ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.682.2004.1
sp. zn. 6 Tdo 682/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 29. června 2004 o dovolání obviněného L. R., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 10. 2003, č. j. 3 To 422/2003-261, v trestní věci vedené u Okresního soudu ve Zlíně pod sp. zn. 2 T 130/2001, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá .
Odůvodnění:
Rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně ze dne 18. 8. 2003, č. j. 2 T 130/2001-236, byl obviněný L. R. uznán vinným dvojnásobným trestným činem neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru podle §249a odst. 2 tr. zák. a trestným zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle §148 odst. 1 tr. zák. Za tyto trestné činy mu byl podle §148 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání osmnácti měsíců, jehož výkon mu byl podle §58 odst. 1 tr. zák., §59 odst. 1 tr. zák. podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří roků. Podle §228 odst. 1 tr. ř. byla obviněnému uložena povinnost nahradit poškozené V. R., bytem Z., škodu ve výši 19.707,50 Kč.
Proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně podal obviněný L. R. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 22. 10. 2003, č. j. 3 To 422/2003-261, podle §253 odst. 1 tr. ř. zamítnuto, neboť bylo podáno opožděně. Toto rozhodnutí napadl obviněný L. R. dovoláním.
V podaném dovolání uplatnil dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. Tvrdí, že rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 18. 8. 2003, č. j. 2 T 130/2001-236, mu byl doručen až dne 18. 9. 2003 (tedy nikoliv dne 17. 9. 2003). Uvedenou zásilku si vyzvedl víceméně náhodně při své osobní cestě na poště. Protože na Š. v A. není pošta doručována, obviněný přebírá veškerou korespondenci v místě sídla pošty sám, a to dvakrát do týdne. Při reklamaci mu pošta odmítla předložit arch soupisu dodejek. Podle obviněného jedině tento dokument by mohl věrohodně prokázat, že zásilku s rozsudkem Okresního soudu ve Zlíně převzal až dne 18. 9. 2003. Jiný záznam, prokazující doručení zásilky dne 17. 9. 2003, mu předložen nebyl. Zdůraznil, že na dodací poště se mnohdy stává, že datum převzetí na dodejce není vždy adresátem vyplněn, údaje na dodejkách často neodpovídají skutečnosti, proto mohou být nesprávné. Jako příklad uvedl obdobnou situaci se zásilkou od Magistrátu města Z. Tato byla na poštu v A. doručena dne 13. 1. 2004, oznámení (ač nebylo vůbec provedeno) bylo vyznačeno rovněž dnem 13. 1. 2004, přičemž k převzetí zásilky došlo dne 14. 1. 2004, kdy se dovolatel náhodně dostavil na poštu. Obviněný dospěl k závěru, že Krajský soud v Brně tím, že svým rozhodnutím zamítl odvolání obviněného, porušil jeho právo na spravedlivý proces, když mu „jeho rozhodnutím byla odňata možnost dokazování a prokazování jeho obhajoby“. Vzhledem k těmto skutečnostem obviněný Nejvyššímu soudu navrhl, aby usnesení Krajského soudu ze dne 22. 10. 2003, sp. zn. 3 To 422/2003, zrušil a věc vrátil tomuto soudu k novému projednání a rozhodnutí.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v Brně využila svého práva vyjádřit se k dovolání obviněného a uvedla, že v daném případě šlo o osobní převzetí zásilky obsahující rozsudek soudu prvního stupně, kdy obviněný L. R. potvrdil svým podpisem převzetí písemnosti dne 17. 9. 2003. Od tohoto data začala běžet lhůta pro podání odvolání, které obviněný podal dne 26. 9. 2003. Soud druhého stupně tedy správně rozhodl, pokud odvolání obviněného jako opožděně podané zamítl. K námitkám obviněného spočívajícím v tom, že bydlí mimo obec a příslušná místní pošta je místem bez doručování nelze podle státní zástupkyně přihlížet, neboť šlo o osobní převzetí písemnosti a v daném případě bylo věcí obviněného, aby sám potvrdil datum převzetí písemnosti. Pro posouzení lhůty k podání odvolání je tedy datum uvedené na dodejce směrodatné, od něhož lhůta k podání odvolání počíná plynout. Z těchto důvodů státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněného jako zjevně neopodstatněné podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl s tím, že toto rozhodnutí může Nejvyšší soud v souladu s §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. učinit v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno osobou oprávněnou /§265d odst. 1 písm. b) tr. ř./, prostřednictvím obhájkyně (§265d odst. 2 tr. ř.), ve lhůtě stanovené zákonem (§265e tr. ř.). Dále konstatuje, že dovolání bylo podáno proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozsudku, kterým byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest; dovolání je tedy ve smyslu §265a odst. 2 písm. h) tr. ř. přípustné.
Podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. lze dovolání podat, bylo-li rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí, nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k). Z obsahu dovolání lze usoudit, že obviněný zaměřil dovolání do první části dovolacího důvodu uvedeného v §265b odst. 1 písm. l) tr. ř., podle níž lze dovolání podat, jestliže bylo rozhodnuto o zamítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku, jímž byl obviněný uznán vinným a uložen mu trest.
Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné.
Těžiště dovolacích námitek obviněný spatřuje v tom, že odvolací soud nesprávně posoudil okamžik doručení zásilky obsahující rozsudek soudu prvního stupně.
Nejvyšší soud ze spisu Okresního soudu ve Zlíně sp. zn. 2 T 130/2001 zjistil, že na čl. 253 spisu se nachází dodejka, z níž je patrno, že obviněný rozsudek Okresního soudu ve Zlíně ze dne 18. 8. 2003, č. j. 2 T 130/2001-236, osobně převzal. Vedle podpisu obviněného je jako datum převzetí zásilky uveden den 17. 9. 2003. Na dodejce se dále nachází údaj o uložení zásilky dne 16. 9. 2003. Místo pro otisk denního razítka a podpis vydávajícího pracovníka je opatřeno razítkem se dnem 17. 9. 2003. Z rozsudku Okresního soudu ve Zlíně je zřejmé, že obviněný byl řádně poučen o možnosti podat proti tomuto rozsudku odvolání, a to ve lhůtě osmi dnů ode dne jeho doručení.
K zachování lhůty podle §60 odst. 4 písm. a) tr. ř. postačuje, jestliže podání bylo ve lhůtě podáno jako poštovní zásilka adresovaná soudu, u něhož má být podáno nebo který má ve věci rozhodnout. Podle §64 odst. 1 písm. b) tr. ř. opis rozhodnutí, proti němuž mohou oprávněné osoby podat opravný prostředek, se doručuje do vlastních rukou. Obviněnému byla zásilka obsahující rozsudek soudu prvního stupně do vlastních rukou doručena, její převzetí (včetně data převzetí, tj. dne 17. 9. 2003) obviněný svým podpisem potvrdil. Je tedy zřejmé, že datum vyznačený na zásilce jako den doručení akceptoval. Z uvedeného plyne, že posledním dnem osmidenní lhůty k podání řádného opravného prostředku proti rozsudku soudu prvního stupně byl den 25. 9. 2003. Jestliže obviněný odvolání podal k poštovní přepravě až den poté, tj. 26. 9. 2003, byl opravný prostředek podán opožděně.
Nejvyšší soud nesdílí názor obviněného, že postup pošty při předávání poštovních zásilek je nesprávný. Je logické, že vyzvednutí zásilky předchází její oznámení o uložení. Oznámení pošty o uložení poštovní zásilky však nemá z pohledu počítání lhůt žádný význam. Protože otisk denního razítka (svědčí o vydání zásilky dne 17. 9. 2003) a den převzetí zásilky se shodují, nemá Nejvyšší soud pochybnosti o tom, že opis rozsudku byl obviněnému doručen dne 17. 9. 2003. Údaj na dodejce vztahující se ke dni doručení je třeba proto považovat za určující pro posouzení počátku běhu lhůty k podání opravného prostředku a odvolací soud správně postupoval, když vycházel z tohoto data uvedeného na dodejce. Lhůta pro podání opravného prostředku v konkrétním případě počala plynout ode dne, kdy došlo k doručení rozsudku. Podle §60 odst. 1 tr. ř. do lhůty určené podle dní se nezapočítává den, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Vzhledem k tomu, že zásilka byla doručena obviněnému doručena dne 17. 9. 2003, lhůta k podání dovolání počala plynout dne 18. 9. 2003, konec osmidenní lhůty potom připadl na den 25. 9. 2003. Za této situace Nejvyšší soud považuje za nadbytečné provádět za účelem zjištění data doručení další dokazování.
Pokud obviněný uvádí, že současně s odvoláním požádal o navrácení lhůty k podání odvolání, Nejvyšší soud nad rámec dovolacího důvodu konstatuje, že toto tvrzení nemá oporu v listinných důkazech. Jak vyplývá ze spisu (čl. 254), odvolání obviněný podal dne 26. 9. 2003 k poštovní přepravě a Okresnímu soudu ve Zlíně byla tato zásilka doručena dne 29. 9. 2003. Usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 22. 10. 2003, č. j. 3 To 422/2003-261, bylo rozhodnuto o zamítnutí odvolání podle §253 odst. 1 tr. ř. Toto rozhodnutí bylo obviněnému doručeno dne 26. 11. 2003. Až teprve dne 4. 11. 2003 předal obviněný k poštovní přepravě zásilku určenou Krajskému soudu v Brně s návrhem na prominutí zmeškání lhůty k podání odvolání. Krajský soud v Brně o navrácení lhůty k podání odvolání proti rozsudku Okresního soudu ve Zlíně ze dne 18. 8. 2003, č. j. 2 T 130/2001-236, rozhodl v samostatném řízení dne 18. 2. 2004. To proto, že žádost o navrácení lhůty k podání součástí podaného odvolání nebyla.
Z těchto důvodů Nejvyšší soud dospěl k závěru, že dovolání obviněného je zjevně neopodstatněné, a proto rozhodl tak, že jej podle §265i odst. 1 písm. e) tr. ř. odmítl. Za podmínek uvedených v §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 29. června 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann