ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.544.2004.1
sp. zn. 6 Tdo 544/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 31. srpna 2004 dovolání obviněného Z. Ch., zdržujícím se t. č. na neznámém místě, které podal proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 10. 2003, sp. zn. 6 To 509/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 6 T 73/2002, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 30. 6. 2003, sp. zn. 6 T 73/2002, byl obviněný Z. Ch. v řízení proti uprchlému konanému ve smyslu §302 tr. ř. uznán vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 3 písm. c) tr. zák. a byl odsouzen podle §248 odst. 3 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání dvou roků, jehož výkon byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. Rovněž bylo rozhodnuto o uplatněném nároku poškozené G. C. L., a. s., na náhradu škody.
Proti tomuto rozsudku podali odvolání obhájce obviněného a v neprospěch obviněného Z. Ch. státní zástupce Okresního státního zastupitelství v Karlových Varech.
Rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 13. 10. 2003, sp. zn. 6 To 509/2003, byl k odvolání obhájce obviněného a státního zástupce podle §258 odst. 1 písm. b), d), e), f) tr. ř. zrušen rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 30. 6. 2003, sp. zn. 6 T 73/2002. Dále podle §259 odst. 3 tr. ř. odvolací soud znovu rozhodl a obviněného Z. Ch. uznal vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., protože dne 21. června 1999 prostřednictvím jím zmocněného P. B. převedl na J. R., bytem H., D., okr. Ch., osobní automobil tov. zn. AUDI A8 Quattro tiptronic, ev. č. motoru, ev. č. karoserie, v hodnotě 839.000,- Kč, přestože dne 17. 3. 1999 jako pronajímatel - fyzická osoba podnikající pod firmou Z. Ch. – B. P., s místem podnikání v H., T., okr. K. V., IČ, uzavřel na toto vozidlo jako předmět leasingu leasingovou smlouvu č. s leasingovou společností I. L., a. s., se sídlem v N. M. n. M., pobočka P., přičemž současně téhož dne převzal tento osobní automobil v pořizovací ceně 850.000,- Kč k užívání a při podpisu této smlouvy uhradil leasingové společnosti zálohu na splátky ve výši 340.000,- Kč, poté ještě dvě měsíční splátky za březen 1999 a duben 1999 v celkové částce 28.332,82 Kč, další splátky však již neuhradil, čímž obchodní společnosti G. C. L., a. s., se sídlem v P., V., způsobil škodu ve výši nejméně 470.666,18 Kč. Za tento trestný čin byl obviněný odsouzen podle §248 odst. 2 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání jednoho roku, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost uhradit G. C. L., a. s., se sídlem v P., V., částku 470.666,18 Kč, přičemž se zbytkem nároku na náhradu škody byla uvedená společnost podle §229 odst. 2 tr. ř. odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních.
Vůči rozsudku odvolacího soudu podal obviněný prostřednictvím obhájce z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání. Podle názoru dovolatele napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
V důvodech dovolání obviněný konstatuje, že podle jeho názoru odvolací soud rozhodl zcela v rozporu s hmotným právem, když jej uznal vinným trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., neboť ze skutkových okolností zjištěných v průběhu trestního řízení nevyplývá naplnění zákonných znaků skutkové podstaty tohoto trestného činu, a to z hlediska subjektivní stránky příslušné formy zavinění. Namítá, že nebylo prokázáno zavinění ve formě úmyslu vyžadované k naplnění skutkové podstaty zmíněného trestného činu, v čemž spatřuje porušení hmotného práva a vadnost výroků o vině, trestu i povinnosti k náhradě škody. Z toho důvodu obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Plzni i předcházející rozhodnutí Okresního soudu v Karlových Varech, dále aby podle §265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl a zprostil jej obžaloby, popř. podle §265l odst. 1 tr. ř. odvolacímu soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout.
K podanému dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jejího názoru je zřejmé, že dovolatelem uplatněnou námitku o důkazní nepodloženosti ohledně úmyslu v jeho tehdejším jednání, lze po věcné stránce podřadit pod jím zvolený dovolací důvod. Dále uvádí, že její opodstatněnosti však nelze přisvědčit. Přisouzený způsob naložení s předmětem leasingové smlouvy svědčí o tom, že jej v rozporu s přijatými smluvními podmínkami zcela záměrně převedl na třetí na uvedeném závazkovém vztahu nezúčastněnou osobu a tak ho předisponoval mimo majetkovou sféru jejího pronajímatele, tedy k jeho škodě. Tohoto jednání se dopustil s vědomím pravého právního stavu věci, tj. v úmyslu přímém a proto přisouzená právní kvalifikace obstojí i po stránce právního závěru o jeho zavinění v této formě. Z popsaných důvodů stání zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného pro zjevnou neopodstatněnost odmítl a podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného Z. Ch. je přípustné /§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř./, bylo podáno osobou oprávněnou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze toto podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.).
Jelikož dovolání lze učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., tak Nejvyšší soud zjišťoval, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Ze zákonem vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažovat hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. V rámci tohoto dovolacího důvodu je možné namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoli šlo o jiný trestný čin nebo že nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Důvody dovolání jsou koncipovány v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. tak, že v dovolání není možno namítat vady, které se týkají skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení důkazů, neboť právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Pro úplnost lze připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Protože obviněný v mimořádném opravném prostředku namítá absenci subjektivní stránky v trestném činu, kterým byl napadeným rozsudkem uznán vinným, je podle Nejvyššího soudu zřejmé, že ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatňuje výhrady k právnímu posouzení předmětného skutku. V tomto směru je ale podané dovolání zjevně neopodstatněné.
Trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák. se dopustí ten, kdo si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, a způsobí takovým činem na cizím majetku škodu nikoli malou. Podle §89 odst. 11 tr. zák. se škodou nikoli malou rozumí škoda dosahující částky nejméně 25.000,- Kč. Podle §3 odst. 3 tr. zák. k trestnosti činu je třeba úmyslného zavinění, nestanoví-li trestní zákon výslovně, že postačí zavinění z nedbalosti. Podle §4 písm. a) tr. zák. je trestný čin spáchán úmyslně, jestliže pachatel chtěl způsobem v trestním zákoně uvedeným porušit nebo ohrozit zájem chráněný tímto zákonem (vše trestní zákon ve znění účinném od 1. 1. 2002).
Ze skutku, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku krajského soudu, mimo jiné vyplývá, že dne 21. 6. 1999 obviněný převedl prostřednictvím jím zmocněné osoby (P. B.) na J. R. osobní automobil Audi A8 Quattro tiptronic v hodnotě 839.000,- Kč, přestože dne 17. 3. 1999 uzavřel na toto vozidlo jako předmět leasingu leasingovou smlouvu č. s leasingovou společností I., L., a. s., přičemž téhož dne převzal tento osobní automobil v pořizovací ceně 850.000,- Kč k užívání a při podpisu této smlouvy uhradil leasingové společnosti zálohu na splátky ve výši 340.000,- Kč, poté ještě dvě měsíční splátky za březen a duben 1999 v celkové výši 28.332,82 Kč, další splátky však již neuhradil, čímž obchodní společnosti G. C. L., a. s., způsobil škodu ve výši nejméně 470.666,18 Kč. Již v odůvodnění svého rozsudku soud prvého stupně ke skutkovým zjištěním, které s výjimkou výše způsobené škody a doby spáchání činu shledal správná i odvolací soud, konstatoval: „Obžalovaný Z. Ch., jak stvrdil i svým podpisem, byl při podpisu leasingové smlouvy seznámen se Všeobecnými smluvními podmínkami leasingu obchodní společnosti I. L., a. s., když tyto tvořily nedílnou součást samotné výše uvedené leasingové smlouvy ze dne 17. 3. 1999. Přestože je v těchto Všeobecných smluvních podmínkách mimo jiné pod bodem III. – Vlastnictví a užívání PL – mimo jiné uvedeno, že nájemce není oprávněn předmět leasingu jakkoliv zcizit, tj. zejména jej prodat, zastavovat, darovat, obžalovaný předmětné vozidlo v přesně nezjištěné době v období od 17. 3. 1999 do července 1999 převedl po vzájemné dohodě na svého bratra J. R. …“ (str. 3 citovaného rozsudku).
Podle názoru Nejvyššího soudu obsahují konečná skutková zjištění učiněná ve věci všechny formální a materiální znaky trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, 2 tr. zák., neboť obviněný si přisvojil cizí věc, která mu byla svěřena a způsobil takovým činem na cizím majetku škodu nikoli malou (§89 odst. 11 tr. zák.). S námitkou obviněného ohledně absence zavinění z hlediska naplnění subjektivní stránky trestného činu, kterou uplatnil v dovolání, nelze souhlasit. V této souvislosti nutno zdůraznit, že obviněný Z. Ch. v rozporu s obsahem uzavřené leasingové smlouvy převedl svěřený předmětný osobní automobil na jinou osobu. Jelikož je zcela zřejmé, že tak učinil při prokázané znalosti zmíněné leasingové smlouvy, nutno v jeho jednání spatřovat přímý úmysl podle §4 písm. a) tr. zák., neboť musel současně vědět, že svým činem nevyhnutelně poruší zájem chráněný trestním zákonem ohledně vlastnictví zmíněné věci. Lze připomenout, že podle ustálené soudní judikatury pachatel si přisvojí cizí věc, která mu byla svěřena, jestliže s věcí naloží v rozporu s účelem, k němuž mu byla dána do opatrování nebo do dispozice, a to způsobem, který maří základní účel svěření. Takovéto jednání je nutno spatřovat v činu obviněného, neboť převedením automobilu na jinou osobu, naložil s touto věcí v rozporu s účelem, pro který mu byla dána do dispozice a zmařil základní účel svěření.
Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného Z. Ch. jako zjevně neopodstatněné odmítl, aniž byl oprávněn postupovat podle ustanovení §265i odst. 3 tr. ř., přičemž rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání konaném ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 31. srpna 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k