ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.1385.2003.1
sp. zn. 3 Tdo 1385/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 22. dubna 2004 dovolání obviněného M. B., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 3. 2003, sp. zn. 4 To 163/2003 a dovolání obviněné G. L., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 10. 2003, sp. zn. 4 To 700/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Strakonicích pod sp. zn. 1 T 27/2002, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu se dovolání obviněného M. B. a obviněné G. L. o d m í t a j í.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 14. 10. 2002, sp. zn. 1 T 27/2002, byl obviněný M. B. uznán vinným trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zákona, za který byl odsouzen podle §202 odst. 1 tr. zákona k trestu odnětí svobody v trvání 14 měsíců. Podle §58 odst. 1 písm. a) a podle §59 odst. 1, 2 tr. zákona byl výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu 4 roků pod podmínkou, že se M. B. zakazuje návštěva pohostinských zařízení a obdobných zařízení za účelem požívání alkoholických nápojů a rovněž se mu zakazuje požívání alkoholických nápojů na diskotékách a veřejně přístupných místech. Podle §228 odst. 1 tr. řádu mu byla stanovena povinnost, aby rukou společnou a nerozdílnou s obviněnými L. K. a J. L. zaplatili na náhradě škody poškozenému Z. H. částku 3.000,- Kč.
Podkladem výroku o vině M. B. se stalo zjištění soudu prvního stupně uvedené pod bodem 1) výroku tohoto rozsudku.
Naproti tomu byla obviněná G. L. podle §226 písm. a) tr. řádu zproštěna obžaloby státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství ve Strakonicích ze dne 7. 3. 2001 pro skutek uvedený pod bodem 1), který měla spáchat společně s obviněnými M. B., L. K. a J. L., a kterým měla spáchat trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 a trestný čin výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zákona, neboť nebylo prokázáno, že se stal skutek, pro nějž je obžalovaná stíhána.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podala státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství ve Strakonicích odvolání, kterým se zabýval dne 13. 3. 2003 ve veřejném zasedání Krajský soud v Českých Budějovicích. Ten svým rozsudkem sp. zn. 4 To 163/2003 napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), d), e), odst. 2 tr. řádu částečně zrušil v části, v níž byli obžalovaní M. B., L. K. a J. L. uznáni vinnými trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zákona (v bodě 1 výroku napadeného rozsudku), v důsledku toho v celých výrocích o trestech a ve výroku, jímž byli zavázáni společně a nerozdílně k zaplacení náhrady škody poškozenému Z. H. Podle §259 odst. 3 tr. řádu odvolací soud znovu rozhodl tak, že obviněné M. B., L. K. a J. L. uznal vinnými jednak trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zákona, jednak trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. d) tr. zákona. Obviněnému M. B. odvolací soud uložil podle §202 odst. 1 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona úhrnný trest odnětí svobody na dobu 15 měsíců a podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zákona jej pro výkon trestu zařadil do věznice s ostrahou. Obviněným M. B., L. K. a J. L. byla tímto rozsudkem dále stanovena povinnost zaplatit společně a nerozdílně na náhradě škody poškozenému Z. H., částku 3.000,- Kč.
Ohledně obviněné G. L. k odvolání státní zástupkyně byl napadený rozsudek podle §258 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. řádu částečně zrušen ve zprošťujícím výroku podle §226 písm. a) tr. řádu a podle §259 odst. 1 tr. řádu byla v této zrušené části věc vrácena soudu prvního stupně k novému projednání a rozhodnutí.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění odvolacího soudu, že obvinění M. B., L. K. a J. L. kolem 19.00 hodin ve S., v prostoru křižovatky pozemní komunikace č. I/4 s místní komunikací vedoucí od nádraží ČSAD do ulice A. Š. nejprve fyzicky napadli poškozeného Z. H., kterého bili, kopali do něj, tahali ho za šaty a poté, co poškozenému H. vypadl z kapsy mobilní telefon Ericsson T 10 v hodnotě 3.000,- Kč, tohoto se zmocnili a z místa i s telefonem utekli, toto jednání pozorovalo více osob, čekajících na autobusové spoje.
Okresní soud ve Strakonicích na podkladě rozhodnutí odvolacího soudu ve věci znovu jednal a rozsudkem ze dne 24. 6. 2003, sp. zn. 1 T 27/2002 obviněnou G. L. uznal vinnou trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zákona a trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. d) tr. zákona, a uložil jí podle §202 odst. 1 tr. zákona za použití §35 odst. 1 tr. zákona a §45a odst. 1, odst. 3 tr. zákona úhrnný trest obecně prospěšných prací ve výměře 120 hodin. Podle §229 odst. 1 tr. řádu byl poškozený Z. H., bytem O. ve vztahu k obžalované odkázán s nárokem na náhradu škody na řízení občanskoprávní.
Podkladem výroku o vině se stalo zjištění soudu, že obviněná dne 9. 4. 2001 okolo 19.00 hod. ve S. v prostoru křižovatky pozemní komunikace č. I/4 s místní komunikací vedoucí od nádraží ČSAD do ulice A. Š. spolu s dnes již odsouzenými L. K., M. B. a J. L. fyzicky napadla poškozeného Z. H., kterému skočila na záda a udeřila jej nejméně jednou plastovou lahví do hlavy a společně s ostatními dnes již odsouzenými poškozeného bili, kopali do něj, tahali za šaty a vzali mu mobilní telefon Ericsson T 10 v hodnotě 3.000,- Kč, který mu při této potyčce vypadl z kapsy a ona i ostatní pak z místa i s telefonem utekli, a toto jednání pozorovalo více osob čekajících na autobusové spoje.
Uvedený rozsudek nenabyl bezprostředně právní moci, neboť proti němu podala obviněná i státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství ve Strakonicích odvolání, kterým se zabýval dne 9. 10. 2003 ve veřejném zasedání Krajský soud v Českých Budějovicích. Ten svým rozsudkem sp. zn. 4 To 700/2003 k odvolání státní zástupkyně Okresního státního zastupitelství ve Strakonicích podle §258 odst. 1 písm. f), odst. 2 tr. řádu napadený rozsudek částečně zrušil ve výroku o náhradě škody a podle §259 odst. 3 tr. řádu znovu rozhodl tak, že obžalovaná G. L. je podle §228 odst. 1 tr. řádu povinna zaplatit na náhradě škody poškozenému Z. H., bytem O., S., společně a nerozdílně s odsouzenými M. B., L. K. a J. L. částku 3.000,- Kč. Podle §256 tr. řádu bylo odvolání obviněné zamítnuto.
Prostřednictvím svého obhájce podal obviněný M. B. ve lhůtě podle §265e tr. řádu proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 3. 2003, sp. zn. 4 To 163/2003 ve spojení s rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích dovolání, ve kterém napadá výrok o vině trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. d) tr. zákona, přičemž se odkazuje na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Rovněž obviněná G. L. podala prostřednictvím svého obhájce v zákonné lhůtě proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. 10. 2003, sp. zn. 4 To 700/2003 ve spojení s rozsudkem Okresního soudu ve Strakonicích ze dne 24. 6. 2003, sp. zn. 1 T 27/2002 dovolání, ve kterém napadá oba výroky odvolacího soudu, jakož i výroky o vině a trestu rozsudku soudu prvního stupně, přičemž se výslovně odkazuje na dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu.
Na podkladě rozhodnutí Nejvyššího soudu byla obě řízení o mimořádných opravných prostředcích spojena v řízení jedno, a to pod sp. zn. 6 Tdo 1385/2003.
Obviněný M. B. v odůvodnění svého dovolání argumentuje tím, že dle jeho názoru nebyly naplněny znaky skutkové podstaty zmíněného trestného činu, neboť se nejednalo o úmyslné zmocnění se věci, kterou by měl poškozený při sobě. Tvrdí, že poškozenému vypadl telefon „jen čirou náhodou“ a v takovém případě proto nemělo být jednání obviněného právně kvalifikováno jako trestný čin krádeže. Vyslovuje tedy názor, že rozhodnutí soudu spočívalo na nesprávném právním posouzení skutku. V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích a aby věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství, která považuje dovolání obviněného za důvodné a navrhuje zrušení rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích a přikázání věci tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí. Tento návrh odůvodňuje názorem, že jednání obviněných spočívající v odcizení mobilního telefonu lze posoudit toliko jako exces jednoho ze spoluobviněných z rámce společné dohody s tím, že toliko jeden z obviněných je sám zodpovědný za to, co způsobil sebráním mobilního telefonu poškozenému. Ze skutečnosti, že se provedeným dokazováním nepodařilo ustanovit toho obviněného, který telefon sebral, vyvozuje názor, že nebyla na místě právní kvalifikace trestným činem krádeže, neboť má za to, že z pouhé skutečnosti, že obvinění všichni byli ve stejný moment na jednom místě, nelze učinit závěr o tom, že by všichni svým zaviněním pokryli úmysl odebrat náhodou vypadnutý mobilní telefon z dispozice poškozeného. Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství tedy navrhuje zrušení rozsudku odvolacího soudu ohledně obviněných B., K. i L., přičemž z kontextu jejího vyjádření lze dovodit, že tento návrh se vztahuje k té části rozsudku, která se týká jejich viny trestným činem krádeže.
Obviněná G. L. v odůvodnění svého dovolání v podstatě shodně s již uplatněnou argumentací před odvolacím soudem zpochybňuje právní kvalifikaci skutku v té části, ve které byla uznána vinnou trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. d) tr. zákona. Vyjadřuje názor, že v jejím případě nebyly naplněny znaky skutkové podstaty tohoto trestného činu. Tvrdí, že tento právní závěr soudu neodpovídá skutkovým zjištěním, neboť mobilní telefon v době, kdy ho některý z obviněných sebral, neměl poškozený na sobě ani při sobě, neměl tuto věc již ve své moci a ani nevěděl, kde se zrovna nachází. Ze skutkových zjištění soudu také nikterak nevyplývá, že by telefon sebrala právě obviněná L. Nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, že za situace, kdy někdo z pachatelů měl říci „seber ten telefon“, se obviněná proti této výzvě neohradila a akceptovala tak, aby telefon byl sebrán a přinesen do auta. Vyslovuje názor, že i kdyby bylo možno akceptovat závěr, že všichni obvinění byli srozuměni s napadením poškozeného, v případě sebrání telefonu obviněným Karlíkem by se muselo jednat o vybočení tohoto obviněného z dohodnutého způsobu jednání a není tedy na místě přičítat vinu všem obviněným včetně obviněné L. Dále se zabývá samotnými skutkovými zjištěními soudu, z nichž některé zpochybňuje z toho hlediska, že jsou rozhodující pro právní posouzení jejího případného spolupachatelství. Vyslovuje názor, že s ohledem na důkazní situaci měla být v její prospěch uplatněna zásada „in dubio pro reo“, přičemž z kontextu této části dovolání lze dovodit, že se týká i uznání viny trestným činem výtržnictví.
V petitu svého dovolání navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadený rozsudek (popřípadě i rozsudek soudu prvního stupně) a aby přikázal odvolacímu soudu (popřípadě soudu prvního stupně) věc k novému projednání a rozhodnutí. Alternativně navrhuje, aby Nejvyšší soud České republiky zrušil napadený rozsudek v obou jeho výrocích a aby sám ve věci rozhodl tak, že dovolatelku uzná vinnou pouze trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zákona a za toto jednání jí uložil trest v nižší výměře, než jí byl uložen napadeným rozsudkem nebo aby od potrestání podle §24 odst. 1 tr. zákona upustil, popřípadě aby rozhodl tak, že se obžalovaná ohledně jednání, popsaného v prvostupňovém rozsudku zprošťuje obžaloby podle §226 písm. c) tr. řádu. Současně žádá o odložení výkonu trestu odnětí svobody (zjevně uvedeno omylem – má jít o trest obecně prospěšných prací) do doby rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky o tomto dovolání.
Nejvyšší soud České republiky (dále jen Nejvyšší soud) jako soud dovolací nejprve zkoumal, zda jsou v dané věci splněny podmínky přípustnosti podle §265a tr. řádu a shledal, že obě dovolání jsou přípustná, přičemž obvinění jsou rovněž osobami oprávněnými k podání tohoto mimořádného opravného prostředku.
Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanoveních §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněné dovolací důvody lze považovat za důvody uvedené v citovaném ustanovení zákona, jejichž existence je zároveň podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. řádu).
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dán v případech, kdy rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V posuzovaném případě Nejvyšší soud shledal, že použitému dovolacímu důvodu odpovídá podstata dovolání obviněných, spočívající v námitce proti právní kvalifikaci skutku, totiž že jednání obviněných nemělo být právně posouzeno jako krádež. Současně však je podané dovolání obviněného M. B. s použitým dovolacím důvodem částečně v rozporu, a to v té části, v níž obviněný tvrdí, že „telefon poškozenému vypadl jen čirou náhodou“. Toto tvrzení je však ve zjevném rozporu se skutkovým zjištěním učiněným Krajským soudem v Českých Budějovicích. Protože o toto tvrzení obviněný B. opírá svůj názor, že za tohoto (tedy jím samým uváděného) skutkového stavu nebyl naplněn znak skutkové podstaty trestného činu krádeže (poškozený měl věc při sobě), bylo by možné jeho dovolání odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu. Nejvyšší soud však přihlédnul ke skutečnosti, že v daném případě lze považovat námitku skutkové povahy současně i za námitku vůči právní kvalifikaci, a zabýval se proto oběma podanými dovoláními věcně a jejich obsah přezkoumal.
Pokud jde o argumentaci obviněného B., že jeho jednáním nedošlo k naplnění zákonných znaků skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. d) tr. zákona, Nejvyšší soud jí nemohl přisvědčit. Skutkovému zjištění soudu totiž neodpovídá jeho tvrzení, že se jednalo o telefon, který „poškozenému vypadl jen čirou náhodou“. Vznáší-li obviněný tuto námitku skutkové povahy, resp. uvádí-li vlastní verzi skutkového děje, nelze v řízení o dovolání tuto námitku zohlednit a přezkoumat, neboť skutkové zjištění soudu je v tomto ohledu nutno respektovat.
V projednávaném případě je podle názoru Nejvyššího soudu nutno souhlasit se závěrem soudu, že odcizení mobilního telefonu nelze s ohledem na skutkový děj kvalifikovat jako původně žalovaný trestný čin loupeže. Za správný je nutno označit i závěr Okresního soudu ve Strakonicích, že jednání obviněných nenaplnilo znaky skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §247 odst. l písm. a) tr. zákona s odůvodněním, že odcizená věc nepřesáhla hodnotu 5.000,- Kč.
Pokud jde o v dovoláních nastolenou otázku, zda všichni obvinění se společným jednáním dopustili i trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. d) tr. zákona, dospěl Nejvyšší soud k přesvědčení, že závěry Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako soudu odvolacího, jsou správné a v souladu se zákonem. Trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. d) tr. zákona se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní a čin spáchá na věci, kterou má jiný na sobě nebo při sobě. Takto vymezená skutková podstata sice ve většině případů postihuje jednání označované jako tzv. kapsářství, nicméně nevylučuje její aplikaci na projednávané jednání obviněných. Jak se podává z provedených důkazů, poškozený měl až do doby útoku obviněných mobilní telefon při sobě a vypadl mu z kapsy právě v důsledku jejich násilného jednání. Dispozici nad touto věcí tedy neztratil v důsledku toho, že by mu mobilní telefon samovolně vypadl, ale v důsledku přičinění všech obviněných, kteří jej navíc následně sebrali a utekli s ním. Až do té doby měl poškozený předmětný mobilní telefon bezprostředně při sobě. Změna tohoto stavu byla vyvolána právě jednáním obviněných.
Nejvyšší soud se ztotožnil i se závěry odvolacího soudu ohledně zavinění všech obviněných na místě činu přítomných, i když se nepodařilo prokázat, který z obviněných mobilní telefon zvedl ze země a utekl s ním do auta. K naplnění spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zákona není třeba, aby se všichni spolupachatelé zúčastnili na trestné činnosti stejnou měrou, postačí i jen částečné přispění, byť jen v podřízené roli. Musí být však dán shodný úmysl jako u ostatních pachatelů. Odvolací soud podle názoru Nejvyššího soudu správně vycházel z výpovědi poškozeného, který jednoznačně potvrdil, že někdo z obviněných křikl ,, seber ten telefon“, což bylo signálem k jeho odcizení. V tento okamžik nepochybně byli všichni obvinění srozuměni s tím, že končí jejich původní záměr poškozeného pouze fyzicky napadnout a jejich pozornost se orientuje na zemi ležící mobilní telefon. Nejvyšší soud je dále toho názoru, že skutkový děj nelze rozdělovat na jednotlivé izolované časové úseky a tyto samostatně právně posuzovat. Odvolací soud při hodnocení subjektivní stránky jednání obviněných proto postupoval v souladu se zákonem, když opřel své závěry i o jejich navazující společné jednání a zacházení se společně odcizeným mobilním telefonem. Proto správně vyloučil případný exces jednoho ze spoluobviněných z rámce dohody poškozeného pouze fyzicky napadnout, neboť vykonané jednání (jeho jednotlivé, na sebe navzájem navazující akty) spolu bezprostředně souvisí a je současně zahrnuto zaviněním obviněných (společným úmyslem.).
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. řádu Nejvyšší soud dovolání odmítne, jde-li o dovolání zjevně neopodstatněné. Vzhledem k tomu, že Nejvyšší soud v projednávaném případě shledal, že obě podaná dovolání jsou zjevně neopodstatněná, rozhodl v souladu s výše citovaným ustanovením zákona tak, že dovolání M. B. i dovolání G. L. odmítl. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Obviněná G. L. současně s podaným dovoláním podala návrh na odložení výkonu trestu, který jí byl pravomocně uložen a ve spise je přiloženo i kladné stanovisko příslušného předsedy senátu soudu prvního stupně. Jak Nejvyšší soud zjistil, byl obviněné výkon trestu obecně prospěšných prací odložen a to i v době jeho rozhodnutí. Vzhledem k tomu, jakož i vzhledem k meritornímu rozhodnutí, proto Nejvyšší soud o podaném návrhu nerozhodoval.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný
prostředek přípustný (§265n tr. řádu).
V Brně dne 22. dubna 2004
Předseda senátu:
Mgr. Josef H e n d r y c h