ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.547.2004.1
sp. zn. 6 Tdo 547/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 26. května 2004 o dovolání obviněné MUDr. J. K., proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. 5 To 950/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soud v Karviné pod sp. zn. 5 T 138/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá .
Odůvodnění:
Obviněná MUDr. J. K. byla rozsudkem Okresního soudu v Karviné ze dne 16. 9. 2003, sp. zn. 5 T 138/2003, uznána vinnou trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a trestným činem šíření toxikomanie podle §188a odst. 1 tr. zák., protože nejméně v období od 1. 1. 2002 do 27. 11. 2002 v P. u K., okres K., na ulici Š. ve své ordinaci praktické lékařky J. R., M. C., , E. C., A. F., L. H., , L. N., a A. R., předepsala bez medicínské indikace lék Solutan v celkovém množství nejméně 796 balení po padesáti ml, když toto množství léku Solutanu obsahuje 696,5 g efedrinu, který je uveden mezi prekursory v příloze č. 9 zák. č. 167/1998 Sb. zařazené do tabulky I podle Úmluvy OSN proti nedovolenému obchodu s omamnými a psychotropními látkami, lék Alnagon v počtu nejméně 1.673 balení po deseti tabletách, když toto množství léku Alnagonu obsahuje 334,6 g fenobarbitalu, který je uveden v příloze č. 7 zákona č. 167/1998 Sb., zařazené do seznamu IV. podle Úmluvy o psychotropních látkách a 334,6 g kodeinu, který je uveden v příloze č. 2 zák. č. 167/1998 Sb., a je zařazen mezi omamné látky v seznamu II podle Úmluvy o omamných látkách, lék Rohypnol v počtu nejméně 163 balení po dvaceti tabletách, když toto množství léku Rohypnolu obsahuje 3, 26 g flunitrazepamu, což je psychotropní látka uvedená v příloze č. 6 zák. č. 167/1998 Sb. zařazené do seznamu III Úmluvy o psychotropních látkách, kdy jmenované osoby si takto předepsané léky samy nebo prostřednictvím jiné osoby vyzvedávaly v lékárnách v okrese K. aj. R. a M. C. je předávali dalším osobám, které si lék Alnagon po obvyklé úpravě samy aplikovaly nitrožilně do těla a z léku Solutanu buď samy nebo prostřednictvím dalších osob vyráběly metamfetamin-pervitin, který si aplikovaly, když obžalované bylo složení a účinky těchto léků známo.
Za tyto trestné činy byla obviněná odsouzena podle §187 odst. 2 za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, jehož výkon byl podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu čtyř let. Dále byl obviněné podle §49 odst. 1, §50 odst. 1 tr. zák. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu lékařského povolání v oblasti odborné léčebné praxe na dobu tří roků.
Proti tomuto rozsudku podala obviněná MUDr. J. K. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. 5 To 950/2003, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
Proti usnesení Krajského soudu v Ostravě podala obviněná MUDr. J. K. dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., protože se domnívá, že tato rozhodnutí, jakož i řízení, které jim předcházelo, jsou založena jednak na nesprávném právním posouzení skutku a jednak bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, jímž byla uznána vinnou a byl jí uložen trest a v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Obviněná má za to, že skutek uvedený v odsuzujícím rozsudku soudu prvního stupně, jenž byl potvrzen rozhodnutím soudu druhého stupně, nenaplňuje znaky jak trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., tak ani trestného činu šíření toxikomanie podle §188a odst. 1 tr. zák. Zejména namítá, že u trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. v popisu skutku ve výroku o vině odsuzujícího rozsudku, nejsou obsaženy takové skutkové okolnosti vyjadřující naplnění zákonného znaku „neoprávněně jinak jinému opatří přípravek obsahující omamnou a psychotropní látku a prekursor“. Jako lékařka byla oprávněna k předepisování léčivých přípravků, takže není naplněn znak „neoprávněnosti“, neboť léky předepisovala svým řádně registrovaným pacientům a šlo o léky registrované jako humánní léčivé přípravky, které nespadaly pod zpřísněný režim pro jejich předepisování. Osvětlila, proč podávala pacientům větší množství léků. Trvá na tom, že byla vedena snahou pomoci dlouhodobě léčeným chronickým pacientům.
Obviněná je přesvědčena, že u trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a u trestného činu šíření toxikomanie podle §188a odst. 1 tr. zák. konkrétní zjištění obou soudů nedávají podklad a ve skutkové části výroku o vině odsuzujícího rozsudku nejsou uvedeny takové skutečnosti, vyjadřující naplnění subjektivní stránky těchto trestných činů, a to zavinění ve formě úmyslu. K dovolacímu důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. konstatovala, že o předmětném skutku Krajský soud v Ostravě usnesením ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. 5 To 950/2003, rozhodl tak, že zamítl její odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 16. 9. 2003, sp. zn. 5 T 138/2003, přestože v řízení mu předcházejícím, byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Z těchto v dovolání podrobně rozepsaných důvodů obviněná MUDr. J. K. navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. 5 To 950/2003, a současně zrušil rozsudek Okresního soudu v Karviné ze dne 16. 9. 2003, sp. zn. 5 T 138/2003, v části týkající se její osoby a podle §265m odst. 1 tr. ř. znovu rozhodl tak, že obviněná MUDr. J. K. se podle §226 písm. b) tr. ř. zprošťuje obžaloby.
Nejvyšší státní zástupkyně se do doby konání neveřejného zasedání k podanému dovolání nevyjádřila.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněné MUDr. J. K. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou - obviněnou prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit otázku, zda obviněnou uplatněné dovolací námitky lze považovat za důvody dovolání uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž by byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k) §265b odst. 1 tr. ř. Obviněná uplatnila důvod dovolání uvedený v druhé alternativě.
Z takto zákonem vymezeného dovolacího důvodu [§265b odst. 1 písm. g) tr. ř.] vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. V rámci tohoto dovolacího důvodu je možné namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo že nešlo o žádný trestný čin. Rovněž lze uplatnit i vady spočívající v jiném hmotně právním posouzení. Důvody dovolání jsou koncipovány v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. tak, že v dovolání není možno namítat vady, které se týkají skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení důkazů, neboť právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento názor lze jednoznačně dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání popsané v citovaném zákonném ustanovení.
Obviněná uplatnila výhradu, že nebyl naplněn znak skutkové podstaty trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. vztahující se k neoprávněnosti jejího jednání („…neoprávněně jinak jinému opatří přípravek obsahující omamnou a psychotropní látku a prekursor…“), což je námitka týkající se hmotně právního posouzení, která by mohla založit dovolací důvod podle §265 odst. 1 písm. g) tr. ř., pokud by byla důvodná. Stejnou povahu má i námitka, že skutková věta výroku rozsudku soudu prvního stupně neobsahuje takové skutečnosti, které by umožňovaly právní závěr o zavinění ve formě úmyslu.
Návykové látky a přípravky je obsahující mohly v tomto případě být použity pouze k terapeutickým účelům ve smyslu §3 odst. 2 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách. Obviněná jako praktická lékařka byla oprávněna výše uvedené léky předepisovat způsobem a v rozsahu, který by byl v souladu s medicínskou indikací, v množství, které by mělo podklad v objektivních nálezech pacientů a formou, která by byla v souladu s platnými pravidly. Ze skutkových zjištění, které učinil soud prvního stupně, zejména ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství a toxikologie, je zřejmé, že obviněná předepisovala pacientům léky bez medicínské indikace, v neúměrně vysokém množství, které nemělo racionální podklad v objektivních nálezech, přičemž způsob léčby nebyl obvyklý, množství předepsaných léků se vymykalo obvyklým postupům a bylo zjevně nadměrné, přičemž lékařka specialistka doporučila jiné léky např. u E. C., nebo byly předepisovány léky, které v doporučené medikaci z nemocnice nebyly uvedeny např. u J. R. K takovému způsobu předepisování léků již obviněná oprávněna nebyla, protože takový způsob předepisování léků, obsahujících omamnou a psychotropní látku a prekursor, se vymyká všem platným předpisům, pokud jde o četnost preparátů. S poukazem na uvedené skutečnosti byla námitka obviněné týkající se neoprávněnosti jejího jednání shledána neopodstatněnou.
Obviněná rovněž namítala, že nebyla naplněna subjektivní stránka trestných činů, resp. že skutková věta výroku rozsudku neobsahuje takové skutečnosti, které by umožňovaly právní závěr o zavinění ve formě úmyslu. Zavinění vyjadřuje vnitřní vztah pachatele k následku svého jednání. Na zavinění a jeho formu lze usuzovat ze všech konkrétních okolností případu, za kterých ke spáchání trestného činu došlo a ze všech významných důkazů, včetně doznání obviněného, pokud existuje. Nelze proto jen ze skutečnosti, že obviněný popírá zavinění, jak to bylo v případě obviněné MUDr. J. K., vyvodit, že zjištění zavinění a jeho formy nepřichází v úvahu. Zavinění lze zjistit i na podkladě jiných důkazů, nejenom z doznání obviněného. Může to být i určité chování pachatele, neboť i jednání je projevem jeho vůle. U obviněné to bylo právě výše uvedené jednání a okolnosti, za kterých trestné činy spáchala, ze kterých učinil soud prvního stupně závěr, že jednala zaviněně, minimálně v nepřímém úmyslu. S tímto závěrem se ztotožnil i soud odvolací, který v odůvodnění svého rozhodnutí (str. 3) rozvedl skutkový stav týkající se zavinění, když vyjádřil, že obviněná věděla, že pokud předepisuje zmíněné léky v tak velkém množství, pak je osoby jímž byly předepisovány, mohou zneužít, když jinak u nich neshledávala žádnou závislost. Stejný závěr lze učinit i z toho, že nepředepisovala vůbec léky doporučené specialistou. Všechny zmíněné okolnosti podle odvolacího soudu svědčí minimálně o nepřímém úmyslu. Z výše uvedeného vyplývá, že soudy dovodily ze skutkových zjištění závěr, že obviněná věděla, že svým jednáním může způsobit následek spočívající v ohrožení chráněných zájmů, který nastává ze zneužívání návykových látek jiných než alkoholu a pro případ, že jej způsobí, s tím byla přinejmenším srozuměna.
Ve světle shora rozvedených skutečností je zřejmé, že relevantní námitky, které v dovolání obviněná uplatnila, nemohou obstát, a proto Nejvyšší soud konstatuje, že popisu skutku, jak je uveden ve výroku o vině v rozsudku Okresního soudu v Karviné ze dne 16. 9. 2003, sp. zn. 5 T 138/2003, v němž Krajský soud v Ostravě neshledal žádné závady a s nímž se ve svém usnesení ze dne 7. 1. 2004, sp. zn. 5 To 950/2003, ztotožnil, odpovídá použitá právní kvalifikace. Z obsahu dovolání a po porovnání z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je patrno, že s uplatněnými námitkami se již náležitě vypořádaly ve svých rozhodnutích soudy prvního i druhého stupně.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněné MUDr. J. K. odmítl jako zjevně neopodstatněné a rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání konaném ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. ř., aniž byl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3, 4 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 26. května 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Horák
Vypracoval:
JUDr. Jiří Šoukal