ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.696.2004.1
sp. zn. 6 Tdo 696/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud rozhodl v neveřejném zasedání dne 24. června 2004 o dovolání obviněné J. L. Š., proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 1. 2004, č. j. 9 To 100/03-612, v trestní věci vedené u Krajského soudu v Ústí nad Labem pod sp. zn. 2 T 90/2000, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněné odmítá .
Odůvodnění:
Usnesením Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 1. 2004, č. j. 9 To 100/03-612, bylo podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto odvolání obviněné proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 18. 6. 2003, č. j. 2 T 90/2000-590. Tímto rozsudkem byla obviněná J. L. Š. uznána vinnou trestným činem zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. c) tr. zák. ve znění zák. č. 265/2001 Sb. a podle §248 odst. 3 tr. zák. jí byl uložen trest odnětí svobody v trvání dvou let. Podle §58 odst. 1 a §59 odst. 1 tr. zák. byl obviněné výkon tohoto trestu podmíněně odložen na zkušební dobu v trvání tří let. V dalším bylo rozhodnuto o náhradě škody tak, že podle §228 odst. 1 tr. ř. je obviněná povinna poškozené M. V., uhradit škodu ve výši 2.776.698,-- Kč. Se zbytkem svého nároku na náhradu škody byla podle §229 odst. 2 tr. ř. poškozená M. V., odkázána na řízení ve věcech občanskoprávních. Týmž rozsudkem byla obviněná podle §226 písm. a) tr. ř. zproštěna obžaloby pro čtyři dílčí útoky trestného činu zpronevěry podle §248 odst. 1, odst. 3 písm. a), odst. 4 tr. zák.
Shora citované usnesení odvolacího soudu obviněná napadla dovoláním, ve kterém uplatnila dovolací důvod vymezený v ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Domnívá se, že na základě provedených důkazů došlo k nesprávné právní kvalifikaci skutku jako trestného činu zpronevěry. Obviněná vyslovila názor, že v řízení nebylo spolehlivě zjištěno, že by si přisvojila cizí věc, která jí byla svěřena, neboť předmětné finanční prostředky nikdy neměla u sebe, přinejmenším rozhodně nikoliv ve výši, kterou zjistilo napadené rozhodnutí, protože veškeré finanční prostředky předala poškozeným. Uvedené nesrovnalosti mají podle obviněné rozhodný vliv na posouzení subjektivní stránky trestného činu s tím, že za této důkazní situace nelze dospět k závěru, že by její jednání mohlo být kvalifikováno po subjektivní stránce jako úmyslné. V závěrečném petitu obviněná navrhla, aby Nejvyšší soud usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 1. 2004, „č. j. 5 Tdo P43/2003“ zrušil a tomuto soudu uložil, aby věc v potřebném rozsahu projednal a rozhodl.
Státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství v Brně využila svého práva vyjádřit se k dovolání obviněné. Konstatovala, že v posuzovaném případě obviněná uplatnila v celém rozsahu výhradně jen takové námitky, které směřují proti tomu, jak soudy hodnotily důkazy a jaká skutková zjištění z nich vyvodily. Obviněná v dovolání neuplatnila žádnou námitku týkající se právní kvalifikace skutku, který zjistil Krajský soud v Ústí nad Labem a z něhož vycházel v odvolacím řízení i Vrchní soud v Praze. Pokud obviněná v návaznosti na skutkové námitky vytkla, že soudy posoudily skutek nesprávně po právní stránce, nejde o právní námitky ve smyslu dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., protože tyto námitky nejsou vázány ke skutkovému stavu zjištěnému soudem, ale k jinému skutkovému stavu. Je zřejmé, že obviněná dovoláním sleduje především změnu skutkových zjištění soudu a teprve v návaznosti na to i změnu právního posouzení. Takto pojaté námitky však nekorespondují s dovolacím důvodem stanoveným v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. a nemohou jej ani obsahově naplnit. V závěrečném návrhu státní zástupkyně navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, přičemž v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. lze toto rozhodnutí učinit v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud konstatuje, že obviněná je podle §265d odst. 1 písm. b) tr. ř. osobou oprávněnou k podání dovolání pro nesprávnost výroku rozhodnutí soudu, který se ho bezprostředně dotýká. Jako soud dovolací (§265c tr. ř.) Nejvyšší soud dále zkoumal, zda v předmětné věci jsou splněny podmínky přípustnosti dovolání podle §265a tr. ř. a shledal, že dovolání je přípustné podle §265a odst. 1, odst. 2 písm. h) tr. ř., protože bylo rozhodnuto ve druhém stupni, dovolání napadá pravomocné rozhodnutí soudu ve věci samé a směřuje proti usnesení, jímž byl zamítnut řádný opravný prostředek proti rozhodnutí uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) tr. ř.
Dovolání jako mimořádný opravný prostředek lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., proto bylo třeba posoudit otázku, zda uplatněný dovolací důvod lze považovat za důvod uvedený v citovaném ustanovení zákona, jehož existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu dovolacím soudem (§265i odst. 3 tr. ř.).
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. je důvodem dovolání, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení.
Tento dovolací důvod je koncipován tak, aby v rámci mimořádného opravného prostředku byly přezkoumány otázky, které souvisejí buď s právní kvalifikací skutku anebo s hmotně právním posouzením jiné otázky mající význam z hlediska hmotného práva. V mezích tohoto zákonného dovolacího důvodu je tedy možné namítat, že skutek byl nesprávně právně posouzen jako trestný čin, ačkoliv nešlo o žádný trestný čin nebo šlo o jiný trestný čin, než jakým byl obviněný uznán vinným. Především je třeba zdůraznit, že Nejvyšší soud není další odvolací instancí, která by v rámci dovolacího řízení měla nahrazovat, případně doplňovat činnost nalézacího soudu a provádět procesní úkony směřující do oblasti zjištění skutkového stavu, hodnocení důkazů či doplnění dokazování. To v podstatě znamená, že pro právní kvalifikaci je rozhodující popis skutku v tzv. skutkové větě výroku o vině. Jakékoliv námitky procesního charakteru se nacházejí mimo rámec tohoto dovolacího důvodu.
Třebaže obviněná v dovolání brojí proti nesprávné právní kvalifikaci skutku, je zřejmé, že tímto tvrzením pouze uvozuje námitky, které mají základ ve skutkovém zjištění. Jakkoli obviněná vznáší pochybnosti ohledně naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu zpronevěry, činí tak pouze ve vztahu k takovým skutečnostem, které zaměřila do oblasti nesprávného, příp. neúplného dokazování. Má-li obviněná za to, že jí po subjektivní stránce nebyl „prokázán“ úmysl spáchat trestný čin zpronevěry, je nutno konstatovat, že z pohledu uplatněného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. jde o námitku skutkové povahy, nesměřující do právního posouzení skutku. I když subjektivní stránka trestného činu je jedním z obligatorních znaků trestného činu a závěr o formě zavinění lze učinit až na podkladě provedeného dokazování, je třeba zdůraznit, že hodnocení důkazů je zásadou vyjádřenou v §2 odst. 6 tr. ř., uplatňující se především v nalézacím řízení. V dovolacím řízení již nové hodnocení důkazů provádět nelze, protože dovolací soud je skutkovými zjištěními učiněnými v předcházejícím řízení vázán. Z podaného dovolání, jak již bylo výše konstatováno však vyplývá, že se obviněná se zjištěným skutkovým stavem neztotožnila, když uvádí, že se „soudy nevypořádaly s výpovědí svědka P.; nebylo prokázáno, že by si přisvojila cizí věc, která ji byla svěřena; nebylo prokázáno, že by si ponechala finanční prostředky jiných osob; nebyla vyvrácena její obhajoba apod.“. Jestliže tedy obviněná uplatňuje v dovolání námitky, které nesouvisejí s právním posouzení skutku, lze uzavřít, že takové námitky nejsou způsobilé dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. naplnit.
Vzhledem ke všem shora uvedeným skutečnostem Nejvyšší soud dospěl k závěru, že obviněná uplatnila dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pouze formálně, přičemž shledal, že jí deklarované námitky uvedený dovolací důvod nenaplňují. Nejvyšší soud rozhodl tak, že dovolání obviněné podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, protože bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v §265b tr. ř. V souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. bylo o odmítnutí dovolání rozhodnuto v neveřejném zasedání.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. června 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jan Engelmann