ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.649.2004.1
sp. zn. 6 Tdo 649/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání dne 24. června 2004 o dovolání obviněného S. M., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 25. 8. 2003, sp. zn. 2 To 567/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 3 T 115/2003, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 21. 5. 2003, sp. zn. 3 T 115/2003, byl obviněný S. M. uznán vinným trestným činem krádeže podle §247 odst. 1 písm. a), b), e) tr. zák. dílem dokonaným a dílem ve stadiu pokusu podle §8 odst. 1 tr. zák. a byl odsouzen podle §247 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců nepodmíněně. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byl pro výkon trestu zařazen do věznice s ostrahou. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost společně a nerozdílně s obviněným P. L. nahradit způsobenou škodu, a to poškozeným a v rozsahu, jak je ve výroku o náhradě škody v rozsudku soudu prvního stupně uvedeno. Rovněž bylo rozhodnuto i o obžalobě obviněného P. L.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný S. M. odvolání.
Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 25. 8. 2003, sp. zn. 2 To 567/2003, byl podle §258 odst. 1 písm. e), odst. 2 tr. ř. zrušen napadený rozsudek ve výroku o trestu ohledně obviněného S. M. Dále podle §259 odst. 3 tr. ř. učinil odvolací soud nové rozhodnutí a obviněného odsoudil podle §247 odst. 1 tr. zák. k trestu odnětí svobody v trvání sedmi měsíců nepodmíněně, pro jehož výkon jej zařadil podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou.
Vůči konstatovanému rozsudku odvolacího soudu podal obviněný S. M. prostřednictvím své obhájkyně z důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. dovolání, neboť je přesvědčen, že byla porušena ustanovení o jeho přítomnosti ve veřejném zasedání. Namítá, že se nemohl dostavit k veřejnému zasedání dne 25. 8. 2003, neboť byl od 20. 8. 2003 hospitalizován v nemocnici B. se zlomeninou druhého a třetího krčního obratle. Z tohoto důvodu, kdy se nemohl vůbec pohybovat, již se nestačil omluvit a požádat o odročení veřejného zasedání. Obviněný proto navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil rozsudek Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 25. 8. 2003, sp. zn. 2 To 567/2003, a věc tomuto soudu vrátil k dalšímu řízení.
K podanému dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně činná u Nejvyššího státního zastupitelství, která uvedla, že dovolání je ze základních hledisek přípustné, ale v daném případě nelze dovodit porušení ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání. Podle jejího názoru obviněný měl od 20. 8. 2003, kdy byl hospitalizován, pět dní na to, aby krajský soud informoval, že trvá na osobní přítomnosti u veřejného zasedání a z tohoto důvodu žádá jeho odročení. Proto je zřejmé, že měl možnost se na veřejné zasedání připravit a měl dostatečnou dobu k tomu, aby se mohl omluvit a trvat na jeho odročení. Státní zástupkyně je přesvědčena, že argumentům obviněného nelze přisvědčit a navrhla, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání odmítl a rozhodnutí učinil za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného S. M. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a), h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou - obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, odst. 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit otázku, zda obviněným uplatněnou námitku lze považovat za důvod dovolání uvedený v ustanovení §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
Důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. je dán v případě, že byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Z citované zákonné formulace je patrné, že zmíněný dovolací důvod nespočívá v jakékoli nepřítomnosti obviněného osoby u hlavního líčení nebo u veřejného zasedání, ale jen v její absenci, která je v rozporu s konkrétním zákonným ustanovením, podle jehož výslovného příkazu nelze v takovém případě hlavní líčení nebo veřejné zasedání konat.
Z trestního spisu Okresního soudu v Šumperku sp. zn. 3 T 115/2003 Nejvyšší soud zjistil, že dne 28. 7. 2003 obviněný S. M. převzal předvolání k veřejnému zasedání, které bylo Krajským soudem v Ostravě - pobočka v Olomouci nařízeno na den 25. 8. 2003 (č. l. 149 tr.spisu). Je proto zřejmé, že veřejné zasedání bylo nařízeno v dostatečném časovém předstihu výrazně převyšující minimální pětidenní lhůtu sloužící obviněné osobě k přípravě na jednání (§233 odst. 2 tr. ř.). Z protokolu o veřejném zasedání odvolacího soudu vyplývá, že po zahájení veřejného zasedání bylo vyhlášeno usnesení, že bude konáno v nepřítomnosti obviněného (č. l. 150 tr.spisu).
Z ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (publikované pod č. 2/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů) vyplývá, že každý má v rámci práva na soudní a jinou právní ochranu i ústavně zaručené právo na projednání věci v jeho přítomnosti. Podle §12 odst. 6 tr. ř. je obviněný stranou trestního řízení a lze konstatovat, že je jednou z nejdůležitějších osob, které mají postavení strany. Účelem práva obviněného na projednání trestní věci v jeho přítomnosti je zejména zajistit mu reálnou možnost vyjádřit se před soudem k tomu, co je mu v obžalobě kladeno za vinu, a k důkazům, na nichž je obžaloba založena. Proto je logické, že trestní řád, který uvedené ústavní právo obviněného blíže rozvádí, upravuje odlišně požadavky na přítomnost obviněného u hlavního líčení (tj. za nichž lze v jeho nepřítomnosti hlavní líčení konat) a odchylně podmínky, za nichž lze takto jednat ve veřejném zasedání. Z této okolnosti mimo jiné vyplývá, že zatímco v hlavním líčení, které je těžištěm a vyvrcholením procesu dokazování, bude přítomnost obviněného pravidlem, takže hlavní líčení lze provést v nepřítomnosti obviněného jen výjimečně, případně je vůbec nelze konat (srov. §202 odst. 2 až 5 tr. ř.), zákonné podmínky pro konání veřejného zasedání v nepřítomnosti obviněného tak rigorózně vymezeny nejsou. Podle ustanovení §238 odst. 1 tr. ř. se na veřejnost, řízení, počátek a odročení veřejného zasedání užije přiměřeně ustanovení o hlavním líčení. O přítomnosti obviněného zde zmínka není. Z citovaného ustanovení nevyplývá, že by se ustanovení o hlavním líčení měla přiměřeně užít i na přítomnost osob při veřejném zasedání. Naopak, zákonná úprava veřejného zasedání včetně konaného o odvolání má zvláštní ustanovení o přítomnosti osob u veřejného zasedání.
Ustanovení zakotvující obecná pravidla pro konání veřejného zasedání jsou obsažena v §232 a násl. tr. ř. Zákonná úprava veřejného zasedání, v němž je rozhodováno o odvolání, je modifikována i ustanovením §263 tr. ř. Otázku přítomnosti osob řeší zejména ustanovení §234 odst. 1, 2 tr. ř., podle kterého se veřejné zasedání koná za stálé přítomnosti všech členů senátu a zapisovatele; nestanoví-li zákon něco jiného, není účast státního zástupce a obhájce při veřejném zasedání nutná. Z ustanovení §263 odst. 4 tr. ř. vyplývá, že v nepřítomnosti obviněného, který je ve vazbě nebo ve výkonu trestu odnětí svobody, lze veřejné zasedání odvolacího soudu konat jen tehdy, jestliže obviněný výslovně prohlásí, že se účasti při veřejném zasedání vzdává.
Vzhledem k formulaci dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř., který předpokládá porušení zákonného ustanovení o přítomnosti obviněného ve veřejném zasedání, by k jeho naplnění mohlo dojít především porušením zmíněného ustanovení §263 odst. 4 tr. ř. Jde totiž prakticky o jediné ustanovení trestního řádu, které vymezuje podmínky, za nichž lze konat veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, resp. jediné ustanovení z kterého vyplývá, v jakých případech je podle zákona účast obviněného u veřejného zasedání nezbytná. Obviněný S. M. však nebyl v době konání veřejného zasedání odvolacího soudu ve vazbě ani ve výkonu trestu odnětí svobody, a to jak v posuzované věci, tak ani v jiné věci. Proto ustanovení §263 odst. 4 tr. ř. je v daném případě nepoužitelné, a proto nemohlo být ani porušeno.
Přítomnost obviněného u veřejného zasedání může být nezbytná tehdy, jestliže se soud rozhodl předvolat obviněnou osobu k takovému zasedání a tím dal jednoznačně najevo, že v jeho nepřítomnosti nemůže jednat a rozhodovat. V případě obviněného S. M. sice odvolací soud v Ostravě - pobočka v Olomouci dal pokyn administrativní kanceláři k předvolání obviněného (viz pokyn a ústřižek dodejky na č. l. 148 a 149 tr. spisu), ale ve veřejném zasedání konaném dne 25. 8. 2003 vydal usnesení, že veřejné zasedání k projednání odvolání obviněného bude konáno v jeho nepřítomnosti (č. l. 150 tr. spisu). Tím odvolací soud dostatečně zřetelně vyjádřil, že sám nepovažuje účast obviněného u tohoto veřejného zasedání za nezbytně nutnou.
V případě obviněného S. M. nepřichází v úvahu ani porušení ústavního práva vyplývajícího z ustanovení čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Lze poznamenat, že obviněné osobě je nutno umožnit účast u veřejného zasedání v případě, kdy na tom sama trvá, výslovně projeví nesouhlas s konáním veřejného zasedání v její nepřítomnosti a svou neúčast u již nařízeného veřejného zasedání včas a řádně omluví takovými důvody, které lze akceptovat a které jí objektivně brání zúčastnit se veřejného zasedání. U dovolatele taková situace nenastala, neboť u něho byla dodržena pětidenní lhůta k přípravě na veřejné zasedání (§233 odst. 2 tr. ř.) a předvolání obdržel s dostatečně dlouhým časovým předstihem. Rovněž se včas a řádně neomluvil a odvolacímu soudu nesdělil, že žádá odročit veřejné zasedání proto, že je hospitalizován a chce být jednání soudu osobně přítomen. Z lékařské zprávy bylo zjištěno, že obviněný nebyl po úrazu v bezvědomí, v tomto stavu nebyl ani při přijetí do nemocnice a ani během hospitalizace, kdy byl bez potíží (č. l. 167 - 168 tr. spisu).
Obviněnému S. M. tedy nic nebránilo, aby po obdržení předvolání dne 28. 7. 2003 až do hospitalizace dne 20. 8. 2003 sdělil soudu, že na osobní účasti u veřejného zasedání trvá a rovněž měl možnost a dostatek času (pět dní) stejnou skutečnost sdělit soudu i během pobytu v nemocnici, neboť neměl takové zdravotní problémy, které by mu v tom bránily. Proto je zřejmé, že obviněný před konáním veřejného zasedání výslovně neprojevil vůli využít svého ústavně garantovaného práva na osobní přítomnost při veřejném zasedání, ačkoli tuto možnost měl.
Na základě výše popsaných skutečností dospěl Nejvyšší soud k závěru, že odvolací soud mohl v důsledku svého důvodného rozhodnutí o konání veřejné zasedání v nepřítomnosti obviněného, také rozhodnout o jeho odvolání, aniž byl přítomen.
Z popsaných důvodů Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. dovolání obviněného S. M. odmítl, neboť je shledal jako zjevně neopodstatněné a toto rozhodnutí učinil ve smyslu ustanovení §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 24. června 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Horák
Vypracoval:
JUDr. Jiří Šoukal