ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.631.2004.1
sp. zn. 6 Tdo 631/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 29. července 2004 o dovolání obviněných D. S., a J. S., proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 12. 2003, sp. zn. 3 To 776/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Českém Krumlově pod sp. zn. 3 T 444/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obou obviněných o d m í t a j í.
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 20. 6. 2003, sp. zn. 3 T 444/2001, byli obvinění D. S. a J. S. uznáni vinnými trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 3 písm. a), c) tr. zák., trestným činem porušení předpisů o nálepkách k označení zboží podle §148a odst. 1, 2 písm. a) tr. zák. a trestným činem porušování předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou podle §124 odst. 1, 2 písm. a) tr. zák., jichž se dopustili formou spolupachatelství podle §9 odst. 2 tr. zák., protože společně a po vzájemné domluvě v prodejně D. T. F. D., s. r. o., v D. D., okres Č. K., v době nejméně od 15. 6. 2001 do 27. 6. 2001 nakupovali v níže přesně uvedených termínech kartony cigaret zn. R., W., R. a W. W. a dne 27. 6. 2001 po telefonické domluvě s obviněným L i alkoholické nápoje zn. vodka A. L., vodka A., vodka F., a vodka B., přičemž zakoupené zboží po nevyvezení z ČR do ciziny, dopravili zpět mimo oficiální hraniční přechod z bezcelního pásma mezi celnicí a státní hranicí na vnitrostátní území ČR a toto zboží bez nálepek k jeho označení pro daňové účely neoprávněně bez vyměření cla, spotřební daně a DPH následně prodávali na území ČR nezjištěným osobám, čímž ke škodě českého státu zastoupeného celním úřadem v D. D. zkrátili clo, spotřební daň a DPH následovně:
·dne 15. 6. 2001 při nákupu nejméně 300 kartonů uvedených cigaret zkrátili clo o 31. 062,- Kč, spotřební daň o 47.400,- Kč, a daň z přidané hodnoty o 29. 687,- Kč, tedy celkem o částku ve výši 108.149,- Kč
·zcela shodně zkrátili clo, spotřební daň a daň z přidané hodnoty při nákupech nejméně 300 kartonů cigaret ve dnech 17. 6. 2001, 18. 6. 2001, 20. 6. 2001 a 22. 6. 2001, kdy zkrácené clo a daň představují částku ve výši 432.596,- Kč
·dne 27. 6. 2001 při nákupu 339 kartonů uvedených cigaret zkrátili clo o 35.103,- Kč, spotřební daň o 53.562,- Kč a daň z přidané hodnoty o 33.550,- Kč, když dále při nákupu 45 lahví alkoholických nápojů zkrátili clo o 4.427,- Kč, spotřební daň o 5.056,- Kč a daň z přidané hodnoty o 3.826,- Kč, tedy celkem o částku ve výši 135.524,- Kč
·popsaným jednáním tak obvinění zkrátili clo a daně o částku ve výši 676.269,- Kč.
Za tyto trestné činy byli oba jmenovaní obvinění odsouzeni podle §148 odst. 3, §53 odst. 1, 3 tr. zák. a §35 odst. 1 tr. zák. každý k úhrnnému peněžitému trestu ve výměře 100.000,- Kč, přičemž pro případ, že by tento trest nebyl ve stanovené lhůtě vykonán, byl uložen oběma obviněným podle §54 odst. 3 tr. zák. náhradní trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců. Dále byl oběma obviněným společně s dalšími obviněnými, kteří si dovolání nepodali, uložen podle §55 odst. 1 písm. c) tr. zák. trest propadnutí věcí, a to alkoholických nápojů a cigaret, jak jsou přesně specifikovány ve výroku rozsudku soudu prvního stupně.
Proti tomuto rozsudku podali obvinění D. S. a J. S. odvolání, která byla usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 12. 2003, sp. zn. 3 To 776/2003, podle §256 tr. ř. jako nedůvodná zamítnuta.
Proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích podali obvinění D. S. a J. S. prostřednictvím obhájců dovolání. D. S. podal dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. e), g), h) a l) tr. ř. a J. S. z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř.
Obviněný D. S. se domnívá, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a dalším nesprávném hmotně právním posouzení, což je dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Je přesvědčen, že se jednání kladeného mu za vinu nedopustil, neboť toto není trestným činem. Podle jeho názoru je podle §45b odst. 7 zák. č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty (dále jen zák. o DPH) a §12b odst. 7 zák. č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních (dále jen zák. o spotřebních daních) „cestujícím“ míněn ten, kdo cestuje přes hranice mimo republiku. Obvinění však v tom smyslu cestujícími nebyli, protože z republiky nevycestovali a nevraceli se zpět ze zahraničí. Podle jeho názoru dovoz a vývoz znamená takovou manipulaci se zbožím, kdy zboží je převáženo přes státní hranice. Proto se domnívá, že svým jednáním zákon neporušil. Pokud zboží nebylo vyvezeno z České republiky, nevznikla obviněnému povinnost přihlásit zboží k proclení. Právní úvahu Krajského soudu v Českých Budějovicích týkající se zákonné fikce vývozu zboží, které je umístěné v prodejnách D., považuje za úvahu přesahující přesné znění zákona. Namítá, že oba soudy ve svých rozhodnutích pominuly zákonnou definici tuzemska a pominuly i zákon o dani z přidané hodnoty č. 588/1992 Sb., kde jsou vysvětleny pojmy tuzemsko, vývoz a dovoz. Tvrzení, odvolacího soudu, že tuzemsko končí celnicí, je v rozporu se zákonem o dani z přidané hodnoty, neboť tuzemsko končí státní hranicí. Ustanovení §2 odst. 2 zák. o DPH hovoří o dovozu jako o vstupu zboží do tuzemska. Nedošlo ani k vývozu zboží, protože nešlo o výstup zboží z tuzemska. Ustanovení §148 a §124 tr. zák. materiálně počítá s tím, že k trestnému jednání došlo při dovozu a vývozu. Nemohlo proto na straně obviněného dojít k daňové povinnosti.
Obviněný rovněž poukázal i na stupeň společenské nebezpečnosti skutku za situace, kdy „f. s.“ mají v nejbližší době zaniknout. Je také přesvědčen, že u něho nebyla naplněna ani subjektivní stránka trestného činu. Vzhledem k věku, nedostatečnému vzdělání a vzhledem k mezerám v zákonech týkajících se této problematiky nelze mít za to, že si obviněný byl vědom toho, zda a jakých trestných činů se dopouští.
Dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. spatřuje obviněný D. S. v tom, že uložený peněžitý trest ve výměře 100.000,- Kč je nepřiměřený, protože neodpovídá jeho poměrům a výdělkovým možnostem.
Dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněný odůvodnil tím, že o zamítnutí jeho řádného opravného prostředku proti rozhodnutí okresního soudu bylo rozhodnuto, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Argumentem pro tento závěr je zjištění, že nebyl proveden důkaz výpovědí obviněného D. S., jak to uložil odvolací soud.
I když obviněný uplatnil dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. e) tr. ř., tento nijak neodůvodnil.
Obviněný D. S. dále v odůvodnění dovolání namítal, že se předmětného jednání nedopustil s dvěma osobami. Byl přítomen pouze při nákupu zboží dne 27. 6. 2001, kdy pomáhal s nákupem J. K. a žádného z ostatních nákupů se nezúčastnil. Rovněž je přesvědčen, že soudy obou stupňů rozhodovaly na základě nedostatečných důkazů, když Okresní soud v Českém Krumlově před vynesením druhého rozsudku ve věci neprovedl důkaz čtením výpovědí D. S., ač jej k tomu krajský soud ve zrušovacím usnesení vyzval. Ani krajský soud si při svém druhém rozhodování tohoto procesního nedostatku v zajištění důkazů nepovšiml.
V závěru dovolání obviněný navrhl, aby bylo doplněno dokazování o čtení jeho výpovědi ze dne 24. 7. 2001 a 29. 6. 2001, opatřením přehledného odborného vyjádření od příslušného celního orgánu ke stanovení výše zkráceného cla, spotřební daně a daně z přidané hodnoty, aby se tak soud mohl vypořádat s námitkami, které uvedli obvinění prostřednictvím svých obhájců, když se do určité míry snažili zpochybnit správnost a zejména přezkoumatelnost vyjádření celního úřadu, na základě něhož byla výše celního a daňového úniku v této trestní věci odvozena. Podle mínění odvolacího soudu lze připustit, že z tohoto sdělení, které je ve spise obsaženo, skutečně není zcela zřejmé, s odkazem na která zákonná ustanovení byly předmětné částky určeny.
Z těchto v dovolání podrobně rozvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 12. 2003, sp. zn. 3 To 776/2003 zrušil, rozhodl sám ve věci rozsudkem ve smyslu §265m tr. ř. a zprostil jej obžaloby v plném rozsahu, nebo aby toto usnesení, jakož i rozsudek soudu prvního stupně zrušil a vrátil věc soudu prvního stupně k dalšímu jednání a rozhodnutí. Obviněný současně požádal soud o osvobození od placení soudních poplatků.
Obviněný J. S. podal dovolání z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g), l), neboť je přesvědčen, že napadeným usnesením Krajského soudu v Českých Budějovicích bylo zamítnuto jeho odvolání jakožto řádný opravný prostředek podle §256 tr. ř., přestože v řízení mu předcházejícím byl dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Obviněný namítá, že v jeho případě chybí zákonné předpoklady pro to, aby byl uznán vinným. Namítá neexistenci konkrétního zákonného ustanovení, které by svým jednáním porušil. Podle jeho názoru obžaloba, rozsudek i napadené usnesení jednoznačně připouští, že předmětné zboží území České republiky neopustilo, resp. uvádí, že zakoupené zboží po té, co nebylo vyvezeno z České republiky, bylo dopraveno na vnitrostátní území České republiky. Z tohoto tvrzení jednoznačně vyplývá, že zakoupené zboží nebylo fakticky dováženo způsobem, jaký je pro potřeby přechodu zboží přes státní hranice v zákoně definován.
Obviněný J. S. navrhl, aby Nejvyšší soud postupem podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. 12. 2003, sp. zn. 3 To 776/2003, jakož i rozsudek Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 20. 6. 2003, sp. zn. 3 T 444/2001, a to v plném rozsahu z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., neboť tato rozhodnutí spočívají na nesprávném právním posouzení skutku a jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Dále navrhl, aby Nejvyšší soud postupoval podle §265l odst. 1 tr. ř., nebo aby Nejvyšší soud podle §265m odst. 1 tr. ř. sám ve věci rozhodl tak, že ho ve smyslu §226 písm. b) tr. ř. zprostí obžaloby. Současně ve smyslu §265h odst. 2 tr. ř. souhlasil s projednáním věci v neveřejném zasedání.
K podaným dovoláním se ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství. K dovolacím důvodům uvedených v §265b odst. 1 písm. e), h), l) tr. ř. v rozsahu, který uplatnil obviněný D. S., státní zástupce uvedl následující:
- u dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. obviněný žádné argumenty na podporu tohoto důvodu neuvedl a je zřejmé, že byl uplatněn pouze formálně. Žádné důvody, pro které by bylo v dané věci trestní stíhání nepřípustné, zjištěny nebyly.
- dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., nemůže být pouhá nepřiměřenost trestu, ale musí jít o nepřípustný druh trestu nebo o překročení příslušné trestní sazby, což se u obviněného nestalo.
- smyslem dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. uvedeného v první alternativě, kterou uplatnil obviněný, je umožnit oprávněné osobě, aby se domohla přezkoumání věci v řádném přezkumném řízení, které nebylo provedeno, ačkoliv procesní podmínky pro toto řízení byly splněny. Taková situace však u obviněného nenastala, protože rozsudek soudu prvního stupně byl na základě odvolání obviněného věcně přezkoumán v rozsahu uvedeném v §254 odst. 1 tr. ř. a po přezkoumání soud druhého stupně neshledal odvolání obviněného důvodným a zamítl je podle §256 tr. ř.
Státní zástupce je toho názoru, že část námitek uplatněných obviněným D. S. zpochybňují skutkové závěry výroku o vině. Jsou proto irelevantní, protože dovolací soud je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění prvního stupně, přičemž skutkové zjištění nemůže měnit, ani na základě doplněného dokazování, jak se domáhá obviněný D. S. Avšak, kde oba obvinění v dovolání uvedli, že na jednání popsaného ve skutkové větě výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně byly chybně aplikovány zákony č. 13/1993 Sb., celní zákon (dále jen celní zákon), č. 588/1992 Sb., o dani z přidané hodnoty a č. 587/1992 Sb., o spotřebních daních, protože se ve věci nejednalo o dovoz zboží a obvinění nebyli daňovými subjekty, je dovolání obviněných způsobilé naplnit deklarovaný dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Státní zástupce konstatuje, že shodné námitky byly jako stěžejní obviněnými uplatněny již v odvolacím řízení a odvolací soud se v odůvodnění napadeného rozhodnutí pečlivě vypořádal se všemi namítanými vadami, takže lze na ně odkázat. Státní zástupce poukázal na stranu 3 - 7 odůvodnění napadeného rozhodnutí, kde soud podrobně rozvádí úvahy ve vztahu k aplikaci ustanovení §40, §42, §43 – §48, §45b zák. o DPH, §2 písm. r), §3 odst. 2 a §323 odst. 1 a §239 odst. 2, 3 celního zákona. Z pohledu rozvedených zákonných ustanovení odvolací soud pak vycházel při výkladu pojmů clo a vývoz z podmínek celního a daňového zatížení zboží a podmínek prodeje zboží bez daně. Státní zástupce se s podrobně rozvedenými úvahami odvolacího soudu zcela ztotožnil. Rovněž zastává názor, že na zboží umístěné v prodejnách D. je nutno pohlížet jako na zboží vyvezené a pokud je zboží zakoupené v prodejnách tohoto typu cestujícím dováženo zpět do tuzemska, podléhá dani z dovozu, pokud se na něj nevztahuje osvobození od cla. Proto dovolání obviněných v této části považuje státní zástupce za zjevně neopodstatněné.
Státní zástupce navrhl, aby Nejvyšší soud rozhodl, že se dovolání obviněných D. S. a J. S. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítají, neboť jde o dovolání zjevně neopodstatněná a dovolání obviněného J. S. odmítl Nejvyšší soud i podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., protože bylo podáno z jiného důvodu než je uveden v §265b odst. 1 tr. ř. Pro případ, že by Nejvyšší soud dospěl k závěru, že je na místě rozhodnout jiným způsobem, než je specifikován v §265r odst. 1 písm. a) nebo b) tr. ř., vyjádřil souhlas s projednáním věci v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněných D. S. a J. S. jsou přípustná [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], byla podána osobami oprávněnými - obviněnými prostřednictvím obhájců [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit otázku, zda obviněnými uplatněné dovolací námitky lze považovat za důvody dovolání uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. e), g), h), l) tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
K dovolacímu důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. e) tr. ř., který uplatnil obviněný D. S. Podle §265b odst. 1 písm. e) tr. ř. lze dovolání podat, bylo-li proti obviněnému vedeno trestní stíhání, ačkoli podle zákona bylo nepřípustné. Dovolání musí mít náležitosti uvedené v §265f odst. 1 tr. ř., mezi které patří i uvedení z jakých důvodů je rozhodnutí napadáno. Obviněný však žádné argumenty na podporu tohoto dovolacího důvodu neuvedl. Pokud by bylo dovolání podáno jenom z tohoto důvodu, bylo by odmítnuto podle §265i odst. 1 písm. d) tr. ř., neboť by nesplňovalo náležitosti obsahu dovolání.
K dovolacímu důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., který se týká obou obviněných.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Obviněný J. S. v souvislosti s tímto dovolacím důvodem uplatnil i dovolací důvod uvedený v §265b odst. písm. l) tr. ř. Dovolacím důvodem podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. je, že bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. U obviněného J. S. přichází v úvahu druhá alternativa, kterou také obviněný uplatnil, neboť jeho odvolání bylo věcně přezkoumáno a Krajský soud v Českých Budějovicích je podle §256 tr. ř. zamítl. Proto Nejvyšší soud mohl posoudit, zda v řízení, které napadenému usnesení předcházelo, byly dány důvody dovolání uvedené v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., které prostřednictvím dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. obviněný J. S. uplatnil.
Při uplatněném dovolacím důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo že nešlo o žádný trestný čin. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce citovaného ustanovení přitom plyne, že ve vztahu ke zjištěnému skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. V rámci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není Nejvyšší soud oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat a posuzovat postup hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvého, eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažovat hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení.
Hodnocení, zda byl skutek nesprávně právně posouzen nebo zda rozhodnutí je založeno na jiném nesprávném hmotně právním posouzení, je zpravidla závislé na tom, jak byl skutek popsán ve výroku o vině a zda popis skutku odpovídá použité právní kvalifikaci.
Z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že obviněný D. S. opřel část dovolání o námitky, které vytýkají neúplnost dokazování, neboť navrhuje doplnění dokazování a nesprávné hodnocení důkazů s cílem dosáhnout takového hodnocení důkazů, které by mělo navodit změnu ve skutkovém zjištění a ovlivnit tak následnou právní kvalifikaci. Je tedy zřejmé, že se jedná výlučně o námitky skutkové povahy. Jde zejména o námitky obviněného, že se předmětného jednání nedopustil s dvěma osobami, že byl přítomen pouze při nákupu zboží dne 27. 6. 2001, kdy pomáhal s nákupem J. K. a žádného z ostatních nákupů se nezúčastnil a proto nemohl způsobit ani značnou škodu. Jeho konstatování, že je přesvědčen, že soudy obou stupňů rozhodovaly na základě nedostatečných důkazů, potvrzují závěr, že v této části dovolání se obviněný domáhá změny ve skutkových zjištěních. Takové výhrady však nenaplňují dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jsou námitkami, které nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. ř. Pokud by dovolání bylo podáno jen z těchto důvodů, bylo by nutné je odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., a to jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
Obviněný D. S. však současně uplatnil výhradu, že se nejednalo o dovoz zboží a nebyl daňovým subjektem, v důsledku čehož došlo k nesprávnému právnímu posouzení jeho jednání jako trestného činu podle §148 odst. 1, 3 písm. a), c) tr. zák. Stejnou výhradu uplatnil i obviněný J. S. Taková námitka se týká hmotně právního posouzení a mohla by založit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pokud by byla důvodná.
Obvinění D. S. a J. S. shodně namítají, že jednání popsané ve skutkové části výroku není trestným činem zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1, 3 písm. a), c) tr. zák., neboť se nejednalo o dovoz zboží a obvinění nebyli daňovými subjekty.
Ustanovení §148 tr. zák. o zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby chrání zájem na správném vyměření daně, cla, pojistného na sociálním zabezpečení nebo zdravotním pojištění, poplatku nebo jiné podobné povinné platby a na příjmech z těchto povinných plateb. Objektem trestného činu porušení předpisů o nálepkách k označení zboží podle §148a tr. zák. je zájem na kontrole pohybu zboží podléhajícího spotřebním daním a zájem státu na příjmu ze spotřebních daní, kterým podléhají vybrané výrobky označené k tomuto určenými nálepkami. Ustanovení §124 tr. zák. o porušování předpisů o oběhu zboží ve styku s cizinou chrání hospodářské zájmy, pokud mohou být ohroženy nekontrolovaným pohybem zboží přes státní hranici.
Nejvyšší soud je názoru, že výkladem ustanovení §3 odst. 1, §45b odst. 7 (ve znění účinného do 31. 12. 2003) zák. o DPH, §3 odst. 1, §4 odst. 1, §12b odst. 7 zák. o spotřebních daních, a §80 odst. 1 (ve znění účinném do 30. 4. 2004) celního zákona, lze dovodit povinnost obviněných platit daň z přidané hodnoty, spotřební daň a clo.
Povinnost platit daň z přidané hodnoty má podle §3 odst. 1 zák. o DPH každá osoba, které má být při dovozu propuštěno zboží, pokud zákon nestanoví jinak. Plátci spotřební daně jsou ve smyslu §3 odst. 1 zák. o spotřebních daních všechny právnické a fyzické osoby, kterým mají být vyvážené nebo dovážené vybrané výrobky propuštěny. Předmětem spotřební daně jsou podle §4 odst. 1 zák. o spotřebních daních do tuzemska dovezené vybrané výrobky.
Z uvedeného je zřejmé, že obvinění měli povinnost platit daň z přidané hodnoty a spotřební daň nezávisle na tom, zda jsou plátci daně ve smyslu §5 zák. o DPH či nikoliv, protože povinnost platit tuto daň má každý, komu má být propuštěno zboží při dovozu zboží a povinnost platit spotřební daň má každý, kdo doveze do tuzemska vybrané výrobky.
Není pochyb o tom, že obvinění dováželi zboží do tuzemska, protože ustanovení §45b odst. 7 (ve znění účinného do 31. 12. 2003) zák. o DPH a §12b odst. 7 zák. o spotřebních daních jednoznačně určují, že na zboží či vybrané výrobky umístěné v prodejnách typu D. se pohlíží jako na zboží či vybrané výrobky vyvezené. Jestliže jsou zboží nebo vybrané výrobky nakoupené v prodejně D. cestujícím dováženy zpět do tuzemska, podléhají dani při dovozu, pokud se na něj nevztahuje osvobození od cla. Obě tato ustanovení rozšiřují okruh vyvezeného zboží, které ztratilo status českého zboží ve smyslu §214 - 216 celního zákona. Nejde proto o výklad nad rámec zákona, jak uvádí obvinění, ale zákon zde přímo stanoví, co je nutno považovat za vývoz zboží.
To znamená, že pokud někdo chce s takovým zbožím nakládat na území České republiky, hledí se na takovou situaci jako na dovoz zboží do tuzemska resp., že došlo k dopravě zboží přes státní hranici. Podstatné v takovém případě je, že obvinění nesplnili povinnost podle §80 odst. 2 celního zákona dopravovat uvedené zboží jen po celních cestách a celními přechody a podle §80 odst. 1 celního zákona přihlásit zboží celnímu úřadu. Cestujícím ve smyslu §49b odst. 7 celního zákona je každý, kdo nakupuje v prodejně D.
Obviněný D. S. se domnívá, že nebyla naplněna subjektivní stránka trestného činu, protože vzhledem ke svému mládí a nedostatečnému vzdělání i vzhledem k mezerám v zákonech týkajících se této problematiky nelze mít za to, že si byl vědom toho, zda a jakých trestných činů se dopustil. Obviněný vlastně namítá, že nevěděl, že jeho jednání je trestné a že jednal v právním omylu. Trestný čin zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby není normou s blanketní dispozicí, a proto je třeba omyl pachatele ohledně předpisů o daních (event. jiných povinných platbách) posuzovat jako omyl skutkový. Z toho plyne, že i subjektivní stránku tohoto trestného činu je třeba prokazovat stejně jako každý jiný znak skutkové podstaty. Ze skutkových zjištění soudu prvního i druhého stupně, zejména z toho, že obvinění jednali výlučně v nočních hodinách, aby při takové činnosti nebyli zpozorováni celními a policejními orgány, je však zřejmé, že obviněný D. S. si musel být vědom i vzhledem ke svému věku a vzdělání, že jednáním, kterého se dopouštěl, porušuje zákon.
Obviněný D. S. také poukázal na menší stupeň společenské nebezpečnosti jeho jednání s poukazem na to, že „f. s.“ mají v nejbližší době zaniknout. Ustanovení §148 tr. zák. chrání zájem státu na správném vyměření daně, cla, pojistného na sociální zabezpečení nebo zdravotního pojištění, poplatku nebo jiné povinné platby a na příjmech z těchto povinných plateb. Je tak zřejmé, že na stupeň společenské nebezpečnosti nemůže mít vliv skutečnost, že zákonodárce zrušil nebo zruší v blízké době daň, poplatek nebo podobnou platbu.
Z výše uvedených důvodů Nejvyšší soud dospěl k závěru, že v této části se jedná u obou obviněných o dovolání zjevně neopodstatněná ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
K dovolacímu důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., který uplatnil obviněný D. S.
Podle §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže obviněnému byl uložen takový druh trestu, který zákon nepřipouští, nebo mu byl uložen trest ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byl uznán vinným.
Výhrada obviněného, že mu byl uložen nepřiměřený trest, neodpovídající jeho poměrům a výdělkovým možnostem, je námitkou, kterou nelze uplatňovat v rámci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. h) tr. ř., ani v rámci jiného dovolacího důvodu uvedeného v §265b tr. ř. Obviněnému D. S. byl uložen trest, který zákon připouští a ve výměře v rámci trestní sazby ve smyslu §265b odst. 1 písm. h) tr. ř. Prostřednictvím tohoto dovolacího důvodu není možné přezkoumávat přiměřenost trestu např. ve vztahu k poměrům a výdělkovým možnostem obviněného. Pokud by dovolání bylo podáno jen z tohoto důvodu, bylo by nutné je odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., a to jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř.
K dovolacímu důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který uplatnil obviněný D. S.
Obviněný namítá, že odvolacím soudem bylo rozhodnuto o zamítnutí jeho odvolání, jako řádného opravného prostředku, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí. Tento dovolací důvod odůvodnil tím, že nebyl proveden důkaz jeho výpověďmi.
V §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. jsou uvedeny alternativně dva samostatné dovolací důvody. Dovolacím důvodem podle tohoto ustanovení je rozhodnutí o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř.
V případě obviněného D. S. šlo o rozhodnutí, kterým bylo zamítnuto odvolání proti rozsudku. Obviněný uplatnil pouze dovolací důvod obsažený v první alternativě. Tento dovolací důvod přichází v úvahu pouze v případě, že řádný opravný prostředek, v tomto případě odvolání, byl zamítnut z tzv. formálních důvodů podle §253 tr. ř., přestože nebyly splněny procesní podmínky stanovené pro takové rozhodnutí (např. odvolání bylo zamítnuto jako opožděné, ačkoliv bylo podáno včas nebo sice po lhůtě k podání odvolání, ale jen v důsledku nesprávného poučení). Jde o situaci, kdy soud druhého stupně měl v řádném opravném řízení přezkoumat určité rozhodnutí napadené řádným opravným prostředkem po věcné stránce, ale místo toho, aniž byly splněny procesní podmínky pro takový postup, opravný prostředek zamítl. Smyslem tu je umožnit oprávněné osobě, aby se domohla přezkoumání věci v řádném přezkumném řízení, které provedeno nebylo, ač podle zákona provedeno být mělo.
Dovolací soud zjistil ze spisového materiálu, že odvolání obviněného D. S. v odvolacím řízení nebylo Krajským soudem v Českých Budějovicích zamítnuto podle §253 odst. 1 tr. ř., ale rozsudek byl na základě odvolání obviněného věcně přezkoumán v rozsahu uvedeném v §254 odst. 1 tr. ř. Po přezkoumání soud druhého stupně neshledal odvolání obviněného důvodným a zamítl je podle §256 tr. ř. Není proto dán dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., který by přicházel v úvahu jen tehdy, pokud by krajský soud zamítl odvolání, aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takovéto rozhodnutí. Nejvyšší soud proto shledal dovolání obviněného v tomto směru zjevně neopodstatněným.
Ve světle shora rozvedených skutečností je zřejmé, že relevantní námitky, které v dovolání obvinění uplatnili, nemohou obstát, a proto Nejvyšší soud konstatuje, že popisu skutku, jak je uveden ve výroku o vině v rozsudku Okresního soudu v Českém Krumlově ze dne 20. 6. 2003, sp. zn. 3 T 444/2001, v němž Krajský soud v Českých Budějovicích neshledal žádné závady a s nímž se ve svém usnesení ze dne 15. 12. 2003, sp. zn. 3 To 776/2003, ztotožnil, odpovídá použitá právní kvalifikace. Z obsahu dovolání a po porovnání z hlediska dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. relevantních námitek v něm uvedených s těmi, které byly vzneseny v rámci odvolacího řízení, je navíc patrno, že obvinění opakují výtky v řízení již dříve uplatněné, s nimiž se odvolací soud dostatečně a logicky vypořádal.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněných D. S. a J. S. odmítl jako zjevně neopodstatněné a rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání, aniž byl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř.
Nejvyšší soud neprovedl důkazy navržené obviněným D. S., neboť dospěl k závěru, že tento návrh byl součástí námitek proti správnosti skutkových zjištění, jež, jak bylo výše uvedeno, nelze napadat v rámci dovolacích důvodů stanovených v §265b tr. ř.
Nejvyšší soud se nemohl zabývat žádostí obviněného D. S. o osvobození od soudních poplatků a záloh. Obviněný se zřejmě dožaduje prominutí nákladů trestního řízení. Nejvyšší soud není věcně příslušný rozhodovat o nákladech trestního řízení. Podle §151 a násl. tr. ř. o nich v řízení před soudem rozhoduje předseda senátu soudu prvního stupně.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. července 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann
Vypracoval:
JUDr. Jiří Šoukal