ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.565.2004.1
sp. zn. 6 Tdo 565/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 27. května 2004 o dovoláních obviněných N. N. H., bez trvalého pobytu na území ČR a bez platného víza, původně vystupujícího pod jménem T. T. T., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve Věznici O. a obviněného T. H. N., bez trvalého pobytu na území ČR a bez platného víza, t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve V. P., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 10. 2003, sp. zn. 3 To 135/2003, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 8 T 55/2002, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněných o d m í t a j í .
Odůvodnění:
Rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 7. 2003, sp. zn. 8 T 55/2002, byli oba obvinění uznáni vinnými trestným činem padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 tr. zák. dílem dokonaným, dílem nedokonaným ve stadiu pokusu, spáchaném ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. v jednočinném souběhu s pokusem trestného činu podvodu podle §8 odst. 1 tr. zák. k §250 odst. 1 tr. zák. Podle skutkového zjištění krajského soudu spočívalo jednání obviněných v tom, že dne 29. 5. 2002 v době od 10.00 hod. do 15.20 hod. po předchozí domluvě udávali, případně se pokoušeli udat při placení zboží padělané peníze tak, že jeden z obviněných padělané peníze udával a druhý na něj čekal v osobním automobilu zn. Škoda Forman, SPZ. Takto jednali v průběhu uvedené doby celkem v šesti případech, přičemž způsobili celkovou škodu ve výši 4.000,- Kč a pokusili se způsobit další škodu ve výši 7. 000,- Kč. Uvedeného jednání se obvinění dopustili v úmyslu obohatit se tím, že uvedli jiného v omyl. Každému z obviněných byl uložen podle §140 odst. 2 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. úhrnný trest odnětí svobody v trvání pěti roků a pro dobu tohoto trestu byl každý z obviněných za použití §39a odst. 3 tr. zák. zařazen do věznice s dozorem. Oběma byl uložen trest vyhoštění ve výměře pěti roků a o nároku jednotlivých poškozených bylo rozhodnuto podle §228 odst. 1 tr. ř. a §229 odst. 2 tr. ř.
Proti citovanému rozsudku podali obvinění odvolání, která byla usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 10. 2003, sp. zn. 3 To 135/2003, podle §256 tr. ř. zamítnuta.
Proti předmětnému usnesení Vrchního soudu v Praze podali obvinění prostřednictvím obhájců dovolání, ve kterém shodně uplatnili dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný N. N. H. spatřuje naplnění dovolacího důvodu v tom, že od samého počátku trestního řízení neexistovala jednoznačná stanoviska na právní kvalifikaci jeho jednání, a toto bylo také kvalifikováno jako trestný čin udávání padělaných a pozměněných peněz podle §141 tr. zák. Dovolatel je toho názoru, že k rozlišení mezi trestnými činy podle §141 tr. zák. na jedné straně a §140 odst. 2 tr. zák. na druhé straně je nezbytné objasnit způsob nabytí padělaných či pozměněných peněz. Vyřešení této otázky má pak podstatný význam pro správnou právní kvalifikaci skutku. Podle jeho názoru se však nepodařilo prokázat ničeno, z čeho by bylo možno usuzovat na odůvodněnost použití právní kvalifikace podle §140 odst. 2 tr. zák. Kriteria, která použil pro právní kvalifikaci soud, nejsou podle obviněného zcela rozhodná a vyjadřuje přesvědčení, že rozhodnutí obou soudů spočívá na nesprávném právním posouzení skutku, kdy popsaný skutek by měl být správně kvalifikován podle §141 tr. zák. S ohledem na shora uvedené navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí soudu prvního i druhého stupně.
Obviněný T. H. N. poukazuje v rámci svého dovolacího důvodu /§265b odst. 1 písm. g) tr. ř./ rovněž na to, že rozhodnutí neobsahuje hledisko pro rozlišení mezi trestným činem podle §140 odst. 2 tr. zák. a trestným činem podle §141 tr. zák., tj. způsob nabytí padělaných a pozměněných peněz, a proto je potřebné v souladu se zásadou „in dubio pro reo“ jeho jednání kvalifikovat podle §141 tr. zák. Poukazuje dále na to, že padělané bankovky se objevily i na jiných místech republiky a z provedeného dokazování nevyplývá, že by byl napojen na padělatele bankovek. Uvedená skutečnost podle dovolatele podporuje jeho obhajobu, že bankovku získal při placení na tržnici. Závěrem podaného dovolání navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil rozhodnutí Vrchního soudu v Praze a tomuto soudu přikázal věc k novému projednání a rozhodnutí.
K podaným dovoláním obviněných se obsáhle vyjádřil státní zástupce Nejvyššího státního zastupitelství v Brně. V úvodních několikastránkových pasážích je popisován průběh trestního stíhání obviněných, odkázáno na problematiku doručování a náležitosti dovolání, a s ohledem na nezbytnost zjištění požadovaných náležitostí, pak alternativně navrhován způsob vyřízení dovolání. V samotném závěru podaného dovolání státní zástupce vyjádřil názor, že pokud Nejvyšší soud neshledá podmínky pro odmítnutí dovolání např. podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř., bude muset vzít v úvahu rozdíl mezi trestným činem padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 alinea druhá tr. zák. a trestným činem udávání padělaných a pozměněných peněz podle §141 tr. zák. Poukazuje především na to, že znak „jimiž mu bylo placeno jako pravými“, jenž tvoří základ skutkové podstaty trestného činu udávání padělaných a pozměněných peněz podle §141 tr. zák., je naplněn zejména tehdy, jestliže pachatel obdržel padělané nebo pozměněné peníze jako protihodnotu za jinou věc či službu. Úvahy, na základě nichž soudy obou stupňů dospěly k závěru, že obvinění udávali padělané a pozměněné peníze, které získali jinak než tím, že jim bylo jimi placeno jako pravými, nemohou obstát. Státní zástupce dospívá k názoru, že skutečnosti, které podle soudů svědčily pro závěr posoudit jednání obviněných podle §140 odst. 2 alinea druhá tr. zák., nemohou vést samy k závěru, že si obvinění opatřili padělky nikoli tou formou, že by jim jimi bylo placeno jako pravými, respektive, že by věděli již od počátku, že peníze, jimiž jim bylo placeno, jsou padělané nebo pozměněné. S ohledem na tyto skutečnosti státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 10. 2003, sp. zn. 3 To 135/2003, a jemu předcházející rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové, jakož i všechna další rozhodnutí na zrušená rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu a aby věc přikázal Krajskému soudu v Hradci Králové k novému projednání a rozhodnutí.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) zjistil, že dovolání byla podána osobami oprávněnými /§265d odst. 1 písm. b) tr. ř./, prostřednictvím obhájců (§265d odst. 2 tr. ř.), ve lhůtě stanovené zákonem (§265e tr. ř.) a jsou podána proti usnesení soudu druhého stupně, jímž byly zamítnuty řádné opravné prostředky proti rozsudku soudu prvního stupně /§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř./.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze dovolání podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. V rámci tohoto dovolacího důvodu je možno namítat, že zjištěný skutek byl nesprávně posouzen jako trestný čin, ačkoli nevykazuje znaky žádného trestného činu nebo vykazuje znaky jiného trestného činu, než kterým byli obvinění uznáni vinnými. Není však v rámci tohoto dovolacího důvodu možno namítat, že skutek byl nesprávně zjištěn, že důkazy byly vadně hodnoceny, případně nebyly provedeny veškeré důkazy.
Pokud jde o vlastní dovolání obou obviněných, je vhodné uvést, že část dovolání směřuje právě do oblasti skutkových zjištění, což však není důvod dovolání vymezený §265b tr. ř., a proto tyty námitky je třeba považovat pro další rozhodování za irelevantní. Svůj význam z pohledu uplatněného dovolacího důvodu má námitka, že jednání popsané ve výroku rozsudku soudu prvního stupně, s jehož závěry se ztotožnil také soud odvolací vykazuje, znaky nikoli trestného činu podle §140 odst. 2 alinea druhá tr. zák., ale znaky trestného činu podle §141 tr. zák.
Trestného činu padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 alinea druhá tr. zák. se dopustí ten, kdo padělané nebo pozměněné peníze udá jako pravé. Trestného činu udávání padělaných a pozměněných peněz podle §141 tr. zák. se dopustí ten, kdo padělané nebo pozměněné peníze, jimiž mu bylo placeno jako pravými, udá jako pravé.
Krajský soud v Hradci Králové po provedeném dokazování uzavřel ve svém rozsudku skutková zjištění konstatováním, že „obvinění po předchozí domluvě udávali, případně se pokoušeli udat při placení zboží padělané peníze“ a dále v jednotlivých útocích popisuje konkrétní situaci i jednání obviněných. V souvislosti s otázkou skutkového zjištění je potřebné ještě uvést, že soud musí shromážděné důkazy v rámci dokazování provést v souladu se zákonem a tyto důkazy následně hodnotit podle svého vnitřního přesvědčení, které je založeno na pečlivém uvážení všech okolností případu, jednotlivě i v jejich souhrnu (§2 odst. 6 tr. ř.), kdy soud na základě analýzy poznatků o prameni důkazů, závažnosti skutečností, které z toho důkazu plynou. O jejich souvislostech a v návaznosti na jiné skutečnosti nebo důkazy získává obraz o skutečnosti, která je předmětem dokazování, a tento pochod následně vyjádří v popisu skutku, ve svém skutkovém zjištění, o němž nejsou důvodné pochybnosti (§2 odst. 5 tr. ř.). Průběh analýzy poznatků o prameni důkazů apod. (viz shora) vyjádří soud v odůvodnění svého rozhodnutí, neboť z ustanovení §125 odst. 1 tr. ř. mj. plyne, že z odůvodnění musí být patrno, jak se soud vypořádal s obhajobou, proč nevyhověl návrhům na provedení dalších důkazů a jakými právními úvahami se řídil, když posuzoval prokázané skutečnosti podle příslušných ustanovení zákona v otázce viny a trestu. Na shora uvedené ustanovení poukazuje Nejvyšší soud z toho důvodu, že může dojít k situaci, kdy skutkové zjištění může vykazovat jistý nedostatek, pro který je podáno dovolání. Jestliže však odůvodnění rozhodnutí se náležitě vypořádává se všemi rozhodnými skutečnostmi pro právní posouzení věci tak, jak vyplývá z ustanovení §125 odst. 1 tr. ř., je nezbytné nahlížet na vytýkanou chybu pouze jako na nedostatek popisu skutkového děje, když skutkový děj s hodnocením důkazů a analýzou poznatků apod. je rozveden v odůvodnění rozhodnutí.
Právě z odůvodnění rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové vyplývá, jak soud postupoval při hodnocení jednotlivých důkazů. V tomto směru lze souhlasit se závěrem vrchního soudu, že důkazy byly hodnoceny ve smyslu §2 odst. 6 tr. ř. a na jejich základě dovozen skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. S ohledem na shora uvedené se nemohl Nejvyšší soud ztotožnit s argumentací, kterou uplatnil v dovolání státní zástupce, který především soudům vytýká způsob, jakým tyto vyhodnotily jednotlivé důkazy a skutkové závěry, ke kterým dospěly.
Nejvyšší soud se ztotožnil se závěry krajského i vrchního soudu, neboť učiněná skutková zjištění odpovídají právnímu posouzení jednání obviněných jako trestných činů uvedených v jejich rozhodnutí. Soudy uzavřely svá skutková zjištění s tím, že to byli obvinění, kdo v šesti případech v průběhu jednoho dne, na jednom místě v rozmezí od 10.00 do 15.20 hod. po předchozí domluvě udávali, případně se pokoušeli udat při placení zboží padělané peníze. Své skutkové závěry nejen v uvedené otázce, ale i ohledně pohybu obviněných měly soudy prokázány výpověďmi svědků a na základě nich dospěly k závěru, že obvinění z místa, kde se snažili zboží za padělané bankovky nakoupit, při projevu prodávajících, že se jedná o padělky uprchli. S ohledem na množství bankovek potom neuvěřily soudy obhajobě obviněného, že „bankovku“ získal na vietnamském tržišti od neznámé osoby při nákupu apod. Z těchto okolností soudy v rámci hodnocení důkazů dospěly k závěru, že obvinění jednali promyšleně a cílevědomě, padělané bankovky nezískali způsobem uplatněným v obhajobě, s ohledem na skutečnosti rozvedené v odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, se tyto padělky se snažili udat, a tím uvádět v omyl či využít něčího omylu v úmyslu sebe obohatit. Právě z odůvodnění rozhodnutí soudu prvního stupně, s jehož závěrem se ztotožnil také odvolací soud, vyplývá, že soudy vyvrátily obhajobu obviněných ohledně způsobu získání padělaných peněz způsobem, který předpokládá ustanovení §141 tr. zák. a s ohledem na další skutečnosti dovodily naplnění jak objektivních, tak subjektivních znaků trestného činu padělání a pozměňování peněz podle §140 odst. 2 alinea druhá tr. zák. Pokud jde o otázku trestného činu podvodu spáchaného obviněnými ve spolupachatelství v jednočinném souběhu s výše uvedeným trestným činem, zde musí Nejvyšší soud konstatovat, že také aplikací tohoto ustanovení trestního zákona se soudy nižších stupňů vypořádaly v souladu s rozhodnutím č. 23/1995 Sb. rozh. trest.
S ohledem na skutečnosti shora uvedené Nejvyšší soud dovolání obviněných podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné, aniž musel věc meritorně přezkoumávat. Za podmínek §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 27. května 2004
Předseda senátu :
JUDr. Jan Engelmann