ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.629.2004.1
sp. zn. 6 Tdo 629/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. července 2004 dovolání obviněného A. K., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve V. O., které podal proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 11. 2003, sp. zn. 11 To 88/03, jako soudu druhého stupně v trestní věci vedené u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 1 Nt 151/2002, a rozhodl takto:
Podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. se dovolání obviněného A. K. odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 8. 2003, sp. zn. 1 Nt 151/2002, byly podle §283 písm. d) tr. ř. zamítnuty návrhy obviněných A. K., R. K. a R. O. na povolení obnovy řízení v trestní věci pravomocně skončené rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 28. 6. 1999, sp. zn. 1 T 51/98, ve spojení s usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 13. 12. 1999, sp. zn. 11 To 120/99.
Proti citovanému usnesení soudu prvého stupně podali obvinění A. K., R. K. a R. O. stížnosti, které byly usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 11. 2003, sp. zn. 11 To 88/03, podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuty. Opis usnesení soudu druhého stupně byl doručen dne 11. 12. 2003 Krajskému státnímu zastupitelství v Českých Budějovicích, dne 12. 12. 2003 obviněnému A. K. a dne 14. 1. 2004 jeho obhájci JUDr. V. J.
Obviněný A. K. podal prostřednictvím shora jmenovaného obhájce proti konstatovanému rozhodnutí Vrchního soudu v Praze dne 2. 3. 2004 u Krajského soudu v Českých Budějovicích dovolání. Mimořádný opravný prostředek opřel o dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť je přesvědčen, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku.
V odůvodnění dovolání obviněný vznesl výhrady proti tvrzení krajského soudu, s nímž se vrchní soud ztotožnil, že důkazy podané v rámci návrhů na obnovu řízení nemohou samy o sobě ani ve spojení se skutečnostmi a důkazy známými již dříve, odůvodnit jiné rozhodnutí o vině odsouzených, když důkazy provedené ve veřejném zasedání spíše prohloubily nevěrohodnost obviněnými uplatněné obhajoby. Dovolatel namítl, že skutečnosti jím uváděné nejsou z jeho pohledu bezvýznamné a naplňují podmínky pro obnovu řízení. V uvedeném směru zopakoval svoje stanovisko, že opětovný výslech svědkyně L. Č. nepovažuje za bezvýznamný, neboť trestná činnost jmenované předcházela přepadení pošty a toto přepadení mohlo být pouhým zastíracím manévrem pro její jednání. Podle jeho názoru nebylo zdůvodněno, proč půl hodiny před loupeží byly peněžní prostředky z trezoru přemístěny do přepážkového stolu. Rovněž akceptování návrhu na doplnění dalších důkazů ohledně této osoby a provedení výslechů svědků R. S., E. L. a B. Č. obviněný nepovažuje za zbytečné, neboť by těmito výslechy byly doplněny chybějící důkazy nutné pro objektivní posouzení dané věci. Namítl, že měla být provedena rekonstrukce činu, znalecké zkoumání osobnosti po stránce psychiatrické a psychologické i posouzení případu za použití metody DNA. Vyjádřil nesouhlas s vyhodnocením otázky koupě televizoru a v podrobnostech poukázal, že tato skutečnost je zásadní z hlediska jeho pobytu v místě bydliště v době loupeže. Podle mínění obviněného ani výpověď svědkyně J. H. nelze považovat za účelovou a vykonstruovanou; naopak se jevila jako spontánní a pravdivá. Stejně výpověď L. S. přes určité nesrovnalosti nebyla výpovědí nevěrohodnou a účelovou, neboť doplňovala úplnost důkazů daného případu. Dovolatel uzavřel, že na místě činu nebyly zjištěny žádné jeho otisky a je zcela logické, že se snaží zákonnými prostředky prokázat svoji nevinu a uvádí i skutečnosti, které ač se zdají méně podstatné, jsou z jeho pohledu zásadní. Na základě rozvedených skutečností obviněný navrhl, aby dovolací soud zrušil napadené usnesení Vrchního soudu v Praze a věc tomuto soudu vrátil k novému rozhodnutí. Zároveň požádal, aby byl na základě potvrzení o osobních majetkových a výdělkových poměrech osvobozen od placení soudních poplatků.
Předseda senátu soudu prvého stupně doručil podle §265h odst. 2 tr. ř. dne 5. 5. 2004 opis dovolání obviněného Nejvyššímu státnímu zastupitelství s upozorněním, že se může k dovolání písemně vyjádřit a souhlasit s jeho projednáním v neveřejném zasedání ve smyslu §265r odst. 1 písm. c) tr. ř. V písemném vyjádření ze dne 6. 5. 2004, sp. zn. 1 NZo 410/2004, státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství konstatoval, že usnesení, kterým bylo podle §283 tr. ř. rozhodnuto o návrhu na povolení obnovy řízení, není uvedeno v ustanovení §265a odst. 1 písm. a) – h) tr. ř., kde jsou taxativně vyjmenována rozhodnutí, která zákon považuje za rozhodnutí ve věci samé a proti nimž je možno dovolání podat. Proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. odmítl dovolání jako nepřípustné a toto rozhodnutí učinil za podmínek uvedených v §265r odst. 1 tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) při posuzování podaného dovolání nejprve zkoumal, zda jsou splněny podmínky jeho přípustnosti.
Podle §265a odst. 1 tr. ř. dovoláním lze napadnout pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé, jestliže soud rozhodl ve druhém stupni a zákon to připouští. Podle §265a odst. 2 písm. a) až h) tr. ř. platí, že rozhodnutím ve věci samé se rozumí:
a) rozsudek, jímž byl obviněný uznán vinným a byl mu uložen trest, popřípadě ochranné opatření nebo bylo upuštěno od potrestání,
b) rozsudek, jímž byl obviněný obžaloby zproštěn,
c) usnesení o zastavení trestního stíhání,
d) usnesení o postoupení věci jinému orgánu,
e) usnesení, jímž bylo uloženo ochranné opatření,
f) usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání,
g) usnesení o schválení narovnání, nebo
h) rozhodnutí, jímž byl zamítnut nebo odmítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku nebo usnesení uvedenému pod písmeny a) až g).
Z citovaného ustanovení §265a odst. 1 tr. ř. vyplývá, že dovolání nelze podat proti každému pravomocnému rozhodnutí v trestních věcech, neboť není univerzálním ale mimořádným opravným prostředkem. Rozhodnutí, které lze napadnout dovoláním, musí splňovat kumulativně stanovené podmínky - jde o rozhodnutí soudu, které je pravomocné a stalo se konečným, závazným a řádnými opravnými prostředky nezměnitelným, přičemž v celém obsahu právní moci nabylo v řízení před soudem druhého stupně a současně zákon dovolání připouští, tj. musí se jednat o rozhodnutí ve věci samé, jež zákonodárce taxativně vymezil v §265a odst. 2 písm. a) až písm. h) tr. ř.
Z provedeného výkladu je zcela zřejmé, že usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 11. 2003, sp. zn. 11 To 88/03, kterým byla podle §148 odst. 1 písm. c) tr. ř. zamítnuta stížnost obviněného A. K. do usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 22. 8. 2003, sp. zn. 1 Nt 151/2002, jímž byl zamítnut jeho návrh na povolení obnovy řízení, nelze podřadit pod rozhodnutí ve věci samé, proti kterým zákon podání mimořádného opravného prostředku – dovolání připouští.
Z těchto jen stručně popsaných důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. a) tr. ř. dovolání obviněného A. K. jako nepřípustné odmítl. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř. (přezkoumat výrok napadeného rozhodnutí a řízení, které mu předcházelo), přičemž toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Dovolací soud nerozhodoval o žádosti obviněného na „osvobození od placení soudních poplatků“, neboť mu to nepřísluší (srov. zejména ustanovení §153 a násl. tr. ř.).
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. července 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jiří H o r á k