ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.210.2004.1
sp. zn. 6 Tdo 210/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 26. 2. 2004 o dovolání obviněného F. K. , proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 10. 2003, sp. zn. 12 To 381/2003, v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 4 T 1/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 1. 7. 2003, sp. zn. 4 T 1/2003, byl obviněný F. K. uznán vinným trestným činem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle §249a odst. 2 tr. zák. a odsouzen podle §249a odst. 2 tr. zák. za použití §53 odst. 1, 2 písm. a), odst. 3 tr. zák. k peněžitému trestu ve výměře 10.000,- Kč. Pro případ, že by peněžitý trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, stanovil soud obviněnému podle §54 odst. 3 tr. zák. náhradní trest odnětí svobody v trvání tří měsíců. Odvolání obviněného bylo usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. 10. 2003, sp. zn. 12 To 381/2003, zamítnuto podle §256 tr. ř. jako nedůvodné.
Obviněný podal prostřednictvím obhájce proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. V dovolání obviněný soudu prvního stupně vytkl, že vůbec nezohlednil a nevypořádal se s výpověďmi svědků, kteří podle obviněného potvrdili, že „manželce obviněného v žádném případě nešlo o realizaci svého údajného práva dům obviněného užívat, užívat jej výslovně nechtěla, ale z domu chtěla pouze odnést movité věci, ať již její osobní věci nebo věci náležející do SJM účastníků nebo věci ve výlučném vlastnictví obviněného, přičemž poškozená vnikla do domu násilím a odnesla řadu věcí bez vědomí a souhlasu obviněného“. Odvolacímu soudu pak v dovolání obviněný vytýká, že se „ztotožnil s nesprávným posouzením skutku a s nesprávným hmotně-právním posouzením a odvolání obviněného bez dalšího zamítl“. Dovolací důvod obviněný odvozuje od toho, že „poškozená nechtěla dům užívat, tak se nejen chovala, ale dokonce i výslovně prohlásila před svědky, takže jí obžalovaný nemohl bránit, ať již oprávněně nebo neoprávněně v užívání tohoto domu“. Závěrem podaného dovolání obviněný navrhl, „aby Nejvyšší soud napadené rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové zrušil v celém rozsahu a věc vrátil k novému projednání a rozhodnutí, případně navrhl rozhodnout podle §265m tr. ř.“ – tj., aby Nejvyšší soud sám ve věci rozhodl.
Státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství, který se k věci vyjádřil navrhl, aby Nejvyšší soud napadené dovolání odmítl podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť obviněný v podaném dovolání namítá nesprávné skutkové závěry nalézacího soudu.
Nejvyšší soud se nejprve zabýval otázkou přípustnosti dovolání a shledal, že dovolání je ve smyslu §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou v souladu s ustanovením §265d odst. 1 písm. b) tr. ř., prostřednictvím obhájce podle §265d odst. 2 tr. ř., přičemž lhůta k podání dovolání byla podle §265e tr. ř. zachována.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dán tehdy, spočívá-li napadené rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Tento dovolací důvod je koncipován tak, aby v rámci tohoto mimořádného opravného prostředku byly přezkoumány pouze otázky, které souvisejí buď s právní kvalifikací skutku anebo s hmotně právním posouzením jiné otázky mající význam z hlediska hmotného práva. V mezích tohoto dovolacího důvodu je možné pak pouze namítat, že skutek byl nesprávně právně posouzen jako trestný čin, ačkoliv nešlo o žádný trestný čin nebo šlo o jiný trestný čin než jakým byl obviněný uznán vinným. Dále je nezbytné upozornit na to, že Nejvyšší soud není další odvolací instancí, která by v rámci dovolacího řízení měla nahrazovat, případně doplňovat činnost nalézacího soudu a provádět procesní úkony směřující do oblasti zjištění skutkového stavu, hodnocení důkazů čí doplnění dokazování. Z uvedeného pak musí vyplynout, že pro právní kvalifikaci je rozhodující popis skutku v tzv. skutkové větě výroku o vině. Jakékoliv námitky procesního charakteru se pak nacházejí mimo rámec tohoto dovolacího důvodu.
V posuzovaném případě však obviněný založil své námitky výhradně na námitkách skutkových. Změnou skutkových zjištění, např. výslechy svědků, či hodnocením jejich výpovědí v souladu s předestřeným závěrem obviněného, se obviněný snaží docílit změny ve skutkových zjištění soudů a teprve v návaznosti na změny skutkové pak dosáhnout jiného hmotně právního posouzení věci. To, že obviněný brojí proti skutkovým zjištěním vyplývá zejména z toho, že poukazuje na skutečnosti, které podle jeho názoru nalézací soud vůbec nezohlednil a s těmito se nevypořádal. Podle představ obviněného v případě, že by je soud provedl a s nimi se vypořádal, tj. provedl další dokazování a jinak hodnotil důkazy, došlo by ke změně právní kvalifikace. Zde však je potřebné upozornit na to, že aby došlo ke změně právní kvalifikace muselo by primárně dojít ke změně skutkových zjištění.
Pokud tedy obviněný namítá v odůvodnění svého dovolání existenci dovolacího důvodu ve smyslu §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. při shora uvedené argumentaci, je potřebné uvést, že se jedná o uplatnění námitek, které stojí mimo zákonný dovolací důvod, neboť se jedná o námitky směřující proti skutkovým zjištěním, jak již bylo shora rozvedeno.
Z důvodů shora uvedených je patrno, že obviněný deklaroval dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak ve skutečnosti uplatnil námitky, které tento dovolací důvod nenaplňují. Nejvyšší soud proto dovolání obviněného odmítl podle §265b odst. 1 písm. b) tr. ř., aniž by z jeho podnětu přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 26. února 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann