ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.438.2004.1
sp. zn. 6 Tdo 438/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 28. dubna 2004 o dovolání obviněného M. Š., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve V. V., proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 10. 2003, sp. zn. 2 To 134/03, v trestní věci vedené u Městského soudu v Praze pod sp. zn. 4 T 15/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 23. 10. 2003, sp. zn. 2 To 134/03, byl podle §258 odst. 1 písm. d), odst. 2 tr. ř. z podnětu obviněných S. S. a M. S. zrušen v celém rozsahu a z podnětu obviněného M. Š. pouze ve výroku o vině pod body 1 – 15, 18 až 20, 23 až 26 a 28 rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 6. 2003, sp. zn. 4 T 15/2002, jakož i ve výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody a podle §259 odst. 3 tr. ř. bylo o vině obviněných odvolacím soudem znovu rozhodnuto. Obviněný M. Š. byl uznán vinným trestným činem loupeže podle §234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák. a byl mu za tento trestný čin a dále za trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. d), e) tr. zák., ohledně něhož zůstal napadený rozsudek pod body 21, 22, 27 a 29 nezměněn, podle §234 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání osmi let a šesti měsíců, když pro výkon tohoto trestu byl obviněný podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Ohledně nároku jednotlivých poškozených na náhradu škody bylo rozhodováno podle §228 odst. 1 a §229 odst. 1, 2 tr. ř.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný M. Š. prostřednictvím obhájce dovolání, ve kterém uplatnil dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), h) tr. ř. Naplnění uvedených dovolacích důvodů spatřuje obviněný v tom, že „nebylo prokázáno, že se dopustil v takovém rozsahu, jaký je uveden v rozsudku soudu prvního stupně a soudu odvolacího způsobené škody“. Podle mínění obviněného „náležitým prošetřením všech okolností, zejména výpovědí poškozených, by soud dospěl k závěru, že svým jednáním nezpůsobil značnou škodu a že je vinen nikoli spácháním trestného činu podle §234 odst. 1, 2 písm. b) tr. zák., ale pouze trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. Podle názoru obviněného soud především nedostatečně prokázal výši způsobené škody a při posuzování její výše nevzal v úvahu možnost jejího úmyslného zvýšení samotnými poškozenými. Obviněný nesouhlasí se závěry znalce, který pro vypracování odpovídajícího znaleckého posudku neměl dostatečný podklad v časovém pohovoru s obviněným. Vzhledem k tomu, že chybný je výrok o náhradě škody, který vychází z výše škody způsobené trestným činem, je obviněný toho názoru, že je dán dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a v návaznosti na tento argument, mu byl také vyměřen trest mimo trestní sazbu, neboť výši škody, kterou svým jednáním způsobil neodpovídá právní kvalifikace a tudíž ani uložený trest. Závěrem podaného dovolání obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud dovoláním napadené rozhodnutí vrchního soudu zrušil a věc vrátil k opětovnému projednání a rozhodnutí.
K dovolání obviněného se vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně, který uvedl, že dovolání obviněného ve své podstatě směřuje do viny, byť obviněný takto jednoznačně dovolání nestaví. Uvedená skutečnost je však nepochybná z toho, že obviněný sám napadá výši způsobené škody (uvádí, že škodu ve výši stanovenou soudem nezpůsobil, na této se podíleli také sami poškození) a od uvedeného pak dovozuje nesprávnou právní kvalifikaci, kdy jeho jednání mělo být posouzeno pouze podle §234 odst. 1 tr. zák. a s ohledem na tuto právní kvalifikaci měl mu být uložen mírnější trest, který by odpovídal právní kvalifikaci odstavce 1 §234 tr. zák. V závěru státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) shledal, že dovolání je ve smyslu §265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř. přípustné, bylo podáno osobou oprávněnou /§265d odst. 1 písm. b) tr. ř./, prostřednictvím obhájce (§265d odst. 2 tr. ř.), v zákonem stanovené lhůtě (§265e odst. 1 tr. ř.).
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V mezích tohoto zákonného dovolacího důvodu je možno namítat nesprávnost právní kvalifikace skutku zjištěného soudem, a to v tom směru, že skutek byl nesprávně posouzen jako trestný čin, ačkoliv o žádný trestný čin nešlo nebo šlo o jiný trestný čin, než jakým byl obviněný uznán vinným. Dále musí Nejvyšší soud uvést, že není další odvolací instancí, která by v rámci řízení o dovolání měla nahrazovat či doplňovat činnost nalézacího soudu a provádět procesní úkony směřující do oblasti skutkových zjištění, hodnocení důkazů či doplnění dokazování. Hodnocení, zda byl skutek nesprávně právně posouzen nebo zda je založen na jiném nesprávném hmotně právním posouzení je pak zpravidla závislé na tom, jak byl skutek popsán ve výroku o vině a zda odpovídá použité právní kvalifikaci. To pak ve své podstatě znamená, že s odkazem na citovaný dovolací důvod lze vytýkat výhradně vady právní; nelze však již namítat vady skutkové, např. vadné hodnocení důkazů, neúplnost dokazování apod. V souvislosti s uvedeným dovolacím důvodem je rovněž potřebné uvést, že soud nejprve musí provést zákonu odpovídajícím způsobem důkazy, které považuje za potřebné, aby mohl rozhodnout o vině obviněného. Tyto důkazy provedené v souladu se zákonem následně musí hodnotit z hlediska uvedeného v ustanovení §2 odst. 6 tr. ř. (v odůvodnění rozsudku mj. stručně vyloží, které skutečnosti vzal za prokázané a o které důkazy svá skutková zjištění opřel a jakými úvahami se řídil při hodnocení provedených důkazů, zejména pokud si vzájemně odporují). Svá skutková zjištění vyjádří v tzv. skutkové větě.
Skutkové zjištění uzavřel Vrchní soud v Praze ve svém rozsudku s tím, že jednání obviněného je nutno právně posoudit jako trestný čin loupeže podle §234 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. a trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. d), e) tr. zák. (ohledně tohoto skutku zůstal napadený rozsudek soudu prvního stupně nezměněn). V popisu skutku podrobně uvádí zákonné znaky jednotlivých trestných činů, tedy i výši způsobené škody jednotlivým poškozeným. S ohledem na výši škody způsobenou obviněným, převyšující hranici značné škody, právně posoudil jednání obviněného podle §234 odst. 1, odst. 2 písm. b) tr. zák. Jestliže se pak obviněný neztotožnil s výší škody tak, jak ji zjistil soud a vyjádřil ve skutkovém zjištění, je z výkladu shora uvedeného patrno, že se neztotožnil se skutkovým zjištěním a že jeho námitky nemají povahu námitek právních, ale povahu námitek skutkových. Tento závěr je dále potvrzen i tím, že obviněný uvádí, že soud „nedostatečně prokázal výši způsobené škody a při posuzování její výše nevzal v úvahu možnost jejího úmyslného zvýšení samostatnými poškozenými“. Výše uvedená námitka směřuje jednoznačně do kategorie skutkového zjištění, kdy vytýká soudům nesprávnou aplikaci ustanovení §2 odst. 5, 6 tr. ř.
Pokud jde o dovolací důvod uvedený pod §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který umožňuje podat dovolání byl-li obviněnému uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným, tak k tomuto dovolacímu důvodu je potřebné uvést, že obviněný tento dovolací důvod zcela jednoznačně váže na okolnost nesprávně zjištěné výše škody a od toho odvozené nesprávně použité právní kvalifikace. Ve vztahu k takto uplatněnému dovolacímu důvodu je však třeba uvést, že tento byl stejně jako dovolací důvod uplatněný podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. podán z jiného důvodu, než je uveden mezi zákonnými dovolacími důvody, a proto bylo nutno dovolání obviněného odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. V případě, že by dovolání obviněného pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. bylo podáno ve vztahu k trestu, který byl obviněnému uložen při právní kvalifikaci jeho jednání podle §234 odst. 1, odst. 2 tr. zák., pak je nezbytné uvést, že trestní sazba při ukládání trestu podle §234 odst. 2 tr. zák. je od pěti do dvanácti let, a pokud byl obviněnému uložen trest odnětí svobody v trvání osmi let a šesti měsíců, pak byl uložen ve výměře stanovené zákonem a takový druh trestu zákon v případě tohoto trestného činu připouští.
S přihlédnutím ke všem těmto skutečnostem Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., aniž z jeho podnětu napadené rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo musel přezkoumat podle §265i odst. 3 tr. ř.
O odmítnutí dovolání obviněného bylo Nejvyšším soudem v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 28. dubna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann