ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.584.2004.1
sp. zn. 6 Tdo 584/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. září 2004 dovolání, které podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněných T. A., a Ing. J. K., proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 12. 2003, sp. zn. 10 To 360/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Náchodě pod sp. zn. 11 T 187/2002, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. se usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 12. 2003, sp. zn. 10 To 360/2003, v celém rozsahu zrušuje . Současně se zrušují další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Hradci Králové přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 19. 6. 2003, sp. zn. 11 T 187/2002, byli obvinění T. A. a Ing. J. K. uznáni vinnými trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., ve znění účinném od 1. 1. 2002, kterého se měli dopustit tím, že jako společníci a jednatelé obchodní společnosti O. v N. s ručením omezeným se sídlem v N., nám. T., IČ, dne 17. prosince 1993 v N. společně uzavřeli s Č. o. b., a. s., úvěrovou smlouvu č. reg., na základě které byl společnosti poskytnut úvěr ve výši 8.000.000,- Kč na úhradu části kupní ceny M. N. za nemovitosti domu čp. se stavební parcelou č. a pozemkovou parcelou č., čp. se stavební parcelou č. a pozemkovou parcelou č. v katastrálním území S. M. n. M., zapsaných K. ú. v N. na listu vlastnictví č., zavázali se rozprodávat spoluvlastnické podíly na těchto nemovitostech s tím, že kupní ceny budou splatné zásadně na účtu č. u České (pozn. správně mělo být Československé) obchodní banky, a. s., pobočka N. v den podpisu kupní smlouvy a po dobu splatnosti úvěru budou ve prospěch běžného účtu společnosti, rovněž zde vedeného, směřovat objem veškeré fakturace z další podnikatelské činnosti, avšak v rozporu s těmito úvěrovými podmínkami přebírali kupní ceny z prodeje podílů na nemovitostech převážně v hotovosti, nevkládali příjmy na určené účty a používali je k jiným účelům, a tím způsobili Československé obchodní bance, a. s., se sídlem P., ul. N. P., škodu ve výši nejméně 3.250.000,- Kč.
Za toto jednání a za trestný čin zpronevěry podle §248 odst. 2 tr. zák., kterým byl obviněný T. A. uznán vinným rozsudkem Okresního soudu v Náchodě sp. zn. 1 T 193/99, ve znění rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 12 To 290/2001, ze dne 13. 12. 2001, byl jmenovaný odsouzen podle §250 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dva a půl roku, pro jehož výkon byl zařazen podle §39a odst. 2 písm. b) tr. zák. za použití §39a odst. 3 tr. zák. do věznice s dozorem. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Náchodě sp. zn. 1 T 193/99, ve znění rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 12 To 290/2001, ze dne 13. 12. 2001, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Za uvedené jednání a za trestný čin ohrožení pod vlivem návykové látky podle §201 písm. d) tr. zák., jímž byl obviněný Ing. J. K. uznán vinným trestním příkazem Okresního soudu v Náchodě sp. zn. 2 T 87/2001, ze dne 22. 6. 2001, byl jmenovaný odsouzen podle §250 odst. 3 tr. zák. za použití §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let s podmíněným odkladem výkonu tohoto trestu podle §58 odst. 1, §59 odst. 1 tr. zák. na zkušební dobu tří let. Podle §49 odst. 1 tr. zák. a §50 odst. 1 tr. zák. byl obviněnému uložen trest zákazu činnosti, a to zákazu řízení motorových vozidel na dobu dvou let. Současně byl zrušen výrok o trestu z trestního příkazu Okresního soudu v Náchodě sp. zn. 2 T 87/2001, ze dne 22. 6. 2001, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla obviněným uložena povinnost společně a nerozdílně zaplatit na náhradě škody poškozené Československé obchodní bance, a. s., se sídlem P., ul. N. P., částku 3.250.000,- Kč, přičemž podle §229 odst. 2 tr. ř. byla tato poškozená společnost odkázána se zbytkem svého nároku na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti konstatovanému rozsudku podali odvolání obvinění T. A. a Ing. J. K. a v jejich neprospěch ohledně výroku o náhradě škody poškozená Československá obchodní banka, a. s.
Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 12. 2003, sp. zn. 10 To 360/2003, byl z podnětu podaných odvolání napadený rozsudek podle §257 odst. 1 písm. c) tr. ř. v celém rozsahu zrušen a trestní stíhání obviněných T. A. a Ing. J. K. bylo podle §11 odst. 1 písm. b) tr. ř. zastaveno pro týž skutek, jak byl popsán v rozsudku soudu prvního stupně, který byl právně kvalifikován jako trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., ve znění účinném od 1. 1. 2002.
Opis usnesení odvolacího soudu byl doručen dne 22. 12. 2003 jednak Krajskému státnímu zastupitelství v Hradci Králové a jednak obhájcům obviněných JUDr. H. E. a JUDr. J. Š., dne 17. 1. 2004 obviněnému T. A. a dne 23. 2. 2004 obviněnému Ing. J. K.
Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podala nejvyšší státní zástupkyně v neprospěch obviněných T. A. a Ing. J. K. dne 19. 2. 2004 na poštu dovolání, které bylo adresováno a doručeno Okresnímu soudu v Náchodě dne 20. 2. 2004. Mimořádným opravným prostředkem dovolatelka napadla všechny výroky v usnesení krajského soudu a opřela ho o dovolací důvody uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. f), písm. g) tr. ř. Podle jejího názoru bylo rozhodnuto o zastavení trestního stíhání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí a rozhodnutí spočívá na nesprávném hmotně právním posouzení.
Nejvyšší státní zástupkyně v podrobnostech namítla, že nelze souhlasit s názorem odvolacího soudu, že trestní stíhání obou obviněných je promlčeno ve smyslu ustanovení §67 odst. 1 písm. c) tr. zák. V uvedeném směru zmíněnému soudu vytkla, že si neujasnil právní kvalifikaci skutku, pro který nalézací soud uznal oba obviněné vinnými. Poukázala, že popis skutku v tzv. skutkové větě je z hlediska skutkové podstaty trestného činu podvodu podle §250 tr. zák. nepřiléhavý, neboť v něm není vyjádřena existence již v době sjednání úvěrové smlouvy existujícího podvodného úmyslu na straně obviněných. V odůvodnění rozsudku však nalézací soud na str. 5 - 6 ohledně úmyslu obviněných uzavřel, že v daném případě podvodné jednání obviněných spočívalo právě ve vylákání úvěru z podepsané úvěrové smlouvy s předcházejícím přímým úmyslem úvěr nesplatit. Tato skutková zjištění nijak nezpochybnil ani odvolací soud. Jestliže nalézací soud dovodil na straně obviněných již v době sjednání úvěrové smlouvy existující eventuální úmysl úvěr nesplatit, tak podle názoru dovolatelky bylo nutno za škodu považovat celou obviněnými vylákanou částku 8.000.000,- Kč, přičemž trestný čin podvodu byl dokonán již vyplacením úvěrových prostředků obviněným. Skutečnost, že obvinění v následujícím období některé platby peněžnímu ústavu zaslali, by bylo možno posoudit toliko jako náhradu škody.
Dovolatelka dále konstatovala, že škoda ve výši 8.000.000,- Kč je ve smyslu §89 odst. 11 tr. zák., ve znění zákona č. 265/2001 Sb., škodou velkého rozsahu, a tudíž jednání obviněných i po 1. 1. 2002 vykazovalo zákonné znaky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák., u kterého zánik trestnosti v důsledku promlčení s ohledem na délku promlčecí doby uvedenou v ustanovení §67 odst. 1 písm. b) tr. zák., a to jak ve znění platném před 1. 1. 2002, tak i ve znění zák. č. 265/2001 Sb., nepřicházel v úvahu. Současně ale upozornila na skutečnost, že proti rozsudku soudu prvého stupně nebylo státním zástupcem podáno odvolání a náprava uvedené nesprávné právní kvalifikace skutku nepřichází v rámci dovolacího řízení v úvahu, stejně jako poukázala, že ve věci měl s ohledem na §17 odst. 1 tr. ř. konat řízení v prvním stupni krajský soud. Tyto okolnosti však nebránily tomu, aby při posuzování podmínek promlčení odvolací soud vycházel ze správné kvalifikace skutku.
Nejvyšší státní zástupkyně vyjádřila přesvědčení, že právní názory odvolacího soudu by nemohly obstát ani v případě, pokud by jednání obou obviněných skutečně vykazovalo znaky toliko trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., ve znění zák. č. 265/2001 Sb. Při výši škody, ze které orgány činné v trestním řízení v době sdělení obvinění vycházely, vykazoval skutek spáchaný obviněnými znaky trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. Tudíž sdělení obvinění nijak nebránilo ustanovení §11 odst. 1 písm. b) tr. ř., neboť šlo o řádně provedený procesní úkon v jehož důsledku se promlčení trestního stíhání přerušilo a začala běžet nová promlčecí doba. Při posuzování délky této nově běžící promlčecí doby by pak již bylo nutno vycházet z novějšího, pro obviněné příznivějšího trestního zákona ve znění zákona č. 265/2001 Sb. Dovolatelka uzavřela, že ustanovení §16 odst. 1 tr. zák. nelze vykládat tak široce, aby s odkazem na toto zákonné ustanovení byly při posuzování podmínek promlčení fakticky dodatečně anulovány účinky úkonů uvedených v ustanovení §67 odst. 3 písm. a) tr. zák., které byly řádně provedeny za účinnosti dřívějšího znění trestního zákona. Proto pokud krajský soud trestní stíhání obviněných zastavil s odkazem na ustanovení §11 odst. 1 písm. b) tr. zák., vycházel z nesprávného hmotně právního posouzení podmínek promlčení a trestní stíhání zastavil, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí.
Závěrem dovolání nejvyšší státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil v celém rozsahu usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 12. 2003, sp. zn. 10 To 360/2003, a podle §265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Hradci Králové přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Současně navrhla, aby o dovolání bylo rozhodnuto podle §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
V souladu s ustanovením §265h odst. 2 tr. ř. doručil předseda senátu soudu prvého stupně opis dovolání nejvyšší státní zástupkyně dne 10. 3. 2004 shora jmenovaným obhájcům obviněných, dne 22. 3. 2004 obviněnému T. A. a dne 26. 4. 2004 obviněnému Ing. J. K. s upozorněním, že se mohou k dovolání písemně vyjádřit a popřípadě souhlasit s jeho projednáním v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. Obvinění se však ke dni rozhodnutí dovolacího soudu k podanému dovolání nevyjádřili.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání nejvyšší státní zástupkyně je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. c) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. a) tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§265e odst. 1, 3 tr. ř.].
Protože dovolání je možné učinit pouze z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit, zda námitky vznesené nejvyšší státní zástupkyní naplňují jí uplatněné zákonem stanovené dovolací důvody, neboť jejich existence je zároveň nezbytnou podmínkou pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. f), g) tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
f) bylo rozhodnuto o postoupení věci jinému orgánu, o zastavení trestního stíhání, o podmíněném zastavení trestního stíhání, o schválení narovnání, aniž byly splněny podmínky pro takové rozhodnutí,
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. f) tr. ř. lze vytýkat nesprávnost rozhodnutí o postoupení věci jinému orgánu nebo nesprávnost rozhodnutí spojeného se zastavením trestního stíhání, a to obligatorním zastavením trestního stíhání pro nepřípustnost z důvodů uvedených v §11 odst. 1 tr. ř., fakultativním zastavením trestního stíhání pro neúčelnost s odkazem na důvody podle §172 odst. 2 tr. ř., podmíněným zastavením trestního stíhání podle §307 tr. ř. nebo schválením narovnání spojeným se zastavením trestního stíhání podle §309 tr. ř. V případě rozhodnutí o zastavení trestního stíhání je dovolací důvod naplněn, pokud nebyly vůbec splněny zákonné podmínky pro vydání takového rozhodnutí, tzn. že ve věci např. neexistoval žádný z obligatorních důvodů uvedených v §11 odst. 1 tr. ř., pro který musí být trestní stíhání zastaveno. Uvedený dovolací důvod tedy spočívá v procesních vadách, jimiž je zatíženo rozhodnutí napadené dovoláním nebo jemu předcházející řízení a dopadá na ty případy, kdy příslušný orgán činný v trestním řízení rozhodl chybně o zastavení trestního stíhání jednak podle §11 odst. 1 tr. ř., nebo jednak odkazem na důvody podle §172 odst. 2 tr. ř., případně podle §307 tr. ř., respektive podle §309 tr. ř.
Ohledně dovolacího důvodu vymezeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce citovaného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. V případě dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není Nejvyšší soud oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvého, eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažovat hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. Důvody dovolání jsou totiž koncipovány v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. tak, že v dovolání není možno namítat vady, které se týkají skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení důkazů, neboť právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění.
V kontextu s citovanými dovolacími důvody nejvyšší státní zástupkyně brojí proti tomu, že odvolací soud vycházel z nesprávného hmotně právního posouzení podmínek promlčení a trestní stíhání zastavil, aniž byly splněny zákonné podmínky pro takové rozhodnutí. Tyto výhrady lze pod zmíněné dovolací důvody podřadit, a proto Nejvyšší soud podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroků napadeného usnesení, proti nimž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející a dospěl k níže uvedeným závěrům.
Podle §11 odst. 1 písm. b) tr. ř. trestní stíhání nelze zahájit, a bylo-li již zahájeno, nelze v něm pokračovat a musí být zastaveno, je-li trestní stíhání promlčeno. Podle §257 odst. 1 písm. c) tr. ř. odvolací soud napadený rozsudek nebo jeho část zruší a v rozsahu zrušení trestní stíhání zastaví, shledá-li, že je tu některá z okolností, jež by odůvodňovaly zastavení trestního stíhání soudem prvního stupně (§223 odst. 1, 2 tr. ř.).
Promlčení trestního stíhání je případem zániku trestnosti a je upraveno v ustanoveních §67 a §67a tr. zák. Podle §67 odst. 1 písm. a) až d) tr. zák. trestnost činu zaniká uplynutím zákonem stanovené promlčecí doby, která je v uvedeném ustanovení odstupňována podle závažnosti trestného činu vyjádřené výší trestu v sazbě na daný trestný čin. Ustanovení o promlčení trestního stíhání se vztahuje na všechny trestné činy s výjimkou trestných činů uvedených v §67a písm. a) až d) tr. zák. Promlčecí doba začíná běžet od okamžiku, kdy byl trestný čin dokonán, tedy od naplnění všech zákonných znaků příslušné skutkové podstaty.
Při úvaze o tom, zda nutno postupovat podle ustanovení §11 odst. 1 písm. b) tr. ř., je potřebné zejména zjistit, zda vůbec promlčení přichází v úvahu a stanovit odpovídající délku promlčecí doby podle §67 odst. 1 písm. a) až d) tr. zák., a to v návaznosti na právní posouzení skutku podle konkrétního ustanovení trestního zákona. Současně je nutno uvážit, zda nedošlo ke stavení promlčecí doby /§67 odst. 2 písm. a) až c) tr. zák./ nebo k přerušení promlčení trestního stíhání /§67 odst. 3 písm. a), b) tr. zák./. Přerušení promlčení trestního stíhání má zásadní účinek spočívající v tom, že v důsledku sdělení obvinění pro trestný čin, o jehož promlčení jde, a provedením následujících úkonů policejního orgánu, státního zástupce nebo soudu směřujících k trestnímu stíhání pachatele, anebo v důsledku skutečnosti, že pachatel spáchal v promlčecí době nový trestný čin, na který trestní zákon stanoví trest stejný nebo přísnější, počíná běžet promlčecí doba znovu a nepřihlíží se k té části promlčecí doby, která předtím uplynula /viz znění §67 odst. 3 písm. a), b), odst. 4 tr. zák./. Trestní stíhání musí být zahájeno právě pro skutek ve kterém je spatřován trestný čin, jehož promlčení se jím má přerušit. Rovněž platí, že pokud byly procesní úkony provedeny způsobem, který odpovídal zákonné úpravě, jsou jejich účinky zachovány.
Nutno připomenout, že ve smyslu ustanovení §16 odst. 1 tr. zák. se trestnost činu posuzuje podle zákona účinného v době, kdy byl čin spáchán; podle pozdějšího zákona se posuzuje jen tehdy, jestliže to je pro pachatele příznivější. V této souvislosti lze stručně uvést, že dřívějšího nebo nového zákona je třeba vždy užít jako celku, přičemž otázku, kterého souhrnu trestněprávních norem bude použito, je nutno posuzovat na základě komplexního porovnání všech v úvahu přicházejících trestních zákonů. Zásada vyplývající ze zmíněného ustanovení, že trestnost činu se posuzuje podle pozdějšího pro obviněného příznivějšího zákona, se uplatní i při posuzování otázky, zda je či není trestní stíhání podle §67 odst. 1 písm. a) až d) tr. zák. promlčeno, neboť se vychází z délky promlčecí doby určené trestní sazbou trestu odnětí svobody toho trestného činu, jehož kvalifikace skutku podle citované zásady připadá v úvahu. Vždy ovšem při uvážení, zda nenastala okolnost podmiňující stavení nebo přerušení promlčecí doby ve smyslu ustanovení §67 odst. 2, 3 tr. zák.
Pokud jde o posouzení důvodnosti podaného dovolání, je třeba poukázat na zjištění, která vyplývají jednak z odůvodnění napadeného usnesení Krajského soudu v Hradci Králové a jednak z obsahu spisu Okresního soudu v Náchodě sp. zn. 11 T 187/2002.
Jak již bylo výše uvedeno usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 12. 2003, sp. zn. 10 To 360/2003, bylo podle §11 odst. 1 písm. b) tr. ř. trestní stíhání obviněných T. A. a Ing. J. K. zastaveno, a to v návaznosti na rozhodnutí podle §257 odst. 1 písm. c) tr. ř., jímž byl zrušen rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 19. 6. 2003, sp. zn. 11 T 187/2002, kterým byli oba obvinění uznáni vinnými trestným činem podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., ve znění účinném od 1. 1. 2002. V odůvodnění svého usnesení na str. 3 a 4 krajský soud mimo jiné konstatoval, že trestná činnost byla podle napadeného rozsudku spáchána dne 17. 12. 1993 s tím, že páchání bylo ukončeno nejpozději v březnu 1995; podle odůvodnění obžaloby trestná činnost pokračovala až do 15. 4. 1996 a způsobená škoda činila celkem 4.323.404,- Kč, přičemž ke sdělení obvinění došlo dne 25. 10., resp. 17. 11. 2001. Dále odvolací soud poukázal na ustanovení §67 odst. 1 písm. c) tr. zák., podle něhož trestnost činu zaniká uplynutím promlčecí doby, jež činí pět let, pokud je horní hranice trestní sazby odnětí svobody nejméně tři léta a méně než deset let. Současně dospěl k závěru, že tak je tomu i v případě trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák., kde je stanovena trestní sazba od dvou do osmi let odnětí svobody. Konstatoval, že od ukončení trestné činnosti do sdělení obvinění uplynula pětiletá promlčecí doba a nebyly zjištěny skutečnosti odůvodňující stavení nebo přerušení promlčecí doby ve smyslu §67 odst. 2, 3 tr. zák., a to s výjimkou sdělení obvinění, k němuž však došlo až po uplynutí pětileté promlčecí doby, konkrétně u obviněného T. A. dne 17. 11. 2001 a u obviněného Ing. J. K. dne 25. 10. 2001. Krajský soud připomněl ustanovení §16 odst. 1 tr. zák. s tím, že v daném případě je pro obviněné příznivější použití zákona účinného v době rozhodování soudu. Rovněž uvedl: „Ačkoliv tedy původně bylo sděleno obvinění pro trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák., účinného do 31. 12. 2001, který by nebyl promlčen, je nutno otázku promlčení posuzovat podle pozdějšího zákona a vycházet z promlčecí doby, která je zákonem stanovena na trestný čin podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. Podobně to platí i z hlediska skutečností, které by přerušovaly nebo stavěly promlčecí dobu, jako je spáchání stejně nebo přísněji trestného činu v promlčecí době“. Z těchto důvodů odvolací soud dovodil existenci okolností způsobujících nepřípustnost trestního stíhání a odůvodňujících zastavení trestního stíhání již v době rozhodování soudu prvého stupně.
Z trestního spisu Okresního soudu v Náchodě sp. zn. 11 T 187/2002 Nejvyšší soud ověřil, že obvinění pro trestný čin podvodu ve spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák. k §250 odst. 1, 4 tr. zák. bylo sděleno Ing. J. K. dne 25. 10. 2001 a T. A. dne 17. 11. 2001 (č. l. 1 spisu), a to pro skutek spočívající v tom, že jako jednatelé obchodní společnosti O., s. r. o., se sídlem v N. na nám. T. čp. , IČO, dne 17. 12. 1993 v N. uzavřeli s Československou obchodní bankou, a. s., úvěrovou smlouvu č. reg. určenou k nákupu nemovitostí od města N. v k. ú. S. M. n. M. - budovy čp. na pozemkové parcele č., budovy čp. na pozemkové parcele č. a pozemkové parcely č., všech zapsaných Katastrálním úřadem N. v katastru nemovitostí na LV č., přičemž společným jednáním porušovali své závazky z úvěrové smlouvy, když v rozporu s úvěrovými podmínkami smlouvy zatajovali konkrétní příjmy z prodeje bytů i z podnikání, neodváděli tyto příjmy na určený účet a používali jich k jiným účelům, čímž způsobili Československé obchodní bance, a. s., se sídlem v P., ul. N. P., škodu ve výši 1.027.734,78 Kč. Vzhledem k popsaným skutečnostem a výši škody, z nichž orgány činné v trestním řízení tehdy vycházely, skutek posuzovaly jako citovaný trestný čin.
Trestného činu podvodu podle §250 odst. 1, 3 písm. b) tr. zák. se dopustí ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti a způsobí takovým činem na cizím majetku značnou škodu nebo jiný zvlášť závažný následek. V kvalifikovanější skutkové podstatě podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. je tento trestný čin spáchán způsobí-li pachatel uvedeným činem škodu velkého rozsahu. Nejvyšší soud připomíná, že v rámci novelizace trestního zákona provedené zák. č. 265/2001 Sb., s účinností od 1. 1. 2002, došlo ke změně výkladových pravidel v ustanovení §89 odst. 11 tr. zák., když škodou velkého rozsahu se nyní rozumí škoda dosahující částky nejméně 5.000.000,- Kč (do 31. 12. 2001 se škodou velkého rozsahu rozuměla škoda dosahující nejméně pětisetnásobku nejnižší měsíční mzdy stanovené nařízením vlády, což s ohledem na nařízení vlády ČSFR č. 464/1991 Sb. byla částka nejméně 1.000.000,- Kč.).
Ve světle shora rozvedených skutečností nelze akceptovat závěr odvolacího soudu, že jednání obviněných bylo ve smyslu ustanovení §67 odst. 1 písm. c) tr. zák. promlčeno. Skutečnost, že oběma obviněným bylo řádně a včas sděleno obvinění ještě před účinností pro ně příznivější novely trestního zákona provedené zákonem č. 265/2001 Sb., pro trestný čin podvodu podle §250 odst. 1, 4 tr. zák. s trestní sazbou odnětí svobody na pět až dvanáct let, u něhož promlčecí doba ve smyslu §67 odst. 1 písm. b) tr. zák. činila v době sdělení obvinění deset let (vzhledem k ustanovení §16 odst. 1 tr. zák. bylo potřebné vycházet z trestního zákona účinného do 27. 12. 1999, který byl z hlediska délky promlčecí doby pro obviněné příznivější), je nutno v posuzovaném případě považovat za důvod přerušení promlčení trestního stíhání ve smyslu §67 odst. 3 písm. a) tr. zák. Ke sdělení obvinění, které mělo povahu úkonu policejního orgánu směřujícímu k trestnímu stíhání obviněných, došlo v průběhu zákonem stanovené promlčecí doby, jež se na uvedené trestné jednání obviněných v okamžiku zahájení trestního stíhání vztahovala. Přerušení promlčení trestního stíhání, je sice institut hmotně právní povahy, avšak je podmíněn procesně právními úkony orgánů činných v trestním řízení, které se posuzují podle trestního řádu účinného v době, kdy tyto úkony byly provedeny. Za tohoto stavu věci odvolací soud postupoval chybně, když v rámci úvah o trestnosti činu rozšířil účinky ustanovení §16 odst. 1 tr. zák. i na úkony, jímiž došlo k přerušení promlčení trestního stíhání a nastaly účinky uvedené v §67 odst. 4 tr. ř.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud shledal, že nejvyšší státní zástupkyně podala dovolání důvodně, neboť v souvislosti s popsanou vadou nelze považovat rozhodnutí odvolacího soudu ve výroku, jímž byl podle §257 odst. 1 písm. c) tr. ř. zrušen rozsudek Okresního soudu v Náchodě ze dne 19. 6. 2003, sp. zn. 11 T 187/2002, a ani ve výroku o zastavení trestního stíhání obviněných podle §11 odst. 1 písm. b) tr. ř., za zákonné. Z tohoto důvodu dovolací soud podle §265k odst. 1, 2 tr. ř. zrušil v celém rozsahu usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 16. 12. 2003, sp. zn. 10 To 360/2003, a současně zrušil i další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále podle §265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Hradci Králové přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Po zrušení napadeného usnesení se trestní věc obviněných T. A. a Ing. J. K. dostala do procesního stadia řízení před odvolacím soudem. Úkolem Krajského soudu v Hradci Králové bude při dodržení všech v úvahu přicházejících ustanovení trestního řádu věc znovu projednat v takovém rozsahu, aby mohl učinit zákonu odpovídající rozhodnutí, přičemž lze odkázat na právní názor, který v tomto usnesení vyslovil Nejvyšší soud.
Protože napadené rozhodnutí bylo zrušeno z podnětu dovolání nejvyšší státní zástupkyně podaného v neprospěch obviněných, může v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jejich neprospěch. Lze však upozornit, že okresní státní zástupce nepodal odvolání v neprospěch obviněných proti rozsudku soudu prvého stupně, a proto Krajský soud v Hradci Králové bude v dalším řízení vázán s výjimkou výroku o náhradě škody zásadou zákazu změny k horšímu (tzv. reformationis in peius) ve vztahu k rozsudku Okresního soudu v Náchodě ze dne 19. 6. 2003, sp. zn. 11 T 187/2002, jak uvedena v §259 odst. 4 tr. ř. Jelikož v důsledku aplikace ustanovení §257 odst. 1 písm. c) tr. ř. a §11 odst. 1 písm. b) tr. ř. se odvolací soud již blíže nezabýval ve smyslu ustanovení §254 tr. ř. zákonností a odůvodněností těch výroků rozsudku soudu prvého stupně, proti nimž byla odvolání podána, i správností postupu řízení, které jim předcházelo, jak vyplývá z odůvodnění napadeného usnesení, nepovažuje Nejvyšší soud za potřebné se v tomto rozhodnutí vyjadřovat k dalším námitkám nejvyšší státní zástupkyně uplatněným v podaném dovolání (ohledně právního posouzení předmětného skutku), neboť by tím prakticky nahrazoval ve zmíněné části dosud nerealizovanou přezkumnou činnost odvolacího soudu, což by odporovalo smyslu a účelu dovolacího řízení.
V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. Nejvyšší soud učinil rozhodnutí v neveřejném zasedání, neboť zjištěnou vadu napadeného usnesení nebylo možno odstranit v řízení o dovolání ve veřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. září 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k