ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.1407.2004.1
sp. zn. 6 Tdo 1407/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 22. prosince 2004 dovolání obviněného J. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Z., které podal proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. 9 To 330/2004, jako soudu druhého stupně, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Kolíně pod sp. zn. 3 T 33/2002, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného J. K. odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Okresního soudu v Kolíně ze dne 7. 7. 2004, sp. zn. 3 T 33/2002, bylo rozhodnuto, že podle §60 odst. 1 tr. zák. a §330 odst. 1 tr. ř. obviněný J. K. vykoná trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, uložený trestním příkazem Okresního soudu v Kolíně ze dne 22. 2. 2002, č. j. 3 T 33/2002-21, za trestný čin zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák., který byl původně odložen na zkušební dobu osmnácti měsíců. Podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. byl obviněný pro výkon trestu zařazen do věznice s dozorem.
Proti citovanému usnesení soudu prvního stupně podal obviněný J. K. stížnost, která byla usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. 9 To 330/2004, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta.
Vůči konstatovaným rozhodnutím (výroku o vykonání trestu odnětí svobody včetně souvisejících výroků) podal obviněný J. K. prostřednictvím své obhájkyně Mgr. M. B. u Okresního soudu v Kolíně dne 27. 10. 2004 dovolání. Mimořádný opravný prostředek opřel o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. e), g) tr. ř.
V odůvodnění dovolání obviněný připomněl, že trestním příkazem Okresního soudu v Pardubicích ze dne 4. 8. 2003, sp. zn. 2 T 146/2003, byl odsouzen pro spáchání trestného činu zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák. k trestu obecně prospěšných prací ve výměře 400 hodin. Namítl, že toto rozhodnutí mu nebylo doručeno do vlastních rukou a navíc za stejný trestný čin byl pravomocně odsouzen již trestním příkazem Okresního soudu v Kolíně ze dne 22. 2. 2002, sp. zn. 3 T 33/2002. Za stěžejní pro rozhodnutí, zda se ve zkušební době osvědčil či nikoliv, shledal otázku pravomocného odsouzení v rámci běhu zkušební doby. V uvedeném směru vytkl nezákonnost postupu jednak ve věci projednávané Okresním soudem v Pardubicích, jednak zejména v řízení o osvědčení se jeho osoby ve zkušební době, které proběhlo před soudy obou stupňů. Podle názoru obviněného z citovaných rozhodnutí plyne, že byl pravomocně odsouzen Okresním soudem v Kolíně a Okresním soudem v Pardubicích za tentýž trestný čin, a to minimálně za období do února 2002. Proto bylo v rozhodné části trestní stíhání vedené u Okresního soudu v Pardubicích nepřípustné s odkazem na ustanovení §11 odst. 1 písm. f) tr. ř. Toto rozhodnutí bylo vzato za stěžejní podklad pro rozhodnutí o nutnosti vykonat nepodmíněný trest odnětí svobody. Obviněný dále vyjádřil přesvědčení, že soud rozhodující ve věci není oprávněn v rámci soudního uvážení odděleně vyhodnocovat pravomocná odsuzující rozhodnutí, která jsou navíc v posuzovaném případě objektivně nezákonná, neboť byl jimi v jeho neprospěch porušen zákon. V naznačeném směru dovolatel poukázal na podnět ministru spravedlnosti ke stížnosti pro porušení zákona, který je v současnosti prověřován Krajským státním zastupitelstvím v Hradci Králové. Rovněž upozornil, že výzva Okresního soudu v Kolíně k nastoupení výkonu trestu mu nebyla doručena, takže nemohl podat žádost o odklad výkonu trestu odnětí svobody z důležitých důvodů a rovněž zmínil, že na evidenční adrese uvedené pro potřeby doručování se již několik let nezdržuje. Závěrem dovolání a z důvodů v něm podrobně popsaných obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 8. 2004, č. j. 9 To 330/2004-58, a usnesení Okresního soudu v Kolíně ze dne 7. 7. 2004, č. j. 3 T 33/2002-49, a Okresnímu soudu v Kolíně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Rovněž navrhl, aby předseda senátu Nejvyššího soudu podle §265o odst. 1 tr. ř. přerušil výkon trestu odnětí svobody u jeho osoby, který byl uložen trestním příkazem Okresního soudu v Kolíně ze dne 22. 2. 2002, č. j. 3 T 33/2002-21.
K podanému dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. V písemném vyjádření ze dne 15. 11. 2004, sp. zn. 1 NZo 1066/2004, konstatovala, že rozhodnutí o vykonání trestu odnětí svobody není rozhodnutím, proti kterému by bylo možno podat mimořádný opravný prostředek, jakým je dovolání. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání odmítl a toto rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování podaného dovolání nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky jeho přípustnosti.
Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, pokud soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Podle §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. platí, že rozhodnutím ve věci samé se rozumí:
a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,
b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn,
c) usnesení o zastavení trestního stíhání,
d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu,
e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření,
f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,
g) usnesení o schválení narovnání, nebo
h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písm. a) až g).
Z citovaného ustanovení §265a odst. 1 tr. ř. vyplývá, že dovolání nelze podat proti kterémukoli pravomocnému rozhodnutí v trestních věcech, neboť není univerzálním ale mimořádným opravným prostředkem. Rozhodnutí, které lze napadnout dovoláním, musí splňovat kumulativně stanovené podmínky - musí jít o rozhodnutí soudu, které je již pravomocné a stalo se tak konečným, závazným a řádnými opravnými prostředky nezměnitelným, přičemž právní moci v celém obsahu nabylo v řízení před soudem druhého stupně a zákon dovolání připouští, tj. musí se jednat o rozhodnutí ve věci samé, jež zákonodárce taxativně vymezil v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. Žádné jiné rozhodnutí, které nepatří do tohoto okruhu, nelze považovat za rozhodnutí ve věci samé pro účely dovolání.
Ve světle shora rozvedených skutečností je zřejmé, že usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 8. 2004, sp. zn. 9 To 330/2004, kterým byla podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta stížnost dovolatele do usnesení Okresního soudu v Kolíně ze dne 7. 7. 2004, sp. zn. 3 T 33/2002, jímž bylo podle §60 odst. 1 tr. zák. a §330 odst. 1 tr. ř. rozhodnuto, že obviněný J. K. vykoná trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, uložený trestním příkazem Okresního soudu v Kolíně ze dne 22. 2. 2002, č. j. 3 T 33/2002-21, za trestný čin zanedbání povinné výživy podle §213 odst. 1 tr. zák., který byl původně podmíněně odložen na zkušební dobu osmnácti měsíců, přičemž pro výkon tohoto trestu byl zařazen podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. do věznice s dozorem, nelze podřadit pod rozhodnutí ve věci samé, proti kterým zákon v §265a odst. 2 tr. ř. připouští podání mimořádného opravného prostředku - dovolání.
Za tohoto stavu věci Nejvyšší soud musel podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněného J. K. odmítnout, neboť je neshledal přípustným. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (přezkoumat výrok napadeného usnesení a řízení, které mu předcházelo), přičemž rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání konaném ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Jelikož dovolání bylo podáno proti rozhodnutí, které tímto mimořádným opravným prostředkem nelze napadnout, tak předseda senátu Nejvyššího soudu se nezabýval podnětem obviněného na přerušení výkonu rozhodnutí (trestu odnětí svobody), který učinil v rámci dovolání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 22. prosince 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k