ECLI:CZ:NS:2004:6.TDO.717.2004.2
6 Tdo 717/2004-I.
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v rámci neveřejného zasedání konaného dne 29. října 2004 o dovolání, které podal obviněný P. N., t. č. ve výkonu trestu odnětí svobody ve V. K., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 9. 2003, sp. zn. 4 To 435/2003, jako soudu odvolacího v trestní věci vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 3 T 112/2003, takto:
Podle §265l odst. 4 tr. ř. se obviněný n e b e r e do vazby.
Odůvodnění:
Rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 2. 7. 2003, sp. zn. 3 T 112/2003, byl obviněný P. N. uznán vinným trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §187 odst. 1 tr. zák. a trestným činem nedovolené výroby a držení omamných a psychotropních látek a jedů podle §188 odst. 1 tr. zák., kterých se měl dopustit tím, že obžalovaný P. N. nejméně od konce měsíce listopadu 2002 do 10. 1. 2003 v domě čp. na ulici L. v B., v bytě K. S., opakovaně bez příslušného povolení vyráběl metamfetamin-pervitin a za tímto účelem v tomto bytě přechovával i laboratorní potřeby, chemikálie a další věci, které si opatřil, potřebné k výrobě pervitinu, který užíval pro svou potřebu a poskytoval jej i dalším osobám, rovněž i K. S., který obžalovanému P. N. po shora uvedenou dobu umožnil tuto nedovolenou výrobu, a za tímto účelem věci potřebné k výrobě metamfetaminu ve svém bytě přechovával. Dne 10. 1. 2003 v odpoledních hodinách pak v bytě K. S. na L. čp. obžalovaný P. N. společně s obžalovaným D. P. a I. H. provedli nezákonnou výrobu metamfetaminu-pervitinu, pomocí prekurzoru efedrinu získaného z léku M., za pomoci věcí a surovin, které si sami za tímto účelem opatřili, přičemž metamfetamin je uveden v příloze číslo 5 k zákonu číslo 167/1998 Sbírky, ve znění novel, jako psychotropní látka zařazená do seznamu II podle Úmluvy o psychotropních látkách (vyhláška číslo 62/1989 Sbírky).
Za tuto trestnou činnost byl obviněný P. N. odsouzen podle §187 odst. 1 tr. zák. za použití §35 odst. 1 tr. zák. k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání tří let, pro jehož výkon byl zařazen podle §39a odst. 2 písm. c) tr. zák. do věznice s ostrahou. Podle §73 odst. 1 písm. c) tr. zák. bylo rozhodnuto o zabrání v rozsudku specifikovaných věcí. Tímtéž rozsudkem byli uznáni vinnými a odsouzeni obvinění K. S., D. P. a I. H.
Proti konstatovanému rozsudku podali všichni obvinění odvolání, která byla usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 9. 9. 2003, sp. zn. 4 To 435/2003, podle §256 tr. ř. zamítnuta.
Vůči citovanému usnesení odvolacího soudu ve spojení s rozsudkem soudu prvního stupně podal obviněný P. N. prostřednictvím obhájkyně dovolání.
Usnesením Nejvyššího soudu z dnešního dne, sp. zn. 6 Tdo 717/2004, bylo podle §265k odst. 1 tr. ř. ohledně obviněného P. N. zrušeno usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 9. 2003, sp. zn. 4 To 435/2003. Podle §265k odst. 2 tr. ř. s přiměřeným použitím §261 tr. ř. bylo toto usnesení zrušeno i ohledně obviněného K. S. Podle §265k odst. 2 tr. ř. byla zrušena také další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu. Podle §265l odst. 1 tr. ř. bylo Krajskému soudu v Brně přikázáno, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl.
Protože obviněný P. N. v současnosti vykonával trest odnětí svobody, který mu byl uložen rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 2. 7. 2003, sp. zn. 3 T 112/2003, ve spojení se zrušeným usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 9. 9. 2003, sp. zn. 4 To 435/2003, bylo nutno ve smyslu ustanovení §265l odst. 4 tr. ř. zároveň rozhodnout o vazbě.
Z trestního spisu vyplývá, že obviněný P. N. je stíhán pro závažnou úmyslnou trestnou činnost, která měla spočívat ve výše popsaném jednání, kterého se dopustil krátce po propuštění z vazby a odsouzení rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 8. 8. 2002, sp. zn. 1 T 146/2002, a to pro zcela stejnou trestnou činnost k podmíněnému trestu odnětí svobody. Podle názoru Nejvyššího soudu vyplývá z těchto zcela konkrétních skutečností důvodná obava, že obviněný bude opakovat trestnou činnost, pro níž je stíhán, neboť ani předchozí soudní postih jej neodradil od spáchání předmětného činu, který má charakter speciální recidivy, a proto jsou u jeho osoby dány důvody vazby podle §67 písm. c) tr. ř. Přesto však nebylo učiněno rozhodnutí o vzetí obviněného do vazby, neboť ve smyslu ustanovení §67 in fine tr. ř., lze v daném případě účelu vazby dosáhnout jiným opatřením.
Nejvyšší soud ověřil, že obviněný P. N. má v současnosti vykonat trest odnětí svobody v trvání dvou roků se zařazením do věznice s ostrahou, nařízený na základě pravomocného usnesení Městského soudu v Brně ze dne 23. 3. 2004, sp. zn. 1 T 146/2002, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. 3 To 196/2004, kterým bylo rozhodnuto, že se neosvědčil ve zkušební době podmíněného odsouzení rozsudkem Městského soudu v Brně ze dne 8. 8. 2002, č. j. 1 T 146/2002 – 186. Proto učinil příslušná opatření, aby okamžikem propuštění obviněného z dosud vykonávaného trestu odnětí svobody, který v důsledku zrušení usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 9. 9. 2003, sp. zn. 4 To 435/2003, pozbyl právní podklad, byl okamžitě převeden do výkonu právě konstatovaného trestu odnětí svobody.
Vzhledem k popsaným skutečnostem bylo ve věci rozhodnuto způsobem, jak je uvedeno ve výroku tohoto usnesení.
Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není stížnost přípustná.
V Brně dne 29. října 2004
Předseda senátu:
JUDr. Jiří Horák