ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.500.2004.1
sp. zn. 6 Tdo 500/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. srpna 2004 dovolání obviněného J. Š., které podal proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2003, sp. zn. 61 To 407/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 1 T 38/2003, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného J. Š. odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 2. 7. 2003, sp. zn. 1 T 38/2003, byli obvinění J. Š. a ml. S. T. uznáni vinnými trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., kterého se měli dopustit tím, že oba obvinění společně dne 15. 11. 2002 v době od 21.30 hod. do 21.40 hod. v P., M. ul., na zastávce autobusu MHD „Č. k.“ oslovili poškozeného T. O. a poté na něho namířil obviněný Š. revolver stříbrné barvy a pod pohrůžkou zastřelení požadoval vydání mobilního telefonu, což poškozený učinil, přičemž obviněná T. po celou dobu hlídala a převzala od obviněného Š. mobilní telefon a poté oba z místa činu utekli, přičemž poškozenému byla způsobena škoda ve výši nejméně 1.500,- Kč.
Za tento trestný čin byl obviněný J. Š. odsouzen podle §234 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání čtyř let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věci. Rovněž bylo rozhodnuto o trestu u obviněné ml. S. T.
Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněným J. Š. a ml. S. T. uložena povinnost rukou společnou a nerozdílnou uhradit poškozenému T. O., škodu ve výši 500,- Kč.
Proti tomuto rozsudku podali oba obvinění odvolání.
Rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 8. 10. 2003, sp. zn. 61 To 407/2003, byl podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušen napadený rozsudek ve výrocích o uložených trestech ohledně obviněného J. Š. Dále podle §259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud znovu rozhodl a při nezměněném výroku o vině trestným činem loupeže podle §234 odst. 1 tr. zák. obviněnému J. Š. uložil podle §234 odst. 1 tr. zák. trest odnětí svobody v trvání dvou roků a šesti měsíců, pro jehož výkon jej zařadil podle §39a odst. 3 tr. zák. do věznice s dozorem. Jinak zůstal napadený rozsudek nedotčen. Podle §256 tr. ř. bylo odvolání obviněné ml. S. T. zamítnuto.
Opis rozsudku odvolacího soudu byl doručen dne 31. 10. 2003 Obvodnímu státnímu zastupitelství pro Prahu 4, dne 7. 11. 2003 obhájci obviněného Mgr. R. Ch. a dne 14. 11. 2003 obviněnému J. Š. (viz č. l. 141 tr. spisu).
Vůči všem výrokům rozsudku odvolacího soudu (týkajících se jeho osoby) podal obviněný J. Š. prostřednictvím shora jmenovaného obhájce dne 24. 12. 2003 na poštu dovolání, které bylo adresováno a doručeno Obvodnímu soudu pro Prahu 4 dne 29. 12. 2003. Mimořádný opravný prostředek obviněný opřel o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. c), g) tr. ř. a navrhl, aby dovolací soud zrušil napadený rozsudek a poté věc přikázal odvolacímu soudu k novému projednání a rozhodnutí.
V odůvodnění dovolání obviněný konstatoval, že z obsahu protokolu o výslechu jeho osoby ze dne 16. 11. 2002 vyplývá, že v době provádění tohoto výslechu neměl obhájce,ač byly dány důvody nutné obhajoby podle §36 odst. 3 tr. ř. Také se domnívá, že výrok o trestu napadeného rozsudku spočívá na nesprávném právním posouzení věci. V této souvislosti obviněný uvedl: „…mám za to, že odvolací soud při rozhodování o trestu nesprávně zhodnotil konkrétní stupeň nebezpečnosti trestného činu pro společnost, nesprávně zhodnotil možnosti mé nápravy a rovněž nedostatečně přihlédl k míře mé účasti na společném protiprávním jednání a k motivu tohoto jednání, a v důsledku toho mi uložil nepodmíněný trest odnětí svobody, jenž považuji za nepřiměřeně přísný “.
Nejvyššímu státnímu zastupitelství byl ve smyslu ustanovení §265h odst. 2 tr. ř. doručen opis dovolání obviněného J. Š. dne 27. 1. 2004 s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s jeho projednáním v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. V písemném vyjádření ze dne 19. 2. 2004, sp. zn. 1 NZo 83/2004, státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství vyslovil názor, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. je dán, neboť přípravné řízení namítanou vadou skutečně trpí. Tato vada však byla dodatečně zhojena, když obviněný J. Š. byl opětovně vyslechnut dne 10. 12. 2002 v přítomnosti obhájce, a proto státní zástupce považuje v této části dovolání obviněného za zjevně neopodstatněné. Pokud jde o dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. státní zástupce konstatoval, že výrok o uložení trestu lze napadnout toliko z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. V tomto ustanovení vymezenými vadami však napadený výrok zjevně netrpí a takové vady ani nejsou dovoláním namítány. V konstatovaném směru považuje dovolání za podané z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. b), e) tr. ř. odmítl jako zčásti podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř., zčásti jako zjevně neopodstatněné, a toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování podaného dovolání nejprve zjišťoval, zda jsou v předmětné trestní věci splněny podmínky jeho přípustnosti podle §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř., bylo podáno osobou oprávněnou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit /§265e odst. 1, 2, 3 tr. ř./.
Protože dovolání lze podat pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody.
Podle §265b odst. 1 písm. c), g) tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
c) obviněný neměl v řízení obhájce, ač ho podle zákona mít měl,
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Dovolací důvod vymezený v §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. dopadá nejen na případy porušení ustanovení o nutné obhajobě a porušení příslušných zákonných ustanovení jí upravujících, ale i na případy, kdy obviněný sice zvoleného nebo soudem ustanoveného obhájce má, ale orgány činné v trestním řízení neplní zákonné povinnosti z této situace vyplývající, jež mají obhájci umožnit, aby svá zákonná oprávnění a povinnosti plnil. Okamžikem, kdy se orgány činné v trestní věci dozví, že obviněný nemá obhájce a zároveň se jedná o případ, kdy ho musí ve smyslu ustanovení §36 nebo §36a tr. ř. mít, jsou povinny obviněnému určit lhůtu ke zvolení obhájce a pokud v této lhůtě ke zvolení obhájce nedojde, obhájce mu na dobu, po kterou trvají důvody nutné obhajoby, neprodleně ustanoví (§38 tr. ř.).
V podaném dovolání obviněný J. Š. namítl, že při výslechu v přípravném řízení dne 16. 11. 2002 neměl obhájce, ač byly dány důvody nutné obhajoby podle §36 odst. 3 tr. ř. Tato výtka uplatněný dovolací důvod naplňuje, a proto Nejvyšší soud mohl posoudit její důvodnost.
Ze spisového materiálu dovolací soud zjistil, že v trestní věci J. Š. vznikl důvod nutné obhajoby zahájením trestního stíhání dne 16. 11. 2002, neboť ve smyslu ustanovení §36 odst. 3 tr. ř. bylo proti jeho osobě vedeno trestní řízení o trestném činu, na který zákon stanoví trest odnětí svobody s horní hranicí převyšující pět let (viz sdělení obvinění na č. l. 2 tr. spisu). Z trestního spisu dále plyne, že opatřením Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 11. 11. 2002, sp. zn. Nt 4405/2002, byl obviněnému ustanoven obhájce Mgr. R. Ch. (č. l. 10 - 11 tr. spisu). V této souvislosti lze poznamenat, že v citovaném opatření je uvedeno nesprávné datum ustanovení jmenovaného advokáta obhájcem, neboť listinné důkazy svědčí o tom, že k jeho ustanovení došlo dne 16. 11. 2002, přičemž s tímto úkonem byl obviněný seznámen dne 17. 11. 2002 (viz protokol sepsaný u Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 17. 11. 2002, sp. zn. Nt 4405/2002 na č. l. 19 tr. spisu). Z protokolu o výslechu obviněného ze dne 16. 11. 2002 na č. l. 25 - 29 spisu vyplývá, že J. Š. vypovídal bez přítomnosti obhájce, jak namítá v dovolání. Obviněný však byl v přípravném řízení vyslechnut znovu za přítomnosti obhájce, a to dne 10. 12. 2002 (protokol o výslechu jeho osoby na č. l. 30 - 34 tr. spisu).
Dovolací soud konstatuje, že postupem orgánů činných v trestním řízení nebyla v konečném důsledku porušena ustanovení trestního řádu týkající se nutné obhajoby, neboť v posuzovaném případě obviněný J. Š. měl od zahájení trestního stíhání řádně ustanoveného obhájce a jeho výslech provedený dne 16. 11. 2002 bez přítomnosti obhájce byl proveden znovu dne 10. 12. 2002 za přítomnosti obhájce, přičemž tímto postupem byl zmíněný nedostatek napraven. Podstatná je ale zejména okolnost, že zmíněný důkaz - výslech obviněného provedený v rozporu s trestním řádem - nebyl aplikován při posuzování trestní věci v řízení před soudem prvého a druhého stupně. Vzhledem k uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud považuje námitky dovolatele uplatněné v rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. c) tr. ř. za zjevně neopodstatněné.
V rámci výše citovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně právně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle těchto vad ohledně právního posouzení skutku lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce zmíněného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovolání vytýkat výlučně vady hmotně právní. Ve vztahu k tvrzenému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není Nejvyšší soud oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat a posuzovat postup soudů obou stupňů při hodnocení důkazů, je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvého, eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažovat hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Důvody dovolání jsou koncipovány v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. tak, že v dovolání není možno namítat vady, které se týkají skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení důkazů, neboť právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění.
Podle názoru Nejvyššího soudu není obviněným J. Š. formálně deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněnými námitkami materiálně naplněn. Své výhrady v dovolání obviněný zaměřil proti výroku o uloženém trestu, který považuje za nepřiměřeně přísný, přičemž v této souvislosti namítl nesprávné zhodnocení konkrétního stupně nebezpečnosti trestného činu pro společnost, chybné posouzení možnosti jeho nápravy, nedostatečné vyhodnocení míry jeho účasti na trestném činu a motivu jednání. Tyto výtky však nelze pod citovaný důvod dovolání podřadit. Současně je nutné doplnit, že zmíněné výhrady dovolatele ohledně uloženého trestu nelze podřadit ani pod některý z dalších zákonem taxativně stanovených dovolacích důvodů včetně ustanovení §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., které předpokládá existenci jiných vad, než tvrdí dovolatel (obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným).
V posuzované části dovolání obviněný J. Š. sice citoval zákonný důvod k jeho podání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., avšak konkrétní argumenty v mimořádném opravném prostředku obsažené vycházejí z důvodu jiného, který je založen na dovolatelem namítaných pochybnostech o správnosti, resp. přiměřenosti uloženého trestu. Nutno konstatovat, že v rozsahu výše citovaných námitek bylo dovolání ve smyslu ustanovení §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného J. Š.jako zjevně neopodstatněné odmítl, neboť z obou výše shledaných důvodů pro odmítnutí mimořádného opravného prostředku je podstatnější. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (přezkoumat zákonnost a odůvodněnost dovoláním napadených výroků a řízení, které jim předcházelo), přičemž toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání konaném ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř).
V Brně dne 31. srpna 2004
Předseda senátu :
JUDr. Jiří H o r á k