ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.564.2004.1
sp. zn. 6 Tdo 564/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 27. května 2004 dovolání obviněného P. F., které podal proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. 8. 2003, sp. zn. 8 To 178/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 6 T 463/2002, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného P. F. odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný P. F. byl rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 24. 1. 2003, sp. zn. 6 T 463/2002, uznán vinným, že nejpozději dne 24. 7. 2002 v B. v místě svého trvalého bydliště na ulici bez patřičného povolení vyrobil psychotropní látku metamfetamin – pervitin z léku Paralen Plus, a to pomocí chemických surovin a laboratorních potřeb, které měl za tímto účelem v bytě, přičemž látka metamfetamin – pervitin je zařazena jako psychotropní látka v příloze č. 5 zákona č. 167/98 Sb. Takto zjištěné jednání obviněného soud prvého stupně právně kvalifikoval jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. a trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §188 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy byl obviněný odsouzen podle §187 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §55 odst. 1 písm. a) tr. zák. byl obviněnému uložen trest propadnutí věci, a to věcí specifikovaných v rozsudečném výroku.
Proti konstatovanému rozsudku podal obviněný P. F. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 21. 8. 2003, sp. zn. 8 To 178/2003, podle §256 tr. ř. je zamítnuto. Opis usnesení odvolacího soudu byl doručen dne 3. 10. 2003 Městskému státnímu zastupitelství v Brně, dne 9. 10. 2003 obviněnému P. F. a jeho tehdejšímu obhájci Mgr. I. N.
Dne 9. 12. 2003 učinil obviněný P. F. prostřednictvím nově zvolené obhájkyně JUDr. D. V. na poště podání, jehož obsahem bylo dovolání proti citovanému usnesení krajského soudu a které bylo adresováno a doručeno Městskému soudu v Brně dne 11. 12. 2003. Mimořádný opravný prostředek obviněný opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., jenž spatřoval v nesprávném právním posouzení skutku.
V odůvodnění dovolání obviněný vytkl soudu prvého stupně, že rozhodl téměř výhradně na základě předmětného znaleckého posudku z oboru kriminalistiky, odvětví chemické expertizy, přičemž závěry, které vyvodil, jsou v příkrém rozporu se závěry znalců. V podrobnostech uvedl, že k výrobě psychotropní látky chyběly mezi zajištěnými předměty baňka s kulatým dnem, teploměr, nálevka, filtrační papír, vata a výchozí látka anebo prekursor, bez nichž není možné výrobu vůbec provést. Dále upozornil, že soud se vůbec nevypořádal s tím, že na místě byly nalezeny pouze neměřitelné stopy po omamných a psychotropních látkách (OPL), z nichž nebylo možno psychotropní látku vyrobit, když navíc ani nebyla zajištěna látka konečná. Podle obviněného nesvědčí pro závěry soudu´ani znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví toxikologie, který vypracovala Mgr. A. B. Tento posudek nepotvrzuje, že v jeho moči bylo nalezeno množství metamfetaminu, které by prokazovalo koncentraci obvyklou po bezprostřední aplikaci psychotropní látky v případě, že by údajně vyrobenou psychotropní látku konzumoval sám, a to neprodleně před příchodem Policie ČR. Rovněž otázka stáří stop po OPL nebyla soudem zodpovězena, přičemž lze mít za důvodné, že tyto stopy pocházejí z let 1997-1999, kdy byl dovolatel dvakrát soudně trestán za obdobnou trestnou činnost. Závěrem dovolání obviněný uvedl, že svým jednáním nenaplnil skutkovou podstatu trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. ani podle §188 odst. 1 tr. zák. a navrhl, aby dovolací soud napadené usnesení krajského soudu a jemu předcházející rozsudek městského soudu v celém rozsahu zrušil, tj. ve výroku o vině i trestu.
Nejvyššímu státnímu zastupitelství byl ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. doručen opis dovolání obviněného P. F. dne 9. 3. 2004 s upozorněním, že se může k dovolání vyjádřit a popřípadě souhlasit s jeho projednáním v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. V písemném vyjádření ze dne 11. 3. 2004, sp. zn. 1 NZo 210/2004, státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství konstatovala, že z obsahu dovolacích námitek je zřejmé, že použitý důvod dovolání je pouze formálně tvrzen a nikoliv materiálně odůvodněn. Obviněný se neopírá o konkrétní vady právního posouzení přisouzeného skutku, ale jeho argumentace směřuje výhradně ke změně skutkových zjištění, o jejichž přehodnocení usiluje celou řadou skutkových námitek, které však stojí mimo rámec uplatněného dovolacího důvodu. Proto navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl a rozhodnutí učinil ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování podaného dovolání nejprve zkoumal, zda jsou v předmětné trestní věci splněny podmínky jeho přípustnosti podle §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř., neboť napadá rozhodnutí, kterým byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest. Obdobně shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou /§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř./, v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit /§265e odst. 1, 3 tr. ř./.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v ustanovení §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda obviněným vznesené námitky naplňují jím uplatněný zákonem stanovený dovolací důvod, neboť jeho existence je zároveň nezbytnou podmínkou provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, pokud rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V mezích takto zákonem vymezeného dovolacího důvodu lze namítat, že skutek zjištěný soudem byl nesprávně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Z dikce citovaného ustanovení plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze namítat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Ve vztahu k tvrzenému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není Nejvyšší soud oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvého, eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažovat hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Důvody dovolání jsou totiž koncipovány v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. tak, že v dovolání není možno namítat vady ohledně skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení důkazů, neboť právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění.
Nejvyšší soud v řízení o dovolání jako specifickém mimořádném opravném prostředku je povolán a oprávněn k nápravě výslovně uvedených procesních a hmotně právních vad vymezených v ustanovení §265b tr. ř., a nikoli k revizi skutkových zjištění učiněných soudy prvého a druhého stupně. Těžiště dokazování je v řízení před soudem prvého stupně a jeho skutkové závěry může doplňovat, popřípadě korigovat jen odvolací soud. Dovolací soud není obecnou třetí instancí zaměřenou na přezkoumávání všech rozhodnutí soudů druhého stupně a není oprávněn přehodnocovat provedené důkazy, aniž by je mohl podle zásad ústnosti a bezprostřednosti v řízení o dovolání sám provádět či opakovat. Pro úplnost je třeba připomenout, že z hlediska nápravy skutkových vad trestní řád obsahuje další mimořádné opravné prostředky, a to především obnovu řízení (§277 a násl. tr. ř.) a v určitém rozsahu i stížnost pro porušení zákona (§266 a násl. tr. ř.).
Podle názoru Nejvyššího soudu není obviněným P. F. formálně deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. uplatněnými námitkami materiálně naplněn. V dovolání obviněný vytýká nedostatky v úplnosti dokazování (nebylo zjišťováno jakého stáří jsou nebo mohou být stopy po OPL) a v nesprávném vyhodnocení provedených důkazů (zejména závěrů znaleckých posudků, dále k výrobě psychotropní látky chyběly v dovolání vyjmenované nezbytné předměty včetně výchozí látky anebo prekursoru a nebyla zajištěna látka konečná), z čehož dovozuje, že nebyla naplněna skutková podstata trestného činu podle §187 odst. 1 a §188 odst. 1 tr. zák. Všechny uplatněné námitky ale primárně směřují proti stabilizovanému skutkovému zjištění, přičemž v důsledku těchto tvrzených nedostatků až následně obviněný dovozuje vady v hmotně právním posouzení skutku.
Jak již bylo výše uvedeno samotná konečná skutková zjištění, přestože mohou mít vliv na právní posouzení skutku nebo na jiné hmotně právní posouzení, však Nejvyšší soud nemůže v dovolacím řízení přezkoumávat a je naopak jimi vázán. V posuzované věci to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný P. F. spáchal skutek tak, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku soudu prvého stupně a rozveden v jeho odůvodnění. V dovolání obviněný nenamítá, že by tento skutek, který shledal bezchybným i odvolací soud, byl nesprávně posouzen jako trestné činy nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 a §188 odst. 1 tr. zák., nebo že by rozhodnutí spočívalo na jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Nejvyšší soud proto konstatuje, že v posuzovaném dovolání obviněný P. F. sice citoval jeden ze zákonných důvodů k podání dovolání, avšak konkrétní argumenty v něm obsažené vycházejí z důvodů jiných, které v zákoně uvedeny nejsou. V daném případě nebyl uplatněn důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. spočívající v nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení, ale důvod jiný, založený na dovolatelem namítaných pochybnostech o správnosti skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení důkazů. Takový důvod pro podání dovolání však v ustanovení §265b tr. ř. uveden není, a proto vznesené výtky nelze podřadit ani pod některý další v zákoně taxativně stanovený dovolací důvod. Lze připomenout, že v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. je nutno v dovolání odkázat nejen na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Nejvyšší soud není oprávněn posuzovat důvodnost námitek, které nespadají pod důvody dovolání stanovené v §265b tr. ř.
Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání obviněného P. F. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. Proto nemohl postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (přezkoumat výrok napadeného rozhodnutí a řízení mu předcházející), přičemž toto rozhodnutí učinil v neveřejném zasedání konaném ve smyslu §265r odst. 1 písm. a) tr. ř.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. května 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k