ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.676.2004.1
sp. zn. 6 Tdo 676/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 15. července 2004 o dovolání obviněného E. T., proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 12. 2003, sp. zn. 3 To 717/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 8 T 78/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Obviněný E. T. byl rozsudkem Okresního soudu v Ostravě ze dne 27. 6. 2003, sp. zn. 8 T 78/2001, uznán vinným trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §221 odst. 1 a §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon byl obviněnému podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v délce osmnácti měsíců. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě, sp. zn. 8 T 228/2002, ze dne 15. 5. 2003, který nabyl právní moci dne 27. 6. 2003, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost zaplatit poškozené V. z. p., O. p. O., se sídlem O., na náhradě škody částku ve výši 1.108,- Kč. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená H. z. p. se sídlem O., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku podal obviněný E. T. odvolání. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 12. 2003, sp. zn. 3 To 717/2003, byl z podnětu podaného odvolání podle §258 odst. 1 písm. b), c) tr. ř. napadený rozsudek zrušen v celém rozsahu. Podle §259 odst. 3 písm b) tr. ř. učinil odvolací soud vlastní rozhodnutí a obviněného E. T. uznal vinným trestným činem výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. a trestným činem ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák., protože dne 28. 12. 2000 kolem 8.30 hodin v O., na H., na chodbě a po předchozí slovní rozepři fyzicky napadl nejdříve D. P. tak, že jej udeřil otevřenou dlaní do obličeje a pěstí do klenby lební, čímž mu způsobil lehký otok levé tváře, pohmoždění hlavy v oblasti levé temenní krajiny a pohmoždění krční páteře, kteréžto zranění si vyžádalo jednorázové ošetření se subjektivní bolestivostí po dobu nejméně sedmi dnů, a poté fyzicky napadl J. Z. tak, že ji několikrát uhodil baseballovou pálkou do hlavy i krku, čímž jí způsobil zhmoždění hlavy s krevními podlitinami a zhmoždění krční páteře, projevující se bolestivostí, kteréžto zranění si vyžádalo dobu léčení nejméně 7 dnů.
Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §221 odst. 1 a §35 odst. 2 tr. zák. k souhrnnému trestu odnětí svobody v trvání deseti měsíců, jehož výkon byl obviněnému podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání osmnácti měsíců. Současně byl zrušen výrok o trestu z rozsudku Okresního soudu v Ostravě ze dne 15. 5. 2003, sp. zn. 8 T 228/2002, jakož i všechna další rozhodnutí na tento výrok obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému E. T. uložena povinnost zaplatit poškozené V. z. p., O. p. O., se sídlem O., na náhradě škody částku ve výši 1.108,- Kč. Podle §229 odst. 1 tr. ř. byla poškozená H. z. p. se sídlem O., odkázána se svým nárokem na náhradu škody na řízení ve věcech občanskoprávních.
Proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě podal obviněný E. T. prostřednictvím obhájce dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř. Je přesvědčený, že nebyly splněny podmínky pro postup podle §209 odst. 1 tr. ř. Podle jeho názoru soud prvního stupně pochybil, jestliže při hlavním líčení konaném dne 27. 6. 2003 tento postup neodůvodnil předtím, než obviněného vykázal z jednací síně. V přípravném řízení, ani v hlavním líčení, nebyly zjištěny žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly obavu, že svědek D. P. v přítomnosti obviněného nevypoví pravdu nebo že by byl svědek ohrožen na životě či zdraví. Takovým postupem byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení, což je dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
K dovolacímu důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný namítá, že v průběhu řízení nebylo nade vší pochybnost prokázáno, jaký nástroj měl být použit, neboť svědkové J. Z. a D. P. se ve svých tvrzeních v tomto směru rozcházejí. Z jejich výpovědí nevyplývá, kdy a jakým způsobem si měl baseballovou pálku obstarat. Rovněž vytýká oběma soudům, že se nezabývaly otázkou, kdy svědek D. P. použil slzný plyn a zda obviněný mohl po použití slzného plynu v útoku ještě pokračovat. Obviněný má dále výhrady ke znaleckému posudku z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, který zpracoval MUDr. J. K. Poukazuje na to, že v řízení před soudem prvního stupně navrhoval provedení důkazu výslechem znalce, ale znalec nebyl vyslechnut.
Protože poškození nebyli v pracovní neschopnosti a nebylo podle názoru obviněného nade vší pochybnost prokázáno, že by jim zranění bránilo vykonávat každodenní obvyklou činnost, nejednalo se tudíž o takovou poruchu na zdraví, která by odůvodňovala kvalifikovat jednání obviněného jako trestný čin. Pokud by se soudy u trestného činu výtržnictví podle §202 odst. 1 tr. zák. zabývaly pečlivěji intenzitou, rysy a průběhem útoku, dospěly by k závěru, že jednání obviněného, jak po stránce materiální, tak po stránce formální nenaplňuje znaky trestného činu a jedná se pouze o přestupek. Namítá, že se soudy dostatečně nezabývaly jeho pohnutkou, kdy se snažil bránit svoji ženu, která v důsledku úrazu měla omezenou hybnost pohybového aparátu a byla nucena používat francouzských holí.
Z těchto v dovolání podrobně rozvedených důvodů obviněný navrhl, aby dovolání bylo vyhověno a napadený rozsudek zrušen.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného E. T. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. a) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou - obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 3 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit otázku, zda obviněným uplatněné dovolací námitky lze považovat za důvody dovolání uvedené v ustanoveních §265b odst. 1 písm. d), g) tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
K dovolacímu důvodu uvedenému v ustanovení §265b odst. 1 písm. d) tr. ř.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. d) tr. ř. lze uplatnit, jestliže byla porušena ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení nebo ve veřejném zasedání. Toto ustanovení předpokládá, že v rozporu se zákonem bylo konáno hlavní líčení nebo veřejném zasedání v nepřítomnosti obviněného, ač měla být jeho přítomnost umožněna a zajištěna. Tím byl zkrácen na svém právu, aby jeho věc byla projednána v jeho přítomnosti a mohl se tak vyjádřit ke všem prováděným důkazům (článek 48 odst. 2 Listiny základních práv a svobod zákona č. 2/93 Sb., ve znění úst. zák. č. 162/1998 Sb.).
K námitce obviněného, že nebyly splněny podmínky pro postup podle §209 odst. 1 tr. ř. lze uvést, že otázku nutnosti ochrany svědka u hlavního líčení řeší soud samostatně, podle konkrétních okolností projednávaného případu, „přičemž k takovému postupu stačí již pouhá obava, že v přítomnosti obviněného nevypoví pravdu“- viz blíže rozhodnutí Ústavního soudu II. ÚS 104/96. Zda u svědka je taková obava, je nutné posoudit podle konkrétních okolností projednávaného případu, zejména s přihlédnutím k charakteru trestného činu, který je předmětem trestního stíhání, k osobním vlastnostem obviněného, k osobě svědka a jeho vztahu k obviněnému a charakteru skutečností, o nichž má svědek vypovídat. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že přinejmenším s ohledem na charakter trestného činu, pro který byl obviněný stíhán, který spočíval ve fyzickém útoku na poškozené, odůvodňoval obavu, že by svědek D. P. v přítomnosti obviněného nevypověděl pravdu. V hlavním líčení, ve kterém byl svědek vyslechnut, měly strany trestního řízení, tedy i obviněný, rovné postavení, neboť jak vyplývá z protokolu o hlavním líčení (č. l. 148 trestního spisu), byl obviněný poté, co se vrátil do jednací síně, seznámen s obsahem výpovědi svědka a mohl mu také prostřednictvím předsedy senátu klást otázky. Nebyla tedy porušena práva obviněného na řádnou obhajobu. Není pochyb o tom, že věc obviněného byla projednána v jeho přítomnosti a mohl se tak vyjádřit ke všem prováděným důkazům, tedy i k výpovědi svědka D. P. Jestliže soud prvního stupně za těchto podmínek zvolil postup podle §209 odst. 1 tr. ř., neporušil ustanovení o přítomnosti obviněného v hlavním líčení.
V této části proto shledal Nejvyšší soud dovolání obviněného zjevně neopodstatněným ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
K dovolacímu důvodu uvedenému v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Z takto zákonem vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. V rámci tohoto dovolacího důvodu je možné namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo že nešlo o žádný trestný čin. Rovněž lze uplatnit i vady spočívající v jiném hmotně právním posouzení. Důvody dovolání jsou koncipovány v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. tak, že v dovolání není možno namítat vady, které se týkají skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení důkazů, neboť právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento názor lze jednoznačně dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání popsané v citovaném zákonném ustanovení. Proto při posuzování oprávněnosti tvrzení o existenci dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je dovolací soud vždy vázán konečným skutkovým zjištěním, které ve věci učinily soudy prvního a druhého stupně. V posuzované trestní věci to znamená, že pro dovolací soud je rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný E. T. spáchal skutek tak, jak je uvedeno v rozsudku Krajského soudu v Ostravě.
Z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že obviněný E. T. opřel část dovolání o námitky, které vytýkají neúplnost dokazování a nesprávné hodnocení důkazů s cílem dosáhnout takového hodnocení důkazů, které by mělo navodit změnu ve skutkovém zjištění a ovlivnit tak následnou právní kvalifikaci. Jde zejména o námitky obviněného, že v průběhu řízení nebylo nade vší pochybnost prokázáno, jaký nástroj měl být použit, že se soudy nezabývaly otázkou, kdy svědek D. P. použil slzný plyn a zda obviněný mohl po použití slzného plynu v útoku ještě pokračovat. Stejnou povahu má i námitka vztahující se ke znaleckému posudku z oboru zdravotnictví. Je tedy zřejmé, že se jedná výlučně o námitky skutkové povahy a předmětem těchto dovolacích námitek se staly výhrady zaměřené primárně proti správnosti skutkových zjištění, včetně hodnocení provedených důkazů a úplnosti dokazování, přičemž z těchto jím tvrzených procesních nedostatků až následně obviněný dovozuje nesprávné právní posouzení předmětného skutku.
Takové výhrady však nenaplňují dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., ale jsou námitkami, které nelze podřadit pod žádný z dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. ř. Pokud by dovolání bylo podáno jen z těchto důvodů, bylo by nutné je odmítnout podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř., a to jako dovolání podané z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. K námitce obviněného, že v řízení před soudem prvního stupně navrhoval provedení důkazu výslechem znalce z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, ale znalec nebyl vyslechnut, považuje Nejvyšší soud za nutné uvést, že obviněný u hlavního líčení dne 27. 6. 2003 souhlasil se čtením tohoto znaleckého posudku. Poté, co se čtením souhlasil i státní zástupce, mohl soud prvního stupně znalecký posudek přečíst v souladu s ustanovením §211 odst. 5 tr. ř.
Obviněný E. T. však současně uplatnil i výhradu, že zranění poškozených jim nebránilo vykonávat každodenní obvyklou činnost, a proto se nejednalo o trestný čin, ale mohlo by jít maximálně o přestupek, což jsou námitky týkající se hmotně právního posouzení, které by mohly založit dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., pokud by byly důvodné.
Námitka obviněného, že se nejednalo o takovou poruchu na zdraví, která by odůvodňovala kvalifikaci jednání obviněného jako trestného činu ublížení na zdraví podle §221 odst. 1 tr. zák., je námitkou zjevně neopodstatněnou. Za „ublížení na zdraví“ můžeme pokládat takový stav (onemocnění, poranění), který porušením normálních tělesných nebo duševních funkcí znesnadňuje výkon obvyklé činnosti nebo má jiný vliv na obvyklý způsob života poškozeného a který zpravidla vyžaduje lékařské ošetření, i když nezanechává trvalé následky. „Ublížením na zdraví“ bude tedy změněný stav, který nastal např. déle trvajícími bolestmi, horečkami, nespavostí, poruchami nervstva, nechutí k jídlu, déle trvajícím vrhnutím, nemožností pohybu, upoutáním na lůžko apod. Soudní praxe vychází z toho, že znesnadnění obvyklého způsobu života postiženého, popř. pracovní neschopnost, musí trvat nejméně sedm dní. V tomto případě ze skutkových zjištění vyplývá, že obviněný způsobil poškozeným D. P. aj. Z. bolestivé zranění, jež si vyžádalo léčení nejméně sedm dnů. V této části je dovolání obviněného zjevně neopodstatněné ve smyslu §265i odst. 1 písm. e) tr. ř.
Z výše uvedených skutečností je zřejmé, že relevantní námitky, které v dovolání obviněný uplatnil, nemohou obstát, a proto Nejvyšší soud konstatuje, že popisu skutku, jak je uveden ve výroku o vině v rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. 12. 2003, sp. zn. 3 To 717/2003, odpovídá použitá právní kvalifikace. Z obsahu dovolání a po porovnání z hlediska dovolacích důvodů podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je patrno, že s uplatněnými námitkami se již náležitě vypořádaly ve svých rozhodnutích soudy prvního i druhého stupně.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného E. T. podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl jako zjevně neopodstatněné. S ohledem na tento způsob rozhodnutí nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř., přičemž toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 15. července 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann
Vypracoval:
JUDr. Jiří Šoukal