ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.167.2004.1
6Tdo 167/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 11. února 2004 o dovolání obviněného J. S., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 9. 2003, sp. zn. 7 To 221/2003, který rozhodoval jako soud odvolací v trestní věci vedené u Okresního soudu Brno-venkov pod sp. zn. 2 T 61/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu se dovolání obviněného J. S. odmítá.
Odůvodnění:
Obviněný J. S. byl rozsudkem Okresního soudu Brno-venkov ze dne 11. 3. 2003, sp. zn. 2 T 61/2003, uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák. a byl odsouzen podle §247 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání sedmi měsíců. Pro výkon trestu byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle §228 odst. 1 tr. řádu byl obviněný zavázán nahradit škodu poškozenému D. M. ve výši 3.800,- Kč. Proti rozsudku podal obviněný odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v Brně usnesením dne 18. 9. 2003, sp. zn. 7 To 221/2003, tak, že odvolání zamítl podle §256 tr. řádu.
Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 9. 2003 napadl obviněný J. S. dovoláním, které podal prostřednictvím svého obhájce z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, neboť podle jeho názoru došlo nesprávným právním posouzením skutku k právním vadám rozhodnutí ve věci samé. Obviněný setrval na obhajobě z hlavního líčení, že poškozenému D. M. vzal pouze 2.000,- Kč. Obviněný zpochybnil věrohodnost poškozeného tvrzením, že poškozený požívá ve velkém množství alkohol, a proto není schopen si vše pamatovat. Obviněný se domnívá, že „soudem zjištěný skutkový stav byl nesprávně kvalifikován, pokud jde o výši způsobené škody. Pokud by byl skutek správně posouzen, tak by měl být zavázán k náhradě škody pouze ve výši 2.000,- Kč“. Závěrem dovolání obviněný J. S. navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. řádu zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. 9. 2003, sp. zn. 7 To 221/2003, a podle §265l odst. 1 tr. řádu přikázal věc Krajskému soudu v Brně, aby ji v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Státní zástupkyně Nejvyšší státního zastupitelství ve vyjádření k dovolání obviněného J. S. uvedla, že obviněný opřel veškerou svou argumentaci jen o skutkové námitky, které směřovaly proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy. Obviněný se podle jejího názoru domáhá pouze odlišného hodnocení důkazů, a proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu dovolání, které podal obviněný J. S., odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací především shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 tr. řádu, protože ve věci bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, které směřuje proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. h) tr. řádu. Dovolání bylo podáno včas a prostřednictvím obhájce. Obsahuje rovněž obligatorní náležitosti dovolání stanovené v §265f odst. 1 tr. řádu. Poněvadž dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. řádu, bylo dále zapotřebí posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem.
Jak vyplývá z ustanovení §265b odst. 1 tr. řádu, důvodem dovolání nemůže být samo o sobě nesprávné skutkové zjištění, neboť takový důvod zde zahrnut není. Dovolání je mimořádným opravným prostředkem určeným k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad, ale nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně a není určeno ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. řádu). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudu druhého stupně. Samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět, jak je patrné z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. řádu. Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V posuzované trestní věci to pak znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný spáchal skutek tak, jak je uvedeno v rozsudku Okresního soudu Brno-venkov.
Z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že obviněný J. S. opřel dovolání o námitky týkající se nesprávného hodnocení důkazů s cílem navodit změnu ve skutkových zjištěních a ovlivnit tak rozhodnutí o náhradě škody. Jde o námitky obviněného, že poškozenému D. M. vzal pouze 2.000,- Kč a že poškozený je nevěrohodný proto, že ve velkém množství konzumuje alkohol. Obviněný sice ve svém dovolání poukazuje na zákonný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. řádu, že soud nesprávně právně posoudil skutek, ale tuto námitku vůbec blíže nerozvedl a nepodložil žádnými argumenty. Naopak jeho konkrétní argumenty v dovolání uvedené vycházejí z jiných důvodů, které v zákoně jako dovolací důvody uvedeny nejsou. Předmětem jeho dovolacích námitek se totiž staly výhrady zaměřené výlučně proti správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutku, a proti hodnocení provedených důkazů, jak o tom svědčí konkrétní námitky uvedené v dovolání. Je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. řádu, přičemž nestačí jen formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Skutkový stav vyjádřený ve výroku rozsudku Okresního soudu Brno-venkov i v jeho odůvodnění, se kterým se ztotožnil i odvolací soud, zahrnuje všechny znaky trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák. Není proto pochyb o tom, že takto zjištěnému a v rozsudku uvedenému skutku odpovídá jeho správné právní posouzení jako trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák.
Nejvyšší soud na základě výše uvedených skutečností dospěl k závěru, že obviněný J. S. i přes svůj odkaz na konkrétní zákonné ustanovení podal dovolání z jiného důvodu, než jaký činí dovolání přípustným podle §265b tr. řádu. Proto dovolací soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. řádu dovolání obviněného odmítl a podle §265r odst. 1 písm. a) tr. řádu rozhodl v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 11. února 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann
Vypracoval:
JUDr. Jiří Šoukal