ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.460.2004.1
sp. zn. 6 Tdo 460/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 20. května 2004 o dovolání, které podal obviněný Ing. O. K., proti usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 1. 2004, sp. zn. 4 To 127/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ostravě pod sp. zn. 31 T 20/99, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný Ing. O. K. byl rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 8. 2003, sp. zn. 31 T 20/99, uznán vinným trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 2, 3 písm. c) tr. zák. ve znění zák. č. 265/2001 Sb., za což byl odsouzen podle §148 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání tři roků, jehož výkon byl podle §60a odst. 1, 2 tr. zák. za použití §58 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let a šesti měsíců, přičemž byl nad obviněným vysloven dohled. Podle §53 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému rovněž uložen peněžitý trest ve výměře 120.000,- Kč.
Proti rozsudku podal obviněný Ing. O. K. odvolání, které bylo usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 13. 1. 2004, sp. zn. 4 To 127/2003, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
Proti usnesení Vrchního soud v Olomouci ze dne 13. 1. 2004 podal obviněný Ing. O. K. dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je toho názoru, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na jiném nesprávném hmotně právním posouzení skutku. Vytýká soudům obou stupňů, že byl uznán vinným toliko na základě výpovědi svědka P. K., přičemž při jeho výslechu došlo k hrubému porušení práva obviněného na obhajobu, neboť o výslechu svědka nebyl vyrozuměn ani on ani jeho obhájce. Neakceptovatelná je podle něj argumentace odvolacího soudu, že výpověď svědka nebyla stěžejním důkazem z hlediska jeho usvědčení, protože jsou k dispozici i další důkazy, které ho z trestné činnosti usvědčují. Domnívá se, že výpovědi dalších svědků J. L., Ing. E. S., J. M. a M. Ch., nemohou být rozhodujícími důkazy na nichž by bylo možno postavit závěr o tom, že P. K. a M. J. pro něho žádnou zprostředkovatelskou činnost nevykonali. Právní závěr odvolacího soudu o vině trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 2, 3 písm. c) tr. zák. není podle obviněného v souladu se skutkovými zjištěními, které učinil odvolací soud pouze na podkladě těch důkazů, které byly provedeny lege artis, tedy nikoli ve vztahu k důkazu výslechem svědka P. K., který byl použit non lege artis. Z těchto v dovolání podrobně popsaných důvodů obviněný navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k novému řízení a rozhodnutí.
K podanému dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který uvedl, že porušení práva na obhajobu prostřednictvím obhájce se týká dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. c) tr. ř., který je dán tehdy, jestliže obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl. Je otázkou zužujícího nebo naopak rozšiřujícího výkladu citovaného ustanovení, zda by tento dovolací důvod byl dán i v případě, kdy obviněný obhájce měl, obhájci však nebyla umožněna účast u jednotlivého úkonu. V daném případě však podle názoru státního zástupce se nemůže Nejvyšší soud touto námitkou zabývat, neboť obviněný svoje dovolání opřel výlučně o ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a tím zároveň vymezil rozsah přezkumné činnosti Nejvyššího soudu. Podle státního zástupce dovolací námitky týkající se porušení práva obviněného na obhajobu a z toho plynoucí procesní nepoužitelnosti výpovědi svědka P. K., se nekryjí s deklarovaným dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Další dovolací námitky vztahující se k hodnocení výpovědí dalších svědků ve věci vyslechnutých, jsou námitkami výlučně skutkovými; takové námitky se obsahově nekryjí nejen s dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale ani s jiným dovolacím důvodem. Státní zástupce proto navrhl, aby Nejvyšší soud podané dovolání podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Současně navrhl, aby Nejvyšší soud v souladu s ustanovením §265r písm. a) tr. ř. učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání. S rozhodnutím věci v neveřejném zasedání souhlasí i pro případ jiného, než jím navrhovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání, které podal obviněný Ing. O. K. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou - obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit otázku, zda obviněným uplatněné dovolací námitky lze považovat za důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z takto zákonem vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. V rámci tohoto dovolacího důvodu je možné namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo že nešlo o žádný trestný čin. Rovněž lze uplatnit i vady spočívající v jiném hmotně právním posouzení. Důvody dovolání jsou koncipovány v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. tak, že v dovolání není možno namítat vady, které se týkají skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení důkazů, neboť právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento názor lze jednoznačně dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání popsané v citovaném zákonném ustanovení. Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V posuzované trestní věci to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný Ing. O. K. spáchal skutek tak, jak je uvedeno v rozsudku Krajského soudu v Ostravě.
Z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že obviněný Ing. O. K. opřel dovolání o námitky vytýkající nedostatečná skutková zjištění a nesprávné hodnocení důkazů s cílem navodit změnu ve skutkových zjištěních a ovlivnit tak následnou právní kvalifikaci. Jde o námitku obviněného, aby nebylo přihlédnuto k důkazu výslechem svědka P. K. vzhledem k vadnému provedení tohoto důkazu. Obviněný sice ve svém dovolání poukazuje na zákonný důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., že soud nesprávně právně posoudil skutek, ale tuto námitku vůbec blíže nerozvedl a nepodložil žádnými argumenty. Naopak jeho konkrétní argumenty v dovolání uvedené vycházejí z jiných důvodů, které v zákoně jako dovolací důvody uvedeny nejsou. Předmětem jeho dovolacích námitek se totiž staly výhrady zaměřené výlučně proti správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutku, a proti hodnocení provedených důkazů, jak o tom svědčí konkrétní námitky uvedené v dovolání. Je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., ale nestačí jen formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů. V daném případě jde ze strany obviněného výlučně o námitky, které jsou mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž je nelze podřadit ani pod jiný zákonem taxativně stanovený dovolací důvod.
Pro úplnost je třeba dodat, že dovoláním tvrzenou procesní vadu vztahující se k procesní použitelnosti výpovědi svědka P. K. nelze uplatnit z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., kterým obviněný vymezil rozsah přezkumné činnosti Nejvyššího soudu. Taková námitka se nekryje s tímto deklarovaným dovolacím důvodem. V souvislosti s touto námitkou považuje Nejvyšší soud za důležité poukázat na odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu, ze kterého vyplývá, že výpověď svědka P. K. nebyla stěžejním důkazem, neboť závěr soudu prvního stupně, že nedošlo ke zdanitelným plněním, jak uvedl odvolací soud, nebyl opřen pouze o výpověď tohoto svědka, takže právní závěry soudu prvního i druhého stupně nejsou v extrémním nesouladu s vyvozenými skutkovými závěry (viz rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. IV. ÚS 433/02).
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání, které podal obviněný Ing. O. K. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř., přičemž toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. května 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann
Vypracoval:
JUDr. Jiří Šoukal