ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.1356.2004.1
sp. zn. 6 Tdo 1356/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 22. prosince 2004 dovolání obviněného J. H., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici O., které podal proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. 8 To 315/2004, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 24 T 205/2002, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného J. H. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 19. 5. 2004, sp. zn. 24 T 205/2002, byl obviněný J. H. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák., kterého se měl dopustit jednáním popsaným v tzv. skutkové větě tohoto rozhodnutí. Za uvedený trestný čin byl obviněný odsouzen podle §235 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř a půl roku, pro jehož výkon byl zařazen podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 18. 12. 2002, sp. zn. 25 T 43/2002, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 19. 2. 2003, sp. zn. 9 To 35/2003, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud zrušením pozbyla podkladu.
Naproti tomu byl obviněný J. H. zproštěn obžaloby podle §226 písm. a) tr. ř. pro skutek spočívající v tom, že od září do listopadu 2000 nejméně ve třech případech v množství 0,3 gramů za částku 300,- Kč prodal prostřednictvím kontaktu přes svůj mobilní telefon na různých místech P. heroin D. V., celkem 0,9 gramů za 900,- Kč a ve čtyřech případech v množství 0,3 gramů za částku 300,- Kč Š. Š. celkem 1,2 gramů za 1.200,- Kč, přičemž heroin je omamná látka uvedená v příloze číslo 3 k zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a o změně některých dalších předpisů.
Proti konstatovanému rozsudku podali odvolání obviněný J. H. a státní zástupce Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 7.
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. 8 To 315/2004, byl podle §258 odst. 1 písm. b), d), e), odst. 2 tr. ř. zrušen napadený rozsudek ve výroku o vině a v důsledku toho i ve výroku o trestu. Dále podle §259 odst. 3 písm. a) tr. ř. odvolací soud znovu rozhodl a obviněného J. H. uznal vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že od přesně nezjištěné doby léta roku 2000 do prosince roku 2000 na různých místech P. převážně v P., S., D., v P., na F., K., v P., na N. R., v K. ul., v P. na P. n., v P. na stanici metra N. B., L. a A. prodával prostřednictvím kontaktu přes svůj mobilní telefon heroin, omamnou látku uvedenou v příloze číslo 3 k zákonu č. 167/1998 Sb., o návykových látkách a změně některých dalších předpisů, osobám z řad toxikomanů za částky 300,- Kč za 0,3 gramů heroinu a 500,- Kč za 0,5 gramů heroinu a za uvedené období tak prodal 33,1 gramů heroinu za částku 31.300,- Kč,
1. v období měsíců září – listopad 2000 nejméně v 10ti případech v množství 0,3 gramů za částku 300,- Kč Z. F., nar., celkem 3 gramy za 3.000,- Kč,
2. na podzim roku 2000 nejméně v 5ti případech v množství 0,5 gramů za částku 500,- Kč T. P., nar., celkem 2,5 gramů za 2.500,- Kč,
3. v období měsíců srpen – říjen roku 2000 nejméně ve třech případech v množství 0,3 gramů za 300,- Kč J. K., nar., celkem 0,9 gramů za 900,- Kč,
4. v období měsíců srpen – prosinec roku 2000 nejméně v 60ti případech v množství 0,3 gramů za částku 300,- Kč J. C., nar., celkem 18 gramů za 18.000,- Kč,
5. v měsíci listopadu 2000 nejméně v 5ti případech v množství 0,3 gramů za částku 300,- Kč M. M., nar., celkem 1,5 gramů za částku 1.500,- Kč,
6. v měsíci listopadu 2000 nejméně ve 4 případech v množství 0,3 gramů za částku 300,- Kč D. L., nar., celkem 1,2 gramů za 1.200,- Kč,
7. v přesně nezjištěné době v létě roku 2000 nejméně v 10ti případech v množství 0,3 gramů za částku 300,- Kč A. S., nar., celkem 3 gramy za 3.000,- Kč,
8. v době od srpna do prosince roku 2000 v 10ti případech v množství 0,3 gramů za částku 300,- Kč J. S., nar., celkem 3 gramy za 3.000,- Kč.
Za popsanou trestnou činnost byl obviněný odsouzen podle §187 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání šesti let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 18. 12. 2002, sp. zn. 25 T 43/2002, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Ve zprošťujícím výroku zůstal napadený rozsudek nedotčen. Odvolání obviněného bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Opis rozsudku odvolacího soudu byl doručen dne 10. 9. 2004 Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 7 a dne 13. 9. 2004 obviněnému J. H. a jeho obhájci JUDr. J. K.
Vůči citovanému rozsudku Městského soudu v Praze podal obviněný J. H. prostřednictvím výše jmenovaného obhájce dne 18. 10. 2004 na poštu dovolání, adresované a doručené Obvodnímu soudu pro Prahu 7 dne 19. 10. 2004. Mimořádný opravný prostředek obviněný zaměřil proti výroku o vině, trestu i proti výroku, kterým bylo zamítnuto jeho odvolání, a opřel ho o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.
V odůvodnění dovolání obviněný předeslal, že rozsudek Městského soudu v Praze spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání, aniž bylo správně procesně postupováno. Poukázal, že byl obžalován pro trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a nikoliv i podle §187 odst. 2 písm. b) tr. zák., avšak na možnost přísnějšího posouzení jednání nebyl upozorněn ani odvolacím soudem. Namítl, že žalobce nikdy netvrdil a neprokazoval, že by obviněný prodával heroin osobám mladším osmnácti let, a tudíž se v uvedeném směru neměl možnost účinně hájit. Současně dovolatel popřel, že by jakékoliv drogy včetně heroinu kdykoliv a komukoliv prodával.
Obviněný dále upozornil, že odvolací soud zamítl jeho odvolání jako nedůvodné v rozporu s ustanovením §256 tr. ř., neboť správně měl podle §258 odst. 1 písm. a), b), c), d) tr. ř. napadený rozsudek zrušit s tím, že soud prvního stupně procesně pochybil - postupoval v rozporu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. V uvedeném směru konstatoval, že soud prvního stupně vůbec nezdůvodnil, jak dospěl k závěru, že poškození přebírali heroin právě od obviněného. Navíc nebyla provedena expertiza látky, kterou poškození od něho měli přebírat nebo kupovat; k závěru soudu, že se jednalo o psychotropní látku, nemůže stačit tvrzení poškozených, že si od určité osoby kupovali právě heroin. Namítl, že při úvahách soudů o trestném činu podle §187 tr. zák. vždy v důkazech figuruje odborná expertiza o chemickém složení předávané materie, resp. má být v rámci dokazování taková expertiza obstarána. Obviněný vytkl soudům obou stupňů, že neprovedly jím navržený výslech A. S., která ve skutkovém ději figurovala jako původní prodejce drog. Rovněž namítl, že se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o údajném množství látky, kterou měl prodat J. C. Podle názoru dovolatele soud vycházel z výpovědi drogově závislého svědka, jehož věrohodnost je chabá, když počet tvrzených prodejů (asi 60) se zcela vymyká rozsahu prodejů u ostatních poškozených, a proto tato pochybnost měla být vyřešena v jeho prospěch.
Z popsaných důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí a odvolacímu soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout, popřípadě aby dovolací soud po zrušení napadeného rozhodnutí sám rozhodl rozsudkem a jeho osobu zprostil obžaloby pro skutek posuzovaný jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 tr. zák.
K podanému dovolání se ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila podáním ze dne 16. 11. 2004, sp. zn. 1 NZo 1018/2004, státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství. Mimo jiné konstatovala: „…z dovolací argumentace je zcela nepochybné, že její cestou dovolatel zpochybnil, zda se přisouzeného jednání dopustil. Svou povahou neodpovídá požadavku na kvalifikovaný způsob odůvodnění použitého dovolacího důvodu, jestliže je vybudována výhradně na zpochybnění rozhodných skutkových okolností a na tomto základě si klade otázku, zda vůbec bylo prokázáno, že dovolatel přisouzený skutek spáchal. Takový způsob odůvodnění dovolání po své obsahové stránce neodpovídá ani žádnému dalšímu ze zákonných dovolacích důvodů ve smyslu §265b odst. 1 písm. a) až l) tr. ř.“ Rovněž zdůraznila: „…z napadeného rozhodnutí i rozsudku soudu prvního stupně je zřejmé, že soudy po zhodnocení provedených důkazů vycházely z konkrétních skutkových zjištění, které také ve svých rozhodnutích vyložily a odůvodnily a o které následně opřely právní posouzení skutku, přičemž nelze dospět k závěru, že mezi takto učiněnými skutkovými zjištěními a jejich následným hodnocením (kvalifikací) by existoval extrémní nesoulad.“ Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného odmítl a rozhodnutí učinil ve smyslu ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného J. H. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§265e odst. 1, 3 tr. ř.].
Nejvyšší soud dále zjišťoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, neboť jejich existence je zároveň nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,
l) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně na případy, kdy došlo k zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku bez věcného přezkoumání a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. Podstata uvedeného dovolacího důvodu spočívá v tom, že soud druhého stupně nebo nadřízený orgán měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, avšak namísto toho opravný prostředek zamítl podle §253 odst. 1 tr. ř. nebo odmítl podle §253 odst. 3 tr. ř., aniž by však pro takový postup byly splněny procesní podmínky. Pokud odvolací soud konal odvolací řízení a řádný opravný prostředek zamítl podle §256 tr. ř. po provedeném přezkumu podle hledisek zakotvených v §254 tr. ř., nelze uvedený dovolací důvod aplikovat, neboť odvolací soud může zamítnout odvolání jako nedůvodné až na podkladě výsledků veřejného zasedání konaného o tomto odvolání, kdy odvolání sice splňuje procesní podmínky ve smyslu §253 tr. ř., avšak v něm vytýkané vady nejsou důvodné.
Obviněný J. H. spatřuje naplnění dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. v tom, že odvolací soud nesprávně procesně postupoval, když zamítl jeho odvolání podle §256 tr. ř. jako nedůvodné. Podle jeho názoru správně měl podle §258 odst. 1 písm. a), b), c), d) tr. ř. napadený rozsudek zrušit, neboť soud prvního stupně procesně pochybil - postupoval v rozporu s ustanovením §2 odst. 5, 6 tr. ř. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem však nelze citovanou výhradu pod uvedený dovolací důvod podřadit. Z trestního spisu a napadeného rozsudku vyplývá, že v případě obviněného J. H. konal Městský soud v Praze jako soud druhého stupně odvolací řízení a o řádném opravném prostředku (odvolání) rozhodl ve veřejném zasedání a po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem (§254 tr. ř.). Proto lze tento dovolací důvod uplatnit jen, byl-li v řízení předcházejícímu rozhodnutí odvolacího soudu dán důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto směru obviněný uplatnil důvod dovolání stanovený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce citovaného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Nejvyšší soud není oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat úplnost dokazování a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního, eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažovat hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět nebo opakovat. Pro úplnost lze připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu není obviněným J. H. formálně deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněnými námitkami materiálně naplněn. V mimořádném opravném prostředku obviněný tvrdí, že soud prvního stupně nezdůvodnil, jak dospěl k závěru, že poškození přebírali heroin od jeho osoby. Namítá, že nebyla provedena expertiza látky, kterou měli poškození přebírat nebo kupovat. Rovněž soudu vytýká, že neprovedl jím navržený výslech A. S. a že vycházel z výpovědi drogově závislého svědka J. C. Také opakovaně zdůrazňuje, že se vytýkaného jednání nedopustil. Všechny tyto uplatněné výhrady, které jsou v dovolání podrobněji rozvedeny, ale primárně směřují proti správnosti zjištěného skutkového stavu věci včetně úplnosti dokazování a hodnocení provedených důkazů, přičemž z těchto tvrzených procesních nedostatků až následně obviněný dovozuje nesprávné právní posouzení daného skutku. Jak již bylo výše uvedeno ve vytýkaném směru Nejvyšší soud nemůže napadené rozhodnutí přezkoumávat, což platí i pro vznesenou výhradu, že odvolacím soudem nebyl upozorněn na možnost přísnější právní kvalifikace jednání podle §187 odst. 2 písm. b) tr. zák. V dovolání obviněný nenamítá, že by skutek popsaný ve výroku o vině v rozsudku soudu druhého stupně (viz jeho citace výše) byl nesprávně právně posouzen jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a), b) tr. zák., nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Proto v daném případě obviněný uplatnil výlučně námitky, které jsou mimo rámec dovolacího důvodu podle 265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod některý další zákonem taxativně stanovený dovolací důvod. Nutno připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Nejvyšší soud není oprávněn posuzovat důvodnost námitek, které nespadají pod důvody dovolání zakotvené v §265b tr. ř.
Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak je tomu i v této trestní věci.
Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného J. H. odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (přezkoumat dovoláním napadené výroky a řízení, které jim předcházelo). Toto rozhodnutí Nejvyšší soud učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. prosince 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k