ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.351.2004.1
sp. zn. 6 Tdo 351/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 14. dubna 2004 o dovolání obviněného JUDr. J. C., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 9. 2003, sp. zn. 5 To 185/2003, v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 9 T 40/2000, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 25. 9. 2003, sp. zn. 5 To 185/2003, bylo podle §256 tr. ř. zamítnuto jako nedůvodné odvolání obviněného JUDr. J. C. proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 21. 1. 2003, sp. zn. 9 T 40/2000. Zmíněným rozsudkem městského soudu byl obviněný uznán vinným trestným činem ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. b) tr. zák. a byl mu podle §201 tr. zák. uložen trest odnětí svobody v trvání čtyř měsíců, jehož výkon byl podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. odložen na zkušební dobu v trvání patnácti měsíců. Obviněnému byl dále podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou let. Podle skutkového zjištění soudu prvního stupně, s jehož závěry se ztotožnil také soud odvolací, spočívalo jednání obviněného v tom, že „ dne 30. 12. 1999 kolem 01.30 hodin v B. na u. U. po požití alkoholického nápoje, kdy jeho krev obsahovala nejméně 1,52 g/kg alkoholu, řídil motorové vozidlo značky Ford Mondeo, SPZ, přičemž byl kontrolován hlídkou P. Č. r. a daného jednání se dopustil přesto, že mu byl rozhodnutím o přestupku P. Č. r., ze dne 2. 4. 1998 pod sp. zn., zadržen řidičský průkaz na dobu od 26. 2. 1998 do 25. 8. 1999 pro jízdu s vozidlem pod vlivem alkoholu a dne 2. 12. 1998 bylo od zbytku trestu upuštěno“.
Proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 25. 9. 2003, sp. zn. 5 To 185/2003, podal obviněný prostřednictvím svého obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. s odůvodněním, „že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, nebo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, a že bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku, přičemž v řízení tomuto rozhodnutí předcházejícím byl dán důvod dovolání dle písm. g)“. Ve vztahu k uplatněnému dovolacímu důvodu /§265b odst. 1 písm. g) tr. ř./ poukazuje obviněný na to, že ve skutkové větě výrokové části rozsudku soudu I. stupně chybí v případě rozhodnutí P. o přestupku specifikace, kdy toto rozhodnutí nabylo právní moci, když uvedená skutečnost je v rozporu s judikaturou a komentářem k trestnímu zákonu. V uvedené souvislosti obviněný konstatuje, že tato skutečnost je významná z hlediska formálních podmínek skutkové podstaty trestného činu, kterým byl uznán vinným. Podle obviněného v „tomto případě nejde o právní vadu, která je podmíněna nesprávným skutkovým zjištěním, ale o právní vadu rozhodnutí samého“. V další části svého dovolání vyjadřuje prostřednictvím obhájce své názory ke znalosti ustanovení trestního řádu soudem prvního a druhého stupně, a vzhledem k tomu, že podle jeho názoru byla soudy aplikována nesprávná ustanovení trestního řádu, porušili soudci ustanovení „§80 odst. 1) ve spojení s ustanovením §82 odst. 1 zák. č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů“. Závěrem podaného dovolání obviněný navrhuje, aby Nejvyšší soud „napadený rozsudek Městského soudu zrušil“.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou /§265d odst. 1 písm. b) tr. ř./, prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 tr. ř.), ve lhůtě stanovené zákonem (§265e tr. ř.), přičemž dovoláním je napadeno rozhodnutí uvedené v §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.
Státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství ve svém vyjádření k dovolání obviněného navrhla, aby Nejvyšší soud postupoval podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. a dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné odmítl, když nelze přisvědčit argumentaci obviněného vzhledem k tomu, že je nejen ze samotného rozhodnutí, ale i spisového materiálu patrno, že znak trestného činu, kterým byl obviněný uznán vinným byl naplněn, neboť obviněný byl za obdobný čin spáchaný pod vlivem návykové látky v posledních dvou letech postižen.
Z podaného dovolání je patrno, že obviněný prostřednictvím dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. l), které směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, kdy tento soud podle názoru obviněného nedostál své přezkumné povinnosti, napadá rozhodnutí soudu prvního stupně s uplatněním dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze tento dovolací důvod uplatnit tehdy, spočívá-li rozhodnutí na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z podaného dovolání tak, jak bylo obviněným koncipováno, vyplývá, že tento vytýká soudům nesprávné právní posouzení skutku, které spočívá v tom, že skutek popsaný ve výroku rozsudku neobsahuje specifikaci, kdy předchozí rozhodnutí o přestupku nabylo právní moci, a tuto specifikaci neobsahuje ani odůvodnění rozhodnutí. Skutečnost, že soudy neznají znění §314 tr. ř., není podle obviněného ve své podstatě porušením procesních předpisů, ale jedná se o „porušení hmotně právního ustanovení zákona o soudech a soudcích“, kdy bylo přihlédnuto k prohlášení obviněného jako k důkazu, přestože je tato skutečnost v případě obviněného zákonem vyloučena; v uvedené části bylo tedy dovolání obviněným koncipováno do oblasti jiného nesprávného hmotně právního posouzení.
Předně je potřebné uvést, že obviněný sice navrhl, aby rozhodnutí městského soudu bylo zrušeno, ale z jeho dovolání již nelze vysledovat, jaký byl návrh obviněného (§265f odst. 1 tr. ř. – včetně konkrétního návrhu na rozhodnutí dovolacího soudu) na další postup po event. zrušení věci dovolacím soudem. Bezpochyby by nebylo možno zrušit pouze rozhodnutí Městského soudu v Brně, aniž by bylo zrušeno rozhodnutí Krajského soudu v Brně, kterým byla založena právní moc.
K podanému dovolání je dále potřebné uvést, že jeho dvě třetiny tvoří popis dosavadního průběhu trestního stíhání a pouze část zbylé třetiny lze podřadit pod zákonný dovolací důvod vymezený §265b tr. ř. K části, ve které obviněný poukazuje na to, že výrok rozhodnutí ani jeho odůvodnění neobsahuje u rozhodnutí P. ze dne 2. 4. 1998 pod sp. zn., den, kdy rozhodnutí nabylo právní moci, je potřebné uvést, že v této části má sice obviněný pravdu, je však potřebné pohlížet na danou problematiku také s ohledem na skutečnosti, na kterých bylo rozhodnutí soudu prvního soudu vybudováno. Zde musí Nejvyšší soud konstatovat, že v přípravném řízení byly do spisu založeny materiály, které prokazovaly, že předmětné rozhodnutí P. založené na č. l. 4, bylo vydáno dne 2. 4. 1998. Toto rozhodnutí bylo také jako důkaz provedeno v hlavním líčení a k dotazu podle §214 tr. ř. nezazněly žádné připomínky, a to ze strany obviněného ani jeho obhájce. Přitom z tohoto dokladu je rovněž parno, kdy toto rozhodnutí nabylo právní moci. Je tedy pouze nedostatkem popisu skutkového děje ona okolnost, že den právní moci není ve výroku uveden, stejně jako není uveden v odůvodnění rozhodnutí. Z rozhodnutí je však rovněž patrno, pro jaký přestupek byl obviněný postižen. Nelze rovněž přehlédnout, že toto rozhodnutí bylo vydáno dne 2. 4. 1998 a z logiky věci vyplývá, že rozhodnutí nemohlo nabýt právní moci dříve než 2. 4. 1998, a je-li §201 písm. b) tr. zák. koncipován tak, že „byl za obdobný čin spáchaný pod vlivem návykové látky v posledních dvou letech postižen“, pak doba od 2. 4. 1998 do 30. 12. 1999, kdy došlo k jednání popsanému ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, do uvedené doby dvou let spadá. V souvislosti se skutkovým zjištěním nelze přehlédnout, že dne 2. 12. 1998 bylo od zbytku trestu upuštěno. O upuštění pak lze uvažovat pouze u pravomocného rozhodnutí a z popisu skutku plyne (pokud by nebylo patrno jiné datum právní moci z čl. 4 spisu – 4. 9. 1998), že rozhodnutí P. o přestupku se mohlo stát pravomocným pouze v období od 2. 4. 1998 do 2. 12. 1998, avšak soudem posuzovaného jednání se obviněný dopustil 30. 12. 1999, tedy zcela bezpečně v době lhůty dvou let od předchozího (výše uvedeného) postižení. Jediná relevantní námitka právní moci však byla vyřešena tím, že soud, který listinný důkaz na č. l. 4 spisu zákonem předepsaným způsobem provedl, z něj vyvodil také správné závěry, a to podle §2 odst. 6 tr. ř.
Ve vztahu k této části dovolání je potřebné uvést, že dovolání bylo nutno s ohledem na skutečnosti shora uvedené odmítnout jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
K dalším částem dovolání Nejvyšší soud konstatuje, že uvedené námitky obviněného již nespadají do kategorie jím prezentovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a to z následujícího důvodu. Obviněný poukazuje na nesprávnost aplikace k ustanovení §314 tr. ř. a od toho odvozuje porušení hmotně právního ustanovení Zákona o soudech a soudcích. Uvedená argumentace obviněného však již zcela přehlíží okruh důkazů, ze kterých soud vycházel, když uznal obviněného vinným trestným činem podle §201 písm. b) tr. zák. Obviněný sice tuto část dovolání pokrývá odkazem na porušení hmotně právního ustanovení, avšak z posledních pasáží jeho dovolání je nepochybné, že podstatou této části dovolání obviněného je poukaz na „flagrantní porušení hmotně právních předpisů, nemluvě o porušení povinnosti nestranného hodnocení a provádění důkazů…“, zde je nezbytné upozornit na to, že se obviněný neztotožnil s hodnocením důkazů, případně okruhem provedených důkazů. Tato okolnost prokazuje, že snahou obviněného v této části dovolání bylo cestou provedení dalších důkazů a hodnocením důkazů v souladu s představou obviněného docílit změny skutkových zjištění a v návaznosti na změnu skutkového stavu docílit rovněž právního hodnocení, které by odpovídalo představám obviněného. Uvedenou část dovolání by bylo nutno odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. S ohledem na uplatnění dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. bylo nutno rozhodnout pouze o té části dovolání, kde byl dovolací důvod uplatněn v souladu se zákonem, a proto bylo rozhodnuto podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. tak, že dovolání bylo jako zjevně neopodstatněné odmítnuto.
Dovolání obviněného bylo odmítnuto v neveřejném zasedání v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., aniž bylo nutno věc meritorně přezkoumat podle §265i odst. 3 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 14. dubna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann