ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.717.2004.1
sp. zn. 6 Tdo 717/2004
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky projednal v neveřejném zasedání konaném dne 29. října 2004 dovolání, které podal obviněný P. N., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve V. K., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 9. 2003, sp. zn. 4 To 435/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 112/2003, a rozhodl takto:
Podle §265k odst. 1 tr. ř. se ohledně obviněného P. N. zrušuje usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 9. 2003, sp. zn. 4 To 435/2003. Podle §265k odst. 2 tr. ř. s přiměřeným použitím §261 tr. ř. se toto usnesení zrušuje i ohledně obviněného K. S.
Podle §265k odst. 2 tr. ř. se zrušují také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu.
Podle §265l odst. 1 tr. ř. se Krajskému soudu v Brně přikazuje , aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 2. 7. 2003, sp. zn. 3 T 112/2003, byli uznáni vinnými obviněný P. N. trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. a trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §188 odst. 1 tr. zák. a obviněný K. S. účastenstvím ve formě pomoci podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k trestnému činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. a trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §188 odst. 1 tr. zák., kterých se měli dopustit tím, že obžalovaný P. N. nejméně od konce měsíce listopadu 2002 do 10. 1. 2003 v domě čp. na ulici L. v B., v bytě K. S., opakovaně bez příslušného povolení vyráběl metamfetamin - pervitin a za tímto účelem v tomto bytě přechovával i laboratorní potřeby, chemikálie a další věci, které si opatřil, potřebné k výrobě pervitinu, který užíval pro svou potřebu a poskytoval jej i dalším osobám, rovněž i K. S., který obžalovanému P. N. po shora uvedenou dobu umožnil tuto nedovolenou výrobu, a za tímto účelem věci potřebné k výrobě metamfetaminu ve svém bytě přechovával. Dne 10. 1. 2003 v odpoledních hodinách pak v bytě K. S. na L. čp. obžalovaný P. N. společně s obžalovaným D. P. a I. H. provedli nezákonnou výrobu metamfetaminu - pervitinu, pomocí prekurzoru efedrinu získaného z léku M., za pomoci věcí a surovin, které si sami za tímto účelem opatřili, přičemž metamfetamin je uveden v příloze číslo 5 k zákonu číslo 167/1998 Sbírky, ve znění novel, jako psychotropní látka zařazená do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška číslo 62/1989 Sbírky).
Za tuto trestnou činnost byli odsouzeni obviněný P. N. podle §187 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let a obviněný K. S. podle §187 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání jednoho a půl roku. Podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. byli oba obvinění pro výkon uloženého trestu zařazeni do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1 písm. c) tr. zák. bylo rozhodnuto o zabrání v rozsudku specifikovaných věcí. Tímtéž rozsudkem byli uznáni vinnými a odsouzeni i obvinění D. P. a I. H.
Proti konstatovanému rozsudku podali všichni obvinění odvolání, která byla usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 9. 9. 2003, sp. zn. 4 To 435/2003, podle §256 tr. ř. zamítnuta.
Citovaná soudní rozhodnutí (výrok o zamítnutí odvolání, výroky o vině a trestu) napadl obviněný P. N. prostřednictvím své obhájkyně dovoláním, které opřel o dovolací důvody uvedené v §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. Podle dovolatele rozsudek soudu prvního stupně spočívá v nesprávném hmotně právním posouzení věci a soud druhého stupně zamítl řádný opravný prostředek podaný proti tomuto rozsudku, aniž pochybení soudu prvního stupně napravil.
V odůvodnění dovolání obviněný rozvedl argumenty, jimiž by měly být uplatněné dovolací důvody naplněny. Namítl, že po celou dobu trestního řízení popíral, že by v bytě K. S. prováděl výrobu pervitinu nejen v roce 2002 a na počátku roku 2003, ale i v den, kdy do bytu vnikla policie a došlo k zadržení, tj. dne 10. 1. 2003. Popřel, že by věci sloužící k výrobě pervitinu a nalezené v předmětném bytě, patřily jemu a že by je do tohoto bytu přinesl. Obviněný konstatoval: „…z důkazů shromážděných v průběhu trestního řízení a provedených před soudem prvního stupně, nelze prokázat cokoliv ve vztahu k mé osobě“. Upozornil, že při zákroku policie dne 10. 1. 2003 sice byly v bytě nalezeny věci, které slouží k výrobě pervitinu, avšak nebyl zjištěn rozpracovaný postup při jeho výrobě, chyběl prekursor v množství reálně použitelném pro přípravu metamfetaminu a na žádné ze zajištěných věcí nebyla zjištěna stopa, která by spojovala uvedené věci s jeho osobou. V souvislosti s tím vyjádřil přesvědčení, že skutek, jak byl zjištěn a popsán v původním řízení, byl nesprávně kvalifikován jako dva trestné činy podle §187 odst. 1 a §188 odst. 1 tr. zák., ačkoliv nešlo o trestný čin. Rovněž vyhodnocení důkazů a závěry soudu prvního stupně ve vztahu k jeho osobě dovolatel považuje za nepřesvědčivé, přičemž soud druhého stupně toto pochybení soudu prvního stupně nenapravil a dokazování tak zůstalo neúplné a kusé.
S ohledem na rozvedené důvody obviněný v petitu svého podání navrhl, aby Nejvyšší soud podle §265k odst. 1 tr. ř. zrušil napadené usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 9. 2003, sp. zn. 4 To 435/2003, a rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 2. 7. 2003, sp. zn. 3 T 112/2003, a podle §265l odst. 1 tr. ř. Městskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
K podanému dovolání se ve smyslu §265h odst. 2 věty první tr. ř. písemně vyjádřila státní zástupkyně Nejvyššího státního zastupitelství. Podle jejího názoru obviněným vyslovené námitky lze podřadit pod dovolací důvod uvedený v §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. pouze částečně, a to pokud namítá, že jeho jednání nemělo být právně kvalifikováno jako dva trestné činy. V uvedeném směru konstatovala, že soudy užitá právní kvalifikace není správná, neboť při aplikaci ustanovení §188 tr. zák. musí být prokázáno, že pachatel věděl, že vyrábí, opatřuje nebo přechovává předmět, který je určen k výrobě omamných nebo psychotropních látek a jedů (dále jen „OPL“), přípravku obsahujícího OPL nebo jedu a musí být s následkem srozuměn, aniž by měl v úmyslu takový předmět k výrobě OPL, přípravku obsahujícího OPL nebo jedu použít. V případě prokázání úmyslu vyrobit, opatřit nebo přechovávat takový předmět za účelem další výroby OPL, přípravku obsahujícího OPL nebo jedu, lze jeho jednání kvalifikovat jako přípravu trestného činu podle §187 odst. 1 tr. zák., a to v případě že jeho úmysl směřuje k naplnění některé z kvalifikačních okolností podmiňujících použití vyšší trestní sazby, tedy jako přípravu trestného činu podle §187 odst. 1, odst. 2 až 4 tr. zák., neboť příprava k trestnému činu je trestná jen u zvlášť závažných trestných činů, které jsou vymezeny v ustanovení §41 odst. 2 tr. zák. Státní zástupkyně uvedla, že široké vymezení předmětu určeného k výrobě OPL umožňuje mezi tyto látky zařadit i prekursory a přípravky obsahující OPL, avšak v ustanovení §187 odst. 1 tr. zák. jsou prekursor, stejně jako přípravek obsahující OPL, vyjmenovány jako látky, které jsou v případě neoprávněné výroby, dovozu, průvozu, nabízení, zprostředkování, prodeje nebo jinak jinému opatřeny, kvalifikovány jako trestný čin podle §187 odst. 1 tr. zák. Výrobu, opatření nebo přechovávání prekursorů nebo přípravků obsahujících OPL však lze kvalifikovat i jako trestný čin podle §188 tr. zák. Výklad předmětu určeného k nedovolené výrobě OPL, přípravku obsahujícího OPL nebo jedu vztahující se k ustanovení §188 tr. zák. je tak velmi rozšiřující a za daného stavu právní úpravy přesahuje rámec věcného pojetí předmětu. Podle státní zástupkyně výroba, opatření nebo přechovávání prekursoru a přípravků obsahujících OPL by mělo být kvalifikováno jako trestný čin podle §187 odst. 1 tr. zák., neboť ustanovení §188 tr. zák. lze v daném případě považovat za subsidiární. Pouze výrobu, opatření a přechovávání komponentů, které slouží k výrobě prekursoru a přípravků obsahujících OPL, je možné kvalifikovat jako trestný čin podle §188 tr. zák. V případě, že pachatel učiní s úmyslem skutečně prekursory nebo přípravky obsahující OPL vyrábět a je dána některá z kvalifikačních okolností podmiňujících použití vyšší trestní sankce, lze uvažovat o postihu pro přípravu trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §7 odst. 1 k §187 odst. 1, odst. 2 až 4 tr. zák. Pokud jde o samostatnou neoprávněnou výrobu, skutková podstata uvedená v §188 tr. zák. je subsidiární ke skutkové podstatě uvedené v §187 odst. 1 tr. zák. a z uvedených důvodů je souběh těchto trestných činů vyloučen. Státní zástupkyně proto navrhla, aby Nejvyšší soud zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 9. 2003, sp. zn. 4 To 435/2003, a podle §265l odst. 1 tr. ř. tomuto soudu přikázal věc v potřebném rozsahu znovu projednat a rozhodnout. Dále aby ve smyslu §265k odst. 2 věty třetí tr. ř., ve spojení s ustanovením §261 tr. ř., takto postupoval za užití zásady beneficio cohaesionis i vůči obviněnému K. S., kterému zmíněný dovolací důvod ve smyslu ustanovení §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. rovněž prospívá. Současně navrhla, aby Nejvyšší soud rozhodnutí učinil v souladu s ustanovením §265r odst. 1 písm. b) tr. ř. v neveřejném zasedání.
Nejvyšší soud jako soud dovolací (§265c tr. ř.) předně shledal, že dovolání obviněného P. N. je přípustné [§265a odst. 1, 2 písm. h) tr. ř.], bylo podáno osobou oprávněnou [§265d odst. 1 písm. b), odst. 2 tr. ř.], v zákonné lhůtě a na místě, kde lze podání učinit [§265e odst. 1, 2 tr. ř.].
Podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. lze dovolání podat, jen je-li tu některý z následujících důvodů:
g) rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení skutku nebo jiném nesprávném hmotně právním posouzení,
l) bylo rozhodnuto o zamítnutí nebo odmítnutí řádného opravného prostředku proti rozsudku nebo usnesení uvedenému v §265a odst. 2 písm. a) až g) tr. ř., aniž byly splněny procesní podmínky stanovené zákonem pro takové rozhodnutí nebo byl v řízení mu předcházejícím dán důvod dovolání uvedený v písmenech a) až k).
Dovolací důvod uplatněný obviněným P. N. podle §265b odst. 1 písm. l) tr. ř. patří mezi procesní dovolací důvody. Jeho smyslem je náprava závažných vad, které vedou k tzv. zmatečnosti rozhodnutí. Dopadá předně na případy, kdy došlo bez věcného přezkoumání věci k zamítnutí (§253 odst. 1 tr. ř.) nebo odmítnutí (§253 odst. 3 tr. ř.) řádného opravného prostředku odvolacím soudem nebo nadřízeným orgánem a procesní strana tak byla zbavena přístupu ke druhé instanci. V případě obviněného však o takový případ nejde, neboť Krajský soud v Brně jako soud druhého stupně konal odvolací řízení a o řádném opravném prostředku (odvolání) rozhodl po provedeném přezkumu podle hledisek stanovených zákonem (§254 tr. ř.). Proto lze tento dovolací důvod uplatnit jen tehdy, byl-li v řízení předcházejícímu rozhodnutí odvolacího soudu dán důvod dovolání uvedený v §265b odst. 1 písm. a) až k) tr. ř. V tomto směru obviněný uplatnil důvod dovolání podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř.
V rámci výše citovaného dovolacího důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. lze namítat, že skutek, jak byl v původním řízení soudem zjištěn, byl nesprávně kvalifikován jako trestný čin, ačkoliv o trestný čin nejde nebo jde o jiný trestný čin, než kterým byl obviněný uznán vinným. Vedle těchto vad, které se týkají právního posouzení skutku, lze vytýkat též jiné nesprávné hmotně právní posouzení, jímž se rozumí zhodnocení otázky nespočívající přímo v právní kvalifikaci skutku, ale v právním posouzení jiné skutkové okolnosti mající význam z hlediska hmotného práva. Z dikce citovaného ustanovení přitom plyne, že ohledně zjištěného skutku je možné dovoláním vytýkat výlučně vady hmotně právní. Ve vztahu k tvrzenému dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř. není Nejvyšší soud oprávněn v dovolacím řízení přezkoumávat a posuzovat postup při hodnocení důkazů soudy obou stupňů, je zásadně povinen vycházet z konečného skutkového zjištění soudu prvního, eventuálně druhého stupně a v návaznosti na tento skutkový stav zvažovat hmotně právní posouzení, přičemž skutkové zjištění nemůže změnit, a to jak na základě případného doplnění dokazování, tak i v závislosti na jiném hodnocení v předcházejícím řízení provedených důkazů. Důvody dovolání jsou totiž koncipovány v ustanovení §265b odst. 1 tr. ř. tak, že v dovolání není možno namítat vady, které se týkají skutkových zjištění včetně úplnosti dokazování a hodnocení důkazů, neboť právní posouzení skutku i jiné hmotně právní posouzení vždy navazuje na skutková zjištění vyjádřená především ve skutkové větě výroku o vině napadeného rozhodnutí a blíže rozvedená v jeho odůvodnění.
Z těchto důvodů je nutno označit za irelevantní výhrady dovolatele vztahující se ke skutkovým zjištěním (popřel, že v předmětném bytě prováděl výrobu pervitinu, věci sloužící k jeho výrobě nepatřily jeho osobě a ani je do bytu nepřinesl, nebyl zjištěn rozpracovaný postup při výrobě zmíněné psychotropní látky, chyběl prekursor v množství reálně použitelném pro přípravu metamfetaminu, z provedených důkazů nelze cokoliv prokázat ve vztahu k obviněnému), jejichž existenci spatřuje v neúplném dokazování a nesprávném vyhodnocení provedených důkazů, když pochybení odvolacího soudu shledává v okolnosti, že tyto jím tvrzené nedostatky nenapravil, případně se jimi ani nezabýval. Všechny uplatněné námitky primárně směřují proti stabilizovanému skutkovému zjištění a že v uvedeném směru odvolací soud nesplnil přezkumnou povinnost, přičemž ve vytýkaných procesních vadách obviněný spatřuje pochybení v odsouzení své osoby. V daném případě jde ze strany obviněného o námitky, které stojí mimo rámec zákonného dovolacího důvodu podle 265b odst. 1 písm. g) tr. ř., přičemž je nelze podřadit ani pod některý další zákonem taxativně stanovený dovolací důvod. Nutno připomenout, že každý dovolatel musí nejen v souladu s ustanovením §265f odst. 1 věty první tr. ř. v mimořádném opravném prostředku odkázat na ustanovení §265b odst. 1 písm. a) až l) nebo §265b odst. 2 tr. ř., o něž se dovolání opírá, ale i obsah konkrétně uváděných námitek, tvrzení a právních názorů musí věcně odpovídat uplatněnému dovolacímu důvodu, jak je vymezen v příslušném zákonném ustanovení. Pokud by obviněný P. N. uplatnil dovolací důvody podle §265b odst. 1 písm. g), l) tr. ř. výlučně jen z dosud zmíněných námitek, bylo by nezbytné, aby Nejvyšší soud podle §265i odst. 1 písm. b) tr. ř. dovolání odmítl, neboť bylo podáno z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §265b tr. ř.
Obviněný rovněž vznesl námitku vztahující se k nesprávné právní kvalifikaci skutku jako dvou trestných činů, a to jako trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. a trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §188 odst. 1 tr. zák. Tato námitka obsahově odpovídá dovolacímu důvodu podle §265b odst. 1 písm. g) tr. ř., a proto Nejvyšší soud podle §265i odst. 3 tr. ř. přezkoumal zákonnost a odůvodněnost výroku napadeného usnesení, proti němuž bylo dovolání podáno, v rozsahu a z důvodů, uvedených v dovolání, jakož i řízení napadenému rozhodnutí předcházející a dospěl k níže uvedeným závěrům.
Trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. se dopustí ten, kdo neoprávněně vyrobí, doveze, vyveze, proveze, nabízí, zprostředkuje, prodá nebo jinak jinému opatří nebo pro jiného přechovává omamnou nebo psychotropní látku, přípravek obsahující omamnou nebo psychotropní látku, prekursor nebo jed. Pod pojmem neoprávněná výroba psychotropní nebo omamné látky se rozumí nejen průmyslová nebo řemeslná výroba, ale i jakékoli jiné zhotovení nebo vytvoření omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku, prekursoru nebo jedu neoprávněným subjektem. Trestná je výroba takové látky i pro vlastní potřebu. Pod pojmem neoprávněně jinak jinému opatří se rozumí neoprávněné obstarání jedu, omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku nebo prekursoru jinému jiným způsobem než je výslovně uvedeno v §187 odst. 1 tr. zák., přičemž opatřování takové látky pro sebe trestné není. Z citovaného ustanovení dále vyplývá, že k trestnímu postihu stačí jakékoliv množství takové látky, vždy je však nutno z hlediska stupně nebezpečnosti činu pro společnost posuzovat konkrétní okolnosti případu (způsobilost zjištěného množství ovlivnit psychiku člověka nebo ohrozit zdraví, dále druh a účinnost konkrétního jedu, omamné a psychotropní látky apod.). K naplnění subjektivní stránky se vyžaduje úmysl, přičemž trestný čin je dokonán již vyrobením, dovezením, provezením, nabízením, zprostředkováním, prodáním nebo jiným opatřením jinému nebo přechováváním pro jiného, pokud se tak děje neoprávněně.
Pokud skutek, jímž byl obviněný P. N. uznán vinným, soud prvního stupně kvalifikoval jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák., nelze tomuto právnímu posouzení vytýkat pochybení. Zjištěným jednáním, co do obsahu jednotlivých důkazů podrobně rozvedeným zejména v rozsudku Městského soudu v Brně, obviněný naplnil všechny zákonem stanovené formální a materiální znaky skutkové podstaty tohoto trestného činu, neboť neoprávněně vyrobil a jinému opatřil psychotropní látku, čemuž také odpovídá ve výroku o vině citovaného rozsudku příslušná část aplikované právní věty. Z popisu předmětného skutku (viz jeho citace výše) a z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně, s nímž se ztotožnil i soud odvolací, je zřejmé, že od konce měsíce listopadu 2002 do 10. 1. 2003 včetně, opakovaně bez příslušného povolení obviněný vyráběl pomocí věcí a surovin metamfetamin - pervitin, jenž je uveden v příloze č. 5 zák. č. 167/1998 Sb., o návykových látkách, ve znění novel, jako psychotropní látka zařazená do seznamu II Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška č. 62/1989 Sb.), který užíval pro svou potřebu a poskytoval jej i dalším osobám. Lze připomenout, že protiprávní jednání obviněného bylo vědomé a chtěné, se znalostí jeho důsledků a následků, čímž je vyjádřeno, že jednal v přímém úmyslu podle §4 písm. a) tr. zák., jak z napadeného rozsudku jednoznačně vyplývá.
Podle Nejvyššího soudu nelze souhlasit s napadeným rozhodnutím ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně v tom směru, když výše popsané jednání obviněného P. N. bylo současně vedle již uvedeného trestného činu právně posouzeno i jako trestný čin nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §188 odst. 1 tr. zák., kterého se dopustí ten, kdo vyrobí, sobě nebo jinému opatří nebo přechovává předmět určený k nedovolené výrobě omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku nebo jedu. V této souvislosti je možné připomenout, že trestné je opatření sobě i jinému předmětu určeného k nedovolené výrobě omamné nebo psychotropní látky, přípravku obsahujícího omamnou nebo psychotropní látku nebo jedu, přičemž za tyto předměty, látky a jedy je nutno považovat nejen přístroje, jiná zařízení a jejich součásti, ale i suroviny, které jsou podle své povahy způsobilé a zároveň určené k takové výrobě. Jde o úmyslný trestný čin, který je dokonán již vyrobením, opatřením nebo přechováváním předmětu určeného k výrobě zmíněných látek.
Na základě skutkových zjištění obsažených v rozsudku soudu prvního stupně Nejvyšší soud konstatuje, že obviněný P. N. se dopustil jednoho pokračujícího skutku (od konce listopadu 2002 do 10. 1. 2003 včetně). Pro závěr, že jde o skutek jediný a nikoli více skutků, je rozhodující, že za jeden skutek se považují všechny ty projevy vůle pachatele navenek, které jsou příčinnou následku významného z hlediska trestního práva, pokud jsou zahrnuty zaviněním (srov. rozhodnutí publikované ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 8/1985). Podstatu tohoto skutku v daném případě tvoří jednání obviněného, které zahrnuje zmíněnou neoprávněnou výrobu metamfetaminu – pervitinu včetně opatření věcí k tomu potřebných, který užíval pro svoji potřebu a poskytoval jej i dalším osobám. Popsané skutkové okolnosti dávají spolehlivý podklad pro závěr, že popsaným jednáním obviněný spáchal jeden skutek.
Soudy obou stupňů se však nezabývaly tím, zda v daném případě neexistují důvody, které by jednočinný souběh zmíněných trestných činů vylučovaly. Takovými okolnostmi jsou specialita, subsidiarita nebo faktická konzumpce. S ohledem na charakter trestného jednání, jímž byl obviněný uznán vinným a které je v popisu skutku vyjádřeno, přicházejí v úvahu z hlediska vyloučení jednočinného souběhu poměr speciality nebo subsidiarity.
Nejvyšší soud nejprve zkoumal, zda trestné činy nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů jednak podle §187 odst. 1 tr. zák. a jednak podle §188 odst. 1 tr. zák nejsou v poměru speciality, který vychází z předpokladu, že speciální skutková podstata trestného činu má zúžený rozsah v poměru k obecnější skutkové podstatě, zákonné znaky obecnějšího ustanovení jsou v ní konkretizovány a doplněny znaky zvláštními. O takový vztah však mezi uvedenými trestnými činy nejde, neboť jej nelze vyjádřit jako vztah ustanovení širšího a užšího a ani objekty v daném případě nejsou ve vztahu objektu obecného a speciálního. Ohledně uvedených trestných činů je ale třeba zvažovat vztah subsidiarity, v němž jsou ta ustanovení trestního zákona, která jsou určena k ochraně týchž společenských vztahů, je-li účelem jednoho z obou ustanovení (subsidiárního) pouze doplnit v témže směru ochranu, kterou poskytuje druhé ustanovení (primární), např. proti méně nebezpečným útokům téhož druhu. Ustanovení subsidiárního, které bývá zpravidla mírnějším, se užije, jen pokud není čin trestný podle ustanovení primárního, neboť jinak jsou povaha i stupeň nebezpečnosti pro společnost plně vystiženy již posouzením podle ustanovení primárního. V poměru subsidiarity jsou tedy zejména ustanovení postihující méně závažné formy trestné činnosti k ustanovením postihujícím závažnější formy trestné činnosti téhož druhu s totožným objektem.
Z pohledu těchto zásad je při porovnání citovaných skutkových podstat zřejmé, že oba trestné činy chrání stejné společenské vztahy, neboť jejich objektem je zájem na ochraně společnosti a lidí proti možnému ohrožení, které vyplývá ze zneužívání návykových látek jiných než alkoholu, a to v daném případě látek psychotropních. Opatření (vyrobení, přechovávání) předmětu určeného k nedovolené výrobě omamné nebo psychotropní látky je trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §188 tr. zák., který je ve vztahu k trestnému činu podle §187 tr. zák. subsidiární (shodný právní názor byl vysloven v rozhodnutí publikovaném ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 19/2004), neboť pouze doplňuje ochranu téhož objektu, a to proti méně nebezpečným útokům stejného druhu. Ustanovení §188 odst. 1 tr. zák. umožňuje i trestní postih některých společensky nežádoucích jednání, která mají charakter přípravného jednání k trestnému činu podle §187 odst. 1 tr. zák. (pokud je předmět určený k nedovolené výrobě omamné nebo psychotropní látky pachatelem opatřen v úmyslu tyto látky vyrábět), neboť samotná příprava k tomuto trestnému činu není v základní skutkové podstatě ve smyslu ustanovení §7 odst. 1 tr. zák. trestná - nejde o zvlášť závažný trestný čin (§41 odst. 2 tr. zák.). Rovněž tato okolnost vyjadřuje zmíněný vztah subsidiarity. Tomu odpovídá i poněkud menší typová společenská nebezpečnost trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle ustanovení podle §188 odst. 1 tr. zák. ve vztahu k trestnému činu podle §187 odst. 1 tr. zák., což při stejných trestních sazbách odnětí svobody u těchto trestných činů zákon vyjadřuje tím, že pouze ustanovení §188 odst. 1 tr. zák. umožňuje soudu samostatně uložit i další mírnější druhy trestů.
Nelze proto souhlasit s názorem soudů obou stupňů vyplývajícím z napadených rozhodnutí, že v posuzovaném případě jde o jednočinný souběh uvedených trestných činů, protože takový závěr vylučuje vztah subsidiarity trestného činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle ustanovení §188 odst. 1 tr. zák. k trestnému činu téhož slovního označení podle ustanovení podle §187 odst. 1 tr. zák. Pokud ve zjištěném období obviněný P. N. nejen přechovával laboratorní potřeby, chemikálie a další věci potřebné k nedovolené výrobě metamfetaminu - pervitinu, které si opatřil, ale současně tuto psychotropní látku vyráběl a užíval pro svou potřebu a poskytoval ji i dalším osobám, jak vyplývá ze skutkové věty výroku o vině v rozsudku soudu prvního stupně, mělo být předmětné jednání posouzeno pouze jako trestný čin podle §187 odst. 1 tr. zák.
Vzhledem k uvedeným skutečnostem včetně vysloveného právního názoru dospěl Nejvyšší soud k závěru, že v případě právní kvalifikace předmětného skutku nepostupoval soud prvního stupně u dovolatele v souladu se zákonem, přičemž tento nedostatek nenapravil ani soud odvolací. Proto podle §265k odst. 1 tr. ř. ohledně obviněného P. N. zrušil usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 9. 2003, sp. zn. 4 To 435/2003. Důvod, z něhož dovolací soud rozhodl ve prospěch jmenovaného obviněného, prospívá také spoluobviněnému K. S., který byl napadenými rozhodnutími uznán vinným účastenstvím ve formě pomoci podle §10 odst. 1 písm. c) tr. zák. k trestnému činu nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. a trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §188 odst. 1 tr. zák. Proto Nejvyšší soud podle §265k odst. 2 tr. ř. s přiměřeným použitím §261 tr. ř. zrušil usnesení odvolacího soudu i ohledně obviněného K. S. Současně podle §265k odst. 2 tr. ř. také zrušil další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Dále podle §265l odst. 1 tr. ř. Krajskému soudu v Brně přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Úkolem Krajského soudu v Brně bude při respektování všech v úvahu přicházejících ustanovení trestního řádu věc ohledně obviněných P. N. a K. S. v odvolacím řízení v potřebném rozsahu znovu projednat a učinit zákonu odpovídající rozhodnutí. Současně se ponechává na úvaze odvolacího soudu, zda z hlediska rozhodnutí ve věci bude považovat za potřebné doplnit dokazování. Závěrem a pro úplnost lze připomenout, že orgán činný v trestním řízení, jemuž věc byla Nejvyšším soudem přikázána k novému projednání a rozhodnutí, je vázán právním názorem, který vyslovil ve svém rozhodnutí (§265s odst. 1 tr. ř.). Protože napadené usnesení bylo zrušeno jen v důsledku dovolání, které podal obviněný P. N., nemůže v novém řízení dojít ke změně rozhodnutí v jeho neprospěch (§265s odst. 2 tr. ř.), což platí i v případě obviněného K. S.
Poučení: Proti rozhodnutí o dovolání není s výjimkou obnovy řízení opravný prostředek přípustný (§265n tr. ř.).
V Brně dne 29. října 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Horák