ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.503.2004.2
sp. zn. 6 Tdo 503/2004-I
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 27. května 2004 o dovolání obviněného J. R., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici P., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 1. 2004, sp. zn. 5 To 924/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 9 T 121/2003, takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se zrušují v celém rozsahu usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 1. 2004, sp. zn. 5 To 924/2003, a rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 11. 9. 2003, sp. zn. 9 T 121/2003.
Současně se podle §265k odst. 2 tr. ř. zrušují všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Okresnímu soudu v Karviné přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Obviněný J. R. byl rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 11. 9. 2003, sp. zn. 9 T 121/2003, uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., protože dne 24. 5. 2002 kolem 02.00 hod. v O. – L. na ul. N. S., u čerpací stanice Shell, po výměně pneumatiky kola u osobního motorového vozidla zn. L. nezjištěné SPZ, které řídil a s nímž v autě jel R. Č., využil jeho nepozornosti, když se R. Č. vzdálil od vozidla, a s vozidlem ujel, přičemž na zadním sedadle vozidla měl R. Č. odloženu mikrovlnou troubu zn. Moulinex v hodnotě 1.400,- Kč ke škodě poškozeného R. Č., přičemž se tohoto jednání dopustil přesto, že byl rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 15. 11. 1999, sp. zn. 10 T 26/99, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 2. 2000, sp. zn. 5 To 927/99, potrestán mimo jiné i pro trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. b), e), odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou let a šesti měsíců, který vykonal dne 25. 10. 2001.
Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle §221 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, přičemž byl současně zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 19. 2. 2003, sp. zn. 10 T 106/2002, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 7. 2003, sp. zn. 5 To 407/2003, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému stanovena povinnost nahradit poškozenému R. Č., škodu ve výši 1.400,- Kč. Podle §229 odst. 2 tr. ř. byl poškozený R. Č. odkázán se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku podal obviněný J. R. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 1. 2004, sp. zn. 5 To 924/2003, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
Proti usnesení odvolacího soudu podal obviněný J. R. dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť se domnívá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku. Předně odkázal na podrobné odvolání, které podal proti rozsudku soudu prvního stupně a i nadále trvá na tom, že je nevinen. Namítá, že Krajský soud v Ostravě se ztotožnil s výrokem soudu prvního stupně o jeho vině, aniž by doplnil, případně korigoval nesprávné skutkové závěry soudu prvního stupně. Podle jeho názoru měl odvolací soud k vyjasnění rozporů mezi skutečností a závěry soudu prvního stupně doplnit dokazování výslechem svědků či jiným způsobem. Pokud odvolací soud dokazování v uvedeném směru nedoplnil, porušil zásadu materiální pravdy a jeho zákonné právo na spravedlivý proces. Zdůraznil, že si je vědom toho, že Nejvyšší soud není oprávněn bez dalšího přehodnocovat již provedené důkazy, jelikož nemá možnost v řízení o dovolání tyto důkazy sám ani provádět ani opakovat a že musí z již provedených důkazů vycházet, avšak i při posouzení stávajících důkazů se o trestné činy nejednalo. Domnívá se, že soudy obou stupňů pochybily, jestliže jeho jednání bylo posouzeno jako trestný čin krádeže, neboť nebyla naplněna skutková podstata tohoto trestného činu. Z těchto v dovolání podrobně popsaných důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 1. 2004, sp. zn. 5 To 924/2003, a rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 11. 9. 2003, sp. zn. 9 T 121/2003, a Okresnímu soudu v Karviné v souladu s §265l odst. 1 tr. ř. přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Obviněný souhlasil s projednáním dovolání v neveřejném zasedání bez jeho účasti i bez účasti jeho obhájce na základě písemných podkladů.
K podanému dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství, která uvedla, že Krajský soud v Ostravě správně posoudil úvahy rozvedené v odůvodnění rozsudku nalézacího soudu týkající se hodnocení věrohodnosti poškozeného. Ten přesvědčivě popsal, proč se vzdálil od vozidla, které řídil obviněný, a že viděl bezpečně, jak obviněný jeho mikrovlnou troubu naložil do automobilu a odjel s ní. Státní zástupkyně konstatovala, že sice výrok rozsudku Okresního soudu v Karviné trpí určitou nepřesností, neboť skutkové závěry, že obviněný mikrovlnou troubu bez vědomí poškozeného naložil do vozidla a odvezl, soud nepromítl do skutkové věty. Tento nesoulad však Krajský soud v Ostravě hodnotil jako formulační nedostatek a zjištěné nepřesnosti nepovažoval za významné a podstatné. Proto napadený rozsudek nezrušil a nezměnil, protože by takové upřesnění na právním postavení obviněného nic neměnilo. Státní zástupkyně se domnívá, že se Krajský soud v Ostravě uplatněnými námitkami obviněného v potřebném rozsahu zabýval a dostatečně se s nimi vypořádal. Má za to, že náhled odvolacího soudu na uvedenou problematiku je přiléhavý a v zásadě se s ním dá ztotožnit. Dovolání obviněného je v této části jen opakováním dříve uplatněných námitek, proto jde o dovolání účelové, formální a neopodstatněné.
Z těchto uvedených důvodů státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodl, že se dovolání obviněného podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítá, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněné. Pro případ, že by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že je na místě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v ustanovení §265r odst. 1 písm. a) nebo b) tr. ř., vyslovila souhlas s projednáním věci v neveřejné zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného J. R. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou - obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit otázku, zda obviněným uplatněné dovolací námitky lze považovat za důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z takto zákonem vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. V rámci tohoto dovolacího důvodu je možné namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo že nešlo o žádný trestný čin. Rovněž lze uplatnit i vady spočívající v jiném hmotně právním posouzení. Důvody dovolání jsou koncipovány v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. tak, že v dovolání není možno namítat vady, které se týkají skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení důkazů, neboť právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění.
Nejvyšší soud neshledal žádný z důvodů k odmítnutí dovolání obviněného podle §265i odst. 1 tr. ř., a proto přezkoumal ve smyslu §265i odst. 3 tr. ř. zákonnost a odůvodněnost napadeného usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 1. 2004, sp. zn. 5 To 924/2003, v rozsahu a z důvodů uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející. Po přezkoumání dospěl Nejvyšší soud k závěru, že dovolání obviněného J. R. je důvodné, a to na podkladě následujících skutečností.
Z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že obviněný J. R. opřel podstatnou část svého dovolání o námitky vytýkající nedostatečná skutková zjištění a nesprávné hodnocení důkazů s cílem navodit změnu ve skutkových zjištěních a ovlivnit tak následnou právní kvalifikaci. Jde o námitky obviněného, že se cítí nevinen, že trestný čin nespáchal, a proto mu nemůže být uložen ani žádný trest a nemůže být rozhodnuto o náhradě škody. Stejnou povahu má i námitka, že Krajský soud v Ostravě se ztotožnil s výrokem soudu prvního stupně o jeho vině, aniž by nesprávné skutkové závěry doplnil, případně je korigoval a že závěr o vině byl učiněn pouze na základě jeho trestní minulosti. Je zřejmé, že obviněný v této části dovolání usiluje o doplnění dokazování a v důsledku toho o změnu skutkových závěrů soudu prvního stupně. Předmětem jeho dovolacích námitek se staly výhrady zaměřené primárně proti správnosti skutkových zjištění včetně hodnocení provedených důkazů a úplnosti dokazování, přičemž z těchto jím tvrzených procesních nedostatků až následně obviněný dovozuje nesprávné právní posouzení předmětného skutku.
Takové výhrady však nenaplňují dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a jsou námitkami, které nelze podřadit ani pod žádný z dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. ř. Pokud by dovolání bylo podáno jen z těchto důvodů, bylo by nutné je odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., a to jako dovolání podané z jiného důvodu, než který je uveden v §265b tr. ř.
Obviněný J. R. však současně uplatnil i výhradu, že předmětný skutek, jak byl zjištěn nalézacím soudem, neměl být posouzen jako trestný čin krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák., což je námitka týkající se hmotně právního posouzení.
Objektivní stránka trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. záleží v tom, že pachatel si přisvojí cizí věc tím, že se jí zmocní a byl za takový čin v posledních třech letech odsouzen nebo potrestán. Pojmem byl za takový čin odsouzen se rozumí odsouzení za speciální recidivu. Potrestáním se rozumí předchozí trestní postih, kdy pachatel byl nejenom odsouzen, ale i vykonal alespoň z části uložený trest. Z hlediska subjektivní stránky je trestný čin krádeže podle §247 tr. zák. úmyslný trestný čin.
Ve skutkových zjištěních uvedených ve výroku rozsudku, musí být uvedeny takové skutečnosti, ze kterých by vyplývaly výše uvedené znaky skutkové podstaty trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. Jen za této situace je skutek správně hmotně právně posouzen.
Nejvyšší soud zhodnotil skutkový stav uvedený ve výroku rozsudku soudu prvního stupně a dospěl k závěru, že tento neodpovídá výše uvedenému požadavku. Nejsou v něm uvedeny takové skutečnosti, ze kterých by vyplývalo, že se obviněný zmocnil proti vůli poškozeného mikrovlné trouby zn. Moulinex, která mu nepatřila a tím si ji přisvojil, v úmyslu vyloučit poškozeného z užívání věci. Ve výroku rozsudku je pouze uvedeno, že obviněný „…s vozidlem ujel, přičemž na zadním sedadle vozidla měl R. Č. odloženu mikrovlnou troubu zn. Moulinex v hodnotě 1.400,- Kč ...“. Z takto formulované skutkové věty nevyplývají zákonné znaky trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. Není z ní patrné, co bylo předmětem trestného činu krádeže, jakým jednáním se obviněný trestného činu dopustil a není zde vyjádřeno ani jeho zavinění.
Je zřejmé, že ve výroku rozsudku soudu prvního stupně nejsou uvedeny všechny skutkové okolnosti rozhodné pro posouzení, že byla naplněna skutková podstata trestného činu krádeže podle §247 odst. 1 písm. e) tr. zák. a ani v jeho odůvodnění a v odůvodnění rozhodnutí soudu druhého stupně není náležitě vyjádřen popis skutku, ze kterého by vyplývaly všechny znaky skutkové podstaty zmíněného trestného činu. Nejvyšší soud na podkladě všech výše popsaných skutečností dospěl k závěru, že v rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 11. 9. 2003, sp. zn. 9 T 121/2003, právní posouzení skutku neodpovídá dosud zjištěnému skutkovému stavu, přičemž tuto vadu rozsudku soudu prvního stupně odvolací soud neodstranil v odvolacím řízení. Tudíž je dán dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., o který obviněný z části opřel své dovolání.
Nejvyšší soud po přezkoumání věci a z konstatovaných důvodů podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil v celém rozsahu usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 29. 1. 2004, sp. zn. 5 To 924/2003, a rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 11. 9. 2003, sp. zn. 9 T 121/2003. Podle §265k odst. 2 tr. ř. současně zrušil všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále podle §265l odst. 1 tr. ř. Okresnímu soudu v Karviné přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Okresní soud v Karviné po upřesnění skutkových zjištění provede odpovídajícím způsobem právní hodnocení a současně bude věnovat pozornost formulaci a úplnosti výroku v novém rozhodnutí.
V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud učinil toto rozhodnutí v neveřejném zasedání, neboť zjištěnou vadu napadeného rozhodnutí nebylo možno odstranit v řízení o dovolání ve veřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. května 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Horák
Vypracoval:
JUDr. Jiří Šoukal