah pachatele k porušení nebo ohrožení zájmů chráněných trestním zákonem. Na zavinění a jeho formu lze usuzovat ze všech konkrétních okolností případu, za kterých ke spáchání trestného činu došlo a ze všech významných důkazů včetně doznání obviněného, pokud existuje. Nelze proto jen ze skutečnosti, že obviněný popírá zavinění, jak to bylo v případě obviněného P. B. dovodit, že zjištění zavinění a jeho formy nepřichází v úvahu. Zavinění lze zjistit i na podkladě jiných důkazů, nejenom z doznání obviněného. Může to být i určité chování pachatele a okolnost, za které došlo ke spáchání trestné činnosti. V případě obviněného ke skutku v bodě 4) bylo zjištěno, jak vyplývá z výroku rozsudku, že obviněný jako jednatel a společník firmy P. S. s. r. o. H. K. objednával reklamní kampaň a realizaci expozic, přestože „…věděl, že společnost nemá dostatek prostředků na úhradu již vzniklých závazků…“.
Úmysl obviněného nesplnit závazky („podvodný úmysl“), a to již v době, kdy uzavíral smlouvy, lze dovodit právě z okolnosti, že objednával reklamní kampaň a realizaci expozic, ačkoliv věděl, že společnost nemá dostatek prostředků na úhradu již vzniklých závazků. Z této skutečnosti správně dovodil soud prvního stupně závěr (str. 13 rozsudku), že obviněný byl „…přinejmenším srozuměn s tím, že nebude za daných podmínek schopen dostát svým závazkům…“, což je forma zavinění v podobě nepřímého úmyslu podle §4 písm. b) tr. zák., jak rovněž konstatoval odvolací soud na straně 3 usnesení.
Ve světle shora rozvedených skutečností je zřejmé, že relevantní námitky, které v dovolání obviněný uplatnil, nemohou obstát, a proto Nejvyšší soud konstatuje, že popisu skutku, jak je uveden ve výroku o vině a v odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 4. 12. 2003, sp. zn. 2 T 4/2002, v němž Krajský soud v Hradci Králové neshledal žádné závady a s nímž se ve svém usnesení ze dne 12. 7. 2004, sp. zn. 11 To 56/2004, ztotožnil, odpovídá použitá právní kvalifikace. Z obsahu dovolání a po porovnání z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je patrno, že s uplatněnými námitkami se již náležitě vypořádaly ve svých rozhodnutích soudy prvního i druhého stupně.
Z popsaných důvodů Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného P. B. odmítl, neboť je shledal zjevně neopodstatněným a rozhodnutí učinil ve smyslu ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud nerozhodoval o podnětu obviněného na odklad výkonu rozhodnutí, a to pravomocně uloženého trestu odnětí svobody. Podle §265h odst. 3 tr. ř. je osobou oprávněnou k podání takového návrhu pouze předseda senátu soudu prvního stupně, který jej však neučinil. Nebylo proto třeba rozhodnout o tomto podnětu samostatným výrokem, přičemž předseda senátu Nejvyššího soudu neshledal důvody k postupu podle §265o odst. 1 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. listopadu 2004
Předseda senátu:
JUDr.JiříHorák
Vypracoval:
JUDr. Jiří Šoukal