ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.705.2004.1
sp. zn. 6 Tdo 705/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v neveřejném zasedání konaném dne 24. června 2004 o dovolání obviněného P. V., proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 10 2003, sp. zn. 8 To 529/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 5 T 80/2000, takto:
Podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. se dovolání obviněného odmítá.
Odůvodnění:
Obviněný P. V. byl rozsudkem Okresního soudu v Chebu ze dne 27. 1. 2003, sp. zn. 5 T 80/2000, uznán vinným trestným činem pohlavního zneužívání podle §242 odst. 1 tr. zák. a trestným činem ohrožování mravní výchovy mládeže podle §217 odst. 1 písm. b) tr. zák., protože v přesně nezjištěné dny v listopadu 1998 nejméně ve třech případech,
a)v osobním automobilu zn. VW Golf, SPZ, v lese poblíž P., okres Ch., osahával přes oblečení na přirození nezletilého J. V., pak se obnažil a nezletilý mu na požádání sál pohlavní úd,
b)v osobním automobilu zn. VW Golf, SPZ, na křižovatce poblíž pekárny ve V. H., okres Ch., líbal nezletilého J. V., sál mu pohlavní úd a nezletilý mu na požádání také sál pohlavní úd,
c)v lesní chatě u L., okres Ch., líbal nezletilého J. V. na ústa, taky se svlékl a pak mu nezletilý na požádání sál pohlavní úd.
Za tyto trestné činy byl odsouzen podle §242 odst. 1, §35 odst. 1 a §32 odst. 2 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jedenácti měsíců, pro jehož výkon byl podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. zařazen do věznice s ostrahou. Podle §72 odst. 2 písm. a) tr. zák. bylo obviněnému uloženo ochranné ambulantní sexuologické léčení.
Proti tomuto rozsudku podal obviněný P. V. odvolání, které bylo usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 29. 10. 2003, sp. zn. 8 To 529/2003, podle §256 tr. ř. jako nedůvodné zamítnuto.
Proti usnesení Krajského soudu v Plzni podal obviněný dovolání z důvodů uvedených v §265b odst. 1 písm. g), j) tr. ř., protože se domnívá, že rozhodnutí krajského soudu spočívá na nesprávném právním posouzení skutku a na jiném nesprávném hmotně právním posouzení a že bylo uloženo ochranné léčení, ačkoliv obviněný žádný trestný čin nespáchal. Namítá, že výpověď nezletilého J. V., o kterou opřel soud prvního stupně výrok o jeho vině, je nepravdivá. V dovolání dále rozebírá další skutečnosti, týkající se věrohodnosti výpovědi tohoto svědka, které měly vést odvolací soud k závěru, že přetrvávají pochybnosti o správnosti zjištěného skutkovém stavu a proto měl rozhodnout ve prospěch obviněného. Z těchto v dovolání podrobně rozvedených důvodů obviněný navrhl, aby Nejvyšší soud zrušil napadené rozhodnutí Krajského soudu v Plzni a jeho osobu zprostil obžaloby. Současně požádal, aby předseda senátu Nejvyššího soudu ještě před rozhodnutím o dovolání podle §265o odst. 1 tr. ř. odložil výkon rozhodnutí, proti němuž bylo dovolání podáno.
K podanému dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřil státní zástupce činný u Nejvyššího státního zastupitelství, který se domnívá, že z dovolací argumentace je i bez její podrobnější interpretace zřejmé, že je výhradně založena na zpochybnění skutkových zjištění a opírá se o dovolatelův vlastní způsob hodnocení provedeného dokazování. Za tohoto stavu věci není v dovolání naplněn formálně deklarovaný dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. Způsob odůvodnění dovolání současně neodpovídá ani žádnému dalšímu ze zákonných dovolacích důvodů uvedených v §265b odst. 1 tr. ř. Tento závěr se vztahuje i na formálně použitý dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř., napadající výrok o ochranném ambulantním sexuologickém léčení, který byl zpochybněn pouhým odkazem na neprůkaznost jednání. Z uvedených důvodů navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl a rozhodnutí učinil podle §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného P. V. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou - obviněným prostřednictvím obhájce [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit (§265e odst. 1, 2 tr. ř.). Dovolání obsahuje i obligatorní náležitosti stanovené v §265f tr. ř.
Protože dovolání lze podat jen z důvodů uvedených v §265b tr. ř., bylo dále nutno posoudit otázku, zda obviněným uplatněné dovolací námitky lze považovat za důvody dovolání uvedené v ustanovení §265b odst. 1 písm. g), j) tr. ř., jejichž existence je zároveň podmínkou pro provedení přezkumu napadeného rozhodnutí dovolacím soudem podle §265i odst. 3 tr. ř.
Podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. dovolání lze podat, jestliže rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení. Z takto zákonem vymezeného dovolacího důvodu vyplývá, že Nejvyšší soud je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažuje hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení důkazů provedených v předcházejícím řízení. V rámci tohoto dovolacího důvodu je možné namítat, že skutek, jak byl v původním řízení zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako určitý trestný čin, ačkoliv šlo o jiný trestný čin nebo že nešlo o žádný trestný čin. Rovněž lze uplatnit i vady spočívající v jiném hmotně právním posouzení. Důvody dovolání jsou koncipovány v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. tak, že v dovolání není možno namítat vady, které se týkají skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení důkazů, neboť právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění. Tento názor lze jednoznačně dovodit právě s ohledem na jednotlivé důvody dovolání popsané v citovaném zákonném ustanovení. Z uvedeného je zřejmé, že posuzované trestní věci je pro dovolací soud rozhodující skutkové zjištění, podle něhož obviněný P. V. spáchal skutek tak, jak je popsán ve výroku o vině v rozsudku Okresního soud v Chebu.
Dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm j) tr. ř. lze uplatnit, jestliže bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení. Obviněný nenamítal, že by nebyly splněny podmínky pro uložení ochranného léčení, ale to, že mu bylo uloženo ochranné léčení, ačkoliv se žádného trestného činu nedopustil.
Z obsahu podaného dovolání je zřejmé, že dovolací důvod podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. obviněný opřel o námitky vytýkající nedostatečná skutková zjištění a nesprávné hodnocení důkazů s cílem navodit změnu ve skutkových zjištěních a ovlivnit tak následnou právní kvalifikaci. Jde o tvrzení obviněného, že trestný čin nespáchal, že výpověď nezletilého J. V., o kterou soud prvního stupně opřel výrok o vině, je nepravdivá a že přetrvávají pochybnosti o správnosti zjištěného skutkového stavu.
O stejné námitky obviněný uplatnil i u dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. j) tr. ř. ve snaze dosáhnout neuložení ochranného léčení, ačkoliv, jak již bylo výše uvedeno, dovolání podané z tohoto důvodu může být úspěšné jen tehdy, jestliže ochranné léčení bylo uloženo, aniž byly splněny podmínky pro jeho uložení.
Obviněný P. V. sice ve svém dovolání poukazuje na zákonné důvody dovolání podle §265b odst. 1 písm. g), j) tr. ř., že soud nesprávně právně posoudil skutek a bylo rozhodnuto o uložení ochranného opatření, aniž byly splněny podmínky stanovené zákonem pro jeho uložení, ale tyto námitky vůbec blíže nerozvedl a nepodložil žádnými argumenty. Naopak jeho konkrétní argumenty v dovolání uvedené vycházejí z jiných důvodů, které v zákoně jako dovolací důvody uvedeny nejsou. Předmětem jeho dovolacích námitek se totiž staly výhrady zaměřené výlučně proti správnosti skutkových zjištění, která se stala podkladem pro příslušné právní posouzení skutku, a proti hodnocení provedených důkazů, jak o tom svědčí konkrétní námitky uvedené v dovolání. Je třeba zdůraznit, že obsah konkrétně uplatněných námitek, tvrzení i právních názorů, o něž se v dovolání opírá existence určitého dovolacího důvodu, musí skutečně věcně odpovídat zákonnému vymezení takového dovolacího důvodu podle §265b tr. ř., ale nestačí jen formální poukaz na příslušné ustanovení obsahující některý z dovolacích důvodů.
Z těchto jen stručně uvedených důvodů (§265i odst. 2 tr. ř.) Nejvyšší soud dovolání obviněného P. V. podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. odmítl, neboť bylo podáno z jiného důvodu, než je uveden v ustanovení §265b tr. ř. Proto nebyl oprávněn postupovat podle §265i odst. 3 tr. ř., přičemž toto rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. a) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud nerozhodoval o podnětu obviněného na odklad výkonu rozhodnutí (pravomocně uloženého trestu odnětí svobody), který učinil v dovolání. Podle §265h odst. 3 tr. ř. je osobou oprávněnou k podání takového návrhu pouze předseda senátu soudu prvního stupně, který jej však neučinil. Nebylo proto třeba rozhodnout o tomto podnětu samostatným výrokem, přičemž předseda senátu Nejvyššího soudu neshledal důvody k postupu podle §265o odst. 1 tr. ř.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 24. června 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Horák
Vypracoval:
JUDr. Jiří Šoukal