ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.501.2004.1
sp. zn. 6 Tdo 501/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 20. 5. 2004 o dovolání obviněného J. Š., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici Drahonice, proti rozsudku Okresního soudu v Prachaticích ze dne 13. 11. 2003, sp. zn. 4 T 82/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 1. 2004, č. j. 23 To 1055/2003-81, bylo jako nedůvodné podle §256 tr. ř. zamítnuto odvolání obviněného proti rozsudku Okresního soudu v Prachaticích ze dne 13. 11. 2003, č. j. 4 T 82/2003-66. Tímto rozsudkem byl obviněný uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák. a byl mu uložen podle §247 odst. 1 tr. zák. nepodmíněný trest odnětí svobody v délce 12 (dvanácti) měsíců. Podle §39a odst. 3 tr. zák. byl obviněný pro výkon tohoto trestu zařazen do věznice s dozorem. Podle §228 odst. 1 tr. ř. bylo rozhodnuto o nároku poškozeného na náhradu škody.
Obviněný podal prostřednictvím svého obhájce dovolání, kterým napadá rozsudek Okresního soudu v Prachaticích ze dne 13. 11. 2003, sp. zn. 4 T 82/2003. Odkázal přitom na dovolací důvod uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Podle názoru obviněného se výrok o vině neopírá o jediný přímý důkaz a dále namítá, že v průběhu celého trestního řízení byla sice provedena řada nepřímých důkazů, nelze však vyloučit, že eventuální trestná činnost mohla být spáchána způsobem zcela jiným a že by také přicházelo například v úvahu i jiné právní posouzení skutku např. jako trestného činu zatajení věci podle §254 odst. 1 tr. zák. Právní kvalifikace skutku nemůže podle obviněného obstát, zvláště, když nebyly provedeny výslechy policistů K. B. a M. V. Namítl, že z takto provedeného dokazování nebylo možno učinit jednoznačný závěr o tom, že byl obviněným spáchán trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), e) tr. zák.
V závěrečném petitu dovolatel navrhl, aby Nejvyšší soud na základě výše uvedených skutečností podle §265k odst. 1 tr. ř. z důvodu uvedeného v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. rozsudek Okresního soudu v Prachaticích ze dne 13. 11. 2003, sp. zn. 4 T 82/2003, zrušil, a podle §265l odst. 1 tr. ř. přikázal Okresnímu soudu v Prachaticích, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně obviněný vyslovil souhlas s projednáním dovolání v neveřejném zasedání.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v Brně ve svém vyjádření k dovolání obviněného uvedla, že dovolání obviněného směřuje proti rozhodnutí soudu prvního soudu. Tím, však obviněný podal dovolání proti rozhodnutí, proti kterému není dovolání přípustné. V závěrečném petitu proto státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) se nejprve zabýval otázkou, zda proti rozhodnutí, které je dovoláním obviněného napadeno, je dovolání přípustné.
Podle §265a odst. 1 tr. ř. lze dovoláním napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Která rozhodnutí zákon považuje za rozhodnutí ve věci samé, taxativně vymezuje v ustanovení §265a odst. 2 písm. a) – h) tr. ř. Je tedy zřejmé, že rozhodnutí, proti nimž lze dovolaní podat, musí splňovat shora uvedené podmínky kumulativně.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání obviněného není přípustné.
Z obsahu podaného dovolání (§59 odst. 1 tr. ř.) je patrno, že směřuje výlučně proti rozsudku Okresního soudu v Prachaticích ze dne 13. 11. 2003, č. j. 4 T 82/2003-66, tedy proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Ačkoliv v textu dovolání se obviněný zmiňuje o tom, že proti citovanému rozsudku podal odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 1. 2004, č. j. 23 To 1055/2003-81, zamítnuto, nicméně z této formulace nelze v žádném případě dovodit, že by mimořádný opravný prostředek výslovně podal proti rozhodnutí soudu druhého stupně. Ostatně toto rozhodnutí nikterak nenapadá ani v obsahu dovolání. V závěrečném petitu se obviněný domáhá zrušení toliko rozsudku Okresního soudu v Prachaticích ze dne 13. 11. 2003, sp. zn. 4 T 82/2003, aniž by vzal v úvahu, že v druhém stupni bylo rozhodnuto usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 1. 2004, č. j. 23 To 1055/2003-81. Jinými slovy řečeno, jestliže z obsahu dovolání nevyplývá, že dovolání směřuje výslovně proti rozhodnutí soudu druhého stupně, pouhá zmínka o tomto rozhodnutí v obsahu mimořádného opravného prostředku nepostačuje k tomu, aby z něj bylo možno dovodit, že je dovoláním napadáno rozhodnutí druhého stupně.
Podle §265f odst. 1 tr. ř. musí být v dovolání vedle obecných náležitostí podání mimo jiné uvedeno, proti kterému rozhodnutí směřuje. Dovolání obviněného však směřuje proti rozhodnutí, proti kterému zákon tento mimořádný opravný prostředek nepřipouští. Proto Nejvyšší soud rozhodl podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. a dovolání obviněného jako nepřípustné odmítl. Za podmínek uvedených v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 20. května 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann