ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.276.2004.2
sp. zn. 6 Tdo 276/2004-I
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v rámci neveřejného zasedání konaného dne 30. června 2004 o dovolání, které podal obviněný L. D., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve V. V., proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 11. 2003, sp. zn. 8 To 441/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 2 T 51/2003, takto:
Podle §67 písm. a), c) tr. ř. se obviněný L. D. b e r e d o v a z b y.
Odůvodnění:
Obviněný L. D. byl rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. 10. 2003, sp. zn. 2 T 51/2003, uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák., kterého se měl dopustit tím, že dne 5. 4. 2003 kolem 04.00 hod. v P., v osobním motorovém vozidle zn. Opel Omega, SPZ, nejprve pod pohrůžkou fyzické újmy a poté po úderu pěstí do obličeje požadoval od poškozeného P. B., vydání finanční částky, kterou měl poškozený u sebe, přičemž tomuto odcizil peněženku s finanční částkou 7.400,- Kč, platebními kartami a ponechal si dříve zapůjčený mobilní telefon zn. Nokia 62410 v hodnotě 3.500,- Kč, a to vše ku škodě shora jmenovaného poškozeného, a tohoto jednání se dopustil, ačkoli byl rozsudkem Okresního soudu Mělník, sp. zn. 2 T 337/96, ze dne 10. 2. 1997, ve spojení s rozsudkem KS Praha sp. zn. 9 To 86/97, ze dne 21. 3. 1997, mj. odsouzen pro trestný čin loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání 4 a ½ roku, přičemž tento trest vykonal dne 19. 12. 2000. Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zák. za použití §42 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jedenácti let nepodmíněně se zařazením podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §57a odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu pobytu na území hl. m. Prahy na dobu čtyř let.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný odvolání, o němž Městský soud v Praze rozhodl rozsudkem ze dne 12. 11. 2003, sp. zn. 8 To 441/2003, tak, že podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek zrušil ve výroku o trestu a způsobu jeho výkonu. Dále odvolací soud podle §259 odst. 3 tr. ř. znovu rozhodl a při nezměněném výroku o vině trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. jako zvlášť nebezpečný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák. obviněného L. D. odsoudil podle §234 odst. 1 tr. zák. za použití §42 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání osmi let, pro jehož výkon jej zařadil podle §39a odst. 2 písm. d) tr. zák. do věznice se zvýšenou ostrahou. Podle §57a odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu pobytu na území hl. m. Prahy na dobu čtyř let. Jinak zůstal napadený rozsudek nezměněn.
Proti rozsudku Městského soudu v Praze ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 podal obviněný L. D. prostřednictvím svého obhájce dovolání, přičemž mimo jiné v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatnil námitku, že posuzované jednání nemělo být právně kvalifikováno jako zvlášť nebezpečná recidiva ve smyslu §41 odst. 1 tr. zák.
V rámci dnešního neveřejného zasedání Nejvyšší soud shledal podané dovolání důvodným a podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 12. 11. 2003, sp. zn. 8 To 441/2003, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 6. 10. 2003, sp. zn. 2 T 51/2003. Současně zrušil další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále Nejvyšší soud podle §265l odst. 1 tr. ř. Obvodnímu soud pro Prahu 1 přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Protože obviněný L. D. v současnosti vykonával trest odnětí svobody uložený výše citovaným rozsudkem, který byl Nejvyšším soudem z podnětu podaného dovolání zrušen, bylo nutno rozhodnout ve smyslu ustanovení §265l odst. 4 tr. ř. zároveň o vazbě.
Nejvyšší soud z trestního spisu zjistil, že obviněný L. D. byl čtyřikrát soudně trestán pro násilnou a majetkovou trestnou činnost, z toho rozsudkem Okresního soudu v Mělníku ze dne 10. 2. 1997, sp. zn. 2 T 337/96, byl uznán vinným mimo jiné též trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. (tento čin náleží do kategorie zvlášť závažných úmyslných trestných činů podle §41 odst. 2 tr. zák.). Ze spisu dále vyplývá, že obviněný je hlášen k trvalému pobytu v K., L., přičemž v místě bydliště nepobýval, neboť byt prodal a zdržoval se po ubytovnách. Rovněž jde o osobu bez zaměstnání a bez jakýchkoliv finančních příjmů. V posuzované trestní věci byl obviněný ve vazbě na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 5. 5. 2003, sp. zn. 43 Nt 132/2003, a to z důvodů uvedených v §67 písm. a), c) tr. ř., přičemž k omezení jeho osobní svobody došlo zadržením dne 4. 5. 2003 ve 2.15 hod. V důsledku nařízení výkonu trestu odnětí svobody byl výkon vazby u jeho osoby ukončen dne 12. 11. 2003 (č. l. 164 tr. spisu).
Podle názoru Nejvyššího soudu jsou u obviněného L. D. dány důvody vazby ve smyslu ustanovení §67 písm. a), c) tr. ř. Obviněný je stíhán pro zvlášť závažný úmyslný trestný čin a v dalším trestním řízení mu hrozí, pokud bude pravomocně uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. jako zvlášť závažný recidivista podle §41 odst. 1 tr. zák., uložení vysokého trestu. Navíc je osobou, která nemá stálé bydliště. Proto je konkrétními skutečnostmi z hlediska §67 písm. a) tr. ř. dostatečně odůvodněna obava, že uprchne nebo se bude skrývat, aby se tak trestnímu stíhání nebo trestu vyhnul. Také je dána i důvodná obava, že obviněný bude ve smyslu §67 písm. c) tr. ř. opakovat trestnou činnost, pro niž je stíhán, neboť je osobou, která má sklony k násilné a majetkové trestné činnosti, přičemž je bez zdroje finančních prostředků k obživě.
Vzhledem k osobě obviněného, povaze a závažnosti trestného činu, pro který je stíhán, nelze účelu vazby dosáhnout jiným opatřením.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není stížnost přípustná.
V Brně dne 30. června 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k