ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.1479.2003.1
sp. zn. 6 Tdo 1479/2003
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. ledna 2004 v trestní věci obviněných S. M., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Příbram, J. D., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici O., S. P., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici H. S., a I. O., jež podali dovolání proti rozsudkům Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 2. 2003, sp. zn. 6 To 79/02, a ze dne 27. 5. 2003, sp. zn. 6 To 14/03, který rozhodl jako soud odvolací v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 48 T 29/2001, takto:
Podle §23 odst. 1 tr. ř. se věc obviněného S. P. v y l u č u j e ze společného řízení.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 15. 3. 2002, sp. zn. 48 T 29/2001, byli obvinění S. M., J. D., Z. N., S. P., R. R., D. S. a I. O. uznáni vinnými rozsáhlou převážně majetkovou trestnou činností, jíž se dopustili dílem samostatně, dílem společně (vždy jen někteří z nich). Kromě dalších (méně závažných) trestných činů bylo jednání obviněných S. M. a J. D. právně kvalifikováno jako pokračující trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. a), odst. 4 tr. zák., jednání dalších pěti obviněných podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 písm. a), b) tr. zák. (u některých z nich s menšími úpravami). Za to jim byly uloženy (s výjimkou obviněné R. R.) úhrnné nepodmíněné tresty odnětí svobody (od dvou let a šesti měsíců do osmi let a šesti měsíců), tresty vyhoštění, peněžité tresty s náhradními tresty odnětí svobody, případně trest propadnutí věci. Obviněné R. R. byl uložen kromě peněžitého trestu a náhradního trestu odnětí svobody úhrnný podmíněný trest odnětí svobody v trvání dvou let se zkušební dobou pěti let. Soud prvního stupně současně rozhodl o povinnosti jednotlivých obviněných uhradit poškozeným způsobenou škodu, event. o odkázání některých poškozených s uplatněnými nároky na náhradu škody, nebo jejich zbytky, na řízení ve věcech občanskoprávních. Obviněné I. O. a R. R. rovněž zprostil obžaloby pro část žalované trestné činnosti.
Proti tomuto rozsudku podalo všech sedm obviněných odvolání. Vrchní soud v Praze, který původně zamýšlel rozhodnout o těchto odvoláních jediným rozhodnutím, byl posléze nucen některé obviněné vyloučit ze společného řízení, neboť se mu nepodařilo je k soudu předvolat. Postupně tak ve věci rozhodl třemi rozsudky.
Rozsudkem ze dne 11. 2. 2003, sp. zn. 6 To 79/02, k odvolání obviněných S. M., J. D., R. R. a I. O. podle §258 odst. 1 písm. a), b), d), e), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ohledně jmenovaných ve výroku o vině skutky uvedenými v bodě I., ve výroku o trestech a v celém výroku o náhradě škody, pokud se týkal těchto obviněných. Podle §259 odst. 3 písm. a) tr. ř. znovu rozhodl tak, že je uznal vinnými, kromě dalších (méně závažných) trestných činů, návodem trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. a), odst. 4 tr. zák. a §10 odst. 1 písm. b) tr. zák. (obviněný M.), trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. a), odst. 4 tr. zák. (obviněný D.), pomocí k trestnému činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. a), b) tr. zák. a §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. (obviněná R.) a trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 písm. a) tr. zák. (obviněný O.). Za to jim uložil (s výjimkou obviněné R. R.) úhrnné nepodmíněné tresty odnětí svobody (od dvou let a šesti měsíců do osmi let), tresty vyhoštění, peněžité tresty s náhradními tresty odnětí svobody, případně trest propadnutí věci. Obviněné R. R. uložil kromě peněžitého trestu a náhradního trestu odnětí svobody úhrnný podmíněný trest odnětí svobody v trvání dvou let se zkušební dobou pěti let. Soud druhého stupně současně rozhodl o povinnosti jednotlivých obviněných uhradit poškozeným způsobenou škodu, event. o odkázání některých poškozených s uplatněnými nároky na náhradu škody, nebo jejich zbytky, na řízení ve věcech občanskoprávních. Všechny obviněné rovněž zprostil obžaloby pro část žalované trestné činnosti. Ve zbývajícím rozsahu ve výroku o vině obviněného J. D. v bodě II. a III. a obviněného I. O. v bodě II. zůstal napadený rozsudek beze změny.
Dalším rozsudkem ze dne 27. 5. 2003, sp. zn. 6 To 14/03, k odvolání obviněných S. P. a D. S. rovněž podle §258 odst. 1 písm. a), b), d), e), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ohledně těchto obviněných ve výroku o vině skutky uvedenými v bodě I., ve výroku o trestech a v celém výroku o náhradě škody. Podle §259 odst. 3 písm. a) tr. ř. znovu rozhodl tak, že je uznal vinnými, kromě dalších (méně závažných) trestných činů, trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 písm. a) tr. zák. (obviněný P.), dvěma trestnými činy krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. zák. a podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 2, odst. 3 písm. a) tr. zák. (obviněný S.). Za to uložil obviněnému S. P. úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání tří roků a šesti měsíců, trest vyhoštění a peněžitý trest s náhradním trestem odnětí svobody, a obviněnému D. S. úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání tří roků, trest vyhoštění a peněžitý trest s náhradním trestem odnětí svobody. Soud druhého stupně současně rozhodl o povinnosti obviněných uhradit poškozeným způsobenou škodu, event. o odkázání poškozeného Doc. MUDr. J. M., CSc. s uplatněným nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Oba obviněné rovněž zprostil obžaloby pro část žalované trestné činnosti. Ve zbývajícím rozsahu ve výroku o vině obviněného D. S. v bodě II. zůstal napadený rozsudek beze změny.
Konečně rozsudkem ze dne 7. 7. 2003, sp. zn. 6 To 66/03, k odvolání obviněného Z. N. soud druhého stupně podle §258 odst. 1 písm. b), d), e), odst. 2 tr. ř. zrušil napadený rozsudek ohledně tohoto obviněného ve výroku o vině skutky uvedenými v bodě I., ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody. Podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl tak, že jej uznal vinným, kromě dalších (méně závažných) trestných činů, trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), odst. 3 písm. a), b) tr. zák. a uložil mu za to úhrnný nepodmíněný trest odnětí svobody v trvání čtyř roků a šesti měsíců, trest vyhoštění a peněžitý trest s náhradním trestem odnětí svobody. Současně rozhodl o povinnosti obviněného uhradit poškozeným způsobenou škodu, event. o odkázání poškozených s uplatněnými nároky na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních. Dále obviněného zprostil obžaloby pro část žalované trestné činnosti. Ve zbývajícím rozsahu ve výroku o vině v bodech II. a IV. zůstal napadený rozsudek beze změny.
Opisy těchto rozsudků byly doručeny obviněným S. M. dne 26. 5. 2003, J. D. dne 8. 9. 2003, Z. N. dne 10. 11. 2003, S. P. dne 9. 10. 2003, R. R., nyní I., dne 29. 9. 2003 a I. O. dne 2. 7. 2003, jejich obhájcům JUDr. Ing. P. P., JUDr. L. V., JUDr. G. S. a Mgr. R. C. dne 29. 9. 2003, JUDr. B. S. dne 6. 10. 2003, JUDr. M. J. dne 17. 10. 2003 a JUDr. F. G. dne 29. 9. 2003. Obviněnému D. S. se opis rozsudku dosud nepodařilo doručit (alespoň ve spisovém materiálu o tom není žádný doklad).
Obvinění S. M., J. D., S. P. a I. O. podali proti jednotlivým rozsudkům odvolacího soudu dovolání [obvinění S. M., J. D. a I. O. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 11. 2. 2003, sp. zn. 6 To 79/02, a obviněný S. P. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 5. 2003, sp. zn. 6 To 14/03]. Jejich opisy byly v souladu s §265h odst. 2 tr. ř. doručeny Nejvyššímu státnímu zastupitelství v Brně s upozorněním, že se může k dovoláním písemně vyjádřit a souhlasit s jejich projednáním v neveřejném zasedání.
Poté, co byl obsáhlý spisový materiál předložen s těmito dovoláními opětovně Nejvyššímu soudu, byla věc zapsána pod jedinou spisovou značkou 6 Tdo 1479/2003.
Předseda senátu a posléze senát Nejvyššího soudu v neveřejném zasedání po seznámení se s obsahem spisu dospěl k závěru, že v současné době o všech dovoláních nelze rozhodnout v jediném řízení a jediným rozhodnutím. Je tomu tak proto, že především dovolání obviněného S. P. nesplňuje náležitosti požadované zákonem na jeho obsah podle §265f odst. 1 tr. ř., neboť ačkoliv v něm formálně uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. b) a h) tr. ř., neodůvodnil je konkrétními vadami, o něž tyto důvody opírá. Předsedkyně senátu soudu prvního stupně se nepokusila tyto nedostatky odstranit postupem podle §265h odst. 1 tr. ř.; jmenovaného obviněného a jeho obhájkyni Mgr. R. C. nevyzvala k odstranění vad dovolání ve lhůtě dvou týdnů a neupozornila je, že jinak bude dovolání odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř.
S těmito nedostatky souvisí další pochybení, k němuž došlo ze strany soudu prvního stupně, a to ve vztahu k obviněnému D. S. Jak již bylo shora uvedeno, ze spisu nelze zjistit, zda vůbec, případně kdy byl tomuto obviněnému doručen opis rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 5. 2003, sp. zn. 6 To 14/03. Postup podle §62 odst. 2 tr. ř. by zde ovšem nepřicházel v úvahu, neboť obviněnému bylo nutno rozsudek odvolacího soudu doručit (§130 odst. 1 tr. ř.), a to do vlastních rukou podle §64 odst. 1 písm. b) tr. ř. (srov. též §265a a násl. tr. ř.).
Na č. l. 11013 až 11015 je založen protokol o veřejném zasedání konaném u Vrchního soudu v Praze dne 11. 3. 2003 v trestní věci obviněných Z. N., S. P. a D. S., v němž k dotazu předsedy senátu obviněný D. S. uvedl, že po propuštění z vazby na svobodu se bude zdržovat na adrese P. 2, M. V protokole o veřejném zasedání konaném u uvedeného soudu dne 27. 5. 2003 v nepřítomnosti obviněných S. P. a D. S. (v němž byl vyhlášen rozsudek), který je založen na č. l. 11042 až 11066 spisu, je však u jména obviněného D. S. uvedena adresa P. Š.. N. svazku č. 40 spisu je založeno hlášení změn, z něhož vyplývá, že jmenovaný obviněný byl dne 7. 4. 2003 propuštěn z vazby na svobodu, a jako adresa v ČR je zde uvedena opět P. 6, Š. 8. Na č. l. 11238a spisu je založen referát, v rámci něhož dala předsedkyně senátu soudu prvního stupně pokyn, aby rozsudek soudu druhého stupně byl tomuto obviněnému zaslán na adresu P., Š.; příslušná doručenka k danému číslu listu ale připojena není. Na tuto adresu pak bylo obviněnému opakovaně neúspěšně doručováno (vrácené zásilky obsahující předmětné rozhodnutí jsou založeny na č. l. 11293, 11328 a 11373). Na č. l. 11315 je založena žádost o vypátrání pobytu obviněného D. S. Na č. l. 11327 je pak založeno sdělení Policie ČR, že šetřením na dané adrese bylo zjištěno, že nájemci domu neznají nikoho tohoto jména a není jim známo, že by se zde zdržoval u někoho v podnájmu, a na č. l. 11337 obdobné sdělení, kdy bylo zjištěno od předsedy bytového družstva Š., že jmenovaný na tomto místě nebydlí a ani nebydlel. Na č. l. 11339 je založen přípis obhájkyně obviněného JUDr. M. J., v němž tato k výzvě soudu sděluje jednak, že jí poslední známá jeho adresa je P, S., a dále, že dle informace od jeho známých se obviněný na území ČR nezdržuje a měl již vycestovat zpět do J. Na č. l. 11348 je založen úřední záznam, v němž je mimo jiné uvedeno, že jako své trvalé bydliště v ČR uvedl obviněný D. S. posledně uvedenou adresu, avšak lze se domnívat, že je pouze účelová a tento se na ní nezdržuje, neboť zde opakovaně nebyl zastižen; přesto na tuto adresu bylo obviněnému doručováno, avšak opět bezúspěšně (vrácená zásilka je založena na č. l. 11374). Na č. l. 11402 a 11403 je založen referát, v němž je uloženo, aby rozsudek soudu druhého stupně byl obviněnému D. S. doručen do S.; posléze byl učiněn dotaz na Cizineckou policii, zda tato vede záznam o vycestování obviněného z ČR, případně kdy se tak stalo. Odpověď na tento dotaz není ve spise založena, stejně jako z něj nelze zjistit, zda došlo k závadě při doručování do S.; příslušná dodejka či doručenka se ve spise nenachází.
Vzhledem k povaze věci nelze mít za to, že nastala tzv. zákonná fikce doručení předpokládaná v ustanovení §64 odst. 2 tr. ř. S ohledem na význam doručení rozhodnutí (proti němuž má obviněný právo podat v zákonem stanovené lhůtě mimořádný opravný prostředek – dovolání) by tomu bránilo ustanovení §64 odst. 4 písm. a) tr. ř. per analogiam a s tím související nezbytnost postupu podle §64 odst. 4 písm. b) tr. ř.
Zmíněný nedostatek měl bránit Městskému soudu v Praze v předložení spisu Nejvyššímu soudu, a současně brání i dovolacímu soudu, aby rozhodl o podaném dovolání obviněného S. P. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 27. 5. 2003, sp. zn. 6 To 14/03. Předložení věci Nejvyššímu soudu musí předcházet řízení u soudu prvního stupně, jehož podmínky jsou upraveny v §265h tr. ř. Podle odstavce druhého, poslední věty citovaného ustanovení platí, že jakmile lhůta k podání dovolání uplyne všem oprávněným osobám, předloží předseda senátu soudu prvního stupně spisy Nejvyššímu soudu. Tou je v posuzovaném případě i obviněný D. S.. Pro absenci dodejky či doručenky potvrzující, že došlo k doručení opisu rozhodnutí soudu druhého stupně tomuto obviněnému, nelze zjistit, kdy mu začala běžet a kdy skončila lhůta pro podání dovolání. Podle §265e odst. 2 tr. ř. totiž platí, že pokud se rozhodnutí doručuje jak obviněnému, tak i jeho obhájci, běží lhůta od toho doručení, které bylo provedeno nejpozději. Za stavu, kdy oběma oprávněným osobám (tedy i obviněnému D. S.) lhůta k podání dovolání neuplynula, a kdy předsedkyně senátu soudu prvního stupně v případě obviněného S. P. nepostupovala podle §265h odst. 1 tr. ř., nelze předložené dovolání tohoto obviněného u Nejvyššího soudu projednat. Povinnost vyčkat na uplynutí uvedené lhůty vyplývá z požadavku, aby mohlo být o všech případných dovoláních proti témuž rozhodnutí rozhodnuto dovolacím soudem najednou.
Podle §23 odst. 1 tr. ř. k urychlení řízení nebo z jiných důležitých důvodů lze řízení o některém z trestných činů nebo proti některému z obviněných vyloučit ze společného řízení.
Nejvyšší soud s ohledem na shora uvedené okolnosti dospěl k závěru, že zákonné podmínky pro takový postup jsou v daném případě splněny. Rozhodl proto tak, že věc obviněného S. P. podle §23 odst. 1 tr. ř. vyloučil ze společného řízení.
Po tomto rozhodnutí bude vyloučená věc zapsána pod novou spisovou značkou a následně bude spisový materiál vrácen s přípisem soudu prvního stupně. Lze předpokládat, že v mezidobí bude rozhodnuto o dovoláních dalších tří obviněných, tj. S. M., J. D. a I. O.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. ledna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan B l á h a