ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.1369.2004.1
sp. zn. 6 Tdo 1369/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 30. listopadu 2004 dovolání, které podal obviněný D. N., proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 23. 4. 2004, sp. zn. 5 T 22/2004, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného D. N. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 23. 4. 2004, sp. zn. 5 T 22/2004, byl obviněný D. N. uznán vinným:
společně s obžalovaným R. J.
dne 30. 9. 2003 kolem 00.30 hod. v B., na ul. V., před barem V., došlo k fyzické potyčce mezi obžalovaným R. J. a poškozeným D. Š., a to tak, že obžalovaný R. J. poškozeného uchopil zezadu pod krkem, začal jej škrtit, přičemž se pohybovali po ploše před barem V., kdy při tomto jednání obžalovaný D. N. odcizil z pravé zadní kapsy kalhot poškozenému D. Š. číšnický flek s tržbou ve výši 9.750,- Kč ke škodě společnosti T. a spol., s. r. o. se sídlem B., V., kde obžalovaný D. N. poté utekl a pokračovala potyčka mezi obžalovaným R. J. a poškozeným Š., kdy po jejím ukončení obžalovaný J. z místa rovněž utekl,
a obžalovaný D. N. se tohoto jednání dopustil přesto, že byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 14. 2. 2003, sp. zn. 8 T 172/2002, odsouzen mimo jiné i pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b) tr. zák.,
obžalovaný D. N. samostatně
1.v přesně nezjištěné době začátkem měsíce července 2003 navštívil pošk. J. K., v místě jejího trvalého bydliště v B., na ul. Č., kdy pod záminkou údajného dluhu, který měl mít vůči němu syn poškozené R. K., a poté, co mu poškozená nechtěla údajný dluh ve výši 1.000,- Kč uhradit, opakovanou slovní pohrůžkou, že „zmaže jejího syna, až mu poteče červená, že ho nepozná“, přinutil pošk. K. k vydání finanční částky ve výši 1.000,- Kč,
2.v přesně nezjištěné době v polovině měsíce července 2003 navštívil pošk. J. K., v místě jejího trvalého bydliště v B., na ul. Č., kde po poškozené opakovaně požadoval vyplacení finanční hotovosti ve výši 1.000,- Kč s tím, že pokud mu peníze nevyplatí, zmlátí jejího syna R. K., poškozená z obavy, že by své výhrůžky mohl realizovat, vyplatila mu finanční částku ve výši 1.000,- Kč,
3.v přesně nezjištěné době na konci měsíce července 2003 navštívil pošk. J. K., v místě jejího trvalého bydliště v B. na ul. Č., kde po poškozené opakovaně požadoval finanční hotovost ve výši 1.000,- Kč s tím, že pokud mu tuto nevyplatí, podřeže jejího syna R. K., z obavy, že by mohl své výhrůžky naplnit, přinutil tak poškozenou k vyplacení finanční částky ve výši 1.000,- Kč,
4.dne 12. 8. 2003 navštívil pošk. J. K., v místě jejího bydliště v B. na ul. Č., kde po poškozené opakovaně požadoval finanční hotovost ve výši 1.000.- Kč s tím, že pokud mu tuto nevyplatí, tak že je to konec, že se nemá s poškozenou o čem bavit, že to má domluveno s A. a ti pořežou jejího syna R. K., z obavy, že by mohl své výhrůžky naplnit, přinutil tak poškozenou k vyplacení finanční částky ve výši 1.000,- Kč,
5.dne 2. 10. 2003 v B. přinutil pošk. R. K., aby se opakovaně telefonicky spojil se svojí matkou pošk. J. K., s tím, že pokud se do půl hodiny nevrátí do místa svého trvalého bydliště na ul. Č., B., a zde mu nevyplatí částku ve výši 2.000,- Kč, tak svého syna již nikdy neuvidí, tohoto někam odvezou a tam jej zabijí, poté co se poškozená dostavila do místa svého trvalého bydliště a ze strachu z výše uvedených pohrůžek, předala obž. N. finanční částku ve výši 2.000,- Kč, tento z bytu odešel a odvedl sebou syna poškozené R. K., kterého odvezl motorovým vozidlem Ford Sierra, stříbrné barvy, rz., kde jej z vozidla vysadil,
6.v přesně nezjištěnou dobu ve druhé polovině měsíce října 2003 v B., na ul. Č., kolem 19.00 hod. navštívil pošk. J. K., kde nutil poškozenou k vydání finanční částky ve výši 1.000,- Kč s tím, že pokud mu tuto nevyplatí, tak zabije jejího syna R. K., poškozená toto odmítla s tím, že žádné peníze nemá, nato po ní obž. N. požadoval vydání jiné cenné věci, když mu poškozená nic nedala, obž. N. od svého jednání upustil,
7.dne 11. 11. 2003 kolem 23.00 hod. v B., na ul. Č., poté, co zazvonil u bytu poškozené J. K., a tato mu pootevřela vstupní dveře, tyto rozrazil a vstoupil do bytu. Hlavu měl maskovanou kuklou a v ruce držel střelnou zbraň, kterou následně přiložil poškozené K. ke spánku a řekl: „Ty pičo, co jsi to udělala,“ poté poškozenou táhl po chodbě bytu a neustále opakoval vulgární výrazy, na chodbě bytu se objevil syn poškozené R. K., a snažil se mu zabránit v dalším jednání, tohoto rovněž ohrožoval pistolí, poškozená tohoto využila a utekla do ložnice, kde se mobilním telefonem snažila přivolat policii, tohoto si všiml obž. N, a šel za poškozenou do ložnice, kde jí vytrhl z ruky mobilní telefon zn. Nokia 3310 v hodnotě 2.500,- Kč a srazil ji na postel, následně z bytu utekl i s mobilním telefonem.
Takto popsané skutky byly v případě obviněného D. N. Městským soudem v Brně kvalifikovány jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), d), e) tr. zák. (jednání spáchané společně s obviněným R. J.), dále jako trestný čin vydírání podle §235 odst. 1 tr. zák. (jednání pod body 1 - 6) a trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. (jednání pod bodem 7).
Za konstatovanou trestnou činnost byl obviněný D. N. odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání čtyř roků, pro jehož výkon byl zařazen podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Tímtéž rozsudkem byl uznán vinným a odsouzen i obviněný R. J.
Proti konstatovanému rozsudku podal obviněný D. N. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 7. 7. 2004, sp. zn. 3 To 235/2004, podle §256 tr. ř. zamítnuto.
Opis usnesení soudu druhého stupně byl doručen dne 13. 8. 2004 Městskému státnímu zastupitelství v Brně a dne 17. 8. 2004 obviněnému D. N. a jeho obhájci JUDr. M. B.
Proti citovanému rozsudku Městského soudu v Brně podal u téhož soudu obviněný D. N. prostřednictvím výše jmenovaného obhájce dne 18. 10. 2004 dovolání. Mimořádným opravným prostředkem obviněný napadl výrok o vině a trestu v rozsudku soudu prvého stupně a opřel ho o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V odůvodnění dovolání obviněný vyslovil nesouhlas se závěrem Městského soudu v Brně, že po subjektivní i objektivní stránce naplnil všechny znaky skutkových podstat trestných činů, jimiž byl uznán vinným. Pokud jde o trestný čin krádeže, zevrubně popsal vlastní verzi skutkového děje se závěrem, že možnost vzít poškozenému Š. číšnický flek měl jedině spoluobviněný J. Konstatoval, že nebyl aktivním účastníkem potyčky mezi Š. a J. a číšnického fleku se nezmocnil, přičemž soud tuto skutečnost ani jednoznačně nepotvrdil. Mezi jeho jednáním a způsobeným následkem nelze spatřovat příčinný vztah, stejně jako nebylo prokázáno úmyslné zavinění; jednání by mohlo být kvalifikováno nejvýše jako trestný čin výtržnictví podle §202 tr. zák. V případě jednání, které bylo kvalifikováno jako trestný čin vydírání, obviněný zejména namítl, že městský soud vzal v úvahu pouze výpovědi poškozené J. K. a osob jí příbuzných. Uvedl, že neměl důvod k vydírání poškozené, neboť její syn mu žádné peníze nedlužil, byl s ním v kamarádském vztahu a jednání mu přičítané je naprosto absurdní. V inkriminované době si hledal zaměstnání, nedostatek finančních prostředků nepociťoval. Tvrzení poškozené o vyhrožování s použitím násilí na jejím synovi, který je mnohem mohutnější a vyšší než obviněný, považuje za zavádějící. Soud proto rozhodl na základě nedostatečných důkazních zjištění. V souvislosti s trestným činem loupeže dovolatel konstatoval, že žádným způsobem mu nebylo prokázáno držení střelné zbraně a maskovací kukly, jak uvedla poškozená, její syn a matka. Upozornil, že výpověď matky poškozené, že ho v bytě poškozené poznala pouze podle pohybu, nelze uznat jako podporu výpovědi poškozené a jejího syna. Naopak při hodnocení důkazů soud prvého stupně nevzal v úvahu výpověď svědků J. Š. a M. S., jeho matky. Spáchání trestného činu loupeže mu tak nebylo jednoznačně prokázáno. Obviněný vznesl výhrady i proti uloženému trestu, který považuje za nepřiměřeně přísný a represivní, nedostatečně zohledňující zásadu prevence. Rovněž vytkl soudu, že nevzal v úvahu polehčující okolnost ve smyslu §33 písm. b) tr. zák. V závěru dovolání navrhl, aby dovolací soud podle §265k tr. ř. zrušil napadený rozsudek Městského soudu v Brně a sám ve věci podle §265m odst. 1 tr. ř. rozhodl. Pro případ, že by se dovolací soud v otázce viny neztotožnil s jeho názorem, obviněný navrhl, aby změnil rozhodnutí městského soudu co do druhu, popř. výše uloženého trestu a typu věznice, a stanovil mu trest přiměřený spáchanému trestnému činu u samé dolní hranice zákonné sazby trestu odnětí svobody.
V souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. doručila předsedkyně senátu soudu prvního stupně dne 4. 11. 2004 opis dovolání obviněného Nejvyššímu státnímu zastupitelství s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s jeho projednáním v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Dovolací soud však ke dni svého rozhodnutí vyjádření neobdržel.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování podaného dovolání nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky jeho přípustnosti.
Podle §265a odst. 1 tr. ř. dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Podle §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. platí, že rozhodnutím ve věci samé se rozumí
a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,
b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn,
c) usnesení o zastavení trestního stíhání,
d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu,
e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření,
f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,
g) usnesení o schválení narovnání, nebo
h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písm. a) až g).
Z citovaného ustanovení §265a odst. 1 tr. ř. vyplývá, že dovolání nelze podat proti každému pravomocnému rozhodnutí v trestních věcech, neboť není univerzálním, ale mimořádným opravným prostředkem. Rozhodnutí, které lze napadnout dovoláním, musí splňovat současně kumulativně stanovené podmínky - musí jít o rozhodnutí soudu, které je pravomocné a stalo se konečným, závazným a řádnými opravnými prostředky nezměnitelným, přičemž právní moci nabylo v celém obsahu v řízení před soudem druhého stupně a současně zákon dovolání připouští, tj. musí se jednat o rozhodnutí ve věci samé, jež zákonodárce taxativně vymezil v §265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. ř.
Obviněný D. N. napadl svým dovoláním výlučně rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 23. 4. 2004, sp. zn. 5 T 22/2004, kterým sice tento soud ohledně dovolatele ve věci meritorně rozhodl o vině a trestu, ovšem v procesním postavení soudu prvního stupně. Zmíněný rozsudek nabyl právní moci až usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 7. 7. 2004, sp. zn. 3 To 235/2004, jímž bylo rozhodnuto o odvolání obviněného, přičemž vůči tomuto rozhodnutí dovolatel neuplatnil žádné výhrady. Z těchto důvodů bylo dovolání obviněného podáno proti rozhodnutí, proti němuž současná právní úprava podání tohoto mimořádného opravného prostředku nepřipouští.
Za této procesní situace Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněného D. N. jako nepřípustné odmítl, a proto nebyl oprávněn ve smyslu §265i odst. 3 tr. ř. věc meritorně přezkoumat, přičemž rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 30. listopadu 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k