ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.373.2004.1
sp. zn. 6 Tdo 373/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 28. dubna 2004 o dovolání, které podal obviněný A. B., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve V. H., proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 12. 2003, sp. zn. 4 To 123/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 34 T 7/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
Obviněný A. B. byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 12. 9. 2003, sp. zn. 34 T 7/2003, uznán vinným trestným činem padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 alinea druhá tr. zák. ve spojení s ustanovením §143 tr. zák. a pokusem trestného činu podvodu podle §8 odst. 1 k §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §140 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §49 odst. 1 a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu podnikání s předmětem činnosti nákup zboží za účelem jeho dalšího prodeje a prodej na dobu šesti let. Tímtéž rozsudkem bylo rozhodnuto o vině a trestu spoluobviněného I. O.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný A. B. odvolání.
Rozsudkem Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 12. 2003, sp. zn. 4 To 123/2003, byl podle §258 odst. 1 písm. b), d), odst. 2 tr. ř. napadený rozsudek v části týkající se odvolatele v celém rozsahu zrušen a za podmínek §259 odst. 3 tr. ř. byl obviněný A. B. uznán vinným organizátorstvím trestného činu padělání a pozměňování peněz podle §10 odst. 1 písm. a), §140 odst. 2 alinea druhá tr. zák. ve spojení s §143 tr. zák. a organizátorstvím trestného činu podvodu podle §10 odst. 1 písm. a), §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §140 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání sedmi let. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon uloženého trestu zařazen do věznice s ostrahou.
Proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci podal obviněný A. B. z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání. Podle jeho názoru rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávných hmotně právních posouzeních. Obviněný poukazuje na ustanovení §3 odst. 3, §10 odst. 1 písm. a) a §140 odst. 2 tr. zák. Namítá, že Vrchní soud v Olomouci vycházel z nesprávně určené výše škody, která podle rozsudku činí 2.024.862,- Kč. Podle jeho mínění taková výše škody nemohla, a to s ohledem na operace realizované s platebními kartami, vzniknout. Dále uvádí, že žádné platební karty v terminálu instalovaném spoluobviněným I. O. nepoužil. Zdůrazňuje, že nevěděl a nemohl vědět, zda jmenovaný spoluobviněný použije falešné platební karty a v jakém rozsahu tak učiní. Bez výpovědi I. O., který byl veden nenávistí k jeho osobě, snahou se mu pomstít a krýt jiného, neexistuje žádný důkaz, jenž by prokazoval, že uvedené trestné činy spáchal. Tvrdí, že soud nesprávně posoudil činnost dovolatele ve vztahu k I. O. jako trestný čin, neboť z jeho strany nedošlo k jednání, které by naplňovalo znaky jakéhokoliv trestného činu. Z těchto v dovolání podrobně popsaných důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil v celém rozsahu rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 8. 12. 2003, sp. zn. 4 To 123/2003, a podle §265l tr. ř. tomuto soudu věc přikázal k novému projednání a rozhodnutí.
K podanému dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jeho názoru je zcela evidentní, že obviněný A. B. opřel svoji argumentaci jen o skutkové námitky směřující proti hodnocení důkazů soudy obou stupňů a proti tomu, jaká zjištění z provedených důkazů vyvodily. Konstatuje, že výtky obviněného směřují proti způsobu, jakým soudy hodnotily výpověď spoluobviněného I. O., který dovolatele z trestné činnosti usvědčoval. Rovněž pouhý nesouhlas obviněného s výší škody, která byla trestnou činností způsobena, nelze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle státního zástupce v mimořádném opravném prostředku dovolatel namítá nesprávné skutkové závěry vyjádřené ve výroku o vině, jejichž podobu nemůže dovolací soud měnit, neboť není soudem třetí instance; v posuzovaném dovolání jsou ve skutečnosti napadána skutková zjištění a nikoli vady právního hodnocení skutku. Je zřejmé, že obviněný spatřuje dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. v porušení procesních zásad uvedených v ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř. a s nimiž následně spojuje vadné právní posouzení věci. Státní zástupce je názoru, že ve skutečnosti se dovolatel domáhá revize skutkových zjištění, k nimž dospěly soudy prvního a druhého stupně a nastiňuje vlastní verzi průběhu skutkového děje. Tyto námitky nelze podřadit pod dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani pod žádný jiný z dovolacích důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř. V rámci svého vyjádření státní zástupce dospěl k závěru, že mimořádný opravný prostředek byl obviněným podán z jiných důvodů, než jsou uvedeny v ustanovení §265b tr. ř., neboť formálně uplatněný dovolací důvod není v souladu s obsahem jeho odůvodnění. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že předmětné dovolání je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, jehož existence je současně nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z takto zákonem vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. V rámci tohoto dovolacího důvodu je možné namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo že nešlo o žádný trestný čin. Rovněž lze uplatnit i vady spočívající v jiném hmotně právním posouzení. Důvody dovolání jsou koncipovány v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. tak, že v dovolání není možno namítat vady, které se týkají skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení důkazů, neboť právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento názor lze jednoznačně dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání popsané v citovaném zákonném ustanovení.
Dovolání je mimořádným opravným prostředkem, který není určen k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvního a druhého stupně a ani k přezkoumávání jimi provedeného dokazování. Těžiště dokazování je totiž v řízení před soudem prvního stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popř. korigovat jen odvolací soud (§259 odst. 3, §263 odst. 6, 7 tr. ř.). Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou k přezkoumávání všech rozhodnutí soudu druhého stupně. Samotnou správnost a úplnost skutkových zjištění nemůže posuzovat už jen z toho důvodu, že není oprávněn bez dalšího přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět, jak je patrné z omezeného rozsahu dokazování v dovolacím řízení podle §265r odst. 7 tr. ř. Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V posuzované trestní věci to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný A. B. spáchal skutek tak, jak je popsán v rozsudku Vrchního soudu Olomouci.
V mimořádném opravném prostředku obviněný A. B. sice poukázal na důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak v tomto směru neuvedl žádné argumenty ohledně nesprávného právního posouzení skutku nebo jiného nesprávného hmotně právního posouzení. Podle názoru Nejvyššího soudu konkrétní výtky obviněného uplatněné v dovolání vycházejí z jiných důvodů, které v zákoně jako dovolací důvody uvedeny nejsou. Předmětem dovolacích námitek se staly výhrady primárně zaměřené proti správnosti skutkových zjištění včetně hodnocení provedených důkazů, přičemž z těchto tvrzených procesních nedostatků až následně obviněný dovozuje nesprávné právní posouzení skutku, jímž byl uznán vinným. Jak již bylo výše uvedeno samotná konečná skutková zjištění Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat a je naopak jimi vázán. Proto v daném případě jde ze strany obviněného výlučně o námitky, které jsou mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nelze je podřadit ani pod jiný zákonem taxativně stanovený dovolací důvod.
Nutno připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení i právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení.
Z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. je dovolání podáno i v případě, kdy je v něm sice citováno některé jeho ustanovení, ale ve skutečnosti jsou vytýkány vady, které zákon jako dovolací důvody nepřipouští. Tak tomu bylo i v této trestní věci.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř., přičemž toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 28. dubna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Horák
Vypracoval:
JUDr. Jiří Šoukal